autor: Nisch
Se smutným výrazem se Bill pomalu došoural k autu. Nasedl a zdravou rukou se připoutal. Proč se tak chová… Nechápal bratrovo chování. Nechápal ani to svoje. To, co se s ním v poslední době děje, ho trochu děsilo, znepokojovalo. Ať se snažil sebevíc, neustále musel na Toma myslet. Po večerech, když ležel v posteli, si představoval věci, které by neměl. Představoval si, jak se ho Tom dotýká, líbá ho a říká mu něžná slova. Dokonce i jak se spolu milují. Bill věděl, že tohle už z hlavy jen tak nevyžene. Že cítí ke svému staršímu bratrovi něco víc než jen bratrskou lásku.
Z přemýšlení ho vytrhlo bouchnutí dveří ze strany řidiče.
„Večer jdu pryč.“ Oznámil Tom svému dvojčeti, aniž by mu věnoval jediný pohled. To se Billa ještě víc dotklo. Ne to, že jde pryč. To mu ani tak nevadilo. Tom skoro každý večer někam zmizel. Vadilo mu to, s jakým odměřením se k němu Tom chová. Smutně sklopil hlavu.
„V kolik se vrátíš?“
„Nevím, těžko říct. Každopádně do rána budu doma.“ Odpověděl Tom a rozhlídnul se na křižovatce. Dělal všechno proto, jen aby se na Billa nepodíval.
„Aha…“ pípnul sotva slyšitelně Bill. Celou cestu k nemocnici už ani jeden nepromluvil. Jen Bill občas zavadil pohledem o svého bratra.
BILL
„Mám jít s tebou, nebo to zvládneš sám?“ Zeptal se mě Tom. Jenom jsem si povzdychl.
„Nemusíš, zvládnu to sám.“ Odpověděl jsem tiše a letmo se na něj podíval. Koukal někam do prázdna. Jen zakroutím hlavou. Nasadím si pro jistotu sluneční brýle a vystoupím z auta.
„Další!“ zavolá sestřička chvíli potom, co odejde další pacient. Zvednu se a vejdu za ní do dokonale sterilní ordinace. Stejně jako zbytek polikliniky, to tady smrdí takovým tím hnusným nemocničním smradem. Dělá se mi z toho špatně. K tomu ještě dokonale čistá, chladně působící ordinace.
Odjakživa mi to nahánělo strach. I když jsem měl jít jen na každoroční prohlídku, tak jsem byl vyklepanej. No nic, Bille, už jsi jednou tady, tak to musíš přežit. Mozek ti nosní dírkou snad tahat nebudou. Aspoň na chvilku nebudu myslet na Toma…
„Jméno?“ zeptala se mě postarší zdravotní sestra a bez výrazu se na mě podívala.
„Bill. Bill Kaulitz.“ Odpovím a posadím se na židli.
„Dobře. Doktor už vás čeká.“ Ukáže na dveře. Ne moc ochotně se zvedu. Zaklepu a pomalu vejdu dovnitř.
TOM
Co tam takovou dobu sakra dělá? Měl jsem tam jít s ním. Beztak se tam zhroutil, vím, jak nesnáší nemocniční prostředí. Zívnu a protáhnu se. Zřejmě to bude ještě na dlouho. Vytáhnu z kapsy u kalhot mobil. Najedu do složky fotografie a následně na složku Jessica. Potřebuju nějak zabít čas a neznám lepší způsob, v tuhle chvíli, než si prohlídnout fotky tohohle úžasnýho těla. Vlastně, ještě jeden způsob by byl, ale to si nechám radši na doma.
Už se nemůžu dočkat večera. Vážně se těším. Ne ani tak na Jess, jako na to, že si zase pořádně zašukám. Chudák holka. Vážně si myslí, že by mezi námi mohlo být něco víc. Musel jsem se při pomyšlení, že bych s ní měl mít chodit, ušklíbnout.
„No to je dost.“ Zívnu, když se Bill posadí na místo spolujezdce.
„Promiň, bylo tam hodně lidí.“ Usměje se na mě omluvně. Podívám se mu do očí, ve kterých se začnu okamžitě ztrácet. Radši rychle zamrkám, odvrátím hlavu a nastartuju. Ještě chvíli se mu takhle dívat do očí tak… Nevím co, a radši to ani vědět nechci.
VEČER
„Ahoj, kocourku.“ Vrhne se mi kolem krku Jessica a hladově mě políbí, jakmile za mnou zavře dveře od domu. Musím se tomu pousmát. Na nic ale nečekám. Chytnu ji pevně za zadek a vytáhnu si ji na sebe. Nohy mi obmotá kolem těla. Pomalu s ní jdu po schodech do jejího pokoje. Není to snadný, takhle jít, zvlášť když se u toho ještě líbáme. Do pokoje se ale dostaneme úspěšně. Sice jsem s ní párkrát narazil do zdi, ale to přežije.
„Tomi…“ vydechne, když jí rukou zajedu do klína. Jen se pousměju a dál mapuju její krk. Opět slastně vydechne. Z krku se přemístím na její hrudník a postupně klesám níž.
„Tomi…“ vydechne znovu a prohne se… Myslím, že to by už stačilo. Už bych to taky nemusel dlouho vydržet. A navíc, nepřišel jsem kvůli tomu, abych dělal dobře jí, ale abych udělal dobře sobě. Odtáhnul jsem se a sehnul se na zem pro kalhoty. Ze zadní jsem vytáhl kondom a nasadil si ho. Na nic jsem nečekal a vinkl jsem do ní.
„Aah…“ ozvalo se pokojem… Tohle jsem potřeboval. Odreagování. Tohle je mnohem lepší než ruka.
Místností se ozývaly dvojhlasné steny. Cítil jsem, že už brzy budu. Začal jsem v přírazech přidávat na intenzitě. Svaly se mi začaly pomalu napínat čím dál víc. Cítil jsem to. Cítil jsem, že KONEČNĚ přijde to, na co jsem čekal. Že přijde nevyhnutelné…
„U-už…“ ztěžka jsem vydechl. Přišlo nevyhnutelné. Svaly se uvolnily, napětí polevilo.
„BILLE!“ vykřikl jsem. V tom mi došlo, co jsem právě udělal…
autor: Nisch
betaread: Janule
Ouu! Tohle bude ještě zajímavý ;P
HAHAHAHAHAHAH….můj dábelský smích. A to máš Tomane za to, že šukáš co nemáš. Ti dám to péro strkat kamsi do Jessiky. Bill chudák v u doktora a ty si klidně koukáš na to tvoje boží tělo chudáka holky….ale tím posledním slovem si to u mě vyžehlil, a ona si myslím že i Jessica mu dá co proto…..Jen doufám, že Bill ted nesedí doma a nesmutní….letím dál…je to super povídka a jelikož jsou díli kračí, dobře se mi čte 😀