autor: Stela
Tom se zvedne jako první. Taky se postavím a na oko si opráším kalhoty na zadku, i když je mám prakticky čisté. Když se zabývám těma kalhotama, vzpomenu si na Toma.
„Tome, a co to tvoje koleno, nebolí tě? Ani jsi nekulhal, když jsi běžel?“ Optám se a kouknu na jeho koleno, flek je už úplně zaschlý.
„Ne, jen…“ Shýbne se a kalhoty na koleni protrhne.
„Bude to lepší takhle. Ta riflovina totiž celkem škrábe a já si ten strup nechci protrhnout.“
Pokývám hlavou, jakože souhlasím, a rychlejším krokem se vydáme směrem k tomu ranči.
„Ani ne pět minut a jsme tu.“
„Co? Vždyť já nic… jo tám, pohni, ať nám neujede.“
Tom zahlídl jednu starší dámu s menším doprovodem. Vycházeli ze stáje a vedli si koně. Menšího a většího
TOM
Je to nějaká šedesátnice, pravděpodobně s vnoučkem.
„Dovolte, ale to zvíře se zákonem zabavuje!“ Zařvu a vytrhnu jí vodítko s ruky, když ji doběhnu.
„Co si to dovolujete, chováte se jako magor.“
„S tím už jsem se smířil, a když dovolíte, tady.“ Podám jí mou průkazku a děkuju bohu, že jsem ji v té kapse měl.
„Jsem policista, dámo. A tyhle dvě zvířata vám odebírám. Jsme na stopě pašerákům drog a na vašem koni závisí celý tento případ.
Dáma se podiví, ale odsouhlasí to, a i s klukem odejde zpátky do budovy.
„Kde to má brzdy?“ Zeptá se Bill, když nasedne na koně. Taky se vyhoupnu na toho menšího. Něco jsem viděl v televizi, takže zhruba vím, co s tím.
Popojdu tak, abych stál vedle Billa.
„Netuším, zlato, kdyžtak budeš skákat.“
„Ty jsi mě teda uklidnil.“
Opatrně pobídne koně a ten se rozejde.
Jdeme po nějaké polní cestě směrem na Karlsruhe. Někde v okolí se tam ukrývá ten kamion i ti lidé. Když vjedeme na nějakou louku, koně zrychlí a dají se do klusu. Zatímco Bill si jede jako nějakej krotitel a machr, se mnou to hází zepředu dozadu a nohy mi lítaj, kdo ví kam.
„Bille, to není fér. Proč já musím mít poníka!“
Zakňučím a chci ještě něco dodat, ale klapne mi pusa, když nadskočím. Nechám ji zavřenou a sleduju Billa.
„Protože máte stejnej účes.“ Usměje se jako největší neviňátko na světě.
„No jasně.“
Pronesu uraženě a prohlížím si poníkovy copánky. Svým způsobem má vlastně pravdu. V duchu se zasměju, ale navenek stále hraju uraženého.
VEČER
BILL
„Na začátečníka dobrý.“ Nechám koně na louce, ať si jde, kam chce, a jdu směrem k lesu.
„Ty mi nic neříkej, pilote!“ Houkne na mě a celej rozlámanej jde za mnou.
„Alespoň jsi viděl, jak máš šikovnýho kolegu. Dokonce se mi povedlo i přistát.“ Hrdě pronese a kráčíme bok po boku ke kraji lesa.
„Přistát jo, já jen, že na tý cestě se ti to nepovedlo.“ Pobaveně se ušklíbnu a vkročím přes husté kopřivy do lesa.
Tom kráčí vedle mě. Nemám rád lesy, vždycky to tak křupe pod nohama. Připadám si potom jako slon.
RON
Naložím pytel s dvěma těly na stará zrezivělá kolečka a vydám se směrem do lesa. Je to těžký jako kráva. Nechápu to. Přitom ti chlápci byli oba dva hubení.
Najdu pěkné místečko. Taková prohlubeň a pod svahem a nad ní trčí nějaký křoví.
Krumpáčem kopu díru do země. Mělo by to být dost hluboký, aby to nevyhrabala nějaká zvířata. Bylo by divný, kdyby nějací houbaři našli místo krásné babky napůl shnilého Ukrajince.
Začíná se smrákat čím dál víc. Špatně se mi kope, protože se mi potí ruce jako prase. Každou chvíli musím položit krumpáč a otřít si dlaně o kalhoty, abych ho vůbec udržel.
Projede mi mráz přes celé tělo, když uslyším nějaké zvuky. Zní to, jako by někdo mluvil, ale nerozumím tomu. Zakroutím hlavou a dál zapichuju nástroj do země a vytahuju spolu s ním kusy hlíny a jehličí.
Zase. Tentokrát mě polije i studenej pot. Zase jsem něco slyšel. V duchu se uklidňuju, že to bylo nějaký zvíře. Kdo jinej by taky lezl do lesa, a ještě k tomu pozdě večer.
„Klid, seš jen paranoidní.“ Zašeptám si sám pro sebe, ale nasadím vražedné tempo a kopu, co to dá, abych mohl vypadnout.
Navíc, zítra mi má donést jeden kamarád čisté šaty, náboje do pistole a prachy. Opravili jsme kamion, takže zítra můžeme vyjet.
Už jen kousek a vypadnu. Už jen pár čísel. Stále si v duchu mluvím sám k sobě, abych nemyslel na ostatní zvuky.
TOM
„Bille, dochází ti, že vyšetřujeme případ? Mně to totiž tak nepřipadá.“ Snažím se promluvit do duše nadrženýmu Billovi, kterej jde schválně kousek za mnou, aby se mi mohl koukat na zadek.
„No tááák, Tome… Jsme v lese, sami, daleko od lidí a tvůj bratříček potřebuje trochu popíchnout dopředu, nebo tady usne.“
Dělá na mě zezadu psí oči. Koutkem oka jsem si toho všiml, ale stejně, i kdybych chtěl, pochybuju, že by můj naklepanej kámoš vstal. Od toho klusu mě bolí vnitřní strana stehen a vůbec celkově jsem nějakej rozlámanej.
„S tebou je to hrozný. Seš tak unavenej, nebo tě nepřitahuju?“
„To si děláš srandu? Jistě, že mě přitahuješ, jen jsem prostě už tak vyflusanej, že kdybych lehnul, tak se nezvednu… a ani žádná jiná část mého těla!“ Dodám rychle, když vidím, že chtěl na moje upozornění, že se nezvednu, něco namítnout.
autor: Stela
betaread: Janule
Stelo, tak píšu jak jsi mi napsala abych napsala sem 😀 [to je věta jak koleno xD] Ale je mi blbý psát ti pod povídku … Ale chtěla bych udělat nějakej sraz v tom Zábru [ovšem jak sem psala bydlím v prdelce světa takže mi o víkendu nic do Z. nejede :(.] Ale můžem se domluvit na prázdniny třeba 🙂
[1]: No tak….já si ještě můžu napsat omluvenku. Třeba na nějakej pátek by to šlo. Ráno zajdu k doktorce,vymyslím si něco a pak mám den volnej, myslím že se dokážu zařídit 😀 třeba jednou sem chtěla jet ke kámošce spát a taky tu byl ten problém z autobusem. Vyřešila jsem to tak, že sem ve čtvrtek přijela z intru a v pátek ráno jsem šla k naší doktorce s tím že jdu na kontolu piercingů :D….normáně to sežrala a ještě mi dala i razítko :D…takže myslím, že to nějak půjde.
A není blbý to psát pod povídku, mě to nevadí sama jsem to napsala, ale jestli chceš tak mi napiš na mail a já ti kdyžtak pošlu číslo na mobil…tady se mi ho uveřejňovat nechce
tady ….. rita503@seznam.cz
Stelinko♥♥♥, kočko, ty jsi prostě úžasná. Já jsem opět slzela, jak jsem se musela smát. Kluci a koně. Ale pozor, to je dokonalé spojení! Miluju je dohromady s nimi! A navíc, jak jim závidím! Miluju koně! Tobě se daří dát do povídky vše, co mě odrovná… Jak to děláš, skorosousedko??
"místo babky…" Steli, jsi génius, já jen otevřu tvou povídku, vím, že dělám nejlépe jak můžu. Ty sis mě svým stylem psaní omotala kolem prstu! Vážně jsi moc dobrá a já budu věci od tebe pokaždé číst!
[1]:[2]: Holky moje zlaté, tak na pátek bych to neviděla moc dobře, ale ty prázdniny by byly dokonalé… pokud se domluvíte dřív, samozřejmě mi to vadit nebude a dejte si panáka na mě, prosím, hlavně na to zdraví… ♥
[4]: Ondinko, čekala jsem tvůj koment a zase mi plesalo srdíčko. Ani nevíš jak je snadné psát s takovou poporou. I kdyby tu povídku četl jen jeden člověk na světě, už kdyby byl jen z poloviny jako ty tak to budu psát klidně jen pro něj 😀 Po přečtení takového komentáře to ze mne jde samo. Když to tak zhrnu, jsem jak eskalátor a kor ted kdyz mám volnej týden. Přes den jedu a vypnu na noc. Bohužel 😀 … mám to "štěstí" že mně kolikrát v noci když nemůžu spát něco napadne a já just abych to nezapomněla ještě vstanu, najdu noťas a zapíšu si to. 😀
Ale něco tu k zlosti je, teda spíš mi to příjde jako naschvál, ale zároveň vtipný… naše strašně "hodná a milá" paní matikářka jde po skončení školního roku do důchodu. Ona tam prostě musela strašit a remcat a teď si řekla.."Šak co, Vacková odchází, tak co já bych se tu nudila :D…určitě to tak není, ale mně to tak občas příjde :D…no není to záživná informace ale minulej týden v Občance jsme měli diskusi na téma jak důležité je informovat okolí..tak se omlouvám :D…děkuju za krásný komentář
[4]: ještě jsem zapomněla…kliďo počkám do prázdnin…alespon se budu mít nač těšit, protože dovolená s mamčou a jejím přítelem jde mimo mně a kámoši se jednou slijou a dalších čtrnáct dní se nic neděje..takže celkem nuda
[6]: Ach moje zlatá Stelinko♥♥♥, já vlastně ani nevím, co napsat, protože jsi mě neskutečně dojala a … jak to říct? Je krásné vědět, že se jako autor, ke kterému cítím respekt, třeba těšíš na to, že plácnu nějakou pitomost. Je to nádherné a spíš se mi hrnou slzy do očí… pro mě je to pocta a velká! Vždy ti budu pod tvé věci koment psát, protože sis získala mé srdíčko a to se nestává jen tak… Ale na druhou stranu, já ti musím poděkovat za skvělé zážitky, které díky tobě prožívám. Jak říkám – je to jedno, zda jde o překrásný obrázek – a ty ty obrázky náramně umíš, báseň jako třeba dnes, to byla paráda nebo příběh… Hrozně moc tě jako autorku milujuuuuu♥♥♥
Ta matikářka, tomu říkám docela pech, že? A prosím tě, ty jsi ta poslední, co se máš za něco omlouvat, vždyť máš takové zlaté srdíčko, krásko. Pokud nebude mít KaTHullka nic proti, tak ty prázdniny by byly super. Moc ráda bych vás poznala!!!♥♥♥
A ty vstáváš kvůli nápadu? Oh, teď jsi mě tedy dostala do kolen… pak se nedivím, že jsou tvé věci tak výborné! Jsi jak TOMMY♥♥♥ Ale zlato, ten spánek je taky důležitý!
Tak předběžně budu počítat s prázdninami a budu se těšit!♥
[7]: O.K. pokud bude KaTHule souhlasit tak prázniny. A ….
Jsme dojaté obě. Ty tvé komentáře jsou prostě úžasné, že ani nemám slov…Já to dočetkla a normálně se sekla, taková chvála na mou hlavu….prostě si mně odrovnala….
Budu doufat, že to o těch prázdninách vyjde, protože by by byl HŘÍCH se nepoznat. Já už se do nebe stejně nedostanu xD, ale osobně tě potkat prostě musím.
Takže se zase těším 😀 Na příště a i na prázdniny 😀
Jo, o prázdninách by to šlo. Ale bylo by fajn napsat si třeba na ICQ nebo na FB, protože já mail založím a už ho nenajdu xD (Takže bych vás měla přidaný a napsala bych vám, nebo vy mě) A asi tu povídku taky začnu číst, když je tu taková chvála.
kdyžtak mám ICQ 383844923, FB nezveřejním takhle veřejně 😀