autor: Bitter
Sobota
„A co jsem ještě!“ Pitvořil se Bill do telefonu a Tom jen na druhý straně pokoje protáčel oči.
Snažil se alespoň trochu zkulturnit Billův, teď už jejich, pokoj k obrazu svému, ale pořád si připadal jak v šatně nějaké star a ne v dětském pokoji.
Bylo to tolik jiné… zdi už nebyly zelené, ale krémové, jak mu vysvětlil Bill, když řekl, že si je pamatoval zelený a teď jsou vyblitě žlutý, a byly na nich černé ornamenty, které Bill sám kreslil.
Celému pokoji vévodil obrovský šminkami přeplněný toaletní stolek se zrcadlem. Vypadalo to, jako by Bill přepadl drogerku. Vedle byla zrcadlová skříň, ale ani omylem se v ní nenašel kousek místa.
Billovo oblečení bylo všude. Ovšem precizně srovnáno. I ten stolek, štětce seřazené podle velikosti, laky podle barev… U druhého, kreslířského stolu, to bylo stejné a Tom věděl, že na jeho půlce to tak rozhodně nebude, pokud mu to Bill neuklidí.
Bill si hověl mezi kabelkami na posteli, a zatímco cukroval na Andrease, místo aby uklízel, Tom po něm zase začal házet plyšáky.
Po pár zásazích Bill konečně dotelefonoval, ale na truc Andreasovi nevyřídil jeho pozdrav a naházel na něj vše zpět.
„Bille, a jak mu je, mi řekneš? Podle toho, jak jste vrkali, asi fajn.“ Vyplázl na něj jazyk.
„Neřeknu ti nic.“ Vyplázl a něj jazyk nazpět a jedním pohybem shodil všechny kabelky na zem, aby se mohl natáhnout na břicho a dělat na Toma ksichty.
„Nemáš proč trucovat. Sám jsi mi chtěl pomáhat, a pak tady cukruješ s Andreasem… to já mam bejt uraženej… nemáš mě rád!“ Dupl si Tom a zaujal na posteli stejnou polohu jako Bill, jen se tolik nešklebil.
Podepřel si bradu a zadíval se do zdi. Nenapočítal ani do deseti, než se kolem něj ovinuly Billovy paže a na tváři ucítil lehký polibek.
„Ale Tome… já tě mám rád, nejvíc na světě, ale Andy je Andy… snad bys nežárlil?“ Našpulil rty a znova mu dal malou pusu na tvář a Tom se zasmál a přetočil se na záda tak, že Bill ležel na něm.
„To víš že ne… nebýt Andyho…“ Broukl a pohladil Billa po vlasech.
Měl je sepnuté do culíku a byl jen lehce nalíčený. Tom si stále musel zvykat na to, že Bill byl každou chvilku jiný a v téhle podobě snad nejvíc jako jeho malý bráška.
Bill se mu opřel tváří do dlaně a zamrkal na něj.
„Tome… slíbili jsme si, že o tom nebudeme mluvit… řekl jsi, že to hrozně bolí a slíbili jsme si, že to budeme rozebírat, až to tolik nebude. Nechci tě vidět brečet…“ Broukl a uvelebil se na Tomově rameni.
„Neboj, Billy… nebudu o tom mluvit, ale nejde na to pořád nemyslet.“ Broukl a líbl ho do vlasů. Stáhl mu gumičku a začal se prohrabávat jeho vlasy. Jako malej mu rád dělal rozcuch nebo mu dělal různé účesy.
Taky chtěl jít původně na kadeřníka, ale to mu otec okamžitě zakázal.
„A nebrečet…“
„Nebrečím.“ Zavrtěl Tom hlavou, ale oba věděli, že lže.
Chvilku zůstali sedět naprosto tiše, než je vyrušila Simone a nahnala je k obědu.
Bordel v pokoji ani nekomentovala. Spíš měla nutkání si to vyfotit a dát na krb.
Byli sice dvojčata, ale vždycky byli opak tomu druhému, a zatímco Bill byl téměř chorobný puntičkář, Tom byl bordelář. To se za ty roky nezměnilo, stejně jako poloha, ve které je našla. Vždycky leželi v jedné posteli a protlachali celou noc.
Už jako malý byl Tom ten, kdo chodil první a Billa vedl za ruku za sebou, a stejně tak šli i na oběd, kde už na ně čekal i Gordon, který byl nejšťastnější za tu dobu, co si Simone vzal, protože teď byla maximálně šťastná ona…
Její starší syn byl vůči němu zatím sice zamlklý a občas mu ještě vykal, ale s tím neměl problém. Naopak, chápal, že mu bude chvilku trvat, než si k němu najde cestu stejně jako před lety Bill.
Tenkrát se ho bál kvůli tomu, jak ho jeho pravý otec zbil a půl roku s ním nepromluvil ani slovo, ale pak jela Simone na služebku a Bill potřeboval obarvit odrosty, a to je sblížilo.
Barva byla tenkrát sice všude, ale Bill s ním alespoň začal mluvit a přestal se ho bát.
„Musím ti něco ukázat.“ Broukl Bill, jen co dojedli, napil se coly a hlasitě si odříhl. Tom jen šokovaně zamrkal. Čekal by od Billa cokoli, ale takhle hlasitý říhanec od někoho tak něžného tedy opravdu ne. Gordon na něj jen káravě mlaskl a Bill se zaculil.
„Promiň, tati.“ Zamrkal sladce a Tom se jen pousmál. Bavilo ho pozorovat všechno, co ostatní dělali. Jak Bill pořád mlel, jak na něj Gordon pořád mlaskal, protože ten zvuk Bill nesnášel… prostě všechno.
Byla to rodina a on se musel červenat pokaždé, když něco řekl nebo když o něco poprosil, nebo když Gordonovi zase vykl, ale nemusel se bát… Byla to teď už i jeho rodina.
Máma stejná, jakou si ji pamatoval. Trochu jako zrzatej Bill a Gordon? Gordon byl podle Toma pro Billa tím nejlepším otcem, co si zasloužil, a on doufal, že jednou zapomene na jejich pravého…
„No, když chceš Tomovi něco ukázat, tak utíkejte, nebudu vás týrat tím, že byste mi pomohli sklidit nebo nedej bože po vás chtít umýt nádobí…“ Zasmála se Simone a Bill hned čapl Toma za triko a vystřelil s ním ven jak pominutej.
„Bille, to triko bych ještě rád nosil.“ Vyjekl Tom a Bill ho pustil a na oplátku ho vzal za ruku. Táhl ho dobrou půlhodinu, a pak odbočil do lesa.
„Bille, ty mě vedeš ke škole?“ Zamrkal, když si uvědomil, čím mu je ta zkratka povědomá.
Bill zakroutil hlavou a sešel z cesty.
„Tome, pamatuješ, co se stalo, když jsme se sem nastěhovali?“ Šeptl tajemně a stáhl Tomovi čelenku na oči.
„Co myslíš konkrétně?“ Zaváhal a trochu klopýtl, když ho Bill vedl dál.
„Hmmm, co se stalo, když jsme šli poprvé sami ze školy?“ Upřesnil Bill a Tom se usmál.
„Dík tvojí úžasný orientaci jsme se ztratili a…“
„A strávili noc… tady, než nás našli.“ Šeptl mu Bill do ucha a vrátil čelenku zpět.
Tom párkrát zamrkal, a pak překvapeně výskl.
„Ono to ještě stojí?!“ Podivil se, když se před ním objevil dřevěný přístřešek s lavičkou a malou studánkou.
„Stojí… chodím sem vždycky, když nevím co…“ Broukl a Tom s úsměvem vešel do přístěnku. Bill šel hned za ním a jen co si Tom sedl, byl stáhnut na jeho klín.
„Děkuju, bráško… děkuju…“ Broukl, pevně ho k sobě přivinul a po tvářích se mu spustily slzy.
autor: Bitter
betaread: Janule
Dalčí nadherný diel,pro ktorom som sa usmievala, ale aj sa mi chcelo trochu plakať. Som rada, že možu byť teraz obaja Billa aj Tom štastný, obaja si to zaslúžia. Páčilo sa mi scenka z izby.
Krásný dílek, já ten jejich vztah žeru a už se těším na jeho další vývoj. Úplně jsem vyprskla, při hlášce Tom – kadeřník. 😀 😀 Super.
stále ma nové a nové časti prekvapujú, sú čím ďalej, tým nežnejšie. Je to nádherné, že v dnežnej dobe dokáže niekto tak skvelo písať. A mám pocit, že mi dochádza slovná zásoba, tak sa asi budem opakovať, ale budete sa to musieť naučiť prehriznúť. Proste luxus 🙂
krásný… krásný:)*
Moc, moc pekne. Opravdu!
nádherný:)líbí se mi jak se to tady vyvíjí..fakt sladký:)
Och tak toto bol naozaj skvelý diel :)… úplne som sa rozpúšťala keď Bill prišiel za Tomom na posteľ objal ho a dal mu pusu na líce 🙂 a potom ako Tom hladkal Billa po vlasoch 🙂 aw… som rada že Tom je konečne s Billom, s mamou a Gordonom :)… a strašne sa mi páčil ten koniec v tom prístrešku 🙂 to ako si Tom Billa privinul a rozplakal sa 🙂 ach bože tento diel bol fakt krásny… milujem to a strašne sa teším na pokračovanie 🙂 neviem sa dočkať toho kedy sa už medzi dvojčatami začnú prejavovať nejaké city 😀 🙂