autor: Doris & Lauinka
Tom
Zjistil jsem, že jsi tedy utekl. To je očividné, ale jak? Těžko bys mi jen tak utekl, na to bys neměl jak odvahu, tak ani příležitost. Takovou chybu bych nikdy neudělal. Jdu do ložnice a tam si chci lehnout, ale jen nechápavě svraštím čelo. Na zemi se válí nějaký pásek a na bělostných peřinách je krev. Ach ano, to si pamatuju, zmydlil jsem tě jako čokla. Usměju se a po zaschlé krvi přejedu lehce prsty. Alespoň něco po tobě mi zbylo. Navíc, pokud si to dobře pamatuju, byl jsi perfektně zmlácený, ani by ses nepohnul. Takže jsi jen tak utéct nemohl. Začínám uvažovat. V hlavě mi zase hraje jeden černý kousíček. Nějaký výpadek toho, co se vlastně stalo. Doprdele, zrovna teď, když je to nejmíň vhodné. Vykouknu ven z okna a uvidím svoje auto. Zamračím se. Co dělá venku? Vždyť mělo být v garáži. Nějak mi to nedává smysl. Jdu do koupelny a prohledávám svoje věci. Na triku mám tvoji krev. Já tě nesl někam? A klíčky od auta mám v kapse. Nedává to smysl, co se to vlastně stalo?
Bill
Ač nerad, tak odpovídám na doktorovy dotazy. Co všechno mě bolí a tak dál. Běžný věci. Vyslechnu si jeho diagnózu. Mám zlomený dvě žebra, silnej otřes mozku a zejména psychický otřes. Ten mám ale už dost dlouho. To mi ani nemusel říkat. Pak ale dojde na otázky, co se stalo. Kdo mě tak zřídil a proč jsme byli na veterině. Nechci o tom mluvit. Ne proto, že bych tě snad chtěl krýt, ale je to tak moc těžké. Vracet se k tomu. Nakonec to jen tak zhruba vylíčím. Že jsi mi to udělal ty a odvezl jsi mě na veterinu, protože jsi pomatený. Psychicky labilní. Nechci o tom mluvit nějak detailně. Nechci říkat, co se dělo. Co všechno jsi mi udělal nebo neudělal. Doktor si to všechno zapíše a založí do karty.
„Budete potřebovat intenzivní léčení. Na jedné psychiatrické klinice. Jakmile se zotavíte, napíšu vám doporučení a nechám vás tam přeposlat. Tam vám pomůžou.“ Oznámí mi lékař. Ani nemám nic proti. Je mi jasné, že bych u psychiatra skončil tak jako tak. Tak proč se vzpírat. Hlavně, když mě nebudou nutit na to moc vzpomínat. Ať mě naládujou práškama na vymazání paměti a bude to.
Tom
Něco není v pořádku, spíše nic není v pořádku. Jsem rozzuřený jako nikdy. Nemám tušení, co přesně se stalo. Pamatuju si jen nějaké útržky z toho, co se stalo. Když vyběhnu, že auto zaparkuju, najdu tam další nějakou plachtu od krve. Takže jsem tě někam vezl? Vyběhnu zpátky do domu, to mi nehraje, kam bych tě vezl? Kurva. Snažím se v pokoji vnímat každý detail. Najdu akorát na stolku misku s vodou. Na co jsem tohle potřeboval? Jako bych tu měl nějaké zvíře. Zavřu oči a snažím se to dávat dohromady. Ale nějak černo a prázdno. Zatnu ruce v pěst. Najednou v mojí mysli uvidím veterináře. Tak teďka už nechápu vůbec nic. Zkusím zajet tam, nevím sice, co bys tam dělal, ale je to jediná normální vzpomínka. Dojdu se konečně obléknout do nějakých čistých věcí a nasednu zpátky do auta. Celkem se setmělo a je už večer. Ani nevím, jestli tam ještě někdo je. Když jsem měl Scottyho, tak jsem sem jezdil a měli i v noci službu, tak snad mají i teďka. Určitě bude vědět, co se stalo, a já to z něj vymlátím. Zastavím zprudka kousek v pozadí. Jestli tam ten hajzl je, nechci ho vylekat. Těším se, až ho tak milionkrát znásilním. Pomalu a nenápadně se pohybuju kolem veteriny. Jak je vidět, někdo tam opravdu je. Chodím nenápadně kolem oken. Je tam nějaký doktor, nikdo víc. Billa nikde nevidím. Parchant se tam určitě kurví, no počkejte.
Veterinář
Mám noční službu. Dnešek byl docela náročný den. Ještě pořád jsem se nevzpamatoval z toho incidentu s tím klukem. Je to prostě něco tak nevídaného. Policii jsem nevolal. Volali mi z nemocnice, že s policií se to bude řešit později. Až se ten chlapec zotaví. Je to především na něm. Ale jsem si jistý, že ho zažaluje. Naskočí mi husí kůže, když si vybavím ten jeho vyděšený pohled, který mě prosil o pomoc. Musel zažít něco příšerného. Zajímalo by mě, jak se znáte. Jste milenci? No nic mi do toho není, ale byl to opravdu tak silný zážitek, že to nejde hned tak vymazat z mysli. Vypadá to, že dnešní noční směna bude klidná. Jindy tu bývá nějaký ten člověk s menším úrazem svého mazlíčka nebo alespoň hovory. Dneska nic. Potáhne se to nudně dlouho. Zvednu hlavu od stolu a kouknu z okna. Trochu se zaseknu a nakrčím čelo. Zdálo se mi to, nebo tam za oknem byl ten kluk, co dovezl toho černovlasého dneska? Co tu ale dělá? Vyjdu z ordinace a následně i z kliniky.
„Máte přání? Nebo co tu děláte?“ Ano je to on.
Tom
Sakra viděl mě, to se mi teda nelíbí, ale co už nadělám. Dívám se chladně na něj. Určitě tě kryje, vidím mu to na očích. Zkusím mít trpělivost, třeba mi to přinese růže.
„Kde je Bill?“ Vybalím hned první větu, aniž bych vůbec pozdravil nebo cokoliv jiného řekl.
„Jsem si jistý, že tu někde je a nebo byl, chci jen vědět, kde je. Pak zase odejdu.“ Teda pokud ho neschováváš přímo tady, to bych byl schopný to tu i zpřeházet vzhůru nohama. Jsem vážně naštvaný. Nevím, jestli na sebe a nebo na toho zmetka. Jistě, že na něj především. Vydechnu a pozoruju toho chlápka. Nějak se nemá k odpovědi, a to se mi vůbec, ale vůbec nelíbí.
„Tak sakra, kde je? Je uvnitř?“ Koukám se skrze sklo dovnitř, jestli jej uvidím, ale nic. Ani žádný stín. „Podívejte, vážně nemám náladu na hry a ještě k tomu tak pitomé. Kde je ten hajzl!?“ Vyjedu otráveně.
Veterinář
No to mám teda milou návštěvu. Hlavně mi v první moment nedojde, na koho se to ptáš. Bill? Neznám žádného. Ale tak to bude nejspíš ten kluk, kterého jsi sem donesl.
„Neznám žádného Billa. A teď zmiz.“ Kývnu hlavou, že se máš odporoučet. Jsi oproti mně malý kluk, a přitom naprosto zřetelně vidím, že jsi nebezpečný. Už jen to, jak mluvíš. Nikdo v tvém věku takhle nemluví. Jen mi to celé není dost dobře jasné. Dopoledne jsi vypadal jako vyšinutý, teď zase agresivní.
„Kdo to vůbec má být? A proč by byl tady?“ Pokrčím rameny. Rozhodně nemám v úmyslu toho chlapce prozradit. Očividně by to s ním nedopadlo dobře. Takže nemám v plánu ti tu vyzvonit, že je v nemocnici. Ale zajímá mě, co vy dva mezi sebou máte za vztah. Kromě toho, že on je chudák a ty tyran. Naprosto nepochopitelné pro mě. Jestli se okamžitě nezklidníš, tak na tebe zavolám policii hned a nezájem, že ten Bill ještě není v pořádku.
Tom
Zamračím se, když proneseš, abych odešel, že nikoho takového neznáš. Blbost, znáš ho, víš, o kom mluvím. Nesnáším lež! A ty mi teďka lžeš a do očí a myslíš si, že jsi ten největší frajer. Takové lidi přesně nenávidím a jsem naštvaný ještě více, než jsem byl.
„Tak hele, vím moc dobře, že ho znáte.“ Vydechnu drze. Divím se, že jsem schopen ještě vykat. Budeš mluvit, i kdybych tě měl zabít. Musím to z tebe dostat. Udělám dva rychlé skoky k tobě a pevně tě chytnu pod krkem. Stisknu tvoje hrdlo. Stojím za tvým tělem a jen ti tiše šeptnu do ucha.
„Myslím, že si promluvíme vevnitř, je slušnost pozvat hosta do domu, ne?“ Vytáhnu ti z pláště klíče a po chvilkovém hledání najdu a otevřu ordinaci. Posadím tě na židli a sleduju tě. Vytáhnu nůž, co mám u sebe a jsem schopen ho použít, tím si můžeš být jistý.
„Takže, ještě jednou se zeptám na stejnou otázku. Kde… je… Bill?“ Hraju si s nožem v ruce.
Veterinář
Zalapám po dechu. Na malýho kluka máš dost páru. Tohle jsem opravdu nečekal. O to spíš ti ale nemůžu říct, kde ten kluk je. Jak tohle vidím, tak je mi jasné, že by to s ním nedopadlo nejlíp. Sedím na židli a pozoruju ten nůž v tvojí ruce. Na to bys neměl kuráž. Nebo v to alespoň doufám. Je pravda, že už teď jsi předčil moje očekávání.
„Tady není.“ Zakroutím hlavou. Máš odpověď. Konkrétnější ti nepovím.
„Naštěstí pro něj, že tady není. Myslím, že nebude mít v plánu se za tebou vracet.“ Prsknu znechuceně.
„A teď laskavě zmiz, než zavolám policii a nahlásím tě za ohrožování a ublížení na zdraví.“ Založím ruce na prsou. Musím uznat, že z tebe jde respekt. A to jak si tu sedím rádoby v klidu, je spíše maska. Nehodlám ukazovat malému klukovi, že z něj mám obavy. I když na to jsi asi zvyklý. O to ti asi jde. Aby se tě lidi báli. No u toho kluka se ti to povedlo bravurně. V životě jsem v ničích očích neviděl takový strach jako v těch jeho.
Tom
Ty asi moc nevíš, s kým ses dostal do křížku. Nevadí, poznáš. Dál si s ním hraju a lehce si s ním přejíždím i po ruce. To, jak řekneš, že naštěstí pro něj, mě tak vytočí, že jen zvednu hlavu a sleduju tebe.
„Tím si chtěl říct co?“ Prsknu a je mi úplně jedno, že si ten nůž zarývám hluboko pod kůži. Ani to nevnímám, že mi stéká po rukou moje vlastní krev. „Tak hele, okamžitě to vybal, rozumíš?“ Rozhlídnu se po místnosti. Nakonec najedu nějaké obvazy a vezmu si je. „Myslím, že… nebude potřeba nikoho volat.“ Zasměju se a jdu k tobě. „Zavaž si nohy k židli a pořádně.“ Kývnu k tobě a podám ti obvazy, při tom ti držím nůž pod krkem.
„Asi to bude hodně dlouhá noc, záleží na tobě, já mám času dost.“ Dívám se na tebe. „Jen dávej bacha, trpělivosti moc nemám.“
Veterinář
Bolestně zkřivím obličej, když se ti nůž zaryje do kůže a tobě to očividně nedělá problém. Odvrátím zrak. Co bych tím asi tak chtěl říct. Bože, chudák kluk. Jak se k tobě mohl dostat? Docela vyplašeně zamrkám, když mi vrazíš obvazy. Ne, že by se mi chtělo jet podle tvých pravidel, ale nůž u krku mi zrovna do karet nenahrává na to, abych si mohl vyskakovat. Vezmu tedy první obvaz a sehnu se. Omotávám si nohy k židli. Třesou se mi ruce. Teď opravdu nechápu, co máš v plánu. Asi budu muset lhát. Přeci ti toho kluka nevydám na pospas. Už takhle byl na pokraji sil. A jak tak vidím, ty jsi opravdu schopný čehokoliv.
„Já ale nevím kde je. Tady není.“ Zakroutím hlavou a dotáhnu uzel. Znovu se narovnám. Doufám, že jsi náležitě spokojený.
Tom
Pozoruju tě při tom. Přeci tě nenechám pláchnout jako jeho. Pak zkusím, jak pořádně to je.
„Dobře a teďka ruce za záda.“ Ignoruju to, že jsi řekl, že tu není.“Nechtěl jsem vám ublížit, pane, ale vy mě k tomu nutíte.“ Vezmu si další obvazy a pomalu ti spoutám ruce. Nemáš šanci, se z toho dostat.
„Víte, nerad někomu ubližuju, ale asi budu muset. Vždycky mě k tomu někdo přinutí. Nesnáším lež. A vím moc dobře, že vy jste mi lhal celou dobu.“ Usměju se, jako bych mluvil o počasí.
„Asi mi zřejmě neřeknete, kde je Bill. Škoda, mohl jsem vás nechat být, ale teďka?“ Chvíli se na tebe jen dívám. Pak jen rychle zmizím u sebe v autě a donesu dva plné kanystry s benzínem. Postavím je do rohu místnosti a zamknu všechny dveře. Včetně hlavních.
„Tak… už mi řeknete, kde je ten malej zmalovanej rozmazlenej kretén?“ Dám si ruce v bok a vytáhnu si cigarety. Jednu vložím mezi rty a zapálím si. Vyfouknu kouř, žádná odpověď. Přejdu k tobě a jednu ti vrazím.
autor: Doris & Lauinka
betaread: Janule
Oooooh… tohle teda vypadá ale na pořádnou pohromu!
Ani jsem nedýchala, když si Tommy skládal jednotlivé střípky událostí dohromady po tom "procitnutí".
Billův otřes mozku jsem tak trochu i očekávala, Tom ho zřídil maximálně! Divím se ještě, že to i přežil… Ach bože, léčení v blázinci. Jasně, Bill by se z takového šoku asi sám nedostal, ale musí to být léčebna? Nešlo by to nějak… já nevím, ambulantně? Když bude mít u sebe milující lidi. Jistě existují. Nemůžu uvěřit, že řekl, co se stalo. Vím, že ne do detailu, ale… pokud se tak k Tommymu choval celý život, pak se nedivím, že se Tommy kvůli jeho dokonalosti pomátl. Já vím, teď mi začnete určitě vysvětlovat, že to tak jednoduché není a v Tommym byla ta agrese od mala, ta labilita. Já to vím, je to popsané v předešlých dílech, ale když já ho nemůžu, nedokážu ho nenávidět, i když je nebezpečný, zlý a bezcitný. Dokáže i zabít… A pokud Billa opravdu najde, jsem si jistá, že ho zabije!
Psychiatrická léčebna. Snad nic horšího být ani nemůže. Možná je to spíš trest pro Billa za to, že v Tomovi Tommyho zabil… Teprve teď je mi Billa líto. Tam mu pomůžou? Tím, že ho zřídí ještě víc psychicky? Tím, že z něj udělají opravdového blázna? No, bude kreslit nesmyslné obrázky, blbě žvanit na skupině o věcech, které bolí a pak… sedativa, možná připoutání k posteli. Podle toho, zda léčení bude na státní nebo soukromé klinice. Viděla jsem v Jump Street, 21, ten díl, kdy na psychině zřídili Deppa… Málem ho to zabilo.
A opět, veterinář vzpomněl na Billyho pohled. Nedivím se, mě to minule odrovnalo, prosil tím pohledem. Vyděsilo mě: "Budeš mluvit, i kdybych tě měl zabít." Ten nůž… Normálně mám z Tommyho strach.
Proboha, kanystry a cigareta. Že to tam Tommy nezapálí? Vždyť ten doktor… nemohl by nic dělat. Ale na druhou stranu, pokud ho nechá žít, policii neuteče. Takto labilní Tom nemá moc na výběr. Oh, příště to bude asi smutná kapitola… Bojím se, že Billa najde a veterináře zabije.
Holky, tohle je dokonale napsané. Strhující! Napětí úplně čtenáře pohltí…