autor: Stela
TOM
„Ááááááááááááá, do prdele… kterej debil!“ Musím zařvat, když mi začne v křesle příšerně nahlas vyhrávat mobil. Leknu se, svalím se z postele a bokem dopadnu na Billovu sponu od pásku.
***
„Kaulitzi, okamžitě i se svým bratrem vyjeďte na dálnici R81 směrem na západ. Asi sto deset kilometrů od francouzských hranic byl zadržen kamion napěchovaný marihuanou a s dvěma těžce zraněnými muži ukrajinské národnosti, který teď prchá směrem k hranicím.“
„Co, co, šéfová, nestíhám, před deseti vteřinami jsem vstal. Chápu, ale co ti lidi, nejsme záchranka?“
„No to jen kdyby vás zase napadlo si hrát na Bonda, tak abyste nestřílel dovnitř vozu, kde je náklad a ti svázaní lidé.“
Poslouchám a přitom očima hledám oblečení po pokoji.
„Kaulitzi, tak co je, už mi to máte dávno položit a nasedat do auta!“
„Jistě, vyjíždíme, spolehněte se.“
Rychle skočím na Billa do postele, vyjekne a zmateně na mě kouká. Řeknu jen jedno slovo, výjezd, pochopí a navléká na sebe oblečení, co mu házím ze země. Nemáme čas hledat čisté prádlo ve skříni.
BILL
Uběhlo deset minut a my už se řítíme stošedesáti kilometrovou rychlostí po dálnici, směrem na západ.
„Tome, jedeš jako dobytek!“ Jelikož vím, že musí, rozesměje mě to.
„Jako dobytek, jo, podívej, teď mě předjelo nějaký prase!… Co prase, hotovej kanec, to mu nedaruju!“ Rozpálí to na plný otáčky a mě s mou výtečnou náladou nenapadne nic jinýho, než vzít vysílačku.
„Tady Kobra 11, voláme centrálu, hlaste příjem!“
„Tady šéfová, Kaulitzi co je za problém?“
„Tady Kobra 11, šéfová, pronásledujeme kance…!“ Dál už nic neřeknu, protože Tom za volantem vybouchne smíchy a vysílačka začala pípat na signál, že člověk na druhé straně ji vypnul.
„Bille, to jsi neměl, nevím, jestli šéfová a ten její nesmysl pro humor tohle pochopí!“ Vyheká Tom, stále se křeníc smíchem.
„Pochopí, nepochopí, teď přidej, ať nám ten kaňour neujede. Anebo radši ten kamion, předpokládám, že šéfová by měla větší radost s marihuany než z dálničního ovaru!“ Pronesu důležitě, a hned nato zase vybuchnu smíchy.
Nevím jak je to možný, ale provoz stojí za pendrek. Co chvíli musí Tom přejíždět z jednoho pruhu do druhýho a nadává tak, že kurvy a piče lítaj na celý Německo.
„Tome, klid, chtěl jsi bejt polda, tak nevyváděj!“ Chci ještě něco říct, ale když vidím jeho vražednej výraz upnutej na fiatu před náma, raději jsem zticha.
TOM
„Bille, připrav si bouchačku, támhle je ten kamion.“ Bill si nabije pistol a chystá se stahovat okýnko. Vtom mi v hlavě proběhnou slova šéfové, co na mě mlela do mobilu.
„Bille, ale musíš se zaměřit jen na pneumatiky… Vzadu, v nákladním prostoru jsou nějací dva zranění ukrajinci.“
„Jo, beru na vědomí.“ Stáhne okénko úplně a lokty položí na rám auta.
Snažím se dostat co nejblíž, aby neminul, ale za tím kamionem je nalepených dalších pět aut, a že by nějak reagovali na naše houkání a modrej majáček, se říct nedá.
„Tome, blíž, nemůžu střílet na takovou vzdálenost!“ Dělá jako bych to nevěděl.
Jsem dost na nervy z těch aut před náma, ale nechci na něj bejt protivnej. Vždycky mi pomůže hra na kolegu, ta jediná to jistí.
„Jistě, pane kolego, abyste se třeba nezbláznil!“ Není to asi zrovna na místě, ale vždy při takové honičce mám nervy.
„Tome, za prvé to nebylo vtipné a za druhé by ses mohl chovat podle vážnosti situace.“
„Vždyť já vím, jen mám nervy… Jóó, polibte mi prdel, vy nectitelé zákona!“
Zařvu, když se mi mezi těmi auty konečně podaří nějakým způsobem prokličkovat a nalepit se na zadek tomu kamionu
„Do háje, přece nejsem levej!“ Bill nadává a snaží se už po třetí vystřelit na pneumatiky toho kamionu.
Jedu co nejblíž k němu a snažím se si uchovat stejnou vzdálenost a jet naprosto rovně, aby se mu střílelo co nejlépe.
„Tome, támhle je křižovatka, dávej si bacha!“ Ječí Bill a z okýnka už trčí až po lopatky a klečíc na sedadle na mě vystrkuje zadek.
„Spíš ty dávej bacha, jede směrem na Francii, takže koukej kdyby, něco jelo zprava!“
Třesk
Mačkání plechu.
Cinkající střepy skla.
Modrý majáček letící vzduchem.
Do pravého boku zbrusu nového Audi naráží druhý o poznání větší automobil.
Troubení se ztrácí ve skřípění brzd, jež nepříjemně narušuje okolí dálnice na padesátém osmém úseku.
Proražená a pozohýbaná svodidla značí vážnost situace, která se tu před několika vteřinami odehrála. Policejní osobní vůz ležící kdesi na čerstvě zoraném poli, převrácený na kapotě s protáčejícími se koly na sebe strhává pozornost ostatních řidičů a svědků nehody.
Dýmící auto s promáčklými dveřmi a pootevřeným kufrem už asi jen těžko okusí hladkost německých dvouproudých dálnic.
autor: Stela
betaread: Janule
chudák audinka 🙁 oni jsou mi někde 😀
Ahoooj Baby Stelinko♥, musím říct, že jsem se celou dobu tak strašně smála a nakonec mě smích vážně přešel… ale k ději…
Aaaaaaaa, oblíbená kitinka je tady. No, já to čekala dřív či později. Děj už byl trošilinku naznačen v předchozích kapitolách. "Už to máte dávno položit…" :))) ale má pravdu. Ale bez čistého prádla jako, no kluci?? Nechtěla bych vás vyšetřovat někde na pohotovosti s vnitřním zraněním, kterého se trochu obávám. Né, že jako čistě zázrakem tenhle karambooooool přežijete bez úhony?
Ale co jsem tedy vybuchla v záchvatu smíchu – někdo Tommyho předjel, i když jel 160… :-DDDDDD Kácím se spolu s nimi. A dálniční ovar a nectitelé zákona…ohoh, to jsou tedy naprosto dokonalé výrazy. A prý – jede směrem na Francii. Tady mně dnes někdo usiluje o život. :)))
Ale zpět, tady přestává veškerá legrace, dostanou se z audinky, že jo? Copak o ni mi nejde, ať je klidně nová a třebas celá ze zlata, hlavně, ať jsou v pořádku Tommy s Billem… Bojíííím. Honem dál!
[2]: Ahoooj baby Ondinko 😀
Opět děkuji za dloooouhý komentář. Dnes mám den na prd a totálně mi zvedl náladu. Za chvíly maturuju a jedna nejmenovaná paní učitelka milá asi jako vřed na zadku mi nedá a nedá pokoj. Ryje do mě snad kvůli všemu. Vzhledu, chování, kamarádům já už nevím co má dělat. Možná to vypadá, že si potřebuju postěžovat, ale……….no vlastně potřebuju 😀 takže strááááááášně moc ti Ondinko děkuju za straááááášně krásnej koment a neboj jedinej kdo tu hladkost dálnic nezkusí bude opravdu jen Audinka 😀
[3]: Steli, ty maturuješ… ? No tak to já ti budu v ten den držet palečky. Pak pod Kobrou dej vědět, hlavně kdy! Víš, ty negativní emoce prostě musí ven, je to tvůj článek, tak si klidně ulev. Navíc, já takové pedagogy nemám ráda. Proč to dělají? Stále a pořád… Vždy se nějaký rejpal najde! Není to náhodou učitelka, která má v aprobaci češtinu nebo děják? Ty jsou nejhorší, jo a ještě matika, ta taky "stojí" za to… Vím, že je to jistě velmi nepříjemné, ale zkus být nad věcí. Prostě si plň své povinnosti, hlavně se připrav na tu hodinu… Já vím, není to lehké, ale je to jediná možnost… Opravdu ti přeji hodně štěstí!♥
Já to mám dobré, tělocvikáři většinou tu negativní energii vyběhají (můj případ), takže v hodinách jim (mně) nevadí prakticky nic. Já mám se žáky docela dobrý vztah, nebýt tělocviku, neznám TH, ale opravdu! A to bych tedy ráda znala, co té paní učitelce vadí na tvém vzhledu… Pokud plníš své povinnosti, což jsem si jistá, že plníš, tak jí může být vše kolem jedno. I kdyby jsi měla… já nevím, růžové číro. To je jen příklad, víš, jak to myslím. 😀 Já měla ve třídě jistého chlapce, na kterého neustále učitelky nadávaly. Já ho měla z fyziky a těláku. Když jsem ho vyvolala k tabuli, chudák, nahodil ten frajerský obličej (typický gothik) s tím, že se mi šprajcnul, prostě se ani na příklad nepodíval. Ale když jsem mu řekla, že to spolu prostě vypočítáme, najednou byl úplně jiný, snažil se, a od té doby, když viděl, že proti němu nejsem zaujatá, jsme spolu neměli sebemenší problém. Učil se a měl u mě výborné výsledky. Já prostě nedokážu pochopit, když vystudovaný pedagog nedokáže najít cestu k žákovi…
A děkuji, žes mě uklidnila, já měla o kluky opravdu strach. Takže o to bude čekání na další díl lepší, odnesla to "jen" audinka. Kluci jedni nezbední, takto mě vystrašit, že?♥ A děkuji za tvá krásná slova ke mně, moc si jich vážím. A už se netrap…♥
[4]:
Tak Ondinko, teď jsi my vytřela zrak. To s tou růžovou si trefila, teda až na to že nemám číro. Mám sice dlouhé vlasy do poloviny zad, ale to není to co jí vadí. Problém je,že v mých černých vlasech byjí do očí modré, blond a růžové pramínky. Pecka je když mám na hlavě hoperskou kšiltku. Na sobě upl étričko s lebkou a jeany. Všechno samozřejmně v černé. Na rukách po deseti náramcích a na krku tunu železa, jak ona rádsa říká. Ale co ji medí nejvíc jsou moje oční stíny. ráda si s něma hraju. Tak že růžová přechází do černé a nebo černá do modré. Nezlob se že to tak vypisuju, jen jsi psala že tě zajímá co jí vadí.:D Nevím proč jevysazená proti emařům, nechápu.
A s předmětem si to taky trefila. Nejsi ty místo kantora ještě mentalista? Máš pravdu je to matikářka a fyzykářka. Možná by to nebylo tak hrozný, kdybych měla jedničky. Kdežto já plavu mezi dvojkama a trojkama. Jsem spíš na ty jazyky 😀 Naše češtinářka je super. Výborná baba. Kéžby takový byli všichni. Ale máš pravdu (jako obvykle :D) Půjdu si po svým a až budu mít maturitu, můžu se jít klouzat. Jinak termín určitě napíšu a jak jsem dopadla taky 😀 Díky za podporu, musíš být skvělá učitelka 😀
:-DDDD :-* ♥
Tohle jí vadí, Steli? Mně vůbec nevadí, že ses mi tady popsala, naopak… Jsi mi zas o něco bližší. Když jsem měla černé dlouhé vlasy, měla jsem v nich modré pramínky, ale teď je mám také do půl zad, ale red, proto můj nick – rusovláska. Ale zpět k tobě – mezi dvojkou a trojkou, ale to si vedeš perfektně. Na střední je F hodně těžká a řeknu ti, matika… to bylo něco, co bylo nepochopitelné. Takže se jí neboj, jistě se připravuješ pečlivě a pokud se jí emo nelíbí, je to její problém. Ať si jde zaběhat…:-D Já vím, mně se to řekne, mě ta "kantorka" neučí, ale za chvíli ti to už může být jedno. Tak vydrž. ♥
A ještě jsem chtěla říct, co jsem se setkala se žáky, tak právě ti, co vyznávají nějaký styl… jsou nejvíc bezva. Občas možná udělají průšvih (jako kouření na zastávce… no hrozný malééééér :-D), ale jsou upřímní a srdeční, hodní a toho si cením!
[6]: Seš vážně úžasná. 😀 Já na zastávkám sice nekouřím, ale nějaký ten vroubek taky už mám, ale nic hrozného. Samotné mi totiž vadí, když vedle mě někdo stojí a vykuřuje mi dým do obličeje, takže to nedělám ani druhým. Upřímně obdivuju jednu maminku co se mnou každý den jezdí vlakem s malým dítětem a v pohodě si zapálí s malým kločkem na klíně. Já bych tohle svýmu dítěti dělat nemohla. Jinak je úžasné jaký máš krásný vztah se žáky. Musejí tě mít opravdu rádi, já bych teda měla. Pro mě budeš takovej druhek Komenskej, ale spíš než přes didaktiku tak pře empatii a porozumnění k žákům. Tak se mněj krásně, jdu se šprtat 😀 A budu se těšit na další povídku u které společně skecneme 😀
[7]: Bože, to si říká matka???? Tak to je ale opravdu příšerné…
Děkuju. Samotnou mě dokáže hrozně potěšit, když třeba přijdu na supl do třídy, kde normálně neučím a ozve se "jé, to je ta dobrá"…
Budu se jistě těšit na další "pokec" pod Kobrou, protože jsi opravdu moc fajn!♥
Tak, kočko, v pátek večer nešprtej, užívej si s klukama!;-) Zavři knížky do šuplíku a mazej se bavit, Steli, mladinká jsi jen jednou!
Krásný večer i tobě, pa! :-)♥
[1]: tak nějak… xDD
prosím,honem další díl!je to napínávý-hlavně ať se jim nic nestane!!!!!!
No Audinka si veru dlho nepožila 😀 verím, že obaja budú v poriadku a to zas bude poprask za zničené auto 😀 ako správna Cobra 11 😀