autor: Sandra Trümper
Okamžik, který změní jejich životy
Anis byl v prdeli.
Totálně.
A věděl to o sobě.
A přitom to začalo vlastně úplně nevinně.
Když třetí den otevřel dveře dvojčatům, hned to tam s ním málem šlehlo. Pozdravem mu totiž byl široký úsměv rovnou ve dvojitém podání. A k tomu jako bonus mandlové oči plné krásných jisker života. Netušil, co tu změnu zapříčinilo. Ale věděl, že měl pravdu. Přestože ohníčky života v Tomových očích byly naprosto úchvatné, nešla z nich ta stále ještě dětská naivita jako u Billa. Nevěděl, čím to bylo, a vlastně mu to bylo jedno.
Tentokrát bratři Kaulitzové pro sebe zabrali celou pohovku a písnička, na které si Tom procvičoval prsty, byla mnohem veselejší. Anis ji slyšel až do kuchyně, kde jim, protentokrát oběma, naléval do skleničky redbull. Sám si ho nalil také. Proč to nezkusit, že? A když vešel do obýváku, srdce se mu rozechvělo. Tom se zvonivě smál, až se v koutku jeho očí objevily malé, zcela nepatrné vrásky.
Kaulitzovi u něj byli poté ještě pětkrát, aby dodělali písničku, a odteď už se zase vidět neměli. Natočit ji měli zvlášť a vidět se měli až na dalším živém koncertu Tokio Hotel, kam měl Bushido přijít jako host a poprvé si s nimi střihnout jejich novou písničku. Mělo to být naprosté překvapení, nikde ji předtím nezveřejňovali, a dokonce se jim podařilo ututlat, že vůbec na něčem společně dělají.
A Anis byl v prdeli právě proto, že teď neměl Toma tak dlouho vidět. A díky tomu byl… prostě naprosto v koncích. Bylo to teprve necelých dvacet hodin, co ho viděl naposledy, a on už se po domě plížil jako tělo bez duše. Byl naprosto bez nálady a nic mu nepomáhalo k tomu, aby se vylepšila. Jeho oblíbené filmy ho nebavily, hudba ho rozčilovala, spát nemohl, pomyšlení na rozhovor s nějakým kámošem ho víc znechucoval než cokoliv jiného a vařit se mu nechtělo, nikdo by to potom nejedl, protože on neměl na jídlo ani pomyšlení. Nezbývalo mu nic jiného, než ten zatracený internet. A na tom to vždycky dopadlo stejně.
Tom Kaulitz
Naproti tomu Tom měl nejlepší období za poslední dva roky. Cítil se skvěle. S Billem opět mohl mluvit o všem a znova byl nadšený, že má dvojče. Nevěděl, co by bez něj dělal.
Bylo to zase naprosto skvělé. Tak jako dřív. Koukali se spolu na filmy, poslouchali hudbu, hráli polštářovou bitvu… Cítil se, jako by jeho tělo bylo znovuzrozené. Nepřetržitá únava, která ho dva roky neustále pronásledovala, byla najednou ta-tam.
Možná právě kvůli nově nabitému pocitu sebevědomí a spokojenosti si neuvědomoval myšlenky, s kterými usínal. Nepamatoval si nic z mnoha myšlenek, které vychytrale útočily na jeho mysl až těsně před upadnutím do spánku. Nepamatoval si úsměv, který se mu na tváři objevil, když si v téměř nevnímajícím duchu vybavil opálenou tvář s pronikavýma očima a tmavými rty. Neuvědomoval si, že poslední jeho myšlenka každého dne patří vždy jednomu a tomu samému člověku.
Atmosféra ve vzduchu byla napjatá a všude se pohybovali nervózní lidé. Bylo to už tak dlouho, co tohle prožívali. To napětí, které jim proudilo v žilách, kroutící se žaludek, prudce bijící srdce… a orgasmické uvolnění v podobě energií nabitého koncertu. Ale to prozatím bylo daleko.
„Takže ještě jednou. Ty, Bille, jim začneš děkovat za dnešní koncert a oznámíš jim, že tu pro ně máš překvapení. Pak ty, Bushido, přijdeš na pódium. Prohodíte pár slov. Pak ty, Tome, začneš hrát. No, vždyť už to znáte. Nebo si to potřebujete projet ještě jednou?“
Nepotřebovali. To už opravdu ne. David je nutil si to spolu přehrávat téměř celé odpoledne. Ta písnička sama o sobě nebyla špatná, ale všichni jí už měli plné zuby.
„Dobrá, takže… všichni víte, co máte dělat?“ David byl očividně hodně nervózní. V poslední době nebyla kapela zase tak moc na očích a on si nebyl tak docela jistý, jak ji veřejnost přijme. Bál se toho.
„Davide!“ okřikl ho otráveně Bill. „My víme, co máme dělat! Vždycky sme to věděli. Nestojíme na pódiu poprvé, pamatuješ?“ sám si však téměř kousal své vzorně pěstěné nehty. I jemu bylo lehce nevolno, to nemohl zapřít.
„Jdu na záchod,“ oznámil Tom jednoduše. Všichni věděli, co to znamená. Musel si jít opláchnout obličej. Byl to jeho způsob, jak se vyrovnat s nervozitou. Stejně jako Bill tady pokaždé málem přišel o nehty, stejně jako si Gustav neustále vyťukával rytmus jejich zahajovací písničky do stehen a stejně jako si Georg pokaždé hrál s vlasy. Bushido to všechno pobaveně sledoval. On takové problémy nikdy neřešil. On si prostě jen s někým pokecal a byl v pohodě. Tohle ho rozesmívalo.
Nebavilo ho to mezi nimi. Jeho největší problém právě odcházel osamocen na záchod a on ho měl nechat jít? To by nebyl on. Jeho nohy se rozešly téměř samovolně, on o tom ani nepřemýšlel. To protože jeho mysl byla zaměstnaná otázkou, co mu vlastně řekne.
Když rozrazil dveře do koupelny, musel se pousmát. Tom se tam opíral o umyvadlo a zíral na svůj poněkud pobledlý obličej do zrcadla. Když dveře bouchly o protější stěnu, leknutím lehce nadskočil a v zrcadle přejel pohledem až na člověka, který vyrušil jeho uklidňovací rituál.
„Zdáš se nějakej nervózní,“ pousmál se Anis a opřel se o futra. Bál se jít blíž, ač by to nikomu nepřiznal. „To tě tak rozhodí jeden obyčejný koncert?“
„Každej koncert,“ opravil ho Tom. Cítil se příjemně. Stále v něm sice byla ta zatracená nervozita, ale jako by i ta začala pomalu, ale jistě ustupovat. Že by chladná voda po těch letech začala konečně zabírat? „Vlastně mám pocit, že je to každým koncertem horší a horší,“ přiznal a otočil se čelem k Anisovi. Zadkem se opřel o umyvadlo a ruce omotal kolem sebe ve zdánlivě ochranném gestu. On však jen potřeboval zahnat tu husí kůži, která se mu najednou objevila snad na celém těle. „Každý jednotlivý koncert, který jsme odehráli, ti dokážu popsat. A vždy to bude začínat na záchodech,“ zasmál se. Ano, nejít před koncertem na záchod by bylo absolutní rouhání. Hleděl do Anisových tmavých očí, které ho upřeně pozorovaly. Něco se v nich pralo, to viděl. Nebyl však schopný rozeznat co. „Jediné, co mě před každým koncertem uklidňuje, je vědomí, že všechny ty písničky umím naprosto nazpaměť a že bych je snad dokázal zahrát, i když bych myslel na něco úplně jiného,“ zasmál se.
Anisem projela vlna vzrušení, chtíče, když se Tomovy rty vytvarovaly do úsměvu a když se za jejich hradbou náhle ukázal jazyk, který po nich přejel, aby je navlhčil. Provokoval ho ten kluk schválně? Nebo to dělal jen mimoděk, nevědomky uvrhoval jeho tělo do těch neuhasitelných plamenů?
„Tak to můžem vyzkoušet,“ navrhl mu poněkud ochraptělým hlasem. Sakra! Tohle se dít nemělo. On svou touhu po tom klukovi měl ovládnout, uzavřít ji v sobě a nedat o ní vědět světu. Nikdy. Jenomže ty dlouhé dny, kdy ho neviděl, ho rozhodně na tuto konfrontaci nepřipravily.
„Co tím myslíš?“ Tom nechápal. Opravdu ne. Nerozuměl tomu, o čem Anis mluví, přestože ten jeho hlas byl tak… vyzývavý? Bylo to vůbec možné? Proč? Proč se mu rozbušilo srdce jenom proto, že Anisův hlas byl ochraptělý, nakřáplý, svůdný… Tiše zalapal po dechu, když Anis udělal pár kroků blíž k němu. Dveře tiše klaply a vysoké mužské tělo se ocitlo vedle toho jeho, stejně vysokého, přesto však čímsi méně mužného. Okamžitě spustil ruce dolů, své oči však od těch Anisových neodtrhl. Nebyl toho schopný. Ty tmavé hloubky, které se nyní téměř černě blýskaly, ho fascinovaly.
„Co takhle zkusit, jestli jsi schopný odehrát koncert, přestože tvé myšlenky budou někde jinde než na tom pódiu?“ nečekal na odpověď, nečekal na svolení. Prostě své rty přitiskl na ty druhé, měkké, plné. Na rty, o kterých už několik dní přemýšlel. Na rty, které chutnaly tak sladce a on, přestože je ochutnal poprvé, si byl jist, že ho naprosto očarovaly a že nebude chtít líbat už žádné jiné.
Pohyboval rty proti těm Tomovým a rasta chlapec se k němu okamžitě rád připojil. Nevěděl, co se děje. Věděl jen, že se mu motá hlava, buší srdce a celým tělem se rozlévají příjemné pocity. Nedokázal myslet, vše dělal podvědomě. Obmotal ruce kolem Anisova krku a přitáhl si ho k sobě blíž. Anis ho za to odměnil něžným kousnutím do rtu, ovšem okamžitě tuto bolístku ošetřil jazykem. Tom mu zavzdychal do rtů, které se najednou zdály plnější, než jaké je viděl tehdy u sebe v pokoji.
Byla to silná chvíle. Plná emocí, schovaných v roztouženém polibku, které si však oba uvědomovali. Nevyslovená, přesto však patrná něha, strach, smyslnost, vášeň… Bylo toho tolik! Až se jim oběma z toho motala hlava a zatemňovala mysl. Nemysleli na nic jiného než na sebe a svou blízkost.
Když se od sebe po dlouhé chvíli odtrhli, ani jeden z nich nebyl ochotný toho druhého pustit z náruče. Hleděli si do očí a snažili se pochopit. Pochopit tenhle jejich zkrat i všechno to, co proběhlo od jejich prvního setkání z důvodu napsání písničky. Bylo to tak nepochopitelné, nereálné! Ani jeden by si před tím prvním dnem netipoval, že skončí takto. Jen pár milimetrů od sebe, vážně si hledíc do očí.
Anis v těch Tomových viděl obrovský zmatek a rozjitření velmi silných citů. V mandlových očích nebyl pořádek, stejně jako v duši jejich majitele. Ale Anis si byl jistý, že v jeho tmavých očích je naprosto jasně vidět věc, na kterou před tím osudovým setkáním nevěřil.
„Já…“ prolomil ticho Tom, ale jeho hlas sám odezněl. Poněkud rozpačitě si odkašlal. Jeho tváře nabraly tmavou barvu a on sklopil hlavu. „Budu muset jít,“ špitl tiše a stáhl ruce podél těla. Anis pochopil. I on, ačkoliv velmi neochotně, z něj sundal ruce a nechal ho odejít.
Show začínala.
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
O mein God! Tak tohle jsem nečekala. Taková akce. Bylo to skvěle popsáno, úplně jsem to s nima prožívala. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat na tom koncertě a co se stane potom. Aw čekat do dalšího dílku asi nevydržím!!! Miluju tuhle povídku:)
Ach ach ach^^^. Asi se nedočkám dalšího dílu. Tolik skrývaná láska vyplouvá na povrch^^.
Oh môj bože! Oh môj bože! Žužu dýchaj!… ja nemôžem… nemám slov. Ani dlhé rozdýchavacie kolo mi nepomohlo 😀 toto je masaker… toto by som naozaj nečakala… vedela som že sa niečo stane keď sa Bushido vybral za Tomom na záchod… ale aj tak som to nečakala 😀 som z toho pekne mimo :D… bože je to úúúžasné… neviem sa dočkať na ďalšiu časť… milujem to 😀 (sorry za taký stručný koment ale idem sa z toho spamätávať) 😀
umm… Bu se nám nějak rozjel.. jen do toho.. doufám, že Tomi zvládne ten koncert odehrát v pohodě.. přece ho jeho ruce, pohybová paměť a instinkty nezklamou.. hodně mě dojal Tomův záchodový rituál.. 😀 hlavně jestli mu to pomáhá 😀
A jak David dělá, jak kdyby měli kluci koncert poprvý 😀 to nemá chybu.. 😀
jsem ráda, že vztah mezi dvojčaty je teď úplně v pořádku.. určitě to způsobilo to Tomovo přiznání.. je dobře že to udělal 🙂
Sandro, je to dokonalá a krásná povídka.. už se moooc těším na další dílek :)♥♥♥ :-*
pořád si ještě nemůžu zvyknout na Toma s Bushidem ale je to krásný:D
Ja som z toho príbehu v prdeli!!! ♥♥♥ :-**** No vážne 😀
Pamätám si, keď si to len začínala písať…A ja som si to potom prečítala. Ono sa to tak pomaličky rozbiehalo 🙂 Ten koncert bol pre mňa silný zážitok, to ti poviem! 🙂
Mala som pri tom úsmev na tvári a debilne zamilovaný výraz 😀 Ja som si nemohla pomôcť, bolo to také….vrrrrr 😀 ♥ Proste skvelé 🙂 Nečakala som, že si dajú pusu a keď sa to stalo, pomyslela som si, že ten koncert bude ešte dosť zaujímavý 😀
Trochu som sa bála, že ho Tom úplne pokazí, ale to už v ďalšej časti, pretože tu sme sa ešte ku koncertu nedostali 😉
Inak…Tom je provokatér 😀 a Anis taký čertík 🙂
Awwww, sú spolu krásni ♥♥♥
Milujem Alles wird gut 🙂 moja závislosť 🙂 Ja frčím na tvojich Tomshido príbehoch! 😀 ♥♥♥
Teším sa na ďalšiu časť, nemôžem sa dočkať 🙂 rada čítam tie komentáre k tomu…a tiež si rada prečítam niektoré zaujímavé situácie 😀 Napr. táto na záchode…:D 😀 😀
Úžasne, Sandra! ♥♥♥ Chválim :-*****
:D:D:D ten začátek mě rozsekal. prostě zamilovaný Anis je vždycky totálně k pomilování. 🙂
ale nevěřila jsem, že se opravdu odhodlá k prvnímu kroku. myslela jsem, že skutečně vydrží a vyprovokuje Toma k nějaké akci. to jsem zvědavá, jak zvládnou koncert, protože já bych po takovém polibku zapomněla i jak se jmenuju. 😀