autor: Sandra Trümper
„Nepůjdeš se sprchovat?“ otázka z Toma vyletěla dřív, než si ji vůbec stačil pomyslet. Skousl si ret, aby nějak potrestal neposlušnou pusu, nicméně stejně čekal na odpověď.
„Ne,“ odpověděl jednoduše Bill. „Nejdřív si chci dočíst tenhle článek, pak mi dávaj film, a pak se chci po týdnu zase mrknout na net. Počítám s tím, že do sprchy se dostanu kolem půlnoci,“ Tom se při výčtu všech těchto věcí nepohodlně zavrtěl. Nemohl čekat tak dlouho. Bill vzhlédl od svého časopisu a zadíval se na Toma. „Nemusíš čekat, až zalezu do koupelny. A nemusíš mi ani psát vzkaz. Stačí, když mi to prostě jenom řekneš a můžeš jít.“
„Dobrá,“ Tom rozvážně přikývl a zadíval se z okna. Bill se na něj ještě chvilku koukal, než se i on vrátil ke svému článku. Po několika okamžicích se Tom zvedl a přešel do ložnice. Po chvíli přemýšlení z ní vyšel s žabkama v rukách. „Jdu ven, Bille, dobrá? Nečekej na mě,“ nepočkal si na odpověď a rychle odešel. Bill se rychle podíval za zvukem zavírajících se dveří. Tom neslíbil, že se vrátí před svítáním. Potřásl hlavou a vrátil se ke čtení svého článku. Věřil Tomovi a doufal, že se mu nic nestane.
Tom dorazil na pláž, když slunce bylo ještě relativně vysoko na obloze. Vzduch byl nehybný a sluneční paprsky stále ještě silně pálily. Přejel jazykem po vyprahlých rtech. Když vycházel, neuvědomil si, jaké je vedro, takže se nenapil a ani si s sebou žádné pití nevzal. A teď toho litoval. Rozhlídl se kolem a poněkud zklamaně svěsil ramena, když Bushida nikde neviděl.
S lehkým povzdechem se vydal k moři. Počítal s tím, že Bushida ještě přinejmenším pár desítek minut neuvidí, takže se rozhodl, že chladivá voda je momentálně nejlepší na jeho od sluníčka rozpálené tělo. Přes horký písek se dostal až na ten mokrý a zastavil se pár centimetrů před stálou hladinou moře, takže mu příliv lehce omýval kotníky.
Spokojeně se usmál a zadíval se do moře. Zarazil se, když si uvědomil, že se dívá na přibližující se tmavou šmouhu. Trochu se zamračil a volnou rukou si zastínil oči. Instinktivně udělal krok vpřed a tiše vyjekl, když jeho lýtka omyla studená mořská voda. Ale Tom už alespoň věděl, co ta tmavá šmouha je. Jen ještě…
Spěšně svěsil ruku a o krok ustoupil. Cítil, jak splašeně mu bije srdce, ale taky věděl, že Bushido už ho zahlídl. Takže by bylo hodně trapné, kdyby teď utekl. To už byl Bushido tak blízko, že ho rozeznával i bez zastínění rukou.
„To jsi byl až tak nedočkavý?“ zeptal se s úsměvem Bushido, jakmile se dostal na doslech. V Tomovi hrklo, ale snažil se to na sobě nedat znát. Nesnášel, když v něm lidi dokázali číst jak v otevřené knize. Tím míň ve chvílích, kdy mu přišlo, že ta kniha má písmena seskupená do podivných patvarů, kterým sám nerozuměl. Jako v tu chvíli.
„Moc si o sobě myslíš,“ silou vůle přinutil svůj hlas nechvět se a pevným pohledem se Bushidovi zadíval do očí. Při tom však povytáhl koutky, aby starší muž pochopil, že to nemyslí zle. „Bill měl svůj program a já se nudil. Tak jsem si řekl, že se raději půjdu nudit ven,“ dobrá, teď tak docela neříkal pravdu. Už nějakou dobu byl nervózní a nemohl se dočkat setkání s Bushidem. Ale to mu říkat nehodlal.
„Ok,“ Bushido pokrčil rameny.
To už byl pár kroků od Toma, ale voda mu stále sahala až po bradu. Ještě o krok se přiblížil a naráz se vynořil z vody. Tom se kousl do rtu, aby překvapením nevyjekl. Voda do jeho nohou šplouchla s novou vervou, ale to nebylo to jediné, co upoutalo jeho pozornost. Jeho pohled se náhle ocitl na opálené hrudi. Bushido nebyl nijak výrazně vysportovaný, přesto ale bylo znát, že se snaží udržet ve formě. A podle Tomova skromného názoru se mu to i daří. Plavky mu za dobu, co plaval, sklouzly trochu níž, než by bylo vhodné, což Tom zachytil téměř okamžitě. A přestože se Bushido právě vynořil ze studené vody, Tom měl pocit, že až k němu doléhá žár jeho těla. Když si uvědomil, že jeho pohled zálibně klouže dolů, překvapeně zamrkal a rychle se Bushidovi zadíval do očí. Měl pocit, že jeho hořce čokoládový pohled dokáže prohlédnout až do jeho duše. Což se mu prakticky potvrdilo, když se na něj Bushido usmál. Tom odvrátil tvář a rychle vyšel z moře na pláž. Zřídkakdy se mu stávalo, že jeho tváře zrudly, ale když už se to stalo, nesnášel se za to. Připadal si vždycky jako idiot.
„Zajdu si jen na pokoj a oblíknu se.“
„Dobrá, počkám tady,“ Tom se choval poněkud roztržitě a očima těkal všude po okolí, jen na Bushida se nepodíval. Ten se usmál. Tom si ani na okamžik nepomyslel, že by s ním nechtěl strávit večer. Pravda byla taková, že ani jeho to nenapadlo, ale přišlo mu roztomilé, že to tak bere i Tom. Zlehka zavrtěl hlavou a vydal se směrem ke svému momentálnímu domovu. Tom v něm začínal vyvolávat pocity, které mu až moc připomínaly to, co kdysi cítil ve společnosti Billa. A přesto byly jiné. Otočil se k dredáčovi zády a vydal se k místu, kterému momentálně říkal domov.
Tom došel až k palmě nedaleko moře a usadil se pod ni. Zády se opřel o její kmen, mírně zaklonil hlavu a zavřel oči. Byl rád, že si na sebe nebral nic víc než plavky. Tušil, že v průběhu noci se tato jeho spokojenost může změnit na nevrlost, proteď ale byl rád. Kéž by i Bushido usoudil, že nic víc než kraťasy nepotřebuje…
S prudce bušícím srdcem narovnal hlavu a rozevřel oči. Už zase před sebou viděl Bushidovo tělo, právě vynořené z moře. Byl zmatený. Nebyl zvyklý na to, aby se mu do mysli vkrádalo tělo muže. Ani tak neskutečně přitažlivého muže, jako byl arabský rapper. Ale když nad tím teď přemýšlel, proč by to mělo být zlé? Žádný zákon tím neporušoval, nebo alespoň o tom nevěděl. A proč by se měl stydět za to, co cítí? Nebyl si sice jistý, co přesně to je, ale nikdy se za své pocity nestyděl a neviděl důvod, proč by s tím měl začínat zrovna teď.
Povzdychl si a zase oči zavřel. Nechtěl nic řešit. Od toho tady nebyl. Stále něco řešil doma, na dovolené se chtěl jen vést po vlně. Po vlně pocitů, citů a myšlenek. Nechtěl řešit, proč to tak je, nebo jaký bude mít jeho chování dopad. Chtěl prostě jen…
„Nechceš něco k pití?“ trhl sebou, když byl jeho vodopád myšlenek zastaven drsným, hlubokým hlasem. Rychle zamrkal a otočil se za hlasem. Bushido stál před ním, oblečený v kraťasech a zapnuté košili a s lahví šampaňského v jedné a s dvěma skleničkama ve druhé ruce. „Měl jsem pocit, že máš žízeň,“ ten pocit pramenil hlavně z poznatku, že jeho rty byly naprosto vyschlé. Tuhle drobnost si ale Bushido nechal pro sebe. Prozatím. Tom se pousmál. Stále ještě nebyl tak docela přesvědčený, že má své emoce pod kontrolou, ale to mu nebránilo v tom, trochu Bushida popíchnout.
„Chceš mě snad opít?“
„Není to priorita, ale hodící se vedlejší efekt,“ pokrčil rameny Bushido ve zdánlivě lhostejném gestu, ale Tom už dokázal poznat, že to myslí v žertu. Pokaždé se mu v očích rozhořely takové zvláštní, hravé jiskry, které se mu strašně líbily.
„No…“ protentokrát jejich slovní přestřelku vyhrál Bushido, to byl fakt, na který nemohl Tom nic namítnout. „Fajn, vyhrál si,“ přiznal s mírným úsměvem Tom. Bushido tuto krásu na jeho obličeji viděl, přestože se ji dredatý mladík snažil schovat pokrčením rameny.
„Takže dáš si?“
„Co bys čekal?“ Tom znovu vzhlédl. Pohlédl do Bushidových očí s jiskřičkami pobavení ve vlastních. „Šampaňský se neodmítá jen tak.“
„Tak to máš asi pravdu,“ Bushido se posadil vedle Toma, ovšem dal si dobrý pozor, aby se nic nestalo ani láhvi ani skleničkám. Pak Tomovi podal sklenky a opatrně otevřel láhev. Nalil sobě i Tomovi a láhev dal vedle sebe, bezpečně ji položil do písku. Nechtěl to rozlít, přece jen to šampaňské nebylo zrovna nejlevnější. Ne, že by na tom chtěl šetřit. „Tak tedy… Na naše zdraví,“ nechal jejich skleničky o sebe zlehka ťuknout.
„Na dovolenou,“ Tom se na něj pousmál a lehce sklenku pozvedl. Bushidovi přejel mráz po zádech. Právě teď viděl v Tomových očích to, co mu u Billa tolik chybělo. Dravost, poťouchlost, jistá dávka ďábelskosti. Bill byl čistě nevinný, Tom ke své nevinnosti dokázal přidat něco, co mu dodalo šťávu, šmrnc. Pousmál se na něj a přikývl těsně před tím, než smočil své rty ve zlatavé pochutině. Svůj pohled však stále nenápadně stáčel k Tomovi. A když se mladíkovy rty lehce našpulily, aby sevřely skleněnou stranu skleničky a mohly si tak vychutnat drahý mok, zalitoval, že ho nenapadlo vzít s sebou i jahody. I když, svým způsobem, to tak nejspíš bylo i lepší.
Z jejich dřívějších hovorů pochopil, že Tom, ačkoliv se to snaží zapírat, je stejně citlivý jako jeho bratr. A on se znal natolik dobře, že tušil, že náhlý zájem o dredaté stvoření není nijak trvalý. Že odezní nejspíše ve chvíli, kdy jeho letadlo opustí tuto pevninu. Nejpozději v tu chvíli. A ať si říkal, co chtěl, jistý vztah si k tomu pískleti za ten týden vytvořil. Nechtěl mu ublížit. Možná proto bylo lepší, že se ochotně vzdal takto pokušitelského okamžiku.
Nějakou dobu seděli v přátelském tichu, dokud slunce nebylo již opravdu nízko nad obzorem. Pak jako by se oběma při dolévání skleničky rozvázal jazyk a oni se nechali unášet příjemným proudem měnících se témat. Slunce by jim svítilo přímo do očí, kdyby se na něj dívali. Ale oni tak nečinili. Při řeči se dívali na sebe a smáli se. Oba cítili elektrizující napětí mezi nimi, ale ani jeden nevěděl, co s ním.
„Je ti zima?“ zeptal se Bushido hned, jak se Tom trochu otřásl pod dalším z poryvů větru. Nebyl to nijaký uragán, ale rozhodně se nejednalo o mírný vánek, který na ostrovech panoval přes den. A Bushida napadlo, že Tomův úbor je dělaný právě na dny na Maledivách, nikoliv však na noci.
„Přežiju to,“ pokrčil dredáč rameny a znovu upil ze své sklenky. Nedíval se na Bushida. Možná právě proto, že nebyl chycený v mandlových krásách, si rapper všiml, jak se mu mírně třesou holá ramena. Pousmál a odložil skleničku. Hbitými pohyby si rozepínal košili, což upoutalo Tomovu pozornost. Bushido si všiml, jak na něj Tom kouká s mírně pootevřenými rty a sklonil hlavu, aby se na to nemusel dívat a srdce mu tak mohlo přestat bít tak splašeně. Sundal ji ze sebe a přehodil přes Tomova ramena. Své ruce nechal na tom útlém těle možná o něco déle, než by bylo potřebné, díky čemuž se Tom ohlédl a zadíval se mu do očí. V tu chvíli přestal čas existovat. Bushido cítil, jak se cosi uvnitř něj kroutí. Viděl, jak se k němu Tom pomalu přibližuje, ale nijak na to nereagoval. Touha reagovat tu sice byla, ale on se nemohl rozhodnout, kterou z reakcí si vybrat. Rychle se od Toma odtáhnout a dělat, že se nic nestalo, nebo se k Tomovi natáhnout a políbit ho dřív, než to stihne udělat dredatý chlapec? První reakci mu nařizoval rozum, ta druhá však byla mnohem lákavější.
Konečně se jejich rty setkaly. Ani jeden z nich by to nenazval polibkem, protože to polibek vlastně ani nebyl. Tom jen přejel svými pootevřenými rty přes ty Bushidovy. Chvěly se mu, jako by se bál reakce. Což, jak si Bushido uvědomil, možná byla pravda. Mírně, pomalu pootevřel rty, aby Toma nevyděsil. Ten se zarazil, jako by snad čekal nehezkou reakci, ale když se Bushido svými rty přitiskl ještě o trošičku víc na ty jeho, uvolnil se. Trošku nemotorně se přisunul blíž k teplému tělu a Bushido nejistě vzal do dlaně jednu jeho tvář. Byla hebká a pod jeho dlaní příjemně hřála.
„Tome,“ zamumlal Bushido, když se konečně donutil odtrhnout od těch sladkých rtů. Nikdy by neřekl, že ten známý svůdník bude mít rty tak sladké. „Tohle nejde,“ přes svá slova přejel po jeho rtech palcem. Byly tak jemné a měkké, tak lákaly!
„Proč ne?“ Tom se mu díval do očí. Bushido v nich viděl odhodlání a vzdor.
„Je to jenom proto, že tu nemáme nikoho jinýho, nikoho zajímavějšího. Je to jen bláznivý, letní románek.“
„Vždyť to já vim. Tak proč to nenechat? Aspoň pro tuto dovolenou.“ Bushido nevěděl, jestli ho tím jazykem provokuje naschvál, ale každopádně si jím navlhčil popraskané rty.
„Tome… Nechci tě zranit.“
„Vím, do čeho jdu, Bushido. A nejsem už malé dítě. Dokážu se vyrovnat s tím, že mám letní románek. Takže…“ znovu se přitiskl na jeho rty. Tentokrát o něco málo rozhodněji. Trošku pevněji se na ně přitiskl, jazykem rozevřel jeho rty. Bushida to překvapilo, jeho ústa díky tomu byla povolnými a dovolila dredáčovu jazyku vniknout k němu do úst. Zarazila ho prudkost a žár, se kterou na něj Tom zaútočil. Ale hned vzápětí ho napadlo, že to pro něj musí být běžný. Že on běžně je ten, kdo napadá, ne ten, kdo se nechává napadat, jak ho Bushido viděl. Ale on to nehodlal tak nechat.
Volnou rukou si přitáhl Toma blíž k sobě. Zdálky slyšel zvuk rozbíjejícího se skla a krátce na to ucítil na svých zádech něžnou ruku. Nebyla dětsky jemná, nedotčená, ale ještě ani nezískala mužskou hrubost. Pocítil nával čehosi zvláštního, když se prsty této ruky lehce zaryly do jeho pokožky a přitáhly ho tak blíž k tomu mladickému tělu. Košile z Tomových ramen sklouzla hned po tom, co se jeho ruka přesunula k Tomovu krku. Ale to nevadilo, protože Bushido si byl jistý, že chlapci už rozhodně zima není. Jeho tělo hřálo stejně jako jeho hladová ústa, která s ním momentálně vedla bitvu. Nikdy nezažil nic tak živého, tak výbojného. Každý se mu vždycky rád podrobil, ale Tom ne.
Opřel se ramenem o palmu a nechal Toma, ať se na něj téměř položí. Jejich ústa se zatím neodpojila a on doufal, že to tak bude ještě dlouho. V těch sladkých polštářcích našel cosi nového, krásného a neznámého. Něco, čeho se rozhodně nehodlal jen tak vzdát.
Když se o mnoho, mnoho hodin později díval za Tomem, jak se vrací za Billem, cítil se podivně. Všechno se v něm míchalo, cosi v něm bojovalo. A on dokázal jen zvednout ruku a vrátit chlapci pozdrav, který mu naposledy věnoval.
Ještě stále cítil na rtech rty toho chlapce. Nemohl říct, že líbal nezkušeně nebo kdo ví jak nevinně. Líbal s neuvěřitelnou silou, vášní a divokostí, ale zároveň do polibků vkládal něhu. A to se Bushidovi strašně líbilo.
Tom seděl u té samé palmy, u které byli s Bushidem včera, a s prázdným výrazem hleděl na obzor, za kterým se už před nějakou dobou ztratila zářící koule. Už před několika minutami minula doba, kdy se obvykle scházeli. Možná byl přece jen naivní, moc troufalý. Ale stejně svého činu nelitoval.
Už se smířil s tím, že jeho procházky se vrátí do starých kolejí. Poněkud nelibě si uvědomoval, že Bushidova přítomnost mu při nich chybí (a to na jedné z nich byl teprve pár desítek minut), ale s tím on nic nenadělá. Protože kdyby nějakou náhodou šel vrátit čas, on to udělá znovu. Nebyl z těch, kdo berou své činy zpět, a tento polibek myslel více než vážně. Alespoň letní lásku by chtěl zažít, když na jinou nemá nárok.
„Ještě si to tady nezabalil?“ hluboký hlas ho trochu polekal, už ho nečekal. Rychle otočil svou hlavu za hlasem a usmál se na svého společníka. Bushido mu úsměv poněkud nejistě vrátil. Stále ještě si nebyl ničím jistý, přestože dnešek strávil většinou tím, že přemýšlel. Nad sebou, nad Tomem, nad touto dovolenou i nad jejich běžnými životy v Německu.
„Jdeš pozdě,“ usmál se na něj Tom. Byl rád, že vůbec přišel.
„Já vím,“ Bushido se pousmál. Došel k prostému závěru. Proč nevyužít šance, která se mu naskytla? Oba vědí, do čeho jdou. A proto se nemusí bát následků. „A taky pro tebe mám něco na omluvu. Ale to si nejdřív budeš muset najít,“ nemohl si pomoct, jeho rty se zformovaly do lehce svádivého úsměvu. Rozkročil se a rozhodil ruce. Tom nahnul hlavu na stranu. Zdálo se, že přemýšlí. Celé jeho tělo, zahalené jen do plážových kraťasů s několika kapsami a rozepnuté košile, přejel pohledem, než s úsměvem vstal.
„Takže… Najít, říkáš?“ přikročil k němu s úsměvem.
„Přesně tak,“ usmál se Bushido a přitáhl si ho k sobě, tělo na tělo. „A jak vidíš, ruce mám volné.“
„Koukám, že mi to nehodláš nijak usnadnit, že?“ Tom se pousmál. Bylo mu jedno, co pro něj má Bushido jako omluvu. Jemu bohatě postačila tato jejich hra. Rukama přejel přes Bushidovy kapsy, které měl na zadku. Cítil, že v nich nic není, přesto však oběma rukama vklouzl do každé z nich. Pak, ruce tam nechaje, naklonil hlavu a naoko přemýšlel. Bushidovi sjel pohled na opálenou pokožku jeho krku a než si to stačil vůbec pomyslet, rty přes ni zlehka přejížděl. Tom se zatřásl a přitiskl se na rappera ještě o něco víc. V tu chvíli se vítězně pousmál. Jednu ruku vymanil z Bushidovy kapsy a přejel s ní až k další, na Bushidově levém stehně. Jeho prsty obemkly jakýsi balíček a on ho vytáhl na denní světlo. Trošku se odtáhl od Bushida a podíval se směrem k balíčku gumových medvídků. Pár vteřin na něj jen mrkal a nakonec se rozesmál.
„Tak gumídkama mě oblbuješ, jo?“
„No co? Včera jsi měl šampaňské, nemůžu ti nosit furt takové veledary,“ Bushido se spokojeně usmíval. Vlastně ani nevěděl, co si myslel, když s sebou ten pytlíček sladkostí vzal. Ale šťastný smích pro něj byl tím největším potěšením. Stejně jako mladé tělo přitisknuté na tom jeho. Tom mezi tím, stále stoje těsně vedle něj, šikovně otevřel balíček a prvního malého, červeného medvídka si vsunul do pusy. Spokojeně ho povaloval na jazyku a vychutnával si jeho sladkou chuť. Bushido jednu ruku z jeho zad přesunul ke krku a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit. Polibek to byl sladký, neboť si mezi sebou stále prohazovali právě nezdravou pochutinu. „Myslím, že mi tyhle nezdravé, uměle vyrobené věci začínají celkem chutnat.“
„Tak to jsem rád, protože tohle zbožňuju,“ zasmál se Tom a vylovil dalšího gumídka. Tentokrát jím však nezamířil k sobě do pusy, nýbrž do té Bushidovy. Rapper se zachvěl pod dotekem jeho prstu a poslušně pootevřel pusu. I s malou pochutinou však zlehka vsál i Tomův prst a místo toho, aby se zaměřil na sladkou věc, spokojeně sál prst chlapce před sebou. Cítil se nanejvýš spokojeně a nedokázal myslet na nic jiného, než na právě ubíhající chvíli a chlapce před sebou, který momentálně měl mírně pootevřenou pusu, povystrčenou špičku jazyka a jeho oči byly temnější než kdy dřív.
Bushido měl pocit, že nadcházející týden je ráj. Tedy, dny se nijak nelišily od jeho předešlých dovolených. A taky půlku z nich prospal. Ale večery a noci byly něco jiného. Užíval si každou jejich minutu, každou chvilku, kterou trávil s tím potřeštěným dredáčem. Od koupání se při západu slunce, přes posedávání v jejich jeskyni, až po konverzace nad šálkami kávy v kavárně ve městě.
A Tom byl na tom stejně. Bill se ho dokonce několikrát ptal, proč má na tváři ten přiblblý úsměv. A on mu nikdy neodpověděl. Copak mohl? Ale věděl, že Billovi je jedno, kam se vydává v noci nebo proč je tak šťastný. Nebo si možná Tomovy procházky a štěstí nedával do souvislosti. Každopádně si s Billem teď užívali každou dovolenou jako tu první. Užívali si ve vlnách, povídali si, smáli se…
Ale, jak známo, čas utíká tak rychle, jak moc se bavíte. A Tom i Bushido se, bohužel, bavili opravdu hodně. Takže se ani nenadáli a byl tady pátek, večer před Tomovým odletem.
„Bille, já jdu ven, jo?“
„To půjdeš i dneska? Když máme poslední večer?“ Bill vypadal smutně. Vlastně nepočítal s tím, že Tom odejde i na jejich poslední příležitost k večernímu povídání si. Jejich poslední, a zároveň jedinou příležitost tento rok. A Tom si to uvědomoval a chápal to. Ale zároveň stejně dobře chápal, že tohle je jeho poslední možnost vidět se s Bushidem. Alespoň tedy s tím Bushidem, kterého poznal tady. Vtipného, milého, příjemného společníka, který umí naprosto božsky líbat.
„Bille, od zítřka budeme zase téměř neustále spolu. Musíme využít tu poslední chvilku, kdy můžeme být každý sám,“ bušilo mu srdce. Neměl rád lež a ze všeho nejvíc nesnášel, když musel lhát vlastnímu dvojčeti. Ale… On si nemohl pomoct. Něco silného ho táhlo tam ven, k moři, k Bushidovi…
„Já vim, ale…“ černovláskův hlas vyzněl do ztracena, on jen sklopil pohled a už nic neříkal. Tom zaváhal. Stále tu bylo silné nutkání vyjít ven, ale… Zároveň tu bylo také nutkání Billa ukonejšit. Přešel k němu, přisedl si a pevně ho objal.
„Miluju tě, Bille. Na tom nikdy nikdo a nic nezmění, dobrá? Jen…“
„Chápu,“ Bill si nebyl tak docela jistý, že říká pravdu, ale musel být silný. Nemůže zůstat tolik na svém dvojčeti viset. Narovnal se, vrátil Tomovi objetí a usmál se na něj. „Jen, prosím, přijď dneska před svítáním, ano?“
„Dobrá,“ Tom se přinutil k úsměvu. Nechtěl. Nechtěl, aby nějaké svítání vůbec nastalo. Cítil se bláznivě, ale nedokázal si pomoct. Políbil Billa do vlasů. „Takže… Já jdu, ano?“
„Ano.“
Bushido se zastavil na začátku pláže. Zády k němu seděl Tom. Zapadající slunce zalévalo celé jeho tělo, takže se z něj stala jen silueta. A přesto si byl Bushido jistý, že to Tom je. Nespletl by si ho s nikým jiným.
Zůstal stát na místě. Nechtěl rušit tu odpočívající krásu. A chtěl si užít nejspíš poslední příležitost k poklidnému pozorování Toma z dálky.
Nakonec to však samozřejmě nevydržel. Vykročil k dredatému stvoření, které si zatím stihlo udělat v dosud vyhřátém písku pohodlí.
„Ty se nikdy nepoučíš,“ tentokrát už se Tom nevylekal, jen otočil hlavu za Bushidovým hlasem a usmál se na něj. Rapper přešel až k němu a přisedl si tak blízko, jak jen to šlo, aniž by se navzájem dotýkali. Přesto nebo možná právě proto pro ně byla blízkost toho druhého neuvěřitelně dráždivá. „Nikdy si s sebou na noc nevezmeš košili nebo triko.“
„Třeba spoléhám na to, že mě zahřeješ,“ Tom ho probodl pohledem a líně pozvedl jeden koutek. A Bushido si uvědomil, že přemýšlí nad tím, jak ten kluk umí být svádivý, když chce. Dokáže nasadit přesně takový pohled, takový úsměv, který ho zaručeně dokázal zaujmout, svést.
Nepřemýšlel nad tím, prostě jen natáhl ruku a přitáhl si Toma za týl pro polibek. V posledních pár dnech to dělal často. Možná proto ho Tom čekal a nadšeně odpovídal. Když se jejich jazyky setkaly při boji, Bushidovi přejel mráz po zádech a polilo ho dobře známé vzrušení. Trošku si poposedl a do volné dlaně zachytil Tomovu tvář. Byla to možnost, jak se dotýkat té hladké kůže, toho lákavého těla, ale zároveň neriskovat. Neriskovat, že se neovládne a ublíží tomu zvláštnímu chlapci.
Během toho týdne se mu naskytlo už mnoho možností, využít tohoto jejich vztahu. Ale on prostě nemohl. Nebyl taková svině, aby někoho tak mladého jen využil. A ať se Tom choval sebevíc rozumně a dospěle (jakože on se choval), on se nemohl zbavit obrazu dítěte. Ale tentokrát bylo něco jinak.
Tom dosedl na jeho klín a dál ho hladově líbal. Ovšem jejich dravý polibek, plný bojů o dominanci, se změnil. I nadále byl horký, žhavý, ale ztratil cosi na své divokosti. Stal se hlubokým a líným. A oba cítili, jak se jim z něj kroutí žaludek, jak je polévají vlny horka a jak se jim po těle rozlévá hluboký, slastný pocit.
„Bushido,“ jméno bylo proneseno tak tiše, že to přes zvuk hrdelního zasténání snad nikdo neslyšel. Tom vyprostil svůj jazyk z vězení jejich úst a zaklonil se. Bushidovi se mihl v očích záblesk rozkoše. Skoro to vypadalo, že se Tom prohýbá slastí. „Bushido, prosím,“ jeho hlas byl ochraptělý, neznělý. Kdyby neseděl Arabovi na klíně, oslovený by ho nejspíš ani neslyšel. „Vím, jak se přemáháš, jak si mě odpíráš. Proč to děláš?“
„Protože jsi tak nevinný,“ Bushido si uvědomil, že jeho ruce kloužou po Tomově těle, až ve chvíli, kdy se dostaly k plavkám, které zahalovaly rastovy boky. Tom se nevesele zasmál.
„Já nejsem Bill, Bushido! Prošel jsem si tolika večírky, že je ani spočítat neumim. A většina z nich samozřejmě nebyla zrovna ukázkou společnosti v tom nejlepším světle. Ačkoliv… Možná by bylo lepší, kdybych byl jako Bill.“
Bushido nevěděl, proč to udělal. Možná to způsobil smutný tón Tomova hlasu, jeho sklopený pohled nebo snad bolest v srdci, která Bushida zasáhla při pohledu na nešťastného chlapce. Každopádně mu dvěma prsty něžně zvedl hlavu a políbil ho tak nevinně, jak jen dokázal.
„Nebylo. Nebo možná jo, pro tvoji mamku, Josta… Ale pro mě jsi ty nejlepší jako ty. Bill je sice Bill, ale ty jsi Tom,“ Bushida to děsilo. Ani ne tak docela slova, kterými dredáče uklidňoval. Konec konců, uklidňoval takhle už mnohokrát mnoho lidí. Děsilo ho, že svá slova myslí absolutně, smrtelně vážně celou svou myslí i srdcem.
„Tak proč to děláš? Proč odmítáš uvolnění, které chceme oba?“ a Bushido pochopil. Přesto všechno, jak rozumně s ním Tom mluvil, jak dospěle se choval a jak moc nevinný se mu zdál, byl to prostě jen mladý kluk, který v těle občas má přetlak hormonů. Ale je dostatečně starý na to, aby sám věděl, co s tím přetlakem dělat.
Rozhodl se prakticky okamžitě. Veškerá svá doteď pevná rozhodnutí hodil za hlavu a natiskl to mladé, roztoužené tělo na sebe. Spojil jejich rty v líném, hlubokém polibku. Během něj se opatrně přetočil nad Toma, kterého se vší něhou položil do písku.
Bushido opravdu chtěl být co nejněžnější, ovšem nedařilo se mu to přesně tak, jak by si přál. Ovšem nevypadalo to, že by to Tomovi nějak zvlášť vadilo. Čím víc Bushido zapomínal na své přesvědčení, tím slastněji Tom sténal.
Tomova kůže na těch místech, kde se ho Bushido dotkl, hořela. Přestože měl téměř celou dobu zavřené oči, vždy věděl, kde se zrovna rapper nachází. Až překvapivě intenzivně vnímal vše, co se Bushida týkalo. Jeho přerývavý, horký dech, jeho drsné, žhavé ruce, nahé tělo i kořeněná vůně, nic z toho nemohlo uniknout jeho pozornosti.
Když do něj Bushido vnikl prvním prstem, jeho tělo se vzepjalo. Tiše zakňučel a trošku se zavrtěl. Opravdu nebyl tak moc nevinný, jak si Bushido myslel, a i s tímto měl pár zkušeností, ačkoliv jich bylo nemnoho. A tuhle část vyloženě nesnášel, přestože věděl, že ji nelze přeskočit.
Bushido nejspíš něco vyčetl z jeho obličeje. Zahlodal v něm jakýsi pocit výčitek. Nechápal to, ale naklonil se k němu a políbil ho. Tom si ho přitáhl k sobě a polibek prohloubil. Pomáhal mu uvolnit se a krátce na to už Bushido mohl přidat další prst. Tom ho celou dobu téměř až zoufale líbal. Cítil, jak se v něm Bushido snaží nahmatat jeden určitý bod, a velmi ochotně se mu snažil pomoct.
Když Bushidův prst konečně narazil do malého uzlíčku nervů, Tom se prudce odtrhl od jeho rtů, táhle zasténal a prohnul se slastí. Bushidovi se z hrdla ozvalo tiché zavrnění a Arab cítil, jak sebou jeho penis zaškubal. Rychle se svými rty přisál na pokožku Tomova krku.
Nedlouho po prvním nárazu na Tomovu prostatu si byl Bushido jistý, že dredatý chlapec je dostatečně připravený. Rychle z něj vyndal oba prsty. Tom to samozřejmě cítil a okamžitě mu pomohl z kraťasů. Zatajil dech, když ucítil Bushidovu přítomnost u svého vstupu. Neviděl ho, ale přesto si byl jistý, že je mnohem větší než jeho prsty.
Bushido, jako by byl napojen na Tomovy pocity, si opět všiml jeho napětí. Nastavil se tak, aby do něj mohl pohodlně vklouznout, nahnul se nad něj a políbil ho. Snažil se do jejich polibku dát vše, co cítil, a vypadalo to, že Tom mu to opětuje se stejným účelem.
Když se jejich polibek zklidnil, Bushido opatrně přirazil do Tomova těla. Dredáč skousl jeho ret, až Bushido musel přivřít oči bolestí, ale hned na to po něm poněkud omluvně přejel jazykem. Bushido kolem sebe cítil neuvěřitelnou horkost a úzkost. Měl chuť se do tohoto ráje zanořit až po kořen, ale silou vůle se donutil počkat.
Líně se líbali, rukama zkoumali tělo toho druhého a nevnímali nic s výjimkou sami sebe. Po pár okamžicích po sobě jejich těla začala zlehka klouzat. Při prvním prudším přírazu Tom rozpojil jejich rty a vyhekl. Bushido přivřel oči a stiskl Tomovy boky o něco silněji. Dredáčovy prsty se zaťaly do Arabových zad a Tom se znovu prohnul slastí. Oba věděli, že jejich akt nebude nijak moc dlouhý. Na to byli až moc roztoužení, natěšení. Proto se u sebe snažili zůstat tak blízko, jak jim to hluboké přírazy umožňovaly.
Po několika okamžicích Tom prohnul své tělo víc než kdy před tím a s táhlým stenem se udělal přímo mezi jejich zpocená těla. Bushidovi stačilo už jen pár přírazů a i on se udělal, nicméně jeho sperma se vylilo přímo do Tomova rozpáleného těla.
Bushido vysíleně dopadl do písku hned vedle Toma. Jen tam mlčky leželi a snažili se co možná nejlépe vydýchat. Ani jeden z nich nevěděl, co říct. Bushidovi teprve v tu chvíli došlo, jak moc velká to byla chyba. Neměl to dělat, neměl se tím klukem nechat přemluvit. Ale přesto se nedokázal přemluvit k tomu, aby svého činu litoval.
Tom se na to nakonec vykašlal. Nikdy nebyl moc dobrý v mluvení o věcech kolem sexu nebo čehokoliv takhle intimního. Sprosté narážky, dobrá, ale opravdový, rozumný rozhovor? Ne, to opravdu nebyla jeho silná stránka. Prostě se jen bokem přitiskl k tomu Bushidovu, omotal mu ruce kolem pasu a políbil ho.
„Nic to nemění, dobrá?“ Bushido o jeho slovech velmi pochyboval. Přinejmenším on se na dredatého chlapce už nikdy nebude moct podívat stejně jako dřív. „Je to prostě jen… Kapitola, která se uzavře mým zítřejším odletem,“ Tom musel překonávat knedlík v krku, o kterém vůbec netušil, kde se tam vzal.
„Ano,“ Bushido nevěděl, s čím vlastně souhlasí. Se srdcem, které se mu znenadání rychle rozbušilo? S Tomovými slovy? Se zvláštním pocitem, který se v něm najednou objevil? Nevěděl. Prostě jen souhlasil.
Když se ozval zvuk zvonku, Tom na gauči trošku povyskočil a automaticky natočil hlavu ke dveřím, očekávaje své dvojče, které by se nadšeně hnalo ke dveřím. Ale nikdo takový se neobjevil. Tiše zaklel a začal se zvedat. Úplně zapomněl, že Bill se zhruba pře půl hodinou konečně vypravil na nákup. Plánoval obměnit svůj šatník už nějakou dobu, ale doteď se k nákupu nedostal. Tom obvykle chodil s ním, ale ten den nějak neměl náladu.
Zvonění se ozvalo znovu, tentokrát nějakým způsobem naléhavěji. Tom jen cosi zabručel a kvůli chvilce nepozornosti se málem přerazil o své nadměrně dlouhé tepláky. Zaklel, trošku si je vyhrnul nahoru a raději si je začal přidržovat. Kolikrát mu Bill říkal, ať je vymění za něco nositelného, jinak se o ně jednou opravdu přerazí? Ani spočítat to nedokázal.
Otevřel dveře a už otevíral pusu, aby dotyčného neznámého přivítal a oznámil mu, že jeho dvojče není doma. Jeho pusa se však zaklapla hned, jak si uvědomil, kdo to před ním vlastně stojí a co drží v ruce.
Před jejich dveřmi stál s poněkud nervózním úsměvem na rtech a v tmavých džínách a bílé košili Bushido s kyticí růžových tulipánů a bílých růží. Tomovi se na malý moment zarazil dech. Působila neuvěřitelně krásným, něžným dojmem, ale přesto byla, možná právě díky tulipánům, prakticky obyčejná. Obyčejná pro každého normálního člověka, který chtěl svou přítelkyni poctít něčím neobyčejným, originálním. Ale pro něj to byla krása největší. Spojení obyčejnosti s romantikou a něžností. Bílé růže možná byly poněkud staromódní, ohrané a neoriginální, ale dodávaly té kytici přesně takovou romantiku, ze které on nyní nedokázal spustit oči. Až doteď si myslel, že takováto kytice by spolehlivě nadchla Billa. Teď však zadoufal, že je pro něj, neboť by jeho srdce potěšila víc, než cokoliv jiného.
„Ahoj, Tome,“ rychle svůj pohled odtrhl od kytice a zadíval se Bushidovi do očí. „Nepozveš mě dál?“
„Jasně! Totiž, ehm, pojď dál. Jen… ech… Ahoj, Bushido,“ věděl, že se chová jako roztržitej idiot. Ale jednoduše, čekal prakticky kohokoliv jiného než zrovna arabského rappera. Od jejich dovolené uplynul už víc než měsíc a on se na ni naučil vzpomínat s jakousi nostalgií. A najednou se ztělesnění všeho, co za ty dva týdny prožil, objevilo na prahu jejich domu. „Pojď dál,“ zopakoval, tentokrát však ustoupil ode dveří, aby Bushido nejdřív mohl projít. Ten se však překvapivě zastavil hned vedle Toma a poněkud rozpačitě mu podal kytku.
„Pro tebe,“ bylo jediné, co řekl. Pak se raději rychle otočil a odešel do obýváku. Tom za ním zůstal překvapeně zírat, s onou kyticí v ruce. Pak však sklouzl pohledem na ni a usmál se. Zavřel dveře a přičichl k ní. Voněla krásně, svěží, letní vůní. Tom si nemohl pomoct, cítil, jak celý hoří i jak se všechno uvnitř něj raduje. Ještě nikdy od nikoho nedostal květiny.
I s ní v rukou došel do obýváku. Skousl si ret. Nevěděl, co říct. A nejspíš to nevěděl ani Bushido. Jen se na sebe dívali.
„Nepřečteš si vzkaz?“ Tom překvapeně zamrkal a shlédl dolů. Teprve v tu chvíli si všiml malého papírku, zastrčeného mezi květy růží tak, že se snadno přehlédl. Znovu si skousl ret a dvěma prsty, co nejopatrněji, aby neponičil květy, ho vylovil. Otočil ho vzkazem k sobě.
Od možná ne tak docela jen letní lásky
Teprve při třetím čtení mu došlo, co vzkaz vlastně znamená. Ohromeně vzhlédl a zadíval se na Bushida. Ten se tvářil rozpačitě, ale na tom teď nezáleželo. Tom opatrně odložil kytici (však ona ještě tu chviličku bez vody vydrží) a vrhl se Bushidovi kolem krku.
Nepotřeboval říct jediné slovo, Bushido jeho gesto pochopil. Přitáhl si ho blíž k sobě a políbil ho.
„Stýskalo se mi.“
„Ani nevíš jak moc. Miluju tě.“
„Ani nevíš jak moc.“
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
juuu druhá část letní lásky, jupííí 🙂
oh, to je tak něžné, naplněné láskou, přesně takové, jak to mám ráda 🙂
je hezké, jak se na sebe navzájem oba moc těší a ty polibky.. umm.. jak přinesl ty medvídky a šampaňské.. dobrý nápad Bu 😉
a ten poslední večer? oh… nádhera 🙂
jsem ráda, že se nakonec stejně našli a neskončilo to jen jako letní románek…
skvostné dílo Sandro ♥
tak to má být!!! 😀
No jůžiššííííííí!!!!! …
Jezisi ja bych je chtela videt na plazi 😀 chci montaz 😀
ani nevíš, jak moc mě další tvé Tomshido zahřálo u srdce. 🙂 a myslím to doslova, protože tahle povídka byla tak prosycená žárem slunečních paprsků, letního dobrodružství a překvapivým opětovným setkáním dvou si navzájem souzených lidí, že se cítím, jako kdybych měla horečku. krásnou, blouznivou horečku.. 🙂
lehký, nenucený styl psaní, který prostupuje příběhem i všemi jeho hlavními hrdiny je opravdu výjimečný a zarývá se pod kůži, člověk nedokáže odtrhnout oči. najednou se prostě objeví na té vyhřáté pláži s nimi, cítí písek pod nohama a napjatě sleduje, co se mezi nimi odehrává a tajně doufá, aby jejich rozloučení nebylo posledním. a já děkuju, že skutečně posledním nebylo. 🙂