S.O.S. (Any​thing but love) 17.

Bill
Nechám se. Jak dotáhnout do ložnice, tak i svalit na postel. Sleduju tě, jak se svlíkáš. Zatají se mi dech. Musím uznat, že tvoje tělo je dokonalý. Vždycky bylo, o tom nebylo pochyb, ale teď… Nic na tom ale nemění. Pořád jsi to jen ty a já s tebou už při sexu nedokážu cítit nic příjemného. Jen to strpím. Vydržím tak jako předtím. O to líp mi teď bude, že vím, že to dělám dobrovolně a k vlastním účelům. Nechci tě líbat, proto prvně cuknu hlavou, ale nakonec se rozhodnu trochu spolupracovat. Nemám zase v úmyslu tě nějak moc rozčílit. Už jsem trochu zapomněl, co od tebe můžu kdy jak očekávat. Co ti stačí k probuzení vzteku. Musíš ale sám cítit, že žádnou vřelost do toho nedávám.

Tom

Beru si tvé rty čím dál žhavěji mezi ty své. Prostě mám potřebu, zažít s tebou všechno od začátku. Ne, že by se změnilo něco na tom, že budu takový jako předtím. Jen to teď potřebuju cítit. To všechno, co mi tak chybělo. Tvé rty, tvé tělo, to, jak voníš, prostě všechno.

„Změnil jsi šampon.“ Vzdychnu, když nosem zajedu do tvých vlasů. Dotýkám se tvé horké kůže a mám pocit, že omdlím nad tou dokonalostí. „Tvá kůže je ještě hebčí, než před tím. Jiné mléko, že?“ Políbím tě na krk a udělám ti tam menší flíček zarudlý. Vzdychnu ti přímo do ucha. „No tak, alespoň trochu vřelosti, bys mohl obětovat. Nechci ti teď ublížit, chci si užít parádní a divoký sex a jsme si jistý, že se ti to líbí, tak se uvolni a zapomeň alespoň na chvíli na to, co bylo předtím.“

Bill
Vlastně mě ani nepřekvapuj, že tohle všechno poznáš. To, že si pamatuješ veškeré detaily všeho, už jsem zjistil tenkrát. Ztěžka polknu. No rozhodně mám teď kůži jemnější. Však předtím jsem ani neměl možnost se čímkoliv takovým, jako je péče o zevnějšek, zabývat.
„Vždycky jsi se mnou měl vřelý sex a nemusel jsem být ani vřelý. Ale dobře… když je to tvoje přání.“ Chytnu tě za krkem a začnu tě sám iniciativně líbat. Jednou to vydržím. Konec konců, jednou za život se mi to i může aspoň trochu líbit. O to líp se mi pak bude dál pracovat. Nehtama ti přejedu po zádech. Silně. „Máš to tolik rád divoce? Tak moc rád mě šukáš?“ Propnu se a klínem narazím o tvůj. Mě osobně to jen těžko vzruší. Ale aspoň si to s tebou rychleji odbudu.

Tom

Konečně se chováš normálně, jen ti do úst vydechnu a lačně všechno přijímám. Oplácím ti se stejnou vervou a dotýkám se tě všude, kam dosáhnu. Cítím nějaký jizvy pod rukama, ale tomu se nemůžu divit, vcelku jsem ti asi dobře dal. Když svým klínem narazíš na můj, prudce vydechnu. Jak je vidět, stále to se mnou umíš. Dokážeš mě vzrušit vším, co uděláš. Majetnicky ti zakloním hlavu, ale ne nijak ostře nebo prudce.
„Víš, že to mám rád divoce, vždycky jsem měl. A co se týká tebe, s tebou to bylo to nejlepší.“ Vydechnu, než tě zase líbám na krku. Miluju tvoje nehty zatnuté v mé kůži. Jen trochu usyknu, ale nechávám se. V tuhle chvíli si dělej, co chceš a já budu taky. „Víš, že miluju tvoje tělo. Vždycky jsem ho miloval. Už jen tě tajně pozorovat ve sprše. Bylo to tak žhavé. Nikdy jsem se nevydržel dívat příliš dlouho. Nešlo to oddálit.“ Líbám tvoji kůži a vydechuju tato pravdivá slova.

Bill
Pane bože… zase se dozvídám něco nového z minulosti. Sledoval jsi mě? Je to dost zvrhlé. Alespoň chápu, proč jsi po mně vždycky tak koukal, když jsem měl jen ručník. Proč jsi raději opouštěl pokoj. Přitom na tom není nic nenormálního. Alespoň v jiných bratrských vztazích. V tom našem je ale zvrácené všechno. Pevně tě stisknu mezi koleny. Nechám tě dělat, co chceš. Chceš mě tahat za vlasy? Bít mě? Dělej to. Dělej, co jen chceš. Hlavně zůstaň omámený mnou. To jediné potřebuju.
„Udělej to, jak chceš. Vem si mě, jak chceš. Jen… mě prosím nebičuj.“ To je asi jediné, co bych už znovu nedokázal snést. Posadím se a trhnutím ti rozepnu kalhoty. Sám si sundám triko. Na svoje zjizvené tělo už se nedívám. Už jsem si snad i zvykl. „Jen si řekni, jak to chceš.“

Tom
Sleduju tě a nevím, co říct? Vážně jsem tě zlomil do téhle podoby? Patříš mi už vážně celý? Tedy kromě srdce, to vím, že mi už patřit nebude, ale stejně by mi k ničemu nebylo. To moje se stejně už nedokáže rozehřát, je až příliš ledové. Vydechnu a sleduju tvoje tělo. Jsi snad ještě hubenější než předtím. Ale jsi stejně sexy.

„Nechci tě bít, ne dnes, ne teď. Chci si to užít a chci, aby sis to užil i ty. Řekni, jak to máš rád ty?“ Vím, že jsem se za celou tu dobu nezeptal, ale ptám se teď. „Za to, že ses mi vrátil, nebudu tě bít. Chci jen tebe a tvoje tělo. Chci tě zase cítit, ani nevíš, jak těžké to bylo bez tebe.“ Vydechnu a snažím se nezešílet z toho pohledu na tebe. Možná mi přeskočilo, ale jenom po tobě toužím. Jen ty jsi ten správnej člověk pro tohle všechno. Možná je to až příliš zvrhlé, jsi přeci jen stále můj bratr, dvojče, ale tebe bych šukal od rána do večera a vím, že by se mi postavil pokaždé.

Bill
Ano tomu naprosto věřím, že jsem ti scházel. Že to muselo být těžké. Nikdo se asi nenechal tak ponižovat jako já. Nebo tě to prostě s jinými tak nebavilo jako se mnou. Protože to vůči mně cítíš nenávist. To mě ses mstil. Nikomu jinému. Já jsem podle tebe ten, co tě zničil, a tak ty musíš ničit mě. Ale to už se nestane. Nenechám se. Co mě ale maximálně rozhodí, je tvoje otázka. Nikdy tě tohle nezajímalo. Proč teď se mě na to ptáš? Jak to mám rád já? Vždyť já už ani vlastně nevím. S tebou jsem to zažíval jen tvrdě a bolestivě. Na to před tebou si vzpomínám už jen matně. Jediné, co znám, jsi opravdu ty a tvoje choutky.
„Já… totiž…“ Jsem z toho dost v šoku. „Nikdy ses na tohle neptal. Není to důležité. Tak jak mně se to líbí, se to nelíbí tobě.“ Zakroutím mírně hlavou a moje tělo se pod tebou totálně povolí. Asi nikdy bych od tebe nečekal otázku tohohle typu. „Mám to rád něžně. Z lásky.“

Tom

Vydechnu a usměju se troch, asi jsem tě rozhodil, chápu. Nikdy jsem se na tohle neptal a nezeptal bych se, kdyby nebyl tak odvařený z toho, že tě mám zpátky. Tvrdě tě bít a týrat můžu i zítra. Teďka si zasloužíš nějakou odměnu a já potřebuju sex. Moc to potřebuju vyventilovat, a tak ti alespoň dávám na výběr, aby se to líbilo trochu i tobě.

„Něžně to dělat možná zvládnu, když mi pomůžeš, ale… lásku už dávno necítím a nejen k tobě.“ Řeknu tiše a podívám se na tebe. „To budeš muset oželet. Udělám to něžně, ale pomož mi, dobře?“ Vidím, že jsi tak nějak v šoku, nemám potřebu se ti z něčeho zpovídat, prostě se dneska alespoň částečně podřídím a buď si toho budeš vážit anebo to udělám po svým a nebudu brát ohled na nějakou milost. A myslím, že víš, co umím. V tomhle se už nikdy nezměním, není ani důvod.

Bill
Nechám ústa v němém úžasu pootevřená. Absolutně nevím, co říct. Tímhle jsi mě odzbrojil. O lásku tady vůbec nejde. Ani jeden z nás už nemiluje. Z nějaké lásky, kterou jsme k sobě dřív dokázali cítit, už nezbylo nic. Všechno se nenávratně ztratilo a přišla nenávist. I když jsi nemocný, nedokážu to tak brát. Nedokážu ti to zapomenout ani odpustit. Proto se mi to s tebou nikdy nemůže plně líbit. Ale teď je naděje, že by aspoň trochu mohlo. Alespoň fyzicky, když už nikdy ne citově.

„Lásku necítíme ani jeden… bylo by zbytečné, se pokoušet ji předstírat.“ Vydechnu a kouknu se na tebe. Dost mi to tím ale ztěžuješ. Jelikož na tohle jsem nebyl nijak připravený. Očekával jsem příchod do minulosti a ne do změny. Měl jsem dostat výprask, že jsem utekl a ne objetí a polibky na uvítání. Jsi mi odporný v minulosti, jsi mi odporný i teď, protože jsi to pořád ty a já vím, že už se nezměníš. Ale opravdu mi to komplikuješ. Asi… asi tě v závěru budu muset nějak donutit mě uhodit. Jinak tě nechám vládnout i druhý den, a pak další a další, a už bych z toho nikdy neunikl.
„Jak ti mám pomoct?“ Šeptnu rozechvěle a posadím se. Konci prstů tě pohladím po hrudi. Do očí se ti teď raději nedívám. Nechci v nich raději nic vidět. Chci, aby pro mě zůstaly prázdné, jako vždycky byly.

Tom

O lásku nešlo v podstatě nikdy. Když jsem tě miloval, tys nemiloval mě, a pak to bylo zase naopak. Vlastně za to můžeš ty, že už necítím k tobě to, co před pár lety. Byl jsem tehdy úplně zblázněný, ale místo toho, abys se mnou alespoň trávil trochu volného času, si lítal po všech čertech a já se upnul na psa. Je to sice taky živý tvor, ale nikdy mi nemohl nahradit tebe. Uvědomuješ si to vůbec? Asi ani ne. Bereš mě jako něco, co už nedokáže nic cítit, ale už nevidíš to, že jsi to ze mě udělal ty. Neměl jsem nikoho, tak jsem se upnul alespoň na otce, který si na mě trochu volného času našel. Měl mě rád a tebe taky, vím to. Jediná hmotná věc, co mi po něm zůstala, kromě fotek, je kytara. To on mě na ni naučil. A místo toho, abys mi podal pomocnou ruku, když nás opustil a já se cítil zase tak strašně osaměle, chtěl si mě zavřít někam do léčebny. Tohle ti nemůžu jen tak odpustit. Pohřbils ve mně všechno, na čem mi záleželo. Alespoň ten pes se stal mým věrným společníkem, než ho Gordon přejel. Já vím, že nechtěl, ale udělal to, a to je pro mě to nejdůležitější. Místo, abys mě utěšil, řekl si, že máme ještě kočku, že to není až taková tragédie. Přebrals mi kamaráda, jediného kamaráda, který se byl ochoten se mnou bavit. Doslova a do písmene si ho sbalil. A já? Copak jsi neviděl ty prosíky v mých očích, které volaly o trochu lásky? Přehlížel si naprosto všechno, co se mě týkalo. Tak se nediv, že se ze mě stalo zvíře lačnící po pomstě. I když za tu dobu, co jsi tu nebyl jsem se dost uklidnil.

„Možná, že před pár lety, bych ji ještě nepředstíral.“ Řeknu jednoduše a kouknu se jinam, nechci o tom více mluvit, je to zbytečný. „Musíš mi to všechno ukázat znovu a navést na správnou cestu, přeci jen, mám svoje praktiky.“ Vydechnu a stočím pohled na tvoje prsty, které mě hladí a dotýkají se mě. Do očí se ti nedívám, nechci, abys v nich četl něco, co trochu cítím. Výčitky.

Bill
Pane bože, radši mlč. Neříkej nic, protože mi to pak děláš fakt těžký. Já jsem rozhodnutej tu něco absolvovat, a ty mnou dokonale kymácíš, aniž bys to věděl.
„Do… dobře. Pomůžu ti.“ Nechápu, proč se třesu. Bát se nemusím, alespoň prozatím, pokud tě to nepřejde, a nervozita tu není na místě. Chytnu tě za ramena a překulím tě na záda. Já zůstanu nad tebou. Trochu zaváhám, jelikož ty nikdy nejsi ten dole, a tak nevím, jak na to zareaguješ. Na to, že jsem teď ten, co to vede. Skloním se a políbím tě mezi klíční kosti. Dlaněmi ti sjedu po bocích. Raději zavřu oči a představuju si, že to celé se chystám udělat s někým jiným. Že to pode mnou nejsi ty. Nosem se ti otřu o kůži na krku a silně ti dosednu do klína. Čím dřív si to celé odbudeme, tím líp. Zejména pro mě. Už tak je to těžší, než jsem plánoval. Má tohle být snad zkouška mojí vůle? Mám tímhle snad dokázat sám sobě, že už nedokážu nic jiného, než tě nenávidět a žádný fakt to nezmění?

„Byl… byl jsi někdy na někoho v posteli něžný?“

Tom

Nechávám tě se mě dotýkat, líbat. Jen když mě přetočíš na záda a jsi nade mnu, trochu znejistím. Nebývá tohle u mě zvykem. Vedu to vždycky já. Musím vidět ten poníženej pohled a oběti zase musí vědět, že mi patří. Minimálně jejich tělo ano. Teď se cítím nesvůj, ale prvotní myšlenku, že tě skulím zase dolů, zaženu. Když cítím tvoje rty mezi kostmi, jen vydechnu. Přivřu oči a nechávám se takhle laskat. Když mi tak tvrdě dosedneš do klína, mám pocit, že zešílím. Neříkal ji, že to máš rád něžně? Tohle moc něžný nebylo, ale donutilo mě to oči zavřít úplně a vzdychnout. Já myslím, že tohle půjde. Navíc, co je to jen jeden den, zítra si tě můžu vzít ještě jednou tak tvrdě jako obvykle. S tímhle pocitem a myšlenkou se přepnu zase k tobě a jsem ochoten spolupracovat.

„Mmm, myslím, že ne. Vlastně jen jednou.“ Vydechnu lehce a pootevřu oči. Vyhledám tvůj pohled, alespoň na chvíli. „Když jsem s tebou spal poprvé.“