autor: Emiin
V den, kdy pršelo a byla bouře
Když kapky deště smáčely mou tvář
Setmělý pokoj, jenž byl plný kouře
V ten den jsem chtěl, aby pravda byla lhář
V den, kdy duše rozdělena ve dví
Když osud rozhodl se hrát
Přesvědčen, že láska se nesmí
V ten den jsem chtěl hluboce milovat
V den, kdy byl slyšet křik a pláč
Když mé tělo postrádalo cit
Já byl figurka a on byl hráč
V ten den jsem ti chtěl všechno říct
V den, kdy riskoval jsem život
Když místo, abych si přál vrátit čas
Chtěl jsem zjistit, že vše je jenom podvod
V ten den jsem chtěl říkat: Nic nerozdělí nás
V den, kdy jsem prohrál lásku a život
Když pro nás naposledy zahřměl hrom
Kdy osud vyhrál sám se sebou sázku
V ten den jsme prohráli…
Bill a Tom
betaread: Janule
Emí! To je nádherný *nadšeně si tleská ručičkama* ale taky smutný… *zamrkává slzy*
[1]: jenom se nedělej xP A díky xD
[2]: Nedělám XD Nemáš za co 😉
Na blogu se mnoho basni nevidi, a tak jsem rada, ze jsem tuto nasla.
Moc krasne, i kdzy smutne, ale tak plne citu a emoci… 🙂
[4]: Děkují 🙂
No to je uplne neskutočne úžasné 🙂
nemám slov nad tím, jak je to luxusně napsaný… 😉 přečetla jsem si to jednou asi před deseti minutama a furt mi to zní v hlavě… xD gratulace… tohle se mi ještě u žádné básničky nestalo… 😉
naprosto úžasný ;)** ..
[6]: Děkují 🙂
[7]: Vážně? Díky 🙂
[8]: Děkujů 🙂
Tohle je absolutně nádherné…♥
A neskutečně emotivní, přiznávám, že skoro pláču…
Krásně volená slova i úžasně vyznělý obsah, prostě dokonalé ♥