autor: LilKatie
Berte tohle jako malou náhradu za minulou až trochu moc krátkou kapitolu. Konečně jsem si našla mezi těmi všemi překlady trochu víc času na svojí povídku, tak jsem se snažila, jak to jen šlo, abych vám to vynahradila. Snad se to povedlo. 🙂
LilKatie
Bill zamžoural do tlumeného světla a promnul si unaveně čelo, hlava ho trošku bolela, rozhodně míň než jeho záda. Sice si už zvykl nespat v měkounkých postelích a peřinách, ale tohle bylo stejně hrozné, jako ležet na jogínském loži z jehliček, které se vám zabodávají do zad. Malinko se zavrtěl a zamlaskal, v puse měl chuť, jako kdyby snědl trolí ponožky, přemýšlel, jestli má ještě v tašce nějaké mentolové lístky, aby si mohl alespoň trochu osvěžit dech. Zavřel znovu oči a převalil se na druhý bok, tiše zamručel a podrbal se na špičce nosu, něco ho na něm svědilo, zřejmě nějaké stéblo trávy nebo sena nebo čehokoliv, Bill si povzdychl a oči otevřel, podíval se okolo sebe. Tom stále ještě spal na hromadě slámy nedaleko od něj, ležel zády k němu. Elf stále nechápal, co to do něj včera vjelo, co to mělo znamenat, tohle přeci nebylo normální. Tom byl normálně pořád milý a snažil se vyhýbat konfliktům, alespoň mu to tak přišlo. Ale kdo ví, třeba se v něm spletl, stejně jako se pletl, když si myslel, že se děje něco špatného. Bill měl na takové věci dobrý čuch, už od malinka, proto se taky vždycky vymotal z každého problému, který mu jeho temperament zavinil. A že to byl už odmala pořádný nezbeda. Nikdy předtím ho jeho intuice nezradila.
Tom se zavrtěl a zamumlal něco pro Billa nesrozumitelného, elf se nad tím pousmál a zvedl se do sedu, podrbal se na krku a prohrábl si vlasy, měl je plné stébel slámy. Trochu si povzdychl a natáhl se po Adamově kabátu, který ležel na zemi. Moc dobře věděl, co Adam nosí za značku oblečení. Tohle sako vyrobili městské víly, dělaly to nejpraktičtější oblečení, které bylo jak praktické, tak naprosto šik. Upír mu už po cestě vyprávěl, jak je tenhle kus oblečení skvělý, protože má bezedné kapsy. Strčil ruku do vnitřní náprsní kapsy a vytáhl z něj drahými kameny sázené zrcátko, usmál se, přesně tohle hledal, položil ho na zem vedle sebe a dál šacoval. Když našel ještě kartáč, tupírovací hřebínek, a od sebe z tašky si vyndal gumičku, položil kabát zpátky tam, kde ho sebral. V zrcátku se náležitě upravil, vyčesal si z vlasů všechen nepořádek a stáhl si vlasy do culíku, všechny věci uklidil zpátky a vyškrábal se na nohy. Záda ho bolela jako čert.
**
„Je mi líto, Bille, ale musím se od vás odpojit…“ pousmál se nepatrně Adam a opláchl si obličej vodou. „Musím… potkal jsem tu jednoho přítele a ten říkal, že jeden určitý člověk má problém, a že sem blíží lovec, který zabíjí upíry a… tak že bude lepší, když odsud ihned zmizím a…“
„A kam půjdeš?“ povzdychl si Bill a hodil si do pusy šťavnatou malinu. „Můžou tě najít kdekoliv…“ podíval se na něj starostlivě elf a upír pokrčil rameny.
„To nevím… Někam… Někam pryč, kamkoliv… Jsem jen poloviční upír, takže nejsem tak cítit, ale… Stejně, nechci nic riskovat…“ pousmál se a pohladil Billa palcem po tváři. „Budeš mi chybět, princi…“ zašeptal tiše, jemně ho políbil na spánek a bez jediného dalšího slova odešel.
Bill se smutně usmál a sklopil hlavu. „Princi…“ zašeptal a tiše se zasmál, rychle naházel na tác nějakou zeleninu, zaplatil a odešel zpátky za Tomem do stodoly.
**
Tom nespokojeně zamručel a překulil se na druhý bok, někdo se ho snažil probudit a jemu to vůbec nebylo příjemné. „Tome, vstávej, Tome… Snídaně…“ otevřel oči a otočil hlavu, aby se podíval přes rameno. „Snídaně…“ usmál se mile elf a Tom se posadil.
„Jo, díky…“ vzal si od něj tác a zazíval, mnul si stále ještě oko. Bill se na něj zkoumavě podíval, pak se zvedl z dřepu a šel připravit Glitter na odjezd. „Přemýšlel jsem…“ řekl najednou Tom, z ničeho nic, „…kam to vůbec jedeš?“ napil se jablečného moštu a zadíval se na elfova záda.
William ztuhl. „N-No totiž… Na takovou služební cestu, jak vy lidé tomu říkáte…“
„A kam?“ díval se na něj dál a krčil nespokojeně obočí. Nehodlal ho z té otázky nechat jen tak se vykroutit. Ne že by se ho předtím na tohle někdy předtím ptal, jen ho, po včerejším rozhovoru se Stefani, začal elfův život zajímat trochu víc. Víc než víc. To, co se o elfech dozvěděl, rozhodně nebylo nic lichotivého, nic, čím by se stvoření elfské či polo elfské krve mohli chlubit.
Bill na otázku nejdřív jen lehce pokrčil rameny a dal si neposlušný pramínek kratších vlasů, které mu neustále vylézaly z culíku, za ucho, přičemž si jemně konečky prstů promnul špičku ucha a sjel si po jeho hraně až po boltec, na kterém si poupravil náušnice, které jej zdobily. „Daleko…“ odpověděl a Tom si nespokojeně promnul čelist, neměl daleko do toho, aby začal skřípat zuby. „I když… Ne tak daleko jako ty… Po cestě k tomu tvému hradu, se musím odpojit, protože pak pojedu jiným směrem a ty už budeš muset jít po svých… A zítra,“ otočil se na něj a lokty se opřel o dřevěný plůtek, který ho dělil od koně, „zítra se podíváme do vašeho města…“ usmál se. „Doufám, že máš radost… Třeba budeme mít štěstí a nic se nám nestane, přeci jen, jsi jeden z nich…“ mrknul na něj. Tom otevřel pusu, aby se zeptal, o čem to ráčí mluvit, ale Bill ho oslnil dalším ze svých oslnivých úsměvů. „Už si dojedl? Pojedeme…“
„Už?“ povedlo se mu přeci jen říct alespoň něco.
Elf přikývl. „Ano, už. Za chvíli totiž přestane působit ta magická rouška, co jsem ti dal…“
„Oh…“ přikývl Tom a dotkl se konečky prstů své tváře. Rouška. Úplně na ni zapomněl. Bill měl zřejmě pravdu, nechtěl tady umřít smrady. Zvedl se tedy ze země a znovu pokýval hlavou. „Jo…Dojedl jsem… Já… Půjdu to vrátit zpátky do hostince, abychom mohli jet…“
„Dobře, počkám na tebe na druhé straně města, za bránou…“ usmál se Bill, vyskočil na Glitter a vyjel ven ze stodoly. Tom se za ním ještě podíval, promnul si obličej a také odešel, i s batohem přes rameno.
**
Cesta z Fazolkova probíhala poklidně. Bill s Tomem a Glitter; který se tak nejmenoval bezdůvodně, na což Tom přišel, když si kůň odskočil na malou a to, co přiteklo na cestu, se podivně třpytilo všemi barvami duhy; putovali celý den a v noci opět přespali v Billově stanu, který fungoval na pro Toma nepochopitelném principu. Když se ráno vydali znovu na cestu, Tom se po cestě za chůze nasnídal, Bill nejedl, protože říkal, že se u večeře moc přecpal borůvek a v břiše se mu to prý nepříjemně vařilo. Tom se jen tiše smál, protože moc dobře věděl, co se za pojmem ‚nepříjemně vařilo‘ schovávalo, a proto se taky nedivil, když museli každou půlhodinku zastavovat, aby si Bill mohl udělat menší výlet do lesa nebo za křoví.
Nakonec ale po cestě narazili na podivného muže, který Tomovi připadal jako ten typ člověka, který vystupuje v pochybných klubech u něj doma v New Yorku. To, co si Tom zdálky myslel, že je žena, byl totiž muž. S fialovými vlasy, načesanými do čehosi, co vypadalo jako obří kokon na vrchu jeho hlavy, měl v nich zapíchaná paví pera. Make-up kolem očí byl taktéž vystylizován do pavích očí a z obličeje mu vystopovaly jakési růžky, které vypadaly jako nějaká nepříjemná mutace. Na sobě ten člověk měl oblečení z fialového lesklého latexu, jak Tom usoudil, a pod latexem se mu rýsovalo opravdu vše, z čehož Tomovi nebylo moc dobře od žaludku. A tak prohlásil, že raději pohlídá Glitter, a ať si jde Bill za tím podivínem sám. Elf nad tím jen pokrčil rameny, zamumlal si něco o tom, že je strašně netolerantní a odešel k němu sám.
Tentokrát se Tom už raději neopovažoval použít své odezíračské nadání, protože se bál, co by se po zkušenosti s druidem mohl dozvědět o sexuálních praktikách tohoto exota. Když ale svého černovlasého společníka pozoroval, připadalo mu, že si ti dva celkem rozumějí. Bill se po chvíli vrátil s průhledným látkovým pytlíčkem plným červených perliček, ve kterých se cosi míchalo a bouřilo, jako by to byly maličké vesmíry se svými vlastními galaxiemi, a s lahvičkou s růžovou tekutinou uvnitř.
„Tak co? Našels, cos potřeboval?“ řekl trochu uštěpačně Tom a elf na něj jen lehce pokýval hlavou.
„Ano, a ještě něco navíc…“ usmál se. „Už nebudeme muset stavět a do města přijedeme hned po soumraku… Stejně je to tam v noci nejhezčí, takže se alespoň trochu pokocháš… I když, jestli je čím se kochat, v tom městě zabijáků přírody…“
„A co to máš?“ zeptal se zvědavě Tom, ukázal na to, co Bill dával do své tašky, které byla připevněná na sedle.
„Tohle? Ale… Jen pár blbůstek…“ pousmál se a hbitě naskočil do sedla. „Mimochodem, kde máš mikinu?“ nakrčil jedno obočí a podíval se Tomovi na pas, kolem kterého ji měl ještě před tím, než zastavili uvázanou.
„Mikinu?“ nakrčil nechápavě obočí Tom a podíval se dolů. Zamrkal. Opravdu tam nebyla. Začal se kolem sebe rozhlížet, byl si jistý, že ji měl, ještě když stáli poblíž u toho podivného člověka, tak se v ní hrabal pro kapesník. Pokrčil rozpačitě rameny. „To opravdu nevím…“
„No, asi se ztratila, to je fuk, stejně byla pěkně ošklivá…“ zasmál se zvonivě elf. „Tak pojď už, chceme to přeci stihnout…“ kývnul na něj a pobídl koně k chůzi. Tom na něj zasupil, stála ho skoro 100$ a rozhodně nebyla ošklivá! Ještě se naposledy rozhlédl a nakonec vyšel za Billem, nohy ho začínaly bolet, ale co měl dělat? On nebyl ten, který měl koně.
**
„Moje paní!“ zvolal fialovlasý, když utíkal na vysokých podpatcích přes halu ke své velitelce. „Viděl jsem je!“ volal.
Čarodějnice se otočila a doširoka se usmála. „A kde?“ promnula si rubínové rty. Fialovlasý se před ní zastavil, poklonil se a pak se zadíval na její dnešní oděv. Byla celá oblečená pouze v černé krajce, která jí zdobila i dnes naprosto rovné k pasu sahající bílé vlasy.
„Jsou na cestě do doupěte…“ mluvil zadýchaně, celou dobu utíkal.
„Do doupěte?“ nakrčila obočí. „Výborně, dám vědět našim lidem, kteří tam jsou… Můžeš jít…“ usmála se a jemně ho pohladila po tváři. Mladík vděčně přivřel oči.
**
Písčitá cesta se pozvolna změnila v kamennou, lesy kolem cesty se změnily v louky. Kamenná cesta přešla do cesty dlážděné a před pěšky jdoucí dvojicí (Bill musel Glitter nechat jít po svých kolem města, byl si nějak až podezřele jistý, že kůň zná cestu a město obejde. Tom si začínal myslet, že ten kůň je buď robot, nebo má v mozku zabudovanou GPS) se rozprostřel velký, ve vzduchu se vznášející neonový nápis. Angel City.
Tom zamrkal, podíval se na Billa. „Angel City? Opravdu?“ vyprskl smíchy. „Páni, už teď mi naskakuje husí kůže.“ Smál se hlasitě Tom, až se za břicho propadal. Bill mu totiž poslední hodinu cesty líčil, jak je to město strašné, plné zabijáků, feťáků, mafiánů a šlapek, a jak si musí dávat pozor na jazyk a být obezřetný, aby mu někdo neprostřelil hlavu železem. Bill jen mlčky protočil oči a prošel pod cedulí, hned mu naskočila husí kůže, ale co, nějak to tu přežije, přeci není žádná padavka. „Proboha,“ šel za ním Tom. „Tak to je opravdu hodně trapný, to mi pověz, jaký idiot mohl tohle město pojmenovat, to musí opravdu nahánět hrůzu široko daleko!“ smál se vesele dál, smích ho ale přešel v okamžiku, když uslyšel za svou hlavou dráždivé cvaknutí železa a do hlavy ho začala tlačit nepříjemně studená železitá věc.
„Sklapni, nebo ti ustřelím hlavu, hošánku.“ Zavrčel mu do ucha nepříjemný hrubý hlas a Tom ztuhl, podíval se koutkem oka vedle sebe a uviděl Billa, kterého zezadu držel nějaký černý holohlavý kulturista, obličej měl celý zjizvený a držel elfovi kudlu pod krkem. „Angel vás chce vidět, vaše Výsosti…“ řekl muž s pistolí u Tomovy hlavy, a s tím se celý svět kolem Toma ponořil do temnoty.
autor: LilKatie
betaread: Janule
No teda, toto som naozaj nečakala, myslím si, že týmto je Billove tajomstvo vonku, som zvedavá ako to Tom prijme a čo sa tam stane, dúfam len že obaja budu v poriadku.
To né, takhle blbě to useknout *fňuk*
I když možná, že Tomovi po tomhle konečně dojde, KDO Bill doopravdy je 😀 nikdo nemůže mít až tak dlouhý vedení, teda aspoň doufám 😀 moc už se těším na pokráčko
Pěkně blbě načasovaný konec 😀
Co to sakra je? Čarodějnice je pěkná svinucha 🙁 Snad to všechno dobře dopadne :(:(
…,jako kdyby snědl trolí ponožky" 😀 Katie, ty zabijáku! :DDDDDDDD A Angel? Wow, jsem zvědavá, co to bude! 🙂
Úža! ♥♥
Lil, zbožňuju Fazolkov, styl kterým píšeš a všechno to okolo. Používáš tu takový sladký slova jako trolí ponožky, že padám! Mít nějaké vydavatelství knih, ženu tě dopředu, ať to máš rychle sepsané a okamžitě bych ti to vydala!^^ A protože jsem na ty pohádky, přijde mi to ještě krásnější :)) Těším se na další díl a na Tomovo zjištění, že princezna je po jeho boku 😉 Snad nás nebudeš dlouho napínat ^^
Tomy dostal po palici, že by se mu konečně rozswítilo XD