A mess it grows 11.

Přátelé a květiny

Tom si do obličeje šplíchnul vodu. Bill ho má rád. Uvědomil si, že se usmívá, když se podíval do zrcadla. Začal přemýšlet nad tím, jak mu Bill oplácel polibky, ty horké rty na těch jeho, když se tiskl na Tomovo tělo. Celá ta věc Toma rozpalovala. Jak jen si přál ohnout Billa přes auto a šukat ho až do večera. Byl vděčný za takovou dávku tolerance a trpělivosti, jakou měl. Začínalo to být čím dál těžší, jak se Bill pomaloučku vzdával pokaždé, když byli spolu.

Tom cítil tu známou bolest ve slabinách. Potřeboval se uvolnit, a to brzo. Už to byl týden od jeho posledního úletu. Za ten týden dokázal dosáhnout toho, že ho Bill dvakrát políbil, ale on potřeboval mnohem víc. Bože, jak on potřeboval víc! Odtančil zpátky do svého pokoje, vysvlékl se a vklouzl do pohodlných boxerek.

Tom se rychle rozhodl, že je na čase udělat další krok v jeho hře. Bylo jasné, že Bill dovoluje Tomovi čím dál víc a polehoučku to vzdává. Konec konců si byl jistý, že ho má Bill rád, přiznal to. Tom miloval, jak se začervenal, když mu to říkal, a jeho obličej se zbarvil do růžova. Tom se nad tou myšlenkou pousmál. Byl tak nevinný. Nicméně, stále sladký.

Zarazil se, posadil se na postel a položil zády proti čelní desce. Nikdy předtím si nemyslel, že je někdo sladký. Nahlas zakňučel. Chlapec se pěkně dostával do jeho hlavy!

Natáhl se pro telefon a rychle napsal zprávu.

Odklepl odeslat a vklouzl pod přikrývku, přičemž si zhasnul světla. Sotva zavřel oči na pár minut, telefon zapípal.

Zpráva od Billa.

Tom se nahlas uchechtnul, smál se, zatímco odhodil mobil na noční stolek. Nevím, jestli by se vážně chtěl se mnou setkat v jednom z mých snů. Jediná věc, o které se mi zdá, je nemilosrdně ho znásilnit. Pomyslel si a převrátil oči v sloup. Na druhou stranu, je to můj sen, takže by se mu to v něm mohlo i líbit. Zažertoval v duchu, představoval si zamžené obrazy ve své hlavě, než ho přemohl spánek.

***

Tom se bezmyšlenkovitě poflakoval kolem haly, když spatřil Billa v prázdné třídě. Strčil dovnitř hlavu.

„Co tady děláš tak pozdě po škole?“ zeptal se, čímž vyděsil Billa tak, že vyletěl snad půl metru do vzduchu.

„Vyděsils mě!“ Vykřikl Bill, ruce si dramaticky přiložil na hrudník.

„Sorry.“ Pokrčil Tom omluvně rameny.

„Jen jsem potřeboval ještě nějakou pomoc od učitele výtvarky. Pomáhal mi s nějakými skeči a hrubými nákresy pro můj projekt.“ Řekl Bill a strkal papíry se šustěním do složek.

„Ah, to vidím.“ Řekl Tom, přesunul se za Billa a položil mu dlaně na úzké boky. Dneska vypadal Bill obzvlášť lákavě. Upnuté, přiléhavé, tmavé džíny, černé tričko obepínající jeho hubenou postavu, šátek přivázaný strategicky nízko pod krkem, ruce a zápěstí obloženy stříbrnými cetkami a chlapecký úšklebek promítnutý na jeho tváři. Jednoduše neodolatelný. Tom věděl, že myslí trochu napřed, ale momentálně ho to nezajímalo.

„Co to děláš?“ zeptal se Bill s mírným náznakem pohoršení v hlase a se zvědavým podtónem.

Tom si ho přitáhl, otočil si jej k sobě a podíval se na něj. Sladce se na Billa usmál. „Obdivuju to pravé umělecké dílo.“ Řekl a mrknul.

„Meleš hovna.“ Bill potřásl hlavou a jemně Toma odstrčil, otočil se zpět ke svým rozházeným papírům.

Tom se nevzdal tak lehce. Připlížil se zpět za Billa, odstranil tu mezeru mezi nimi a natisknul své tělo na Billovo. „Ale miluješ to poslouchat. Miluješ, když slyšíš všechny ty pěkné věci, které si lidi myslí a říkají o tobě.“ Posmíval se mu lehce.

„Hmmmm.“ Zamručel Bill, ignoroval Toma a zastrčil poslední list papíru do desek. Cítil nepříjemné horko, prostupující jeho tělo, a chvění v páteři. Mohl zblízka cítit Tomův horký dech na zátylku, jeho vlasy vstávaly vzrušením.

„To je všechno, co řekneš?“ trucoval Tom. „Beze srandy.“

Bill se otočil obličejem k Tomovi, natočil hlavu na stranu. „Co chceš, abych říkal?“

Tom pokrčil rameny. „Ale nic.“ Podíval se ke stropu a pak zpět na Billa.

„Jsi tak divný!“ Vykřikl Bill. „Nikdy tě netrumfnu!“

„Aspoň to víš.“

„Sklapneš vůbec někdy?“ zeptal se Bill, zúžil oči.

Tom vypadal na chvíli zamyšleně. „Jo… Ne.“ Zatřásl hlavou, úsměv mu hrál na tváři.

„Bože! Jak tě donutím sklapnout?“ dožadoval se Bill odpovědi.

„Nedonutíš.“ Vyvracel mu Tom.

„Musí tu být způsob!“

„Ne. Musíš se vyrovnat s tím, že-“

Byl přerušen, když Bill srazil své rty s těmi jeho. Tom jej okamžitě dychtivě políbil nazpátek, jejich rty se slily do sebe a jejich těla se na sebe pevně přitiskla. Tom hlasitě vzdychl, nemohl to kontrolovat, když Bill silně kousl do jeho spodního rtu.

Tom vyhoupl Billa na stůl bez toho, aby oddělil jejich rty. Bill si nějak, veden nějakou neznámou silou, obmotal své dlouhé nohy okolo Tomova pasu, čímž si ho přitáhl blíž. Výstražné zvonění se mu ozvalo v hlavě, ale utišil ho pohozením hlavy vzad a uvolnil tím Tomovi cestu ke svému krku.

Tom těžce dýchal, vůně Billova šampónu plnila jeho dýchací dutiny, když mu jemně oždiboval krk před tím, než zaútočil s řadou lehkých kousanců a polibků. Líbání Billa bylo tak… dobré, tak dokonalé! Jeden polibek a Tom byl naprosto rozžhavený, krev mu vřela, tváře zčervenalé a každý dotek, jakkoliv jemný a nepatrný, byl jednoduše úžasný. Jeden polibek, a Tom byl připravený na akci.

Tom zabrousil svými boky do Billových, vynutil si tím malé, přidušené zakňučení, které vypadlo Billovi z úst, když mu sál saténovou kůži na krku. Bill popadl Tomův obličej a přitáhl si jej zpět, aby ho mohl líbat s neuvěřitelnou silou.

Vášeň byla jediná síla, která je oba ovládala.

Tom tisknul své rty proti Billovým znovu a znovu, Bill mu tentokrát vycházel vstříc. Bill cítil své tvrdnoucí vzrušení a zatoužil po uvolnění. Znovu se ozvalo výstražné zvonění v jeho mysli, křičelo na něj, ať okamžitě přestane. Dával Tomovi přesně to, co chtěl.

Právě dělal všechno to, co na Tomovi nesnášel.

Ta náhlá myšlenka nechala Billa bez dechu, rychle Toma odstrčil. „Tak takhle tě přinutím sklapnout.“ Řekl, lehce se usmíval, aby zakryl své pochyby a paniku vařící v jeho žaludku.

Nechtěl být jako Tom.

Tom se zhluboka nadechl, vypadal ublíženě. Jeho vzrušení bylo nesnesitelné. Přenesl váhu z nohy na nohu. „Možná bych měl mluvit častěji!“ naklonil se k Billovi pro další polibek, ale Bill ho znovu zastavil.

„Počkej.“ Řekl, tisknul ruce na Tomův hrudník. „Nechci být jen nějaká náhodná osoba, se kterou se tu a tam líbáš. Spíš někdo, koho máš rád, a to je ono. Chci, abys dokázal, že mě máš rád. Že mě chceš. Že to bereš vážně. Že jsem víc než jen úlet.“ Řekl.

Billova malá řeč ho dostala. Očekával, že k tomu někdy dojde, ale teď? Tom na chvíli oněměl. „Chceš, abych udělal co?“ zeptal se.

„Chci být víc než jen další postelová známost.“ řekl Bill na vysvětlení. „Protože s tebou nehodlám žádnou postelovou známost mít.“

„Okej,“ řekl Tom, snažil se myslet svou chudinkou erekcí, pulzující pod jeho velkými kalhotami. Podíval se dolů na Billovy kalhoty a doufal, že zjistí, že to na Billa mělo stejný účinek.

Boule v jeho kalhotách potvrzovala, že Tom s tímhle chlapcem udělal něco velmi správného. Bill ho chtěl, užíval si ho. Tohle začínalo být moc jednoduché. Tom položil svou ruku na Billovo stehno, jemně ho stiskl.

„Okej? Okej co?“ zeptal se Bill, snažil se ignorovat Tomovu ruku plížící se dál a dál vzhůru.

„Dokážu ti to. Zítra.“ Slíbil. „Asi bys už měl jít. Už ti tady tvrdne kvůli mně moc dlouho.“

Oba zrudli a sklopili pohledy dolů.

„Tvrdneš! Tvrdneš tady kvůli mně moc dlouho,“ vysolil Tom ze sebe rychle, o krok ustoupil. Bill seskočil ze stolu a popadl své knihy, šikovně je umístil před svůj rozkrok.

„Uvidíme se zítra, Tome.“ Řekl přikrčený Bill.

„Okej. Čau, Bille.“ řekl Tom a zamával.

Bill na chvíli zaváhal, něco si probíral v hlavě. Ať už myslel na cokoliv, hodil to za hlavu a naklonil se k Tomovi pro malý polibek na tvář. „Udělej mi laskavost a prostě sklapni, nebo nás zabiješ oba.“ Ukázal na bouli v Tomových kalhotách.

Tom se samolibě usmál. „Sorry. Beru to jako kompliment. Rajcuješ mě.“

Bill vydal krátký bodrý smích. „Jo, jasně. Čau, Tomíku.“ Otočil se a opouštěl místnost.

„Čau, Billboule.“

Bill na moment zamrznul při cestě ke dveřím. „Za tohle tě zabiju později.“ Řekl bez toho, aby se otočil, a rychle zmizel.

Tom se srdečně smál na celé kolo. Bylo tak zábavné si s ním hrát! Podíval se dolů a zakňučel. Potřeboval pomoc s tím problémem ve svých kalhotách

A když už mu s tím nechtěl pomoct Bill, potřeboval najít někoho, kdo by chtěl. Někde vzadu v jeho mysli se mu nelíbila myšlenka, že by to byl někdo jiný než Bill, koho by se dotýkal a líbal ho. V tuhle chvíli chtěl jen Billa.

Potřásl nad tou myšlenkou hlavou a pokračoval v hledání někoho, koho by mohl ošukat. Horší, než mít někoho jiného než Billa, bylo už jen muset si vyhonit sám. Musel přistoupit na kompromis.

***

„Vzpamatuj se!“ zakřičel Gustav, když další den kráčel vedle Billa do jejich třídy.

„Nemůžu! Dělá se mnou něco, co nedokážu vysvětlit. Bože, ani ho nemám rád, ale ty minuty, kdy mě líbá, se přistihuji, že mu to oplácím, a to OCHOTNĚ!“ zamručel Bill, připlácnul si dlaň na čelo a udělal ztrápený obličej.

Dneska ho každý vytáčel víc než kdy jindy. Vysílal signály, které každému říkaly, ať se radši drží zpátky a nechají ho na pokoji.

Bill zakňučel a ukazováčkem a prostředníčkem si promnul kořen nosu. „Ta sázka je tak vyčerpávající.“

„Připraven se vzdát?“ zeptal se Gustav, přiblížil se k Billovu obličeji.

„To teda ne!“ zavrčel Bill, odtlačil dlaní Gustavův obličej. „Měl jsi ho vidět, je jasné, že se do mě zamilovává. Řekl bych, že je tak na 5. až 6. příčce v Už Se Zamilovává Žebříčku.“

Gustav se zasmál. „Ty jsi takový narcista. Už se zamilovává žebříček?“

„Jo.“ Bill se podíval na svého nejlepšího kamaráda, jako by to byla ta nejjasnější věc. „Stupnice od jedné do desíti. Desítka je kompletně a absolutně zamilovaný. Jednička je mrtvolně chladný, studená ryba bez žádných romantických citů.“

„Tak ty si myslíš, že on už je v polovině?“

„Oh, já vím, že je.“

***

Tom se trpělivě podíval na hodiny, usmíval se. Každým okamžikem.

***

Bill byl zaneprázdněn čmáráním si do sešitu na hodině dějepisu, když se najednou otevřely dveře. Učitel se tvářil zmateně, když dovnitř vešel chlapec s růží v ruce.

Následoval další. A další, a další.

Jeden po druhém vešli, každý nesl pro Billa červenou růži v jejich dlaních. Dvacet osm růží vešlo dovnitř, nahromadily se na Billově lavici.

Lidi kolem se uchechtávali, věděli, od koho jsou, a pozorovali s tichým respektem, jak růže pokryly Billovu lavici úplně.

„Pane Kaulitzi?“ zeptal se učitel, zněl neuvěřitelně otráveně. „Co má tohle znamenat?“

„Nemám ani tušení,“ řekl ohromený Bill, když posledních pár studentů odcházelo ze třídy.

„Pak buďte tak laskav a ukliďte si ty květiny do skříňky, aby tak nerozptylovaly vaše spolužáky…“ propichoval Billa pohledem.

Bill mu věnoval pohled, ale udělal, co po něm chtěl. Nechtěl se kvůli tomu rozčilovat. Když si sesbíral své věci, všiml si, že každá květina má na sobě přivázaný kousek papíru. Každý lísteček měl své číslo a písmeno.

Znovu už ne! Pomyslel si Bill, ale nemohl se ubránit úšklebku. Hned před svou skříňkou začal pokládat květiny v pořadí, jaké na sobě měly napsané. Od jedné do dvaceti osmi.

Čtyři studenti, kteří se na téhle akci podíleli, ho sledovali až k jeho skříňce, aby se podívali, jaký význam měla jejich tajná mise. Pokukovali se zatajeným dechem, jak Bill opatrně pokládá každou květinu, dokud všech dvacet osm růží neleželo ve správném pořadí.

B-i-l-l-e-s-t-a-n-s-e-p-r-o-s-í-m-m-ý-m-p-ř-í-t-e-l-e-m

Bille, staň se prosím mým přítelem.

„Wow.“ Vydechla jedna dívka s vlasy staženými do příliš těsného culíku, její hlas byl stejně otravný jako její obličej a nedostatek smyslu pro módu. „Musí tě mít fakt rád.“

„Sakra. Musím tenhle nápad ukrást pro moji přítelkyni.“ Řekl jiný.

Bill nic neříkal, jen se sehnul a opatrně vytáhl tři růže. Květinu s písmenem A, s písmenem N a tu s písmenem O.

„Pomůžete mi?“ zeptal se Bill, tři z přihlížejících nadšeně přikývli.

„Najděte Toma a dejte mu tyhle tři růže,“ řekl „Měl by být na hodině biologie.“

Sledoval, jak odbíhají, a nemohl se ubránit úsměvu. Tom byl celkem chytrý. Na někoho, kdo není příliš romantický, snažil se dostat Billa do kolen. A skoro to fungovalo.

Šel zpátky do třídy a zaujal své místo, snažil se soustředit. Nemohl. A nebyl si přesně jistý proč. Teď měl přítele. Poprvé za všechny ty roky. Znělo to divně, obzvlášť od té doby, co Toma tak nesnášel.

Cítil, jak mu v kapse zavibroval telefon. Nenápadně ho vytáhl z kalhot a mrknul se dolů na obrazovku.

„Takže je to oficiální? Dokázal jsem to?“

To bylo od Toma. Dostal Billovu odpověď.

Bill se kousl do rtu a rychle napsal odpověď, než zmáčkl Odeslat.

***

Tom ucítil svůj mobil. Popadl ho a otevřel.

„Je to oficiální. Tome, jsi oficiálně můj přítel. Jak se cítíš?“

Tom se nahlas zachechtal, čímž si vysloužil pár pohledů od spolužáků kolem. „Nikdy jsem se necítil lépe.“ Zamumlal, když vyťukával slova na odpověď Billovi.

V jeho žaludku okamžitě explodovalo tisíce motýlů. Chodil s Billem Kaulitzem. Byl šťastný nejen proto, že byl o krok blíž, dostat se Billovi do trenek, ale také proto, že Bill nakonec nebyl zas tak špatný.

Zamračení se rozlilo po Tomově obličeji. Neměl Billa opravdu rád, že ne? Prostě nemohl. To by bylo neslýchané. Ošukat a jít. To je ono. Zhluboka se nadechl, obočí stále svraštělé od mračení, jak bojoval sám se sebou.

Ale to všechno přešlo, jakmile se podíval na tři květiny na stole před ním, a on se musel znovu usmát.