autor: Cinematics
Bill obdrží bouli, Tom obdrží polibek
Simone vykukovala z předního okna a to, co viděla, ji vážně rozněžnilo. Tom byl schoulený u Billova boku, prsty měli propletené a v Tomově obličeji nebyla ani známka strachu. Jediná věc, která by jí udělala ještě větší radost, by bylo, kdyby Tom Billa znovu políbil; to, pro ni, byl ten největší krok, který Tom mohl udělat. Líbilo se jí, jak Billovi věřil. Byla to její oblíbená věc k pozorování.
„Ne, Sněhurka měla sedm trpaslíků,“ zasmál se Tom.
„Možná, ale já si myslím, že je má každá princezna. Jsou to ti nejlepší kamarádi, které si princezna může přát, přál bych si být trpaslíkem princezny… Byl bych…“
„Billy,“ navrhl Tom a Bill mávnul rukou.
„Ani náhodou! Musí to být jméno, které vyplývá z mých vlastností, hlupáčku.“
„Billy,“ řekl Tom znovu a tentokrát nad tím Bill trochu popřemýšlel.
„Billy… jo, víš, sedí to… Šmudla, Prófa, Kejchal, Rejpal, Stydlín, Štístko, Dřímal, a Billy!“
„A Tomi?“
„Vždycky Tomi!“
„To je hodně trpaslíků k zapamatování.“
„No, ta nejdůležitější jména, která si musíš pamatovat, jsou Billy a Tomi. Jsme ti nejlepší trpaslíci!“
„Myslím, že jsme až moc vysocí na to, abychom byli trpaslíci…“ zasmál se Tom, ale samozřejmě, že na to měl Bill také vysvětlení.
„Přilepíme si boty na kalhoty a budeme chodit po kolenou.“
„To půjde!“
Bill jen přikývl a to byl konec konverzace, a nejspíš i všech dalších konverzací. Chlad letní noci byl trochu šokující, ale Tom se tak jen k Billovi víc přitulil. Bill cítil všechny druhy tepla (teplo dost velké na to, abych napsal svůj životopis, zažertoval by zase Bill, kdyby to Tom zmínil) a bylo to perfektní jemné a příjemné.
Leželi tam, dokud si Tomův bok nezačal stěžovat na moc nepohodlnou pozici a oni se nepřemístili do domu. Uvnitř bylo mnohem tepleji než venku a oba dva chtěli teplo ještě větší. A tak si ho udělali. Zalezli si do postele a opřeli se čelem o čelo; tváře na polštáři, ruce na bocích toho druhého, kotníky semknuté a Tom se opravdu cítil v pořádku.
„Chceš zůstat celou noc vzhůru?“ zeptal se Tom a Bill si to promyslel.
„Jednou jsem četl citát od člověka bez tváře.“
„Oh?“
„Jo. Říkalo se tam něco jako „tvůj temný mrak mi pomáhá vidět slunce“. Je to možné, chci říct, ty jsi pro mě tak jasný jako slunce, určitě ne temný, ale pomáháš mi vidět slunce ještě líp a děláš dny delšími a jasnějšími. Jsi můj temný mrak? Zní to, jako bys měl být deprimující nebo něco takového, ale… pomáháš mi dívat se na slunce.“
„Možná jsem sluneční brýle.“
„Sluneční brýle?“
„Hm, jo. Můžu se zdát temný a chladný, ale když jsi u mě blízko, tak tě dělám šťastným, a tvoje oči tě nepálí… to je nespíš dobrá věc, ne?“
„Připomínáš mi mě,“ zasmál se Bill. „Přestaň s tím.“
„Možná bych byl rád tebou… alespoň na okamžik.“
„Možná bych byl rád tebou… alespoň na okamžik.“
„Můžeme předstírat! Byla by to vážně sranda, Tomi. Oblíkneme se jako ten druhý a budeme mluvit jako ten druhý…“
„Já neumím mluvit tak rychle,“ poznamenal Tom a Bill si povzdychl.
„To je ten zázrak hry! Můžeš předstírat, že jsi schopný mluvit stejně hodně jako já, stejně jako to dělají herci. Jestli chceš mluvit jako já, tak to prostě jen hraj. Není to tak těžké. Já budu muset mluvit pomaleji, abych byl jako ty, a to já neumím, ale můžu to jen hrát.“
„Stejně si nemyslím, že to dokážu.“
„Zkusíš to?“
„Zřejmě.“
„Chceš se mnou hrát převrácené role?“
„Je už pěkně pozdě…“
„Tak nemusíme,“ řekl Bill s úsměvem a Tom se zasmál.
„Víš, že neumím říct ne tomuhle úsměvu…“
„Mně je to jedno,“ zaradoval se Bill, než si zazíval do hřbetu ruky. „Jsi ospalý? Já jsem.“
„Jo, dostávám se tam.“
„Řekneš mi pohádku na dobrou noc?“
„Jen jestli si budu moc hrát s tvými vlasy, zatímco ji budu vyprávět,“ odpověděl Tom, protože věděl, jak to Bill miloval, a věděl, jak moc miloval Billa; a tak proč by nechtěl, aby byl Bill šťastný a v pohodlí, když si byli celý den tak vzdálení?
„To bych moc rád.“
A tak se Tom rozhodl, že Billovi poví jedinou pohádku, kterou zná opravdu dobře, a tou byla Popelka; namotával si Billovy vlasy na prsty, zatímco vyprávěl. Netrvalo dlouho a Bill usnul; vždycky se mu dobře usínalo, když si někdo hrál s jeho vlasy. Když byl malý, jeho babička si natáčela jeho vlasy na prsty, dokud nespal, ale ani to netrvalo věčně. Ale teď měl někoho, kdo to chtěl dělat a uměl to fantasticky.
Když přišlo ráno, Bill byl první, kdo se probudil. Přemýšlel, jestli to bylo z nadšení z toho, že bude pracovat s Tomem, nebo že se mu oči jen tak z ničeho nic otevřely, ale ať už to bylo, jak chtělo, byl rád, a začal tím, že se osprchuje a připraví se na den.
Potkal Simone, když vycházela z ložnice, a zeptal se jí, jestli nemá nějaké bledě modré šperky. K jeho radosti mu dala pár prstýnků s bleděmodrými kamínky, které tak často nenosila, a tak si je mohl nosit, jak se mu chtělo. Nikdy nebyl tak nadšený z toho, že má mamku, která se s ním dělila o věci.
„Děkuju, mami!“ zavolal přes rameno, než se vyběhl osprchovat a ustrojit.
Tom sešel po schodech a podíval se podezřívavě na zavřené dveře. Nezáleželo mu na tom, kdo je tam, on tam potřeboval, a to rychle. Naštěstí mu Bill řekl, ať jde klidně dál.
„Děkuju!“ zakřičel Tom. „Opravdu potřebuju čůrat.“
„Hlavně nesplachuj,“ varoval ho Bill, vykoukl hlavou zpoza závěsu od sprchy. „Nebo budu brečet, a pak budu ošklivý, protože mi zčervená nos a moje oči budou červené a oteklé… proč herci ve filmech neopuchnou, když brečí?“
„Pochybuju, že bys byl ošklivý. A teď zastrč hlavu zpátky do sprchy.“
Bill se jen zasmál a schoval se zpátky za závěs. Trochu nadskočil, když Tom strčil ruku za závěs, držel sklenici.
„Můžeš mi natočit vodu, abych si mohl vyčistit zuby?“
„Jo! Tady,“ vrátil mu Bill sklenku a Tom mu poděkoval, než si rychle vyčistil zuby a utekl se obléknout. Bylo stále celkem brzo, a tak Tom věděl, že dostanou před prací pořádnou snídani.
Pokaždé, když se mohl před prací pořádně najíst, byl pak klidnější. Když běžel pozdě a mohl si jen něco vzít po cestě, měl šichtu vždycky celou roztěkanou a byl z lidí celý nesvůj. Bylo to jako spaní; většině lidí se spí nejlíp na břiše, Tom pracoval lépe, když měl žaludek plný jídla.
Posadil se ke stolu k snídani a čekal, až přijde Bill a připojí se k nim, a když se připojil, nikdo z něj nemohl spustit oči. Vlasy měl načesané do všech možných stran a úhlů, a zatímco jeho oblečení bylo naprosto normální (na Billa až moc), jeho make-up byl naprosto neuvěřitelný; tmavý a hrubý jako vždycky, ale tentokrát dělaný do modra. Tom si myslel, že to vypadalo naprosto překrásně.
„Oh, ty prstýnky vypadají úžasně!“ usmála se Simone a Bill se začervenal.
„Myslíš?“ zeptal se, posadil se vedle Toma.
„Vím! Je to, jako by byly stvořené přímo pro tebe. Chci, aby sis je nechal!“
„Děkuji, mami.“
„To nestojí za řeč,“ zaradovala se Simone a položila tác s čerstvým ovocem na stůl.
„No,“ řekl Gordon, když se posadil mezi Simone a Andrease. „Nevypadáš ty úchvatně?“
„Děkuju, tati,“ odpověděl Bill, trochu se zakousl do jahody.
„Hele, Sim? Není to ten prsten, co jsem ti dal?“
„Oh? Opravdu? Nevzpomínám si,“ řekla stydlivě a chlapci u stolu se zasmáli.
„Stejně Billovi sluší víc,“ řekl Gordon žertovně a Simone na něj vyplázla jazyk.
Tom se nacpal jídlem. Měl špatný pocit, že se tam ukáže Gustav a že přivodí problém, takže se chtěl nacpat snídaní, aby pak nebyl tak nervózní, kdyby se opravdu ukázal. Nikdo to nemohl vědět. Jen doufal, že jestli přijde, tak že to zvládne. Opravdu s Billem znovu nechtěl ztratit spojení.
Stále se nelíbali od té doby, co se Tom setkal s Gustavem, ale pro teď se alespoň dokázali obejmout, byla to bezpečná zóna, a tak se spolu budou moci podělit o další teplo, když to bude potřeba. Byla to noční můra, nedokázat se vůbec dotýkat, i když to trvalo jen pár hodin.
Když byla snídaně úspěšně snědena, Andreas si sedl dozadu Tomova auta a Bill si sedl dopředu. Andreas si změnil místo pracoviště, aby Bill mohl s Tomem pracovat vepředu a plnit poličky věcmi, které Andreas objednal, a držel se v zadní místnosti.
„Stále jsi proti tomu, abych jedl ze sklenic?“ zeptal se Bill a Tom pokrčil jedním ramenem.
„Není to moc hygienické, obzvlášť když tu teď pracuješ.“
„Pak udělám tohle,“ ušklíbl se trochu Bill, vzal nějakou sklenici s gumídky, které ještě neměl, a vysypal je na pult. Bylo jich asi tucet, kolik se jich vysypalo, a on je z pultu snědl, bez toho, aby použil ruce.
„Odporné,“ zasmál se Tom a hodil jednoho gumídka Billovi do obličeje.
„Jíst rukama je nudný,“ odpověděl Bill a posunul si brýle na nose výš, znovu se předklonil, aby mohl sebrat sladkost z desky.
„Jíst z pultu není moc čistotné… spousta rukou se ho dotkla a uklízení tomu moc nepomáhá…“
„Uklízení uklízí! Takže tenhle pult je čistý. Mimo to, jako malý jsem olizoval kameny, abych si vybudoval imunitní systém; takže teď jsem teoreticky kámen. Nikdy neonemocním. Nejsem infikovaný, Tomi.“
„Nikdy neonemocníš?“
„Ne!“
„Já vždycky…“
„Protože máš špatnou imunitu! Jdi olízat nějaké kameny.“
„Fuj, ani náhodou!“ zasmál se Tom a zavrtěl hlavou.
„Jak jinak dostaneš vitamíny a minerály?“ řekl Bill, mrkl na něj a dal sklenici zpátky na polici.
„Humus.“
Tom se cítil lehce, naprosto klidně a rád, že může sledovat Billa, jak si nadšeně povídá s dětmi a jejich rodiči, kteří přicházeli odměnit jejich dítka za dobře vykonanou práci – ať už to bylo cokoliv. Někteří rodiče se na Billa divně dívali, ale děti ho naprosto milovaly a pořád se ptaly, jestli si můžou sáhnout na jeho vlasy.
„Vypadá to ostře,“ zašeptala jedna malá holčička a Bill si klekl, dlaní se vlasů dotkl.
„Není. Vzhled dokáže mást!“
„Co to znamená?“ zeptala se a Bill se usmál.
„To znamená, že jen proto, že moje vlasy vypadají ostře, neznamená, že jsou ostré. Tady. Sáhni si.“
Bill trochu sklonil hlavu a holčička ho po vlasech pohladila, než dala ruku pryč, a trochu se zasmála.
„Jsou jemné!“
„Celkem, hm? Nemůžeš vždycky věřit tomu, co vidíš, někdy se musíš podívat lépe.“
„Pojď sem, Caroline,“ řekla její máma. „Musíme jít na oslavu Lucových narozenin.“
„Ahoj!“ zaradovala se Caroline, její zpola bezzubý úsměv byl tak jasný v kontrastu s její kůží.
„Ahoj, Caroline! Užij si oslavu!“
„Děkuju,“ zamávala Billovi, než si chytla své růžové květinové šaty a rozeběhla se za svou matkou.
„Ty děti tě milují,“ poznamenal Tom a Bill pokrčil rameny.
„Vsadím se, že nikdy neviděly někoho, jako jsem já.“
„To asi ano,“ souhlasil Tom. „Jsi pěkně zajímavý exemplář.“
„Je to dobře? Když jsem byl malý, takže jsem vždycky ztrapňoval mé rodiče, protože jsem nosil šílené věci, chci říct… fakt šílený věci, víš? A oni mě nikdy nikam nechtěli brát… takže jestli tě ztrapňuju, řekni mi to, ano?“
„Řeknu,“ řekl Tom. „Ale nemyslím si, že by se to někdy mělo stát…“
„To je nejspíš dobrá zpráva… jen proto, že bych se kvůli tobě neměnil…“ odpověděl Bill s pokrčením ramene a Tom s tím neměl žádný problém.
Tom nechtěl, aby se kvůli němu musel měnit, stejně jako to Bill nechtěl u Toma. Jasně, pomáhají si překonat určité věci, které možná změní jejich chování, ale to je něco, co oba chtějí pro sebe; nejen pro toho druhého.
Možná většina párů by řekla, že by se změnili, kdyby to znamenalo zůstat spolu, ale oni nebyli jako většina párů, a to bylo určitě dobré znamení, že chtěli toho druhého přesně tak, jaký je; nejen kousek toho druhého.
Andreas zavolal Toma, aby mu šel dozadu s něčím pomoct, a tak Bill převzal kontrolu nad obsluhou a pokladnou; nějak. Tancoval pro zákazníky víc, než aby se věnoval stání za pokladnou a říkal ceny. Bill si myslel, že je lepší se lidem věnovat; dokud nevešel Gustav, tentokrát bez Maxe.
„Kde je Tom?“
„Tady ne,“ zalhal Bill. „Půjdu dozadu a zeptám se Andyho, jestli je doma.“
„Nelži, Bille… Musím s ním mluvit.“
„Není tady,“ zpíval Bill, pokračoval v tancování ke dveřím dozadu.
„Je tam vzadu, že jo?“
„Proč jsi tak neodbytný, Gustave? Byl bys o hodně roztomilejší, kdybys byl zase milý.“
„Tohle teď nepotřebuju řešit, Bille… uhni.“
„Gustave, Gustave, Gustave, víš, co se říká; kdo si počká, ten se dočká. Tak proč si nepočkat?“
„Opravdu, už mě začínáš štvát…“ odpověděl Gustav, prošel kolem pultu a šel k zadním dveřím.
„Tam bych nechodil,“ řekl Bill vážně a Gustav protočil oči.
„Proč ne?“
„Můžu ti říct tajemství?“ zašeptal Bill a Gustav zaúpěl. „Nechceme, aby to nikdo věděl, ale ta zadní místnost není jenom sklad, ne… natáčíme tam opravdu zvrhlé porno. Chci říct, to nejvíc zvrhlé ze všech nejzvrhlejších. Je to kurevsky šílený, ale jak jinak by to mohlo v tak malém městě fungovat? Ne, nedívej se na mě tak, myslím to vážně! Opravdu se to tam děje a je to… no… humus! Chci říct, je ta spousta olejíčků a tělních tekutin všude po zemi, a ty kostýmy, Gustave… ty kostýmy… ani jeden z nich nemá třpytky nebo flitry! Je to všechno… okrové. Všechno, co mají na sobě je okrové a limetkově zelené. Naprosto strašný. Nešel bych tam ani za nic.“
„Pak je dobře, že za to nic nechci, hm? Teď mě tam pusť.“
„Nemůže rušit! Je to porno, Gustave, když je vyrušíš, tak jim ochabne pták a všechny peníze jsou pryč. Nechceš být za tohle zodpovědný, že ne?
„Máš vůbec ponětí, jak zasraně otravnej seš? Vážně… nikomu na tom večírku ses nelíbil. Když jsi odešel, všichni se radovali.“
„To je v pohodě. Stejně jsem tam na nikoho nechtěl zapůsobit.“
„Vypadáš, že jsi zapůsobil na Toma… jsi tady nový, tak jsem to nechal být, ale Tom je můj, Bille. Je už roky. Přestaň se srát do mých věcí a nech mě vzít si, co mi patří.“
„Ty jsi vážně monstrum, co?“ zeptal se Bill ostře, už nežertoval.
Gustav se choval, jako by byl Tom věc, a ne člověk, a Bill znal, jaký je rozdíl mezi věcí a člověkem; a Tom byl zaručeně člověk. V břiše se mu rozlilo horko z toho, jak byl rozčilený na Gustava kvůli tomu, jak mluví o jeho příteli, jeho kamarádovi…
Gustav ho ignoroval a natáhl se po klice od dveří, ale Bill se rychle přitiskl zády na dveře a několikrát do nich kopnul patou. Možná to nebyl nejlepší nápad, ale alespoň budou vědět, že se něco děje, a možná přijde Andreas a ne Tom; přeci jen, Tom byl plachý.
„Jdi mi z cesty, Bille. Tom si musí uvědomit, jak jsem pro něj dobrý, a ty mi stojíš v cestě, už mě to nebaví.“
„Ne.“
Už to vůbec nebyl ten samý Gustav, kterého Bill potkal. Ať už hrál hru, jakou chtěl, jak chtěl dlouho, nebyl nic jiného než chladný a rozhodnutý. Obvykle odhodlanost byla něco, co Bill na lidech obdivoval, ale jen když to bylo pro dobrou věc; ale tohle byly špatné důvody, a on se opravdu zlobil. Zloba se ještě zhoršila, když se Gustav rozhodl ho ode dveří odstrčit.
Bill si zvrtnul kotník a složil se k zemi, spadl na zem a praštil se do hlavy o vyčnívající dřevěnou poličku. Zabručel a zamračil se; hlava ho šíleně bolela v místě, kde se do ní bouchl.
Andreas musel slyšet povyk, protože rychle otevřel dveře a chytl Gustava. Bill nikdy před tím neviděl Andrease jinak než usměvavého, a tohle bylo neuvěřitelně hrozivé, dokonce i na něj. Podíval se na Billa ustaraně, než pokýval hlavou směrem do zadní místnosti. Bill to pochopil a odšoural se dozadu tam, kde byl Tom, a nechal Andrease, aby se postaral o Gustava. A to se postaral.
„Bille, co se – oh můj Bože, krvácí ti ruka!“
„Opravdu?“ Bill se podíval dolů a všiml si, že měl na hřbetu ruky ránu. Absolutně netušil, jak se tohle stalo.
„Co… co se stalo?“
„Gustav mě strčil,“ pokrčil Bill rameny, opravdu nevypadal, že by se ho to nějak dotklo; což se Tomovi vůbec nelíbilo.
„Proč?!“
„Nechtěl jsem ho pustit sem dozadu za tebou… jen stále pěkně zaměřený na tom, že chce být tvůj přítel, Tomi. Nejspíš ho rodiče nenaučili slušnému chování, nebo on jen neumí poslouchat…“
„Tady, tam je krabička první pomoci, necháš mě?“
„Děkuju,“ odpověděl Bill, posadil se na zem, zatímco Tom hledal lékárničku.
Bez zaváhání, Tom vzal Billa za zápěstí a přitáhl si jeho ruku blíž k sobě, trochu mu utřel krev a zavázal mu to obvazem. Kdyby se to infikovalo, pak by krev byla na Tomových rukou, nebo si to alespoň myslel, a myšlenka na to, že se dotýká Billova zranění, mu ani nijak nevadila, proto se Bill teď usmíval. Nejspíš už okolo něj Tom nebyl nervózní.
Ozývalo se hlasité křičení od Andrease, a oba uslyšeli, jak zvonek nad dveřmi zazvonil, a dveře se s hlasitým prásknutím zavřely. Andreas se vrátil za nimi rychleji, než si dokázali představit, a v rekordní rychlosti byl u nich na zemi, jemně mu přiložil ruku na hlavu, hledal bouli.
„No, tak to je dobré,“ řekl tiše.
„Co?“ zeptal se Bill.
„Máš viditelnou bouli.“
„Dobré?! Co je na tom dobrého?!“ zakřičel vyděšeně Tom a Andreas ho utišil. Vzal si lékárničku, jelikož byl zvyklý po incidentu s Tomovým otcem starat se o Toma, věděl celkem dost věcí o modřinách a boulích.
„Kdybys tam neměl bouli, mohla by být uvnitř, a to by mohlo… no… zabít tě.“
„Pak jsou to dobré zprávy,“ zasmál se Bill a znovu vypadal tak povznesený nad celou situaci, i když měl takovou smůlu a zranění.
„Mamka s tátou nějak vymyslí, jak Gustavovi zabránit sem chodit, ano?“ řekl Andreas a oba sedmnáctiletí přikývli na poděkování.
Andreas jim řekl, že se postará o kasu a že si můžou odpočinout ve skladu, jestli chtějí, třeba se i naobědvat. Oba souhlasili a namísto toho, aby jedli, se drželi za ruce, dotýkali se obličejů, hrudníků a užívali si tepla toho druhého.
„Už je to dlouho,“ zašeptal Tom, přelezl po kolenou k Billovi. „Co jsme se líbali.“
„Velmi dlouho,“ souhlasil Bill.
„Možná bychom mohli… jestli chceš….“ Řekl Tom tiše, natáhl ruku a chytl Billa za tvář oběma rukama.
Bill pomalu přikývl, zavřel oči a pootevřel rty. Oba dva se k sobě přiblížili obličejem a Tom se přitiskl na Billovy rty jako duch, jemně a klidně. Byl to maličký polibek, ale pro Billa to znamenalo víc než celý svět. Když se Tom odtáhl, oba dva se na sebe podívali a začervenali se. Tom se určitě cítil v pořádku a Bill byl šťastný.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Ten Gustav.. no, nebudu to radši komentovat, nebo mi vyletí počítač z okna. Alespoň že už se znovu víc sblížili 🙂
Už jsem říkala, že to hrozně moc miluju? ♥
Děkuji mockrát za překlad! ♥♥
Oooh miluji statečného Billa a starostlivého Toma! ♥
super den! wyhrali jsme hokey a tady je dalši díl týhle nádhery!
Krása
Ta povídka mě vždycky tak strašně rozněžní^^
Ufff, ten Gustav je teda…………… ma strašne nahneval. Mne je Billa lúto, Som rada, že Andy dočiel aby mu pomohol. A Rom bol tak sladký, keď sa oBilla staral. krásne.
Dakujem za preklad.
Jako reknu vam ze me ten Gustav uplne nehorazne se*e a to jsem jeste slosna….
jinak uplne nadherna povidka..:)
Tak tohle už bylo vážně moc, přehnané, naprosto v této povídce Gustava nenávidím. Už by konečně mohl zmizet, dělá tady jenom peklo. Ale na druhou stranu je zase úžasné, jak to Billa s Tomem sblížilo, to bylo to nejkrásnější zakončení, jaké tenhle díl mohl mít. Opravdu krásné ♥
Bože můj, Gustav se chová snad ještě hůř, než když byl opilý a to se zdál ze začátku, jako docela milý kluk. Teď se chová tak násilně a přesně, jak si myslel Bill, zachází s Tomem, jako se svým majetkem. Je to hrozné, měl by mít pochopení, zvlášť, když Toma zná o tolik delší dobu, než Bill. Je to od něj hrubé. Bill byl sladký, jak se snažil, aby se Gustav nedostal za Tomem, ale přece jenom, oproti Gustavovi je vyžle i když vyšší a tak není divu, že takové strčení nedopadlo dobře. Alespoň má jenom bouli i když i ta musí chudáka zatraceně bolet. No Tomi se o něj nadruhou stranu hned postaral, takže alespoň nějaká pozitiva to mělo a ten jejich polibek na konci…♥ K tomu se nedá nic říct, prostě dokonalé, těším se na další dílek:)
Ten Gustav mě už vážle leze na nervy. Co si o sobě myslí? Že je Tom jeho hračka, která ho bude poslouchat? To trochu přepísk chlapec.
Bill je statešný, že ho k Tomovi nepustil, i když na to doplatil,a le má u sebe Tom, který ho uklidní a to zranení se určitě bude lépe hojit.
Jinak díl byl skvělý a překlad taky.
Ten Gustav je pěkný grázl, vůbec ho nemám ráda. Jsem ráda, že Tom a Bill si dali další malou, ale velmi důležitou 🙂 pusinku. Oba dva jsou roztomilý … A to Billovo zraněný … oh a jak ho pak Tom hezky ošetřil bylo hezký 🙂 Honem další dílek. Miluji tuhle povídku ♥
Tu povídku naprosto miluju ♥ Přijde mi tu sladký úplně každý slovo a usmívám se nad Billovou bláznivostí^^ Olizováním kamenů mě dostalo snad nejvíc! 😀 A Gustav mě tu pekelně štve. Jsem šťastná za to, že se KONEČNĚ políbili po takový době a už teď sem nedočkává po dalším dílu ♥
Mor na tebe ty Gusťáku!!!! :///.. bože.. to je takovej vymaštěnec v týhle povídce… grrrrrrr….. bejt Billem, naučila bych se kung fu a rozmlátila bych mu ciferník
no ještě že to neschytal slabej Tomík.. uff
OMG ten Gustav je jaké hovado? Na začiatku príbehu som ho mala celkom rada… vyzeral taký zlatý a milý ale teraz sa z neho vykľul pekný bastard… toto čo robí je už naozaj moc… ale je dobré že keď ten kretén prišiel do obchodu bol tam iba Bill lebo keby tam bol Tom určite by sa ho zase rozhodol ošmatrávať a trepať mu kraviny o tom aký by boli úžasný pár… och bože zas ma ten chuj pekne vytočil 😀 ale tak čo už :D… som strašne rada že sa na konci Tom s Billom zase po dlhom čase pobozkali 🙂 je to skvelé milujem to 🙂 a veľmi ďakujem za preklad 🙂
sladké <3
a ten Gustav >____< grrr ! hajzl to je!