autor: Mykerina & Doris
„Bille. Vstávej.“ Drcnu do něj, když se vrátím do ložnice. Leknutím sebou škubne a nechápavě na mě kouká.
„Mám tu pro tebe úkol. Nahraju si tě.“
(Bill)
Já snad špatně slyším. Tak když mě nechce šukat, chce si mě aspoň natáčet?
„Tome… to…“ chci se ho pokusit nějak přesvědčit, ale skočí mi do řeči celý rozlícený.
„Sklapni a dělej, co ti říkám. Chci si nahrát, jak si to děláš.“ Položí otevřenou kameru na skříňku a nasměruje přímo na mě. Cítím, jak celý hořím. Prosebně na něj koukám, ale jeho výraz ve tváři neukazuje, že by si to rozmyslel. Nechci to. Nechci nic. Říkal, že jsem byl hodný a teď chce tohle?
„Proč?“ šeptnu zlomeně.
„Neprovokuj mě!“
„Říkal jsi, že jsem hodný, že… nebudeš zlý, když poslouchám.“ Vzlyknu. Přiřítí se ke mně a začne stahovat oblečení.
„Tome, au… přestaň. To bolí.“ Přilítne mi facka. Zuřivě dýchá.
„Přestaň? Přestaň? S kým, sakra, mluvíš?!“ vyjede.
„Tome, Tome, co se stalo?“ uteču mu zpod rukou. Skrčím se v rohu.
„Jsi jenom děvka! Nic jinýho! Nic!“ křičí na mě.
„Ano, jsem tvoje děvka. Ano, uklidni se.“ Snažím se ho uklidnit. Teď by mi opravdu mohl ublížit. Je ve stavu, kdy se zrovna neovládá.
„Dělej a říkám to naposledy.“chytne mě za vlasy.
„Dobře, já… já to udělám.“ Šeptnu.
„Fajn, tak jsi hodný.“ Pustí mě a vydechne. Něco se mu stalo. Ještě než jsem usnul, byl naprosto v pohodě, byl hodný. Postavím se a utřu si slzy. Projdu kolem něj a lehnu si na postel. Se sebezapřením roztáhnu nohy a odhalím se kameře. Je mi špatně. Zavřu oči a zajedu si dlaní do klína. Chci to mít rychle za sebou. Mám problém, protože se mi nechce postavit.
„Dělej!“
„Ne-nejde to.“ Rozkuckám se. Začnu pořádně kašlat. Stočím se do klubíčka. Rozvzlykám se. Tom se zvedne a stojí nade mnou.
(Tom)
Donutil jsem ho. Udělal to. Lehnul si před kameru, ale moc mu to nešlo. Pak se šíleně rozkuckal. Protestoval, nechápal, byl vyděšený, ale nakonec mě poslechnul. Poslechnul. Mám nad ním moc. Trochu mě to uklidnilo. Podám mu svoji vodu, kterou jsem měl na nočním stolku. Hltavě se napil.
„Obleč se.“ Hodím po něm oblečení. Dojdu dolů, kde už je Georg a má balíček z lékárny. Vezmu balíček, tác a jdu zpátky.
„Hej, řekni Matiasovi, ať nachystá vedlejší pokoj.“ Křiknu ještě. Dojdu k posteli a položím tác. Bill leží na posteli, kašle a vzlyká. Otevřu balíček a začnu si číst v návodu. Aha, tak jo. Vyndám platíčko a vyloupnu dva prášky.
„Na,“ podám mu to. Nedůvěřivě se na mě dívá.
„Bille, vem si to. Uleví se ti.“ Skoro násilím mu to narvu mezi rty. Nakonec polkne.
„Budeš spát vedle.“ Vykuleně se na mě podívá.
„No co je? Neřekl jsem to snad srozumitelně?“ Zamračím se na něj. Jen horlivě zakroutí hlavou.
„Ře… řekl,“ natáhne na sebe poslední kus oblečení a postaví se.
„Provedl jsem něco?“ Promluví bázlivě. Nic neříkám. Nic neprovedl. Jen jsem se potřeboval ujistit, že to je tak, jak to má být. Že ovládám já jeho a ne on mě. Má štěstí, že mě nakonec poslechl. Kdyby dělal cavyky ještě chvíli, nechal bych ho tu tak dlouho, dokud by se prostě neudělal. I kdyby to mělo být x hodin.
„Je to hotový, šéfe!“ Křikne za dveřmi Matias.
„Fajn.“ Odpovím mu a otočím se na Billa. Vůbec netuší, co se děje.
„Tak pojď. Tady spávat nebudeš. A nechci tě tu vidět jen tak. Budeš sem chodit, jen když já budu chtít.“ Udělím přísný rozkaz a za loket ho vytáhnu ven.
(Bill)
Vůbec nechápu co se to děje. Marně přemýšlím nad tím, co jsem mohl provést. Nic mě nenapadá. Ale Tom je naštvaný. Z nějakého důvodu je. Ani nevím, proč mě stěhuje. Na jednu stranu jsem za to i rád. Jestli mám mít svůj pokoj, nechci si na to stěžovat. Získám tím alespoň trochu soukromí, i když… u Toma jeden neví. Na dlouho stranu se tam bojím být sám. Co když za mnou v noci nebo kdykoliv jindy přijde jeden z těch jeho kobráků? Vejdu do svého nového pokoje a rozhlídnu se. Je skoro stejný jako ten Tomův. Nic zvláštního.
„Tady máš jídlo a čaj. Doufám, že tě ta nemoc moc neschvátí. Nerad čekám.“ Zavrčí Tom a talíř s hrnkem položí na noční stolek. Sednu si na kraj postele a prsty u nohou kroutím do koberce.
„Jestli budeš nemocný dlouho, zapomeň, že budu čekat.“ Jako bych snad já mohl ovlivnit, jak dlouho budu nemocný.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
Ten Tom je takový zmetek! 😀 Chudák Billy :/(
Tom se bojí toho, že měkne a je na Billa hodný. Taky se bojí toho, že by to Bill poznal a využil by toho, aby se mohl dostat pryč.
Já jen taky doufám, že za ním v noci někdo nepřijde si užít, i když je to dost pravděpodobný.
tusila som ze to Tomovi moc dlho nevydrzi.. a myslim ze mu tam v noci fakt niekto pride som zvedava co potom spravi Tom.. tesim sa na pokracko 🙂
Ten Tom je vážně k smíchu. Furt si myslí jakej je borec a prostě si nepřipustí, že ho ten "mrňavej černovlasej" dostal do kolen. Ale jak už tady bylo řečeno, taky si myslím, že tam v noci někdo zabloudí….no a pak zas bude Tom krotkej jak beránek protože mu to bude líto….Ale to je jen výplod mé fantazie, nechci se vám do toho motat 😀
Těším se na pokráčko…ŠÍLENĚ 😀
je mi z Toma v týhle povídce nanic.
milutu tuhle povídku!a když říkám, že miluju tak fakt miluju:D bože ten Tom..já z něj nemůžu, takový pako:D ale chudák Bill, že kvůli tomu musí trpět
oooh 😀 žeru když Bill Toma nakonec vždycky poslechne 🙂 i když je hezký, jak Tom měkne 😀
Tom takovej hipís xD Celkem me orpavdu překvapil.Čekala jsem, že se to jetšě změní,ale že až tak ryhcle? no co nevadí pobavilo mě to a Billíška je mi líto. Nechtěla bych být na jeho místě..Soucítíím s ním. Přesně jak pronesl.Může za ním jít jend az těch goril. To to se mi vůbec nelíbí
měl by si tu páčku co mu v hlavě přeskakuje nějak usměrnit, Bill je tady tak rozkošnej chudák, těším se na nějakou tu klidnější náladu toho zmetka Toma ;))
néé.. proč je to tak krátký..?? :((
Teď by si zasloužil Tom pořádný průplesk.. Takhle ho chudáčka stresovat.. CO si o sobě do háje myslí..?? ale moc pěkný.. 😉