autor: Emilia
Venku pofukoval studený vítr a slunce vydávalo slabé nehřející paprsky. Nebylo to moc vhodné počasí na cestování a přesto se kluci a Jörg rozhodli navštívit babičku Gertu dnes. Bylo to spíš Jörgovo rozhodnutí, protože už se nemohl dál dívat na hádky a rozepře, co spolu kluci měli. Takže možná návštěva u babičky něco zlepší a prospěje jim všem. Cestovali vlakem, což by bylo docela pohodlné, kdyby nejelo tolik lidí. Zřejmě ani jiné od cestování neodradilo nepříznivé počasí. A tak byli namáčknutí v kupé s dalšími cestujícími. Cesta naštěstí nebyla tak dlouhá, aby to nemohli zvládnout. Až na konverzaci dvou postarších dam bylo v kupé ticho. Jörg si prohlížel časopis a kluci, kteří by se za normálních okolností bavili a pošťuchovali, byli klidní a tiší.
Tom seděl u okna. Bolela jej hlava a tak si ji opřel o chladné sklo, pozorujíc ubíhající krajinu venku. Bill si opřel hlavu o sedačku a přivřel oči. Tak moc se chtěl bratrovi stulit do náručí a schovat se před celým okolním světem… ale nemohl. Pořád to mezi nimi nebylo v pořádku. Už teď se Tom bude zotavovat zhruba měsíc a mělo by to být i déle. Takhle vážně zraněný ještě nebyl, a když s tím boxerem půjde boxovat znovu, bude příliš zranitelný a on mu ublíží. Bill nechtěl, aby bylo Tomovi jakkoli ublíženo, na to pro něj byl příliš cenný. Hlava je místo, kde stačí jediný úder a člověk může i umřít, pokud je mířený na to správné místo. Copak si tohle Tom neuvědomoval? Co všechno dává všanc? Vždycky jej podporoval ve všech zápasech. V tomhle však nemohl. Přece Toma nebude podporovat ve vlastní sebevraždě. Teď nepřeháněl, bylo to vážné. Přece to takhle špatně nedopadne?
„Bille, jsme tady, vystupujeme.“ Zatřásl Jörg svému synovi mírně ramenem. Bill otevřel oči a překvapeně zamrkal. Při ztrátě ve svých myšlenkách ta cesta uplynula rychle. Zvednul se tedy a následoval Jörga ven z vlaku. Tom stál již dávno venku a čekal na ně. Vydali se od nádraží k babičce. Nebylo to zrovna za rohem, jenže autobus tam jezdil jen občas, a tak se rozhodli vydat pěšky. Museli by čekat půl hodiny, za tu dobu budou dávno tam.
…
„Moji chlapci.“ Vítala je babička Gerta a neodpustila si štípnout je do tváří.
„Au.“ Mnul si Bill červený flíček, co se mu vytvořil. „Babi, už mi není pět.“ Kabonil se. Gerta se pouze zasmála.
„Víš, že pro mě budeš vždycky ten malej chlapeček, co se tu v trenkách proháněl po zahradě s pusou zamazanou od čokolády.“ Hladila ho po hlavě.
„Nelítal jsem v trenkách po zahradě.“ Namítnul Bill. Tom se ušklíbl.
„Ne máš pravdu, to byl Tom, ty jsi lítal dokonce bez trenýrek.“ Vzpomněla si babička a Jörg se zasmál.
„Babi!“ Zčervenal Bill.
„Prosím tě, dítě, přede mnou se nemusíš stydět, utírala jsem ti zadek, když sis ještě nebyl schopnej zajít sám na záchod.“ Tom potlačoval smích.
„Musíme tu tohle probírat? Okay, myslím, že si radši zajdu na ten záchod… sám.“ Dodal a otočil se směr koupelna. Cestou ještě syknul k Tomovi: „A ty raději mlč.“
„Nic jsem neřekl.“ Bránil se Tom.
„Ale chtěl jsi.“ S tím Bill konečně odešel.
„A co ty, zlatíčko? Slyšela jsem o tom zápase. Prý tě smetl jako seschlou hrušku ze stromu. To máš z toho, že pořádně nejíš. Pojď se mnou, uvidíme, jestli z tebe uděláme pořádný kus chlapa.“ Táhla Gerta Toma do kuchyně. Tom se usmál. Byl rád, za návštěvu babičky. Nachystala mu talíř plný bábovky, kterou kvůli jejich návštěvě speciálně upekla.
„A co ty, Jörgu, co si dáš, kávu, čaj, něco ostřejšího?“
„Káva postačí, díky.“ Usměje se Jörg.
„Já bych si dal něco ostřejšího.“ Ozve se Tom.
„Ty mlč a jez. Na, tady si dej radši mlíko. Máš štěstí, žes měl ten otřes, jinak bych ti teď loupla pohlavek.“ Postavila před Toma sklenici mlíka.
„Mlíko? Děláš si srandu, babi? Radši mi dej taky to kafe.“ Gerta se na Toma usmála a pohladila jej po hlavě.
„Malí kluci by kávu neměli, zlatíčko.“ Tom se mračil a kolem pusy měl drobky od bábovky. Bill právě vešel do kuchyně.
„Mlíko?“ Nabídla mu babička a Bill pozvedl nechápavě obočí.
…
„A co peníze, jak s nimi vycházíš?“ Ptala se Gerta Jörga, když poslala kluky na dvorek za slepicemi. Jako malí si s nimi vždycky hráli. Měli tam dokonce svou ochočenou.
„Snažím se.“ Řekne Jörg. „Není to teď moc lehký, hlavně s tím Tomovým zraněním, léky nebyly zrovna zadarmo, ale dělám, co můžu.“ Napije se Jörg kávy. Gerta se zvedne a vytáhne ze skříně šátek. Rozloží ho na stole a vyndá z něj všechny úspory.
„Na, vem si to.“ Posune je k Jörgovi. Ten překryje její dlaň svojí a posune peníze zpátky k ní.
„To nemůžu, jsou to tvoje úspory.“
„To jsou. A schovávala jsem je pro chvíle, jako je tahle. Co si myslíš, že s nima já stará bába budu dělat? K ničemu mi nejsou, mám všechno, co potřebuju. Ty je využiješ líp. Jsi dobrý člověk, kdyby Simone viděla, jak jsi to všechno zvládl, byla by na tebe pyšná. Já jsem.“ Poplácala jej Gerta po ruce a zamrkala pryč slzy. „A teď ber.“ Vsunula mu peníze do dlaní.
„Děkuju.“ Usmál se na ni.
…
„Pojď sem, Lizabet, no podívejme se na tebe, jak jsi zestárla.“ Posadil si Bill slepici do klína a hladil ji po měkkém peří. Nezajímalo jej, že si zašpiní kalhoty. Lizabet byla jeho oblíbená slepice. Znal ji od kuřete a ochočil si ji. Měla nazrzlou barvu. Tom si kleknul vedle Billa a taky ji pohladil.
„Vyrostla od té doby, co jsme tu byli naposledy.“ Snažil se začít konverzaci.
„Jo.“ Odvětil Bill a dál se k tomu nevyjadřoval.
„Bille.“ Chytl ho Tom jemně za zápěstí. Bill k němu vzhlédnul.
„Co?“
„Nechci to mezi námi takhle.“ Mluvil Tom tlumeně.
„Myslíš, že já to snad chci?“
„Tak proč to nenecháme jít? Chybíš mi.“ V Tomově pohledu se odrážela zoufalost a smutek.
„Taky mi chybíš, jenže to nemůžu nechat jen tak jít.“ Sklopil Bill pohled a položil Lizabet zpět na zem.
„Takže necháš jeden zápas takhle rozvracet vztah mezi námi?“ Bill se lehce vymanil z Tomova sevření, vstal a oprášil si kalhoty.
„Mohl bych se tě zeptat na to samé.“ S tím odešel. Tom si skousnul ret. ‚Tohle není fér.‘ Pomyslel si.
…
„Tak se mějte, vy rošťáci, a zase se tu někdy ukažte.“ Loučila se se všemi Gerta. Jejich návštěva byla u konce.
„Ty taky, babi.“
„A na ten zápas určitě přijedu, jsme domluveni, jo?“ Stiskla Toma v pevném objetí.
„Jasně, babi.“ Zazubil se Tom. Alespoň někdo jej podpoří. Bill se zamračil. Nelíbila se mu skutečnost, že většině se to sice nelíbí, ale stejně Toma podporují. ‚To jsem tu jediný se zdravým rozumem?‘ Jakmile se s babičkou rozloučili, vydali se opět k vlakovému nádraží. Vítr už tolik nefoukal, tak se šlo hned příjemněji. Cesta tam probíhala v tichosti, občas Jörg prohodil nějaké slovo, ale jak vidno, ani jeden z kluků neměl zájem začínat nějaký rozhovor. ‚Pokrok veškerý nulový.‘ Pomyslel si.
…
„Kleinen Stift, ničí mě vidět, jak seš ze všeho vydeptanej.“ Bill s Heidi se procházeli parkem. Hned po příjezdu domů jí Bill zavolal a šli ven. Potřeboval vypadnout od těch neustálých problémů.
„Ani nevíš, jak to ničí mě. Dneska u babičky jsme s Tomem mluvili zase o tom zápase.“ Šoupal Bill podrážkami bot o chodník.
„A vyřešilo se něco?“ Zeptala se Heidi nadějně.
„Ne.“ Svěsil Bill ramena a zastrčil si ruce do kapes.
„Možná je na čase, se přes to přenést, Kleinen Stift.“ Navrhla opatrně Heidi.
„To je něco, co udělat nemůžu.“ Vyhrkl okamžitě Bill.
„Podívej se na to z jeho pohledu. Kdybys byl na jeho místě…“ Heidi nestihla dokončit větu a Bill jí hned skočil do řeči.
„Být na jeho místě, nepouštěl bych se v první řadě ani do toho prvního zápasu.“
„To je přece něco jiného. Pro Toma je box jako pro tebe focení.“ Snažila se argumentovat Heidi, jenže když si Bill něco usmyslel, málokdo s tím hnul.
„Jo, s tím rozdílem, že mi u toho nikdo nerozdrtí lebku.“ Zvednul Bill hlas, aby tomu dal důraz.
„No takovým dotěrným paparazzi se to klidně stát může.“ Plácla Heidi, co jí přišlo na jazyk.
„O to se neboj, paparazzi být nehodlám.“ Ušklíbnul se Bill její poznámce.
„To nevíš.“ Zkoušela to dál Heidi. Bill se na ni zadíval svým pohledem ala ‚co to tady na mě hraješ?‘ a Heidi protočila oči.
„Fajn, za pokus to stálo.“
„Oh, mimochodem, byla u nás Bora.“ Prohodil Bill.
„Cože? Co ta u vás dělala?“ Vykulila Heidi oči.
„Přišla za Tomem. Donesla mu kafe. Vtěrka jedna.“ Napodobil Bill holčičí hlas. Tom sice dost jasně řekl, že nemá zájem, ale stejně ho štvala její dotěrnost.
„To je teda pěkná kráva, jako by o ty její blafy někdo stál.“
„Řekl, že je milá.“ Skousnul si Bill ret a zadíval se před sebe.
„Ona? Tomův mozek se v tý lebce musel otřást asi hodně.“ Uchechtla se Heidi.
„Jo. Každopádně o ni nemá zájem, říkal mi to.“ Billovi tahle slova vytvářela příjemný pocit okolo žaludku, když si vzpomněl, jak je Tom pronesl.
„Kdo by o ni zájem taky měl. Čúza vyumělkovaná. Někdo by jí měl srovnat ten její zmalovanej xicht. Je tak blbá, že by se i nechala a byla by nadšená z neumyvatelných očních stínů.“ Odfrkla si Heidi. Bill pokýval souhlasně hlavou.
„A teď se podrž, víš, co si myslel?“ Chytil Bill Heidi za rameno a nadhodil dramatický výraz.
„Tak to konečně vyklop.“ Byla nedočkavá Heidi.
„Že se mi líbí a chci s ní něco mít.“ Sotva to Bill dořekl, Heidi propukla v záchvat smíchu.
„Ty… ty a…“ Ukazovala na Billa Heidi napůl přehnutá v pase. Od samého smíchu se nemohla narovnat. Bill ji podpořil v chůzi a dotáhl na nejbližší lavičku. Trvalo dobrých pár minut, než se uklidnila. „Můj bože.“ Vydechla, bolely ji břišní svaly. „Vím, že Tom toho v mozku moc nemá, ale až takhle…“
„Je to Tom.“ Dodal Bill.
„Uhm jo. Máš pravdu, měl by seknout s celým boxem, ty otřesy mají neblahé účinky na jeho celou hlavu.“ Vyplázla Heidi jazyk a Bill se zasmál. „Hej, nesměj se, to je vážný. Za chvíli to začne účinkovat i v těch potřebných oblastech a co budeš dělat potom, až na to hupsnete.“ Bill dal Heidi herdu do ramene.
„Heidi! Panebože. Nikdo na nic hupsat nebude, nejsme žádní psi.“ Skryl si Bill tvář v dlaních.
„No, Tomova úroveň myšlení tomu odpovídá.“ Rejpla si Heidi.
„Hej, neurážej mého bratra. Nemluvím s ním, ale to neznamená, že to můžeš dělat. Navíc psi jsou moc chytrá a poslušná stvoření.“ Našpulil Bill rty.
„No Tom tě moc neposlouchá. Můžeš ho naučit nový povel ‚nesmíš.‘ Potom možná nepůjde na ten zápas.“ Utahovala si z toho Heidi a rychle se zvedla z lavičky. Bill se za ní rozběhl.
„Počkej, až tě chytím Schulzová, budeš litovat svého narození.“ Křičel za ní a Heidi se jenom hlasitě zasmála.
autor: Emilia
betaread: Janule
moc často nekomentuju, ale tohle prostě musím. já tu povídku fakt milujuuuuuuuuuuuuuuu
Dvaja tvdohlavci, síce ich chápem oboch, ale priklonila by som sa skor na Billovu stranu. A je mi ich oboch aj ľuto, chýbajú si, ale aj tak sa nerozprávajú. Som zvedavá kedy si Tom uvedomíl, že Bill ho muluje. A ta Haidi je tedfa vripná, ale je odnej milé, že sa snaži Billa rozveseliť.
no aspoň trochu spolu mluvili, tak doufám, že to bude lepší…:)
Tak to by krásnej dílek 🙂 pamatuju si když já sem měla u babči vychovanou slepičku Sáru 😀 no nic..j eto nádhera strašně ráda si tuto povídku čtu je nádherná :):)těším se na další díl 🙂
Tome Tome Tome..souhalsím s Billem,ale ten konec byl rozotmilí.
Ha! Další dílek! *tády-dády-dá!* komentovala bych i dřív, ale nemohla jsem, poněvadž jsem se na PC dostala až teď 😉 Takže…naprosto žeru jejich bábinku Gertu! Taková podpora Toma xDDD Prej: Prý tě smetl jako seschlou hrušku ze stromu…xDDD Dobrý způsob, jak o někoho projevit starost xDDD A jak mluvila o Billovi. Já jsem nemohla z Billovy reakce: Okay, myslím, že si radši zajdu na ten záchod… sám." xDDD Tenhle dílek byl suprovej a moc mě mrzí, že to dvojčata maj mezi sebou tak napjatý 🙁 A Heidi nikdy nesklame! xDD A musím souhlasit tady s kolegyní nikou, taky jsem spíš na Billově straně 🙂
PS: A ještě jednou se chci omluvit, že jsem nekomentovala předminbule 🙂
já takovej zatvrzelej čtenář dokončených povídek sem ti tady musela nechat koment 😉 moje druhá rozečtená povídka 😀 která mě navíc zajímá, takže se těším na pokračování (jsem dneska sfoukla všech deset dílů a všechny byly super)
acjo je skoda ze se jeste neusmirili:( trochu sem v to doufala,ae snad neco zpravi..
krasnej dil.
Jejich babča je fakt super, ta se ti povedla:D Jinak teda nevím, ale jako taky si myslím, že je Tom mimo, pouštět se do takového zápasu, vůbec se Billovi nedivím, že se s tím nechce smířit, ale usmířit by se už teda mohli:), však uvidíme, jak to bude dál:)
A Heidi, ta je prostě dobrá:D
ááách 🙂 :* zamilovaná do téhle povídky, akorát celá nesvá z toho, jak spolu kluci pořád nemluví… Těžko říci, na čí straně bych byla, protože v něčem má pravdu Bill, v nějakém uvažování Tom a někdy dokonce i Heidi ;D No budu si holt muset počkat zas na další neděli, abych zjistila, kam to pokročí 😉
dlouho jsem nečetla, ae dohnala jsem to, byla by škoda nečíst zrowna tohle.
a ten powel není na škodu, ještě 'fuj' na Boru a bude.