autor: Terý
Zasekl jsem se. Stál tam Tom. Vypadal tak krásně, celý jsem se rozklepal. Nečekal jsem, že to bude on. A podle jeho reakce, mě tady také nečekal.
„Eee… No já… Co tu děláš?“
„Promiň, ale Michal tu dnes není, přijď jindy.“
Chtěl jsem zabouchnout dveře, ale Tom tam dal nohu. Nechtěl jsem s ním mluvit, ale dveře jsem nemohl zavřít.
„Bille, prosím, vyslechni mě.“
„Nechci tě vyslechnout, nechci tě už nikdy vidět, to, co jsi udělal, je odporný, a ty jsi u mě nadobro skončil!“
„Bille, prosím, nechtěl jsem to udělat, nechtěl jsem být takový, ale…“
„Tome, nech toho. Nechci to poslouchat.“
„Bille, omlouvám se ti a budu se ti omlouvat klidně do konce života, jen mi to prosím odpusť. Vím, že jsem to přehnal. Nechtěl jsem se před nima shodit. Lituji toho. Prosím. Slibuji ti, že už na ně v životě nepromluvím. Vím, že to byla chyba.“
Díval se na mě doufajícím pohledem. On moc dobře věděl, že mu to odpustím, a já to věděl též. Ale stejně jsem se bál, že to udělá znovu. Nevěřil jsem mu, ale hrozně mi chyběl. Nemohl jsem bez něj žít. A ani jsem nechtěl. Věděl jsem, že se asi toho pocitu nezbavím. Pocitu, který budu mít navěky. Nejspíš už budu do konce života pochybovat o tom, jestli mě opravdu miluje.
„Ale Tome, to jsi sliboval i minule. Sliboval jsi, že se s nimi už bavit nebudeš a potom jsem slyšel tamto. To, že jsem blbej, že ti to žeru… Víš, že to bylo od tebe hnusný? Tome, já tě miloval a ještě miluji, ale ty jsi mi udělal tohle…“
Stál jsem tam před klukem, mým bráškou, kterého jsem neskutečně moc miloval. Rozmýšlel jsem se, jestli mu to mám odpustit, ale bylo to zbytečné. Moc dobře jsem věděl, že mu to dříve nebo později odpustím. Přál jsem si, aby to myslel vážně. Váhal jsem. Váhal jsem, jestli mu mám opravdu říct, že mu to odpouštím. Ale zároveň jsem myslel také na to, abych toho potom nelitoval. Mé pocity byly smíšené. Špatně se mi dýchalo, bylo to tím stresem.
Po dlouhé úvaze jsem mu to nakonec odpustil.
„Odpouštím ti.“ Na jeho tváři jsem viděl úsměv. Pustil jsem kliku u dveří, kterou jsem celou dobu žmoulal v ruce. Byl jsem trochu rozklepaný, objal jsem ho. Znovu jsem cítil jeho pevné objetí. Jeho ruce, které svíraly mé tělo u toho jeho. Jeho dech na mém krku. Tak moc mi to chybělo. Nedovedu popsat jak moc.
„Tomí, chyběl jsi mi, strašně moc. Prosím, slib mi, že mi tohle už nikdy neuděláš.“
„Bille, také tě miluji. Slibuji ti, že už tě NIKDY nezklamu,“ líbilo se mi, jak zdůraznil to nikdy. Říkal to tak přesvědčivě. Poprosil mě, ať se odstěhuji zase domů. Nemusel jsem se dlouho rozmýšlet, okamžitě jsem souhlasil. Alespoň budu pořád s Tomem. Jen jsem měl takový divný pocit z mamky. Nevěřil jsem, že mě ráda uvidí.
Řekl jsem to Michalovi, nezlobil se. Byl rád, že jsme já a Tom šťastní. Za ten měsíc se z nás stali velcí přátelé. Slíbili jsme si, že se budeme vídat pořád, vždyť jsem jim hlídal Adrianku. Při odchodu mě pevně objal. Já jeho též a odešel jsem zase směr do mého starého, rodného domu.
Došli jsme s Tomem před dveře. V jedné ruce jsem měl kufry a druhou rukou jsem držel Toma. Tom mě uklidňoval.
Vešli jsme dovnitř. Mamka už na nás čekala. Chyběla mi, ale vždyť mě tam nechtěla. Cítil jsem úzkost. Mamka se proti mně postavila a mlčky se mi dívala přímo do očí. V ruce jsem nervózně žmoulal papírek, který jsem našel v kapse u kalhot. Po chvilce se usmála a objala mě.
„Ty jsi vyrostl, chyběl jsi mi.“
„I ty mě, mami. Mám tě moc rád.“
Tom vzal mé věci a odvedl mě do mého starého pokoje. Položil mi je na postel a beze slova odešel. Bylo to tam přesně takové, jaké to tam bylo, když jsem utekl.
O dva roky později
Byly to krásně dva roky. Líp jsem žít snad nemohl. Byl jsem s Tomem tak šťastný. Tom si našel nové přátele, a už se nebavil s těma idiotama. Už jsem byl konečně plnoletý. Adrianu už jsem nehlídal, v jejích 3 letech šla do školky a mě už nepotřebovali. Udělal jsem si řidičák a dodělal jsem si školu. Mamka mi koupila k maturitě auto… Audi Q7… bylo dokonalé. Dostal jsem nabídku od firmy fashion, nafotit nějaké fotky. Souhlasil jsem. Po pár dnech mi nabídli uzavření smlouvy a já měl stálou práci. Všechno bylo vynikající. Ale jako vždy se muselo něco pokazit…
autor: Terý
betaread: Janule
som rada ze su Bill a Tom zas spolu.. ale takyto koniec v najlepsom.. toto sa robi?! xD som zvedava co sa stane.. btw co ten co sa pytal na Toma?? nepokazi to on??
už jsem chtěla psát jak je úžasný, že jsou zase spolu a pak konec! no tak jsem zvědavá co se opět podělá:D
No nádhera že sou o5 spolu ^^ jelikož se mi tahle povídka hrozně líbí (<3), tak nebudu remcat nad tim velmi znepokojujícím koncem! xD 🙂