autor: Sch-Rei
Noc. Nebe temné, na kterém zářily zlaté hvězdy spolu s úplňkem. Dnes to byl obzvlášť krásný měsíc. Jeho jas se odrážel v slzách, které dopadaly na rozprášenou zem a bosá chodidla. Chlapec, jehož vlasy byly tmavé přesně tak jako nebe, běžel tmavou cestou okolo statku za městem. Měl strach, klepaly se mu ruce, v jeho očích byl žal, tak jako na srdci. Byl to syn nejbohatšího obchodníka celého města a jeho překrásné ženy. Ale co bylo ještě krásnější, byla půvabná dcera jedné z vyšších rodin vedlejšího města, kterou mu chlapcovi rodiče vybrali za nevěstu. Bylo mu osmnáct, nejvyšší čas na ženění. Ale on nechtěl. Měl zdaleka jiné touhy, než nechat za sebe provdat cizí dívku s blond loknami na ramenou a miliony v peněžence. Ne. On chtěl milovat, být milován. Toužil po tom, co nikdo z jeho rodiny nechápal a neznal. Co neznal nikdo jeho třídy.
Bos, jen v jednom starém tričku pro služebnictvo, svázanými vlasy a špinavými kalhotami běžel co nejdál od domu. Slzy pálily jeho tváře, ale to bylo to poslední, na co myslel. Chtěl natruc zmizet aspoň na noc z domu, i když si byl zcela jist, že když se další ráno objeví ve dveřích domu, zjistí, že ho nikdo nepostrádal. Zakroutil nad tím hlavou a hřbetem ruky si setřel slzy z tváří. Říkalo se, že lidé nižších tříd jsou milí a hodní. Myslel, že ho určitě nechají někde přespat, i kdyby jen na podlaze. Netušil, jak vlastně takový… normální dům té doby vypadá, netušil, jací ti lidé jsou, skoro si nedokázal vybavit, jak vlastně vypadají, ale rozhodně věděl, že za zkoušku nic nedá, a přímo před ním byl velký statek.
Když vešel na jeho půdu, měl před očima velkou stáj, zahrady, malý domek a spoustu věcí, které nedokázal slovy pojmenovat. Zhluboka se nadechl a opuchlýma očima od pláče vzhlédl k nebi.
Našlapoval tiše. Nikde nikoho neviděl, jen koně. V domě se nesvítilo, nikdo mu neotevřel. Myslel, že by mohl být někdo tady, ale až na koně, ze kterých měl opravdu velký strach, tady nebylo nikoho. Jen kupy slámy. S povzdechem zakroutil hlavou a smutně sklopil pohled. Třeba to tak má být, třeba má zůstat sám, když už se mu ani pomoci nenaskytlo. Byla tma, nechtěl se vracet domů, ne.
„J-je… Je tady někdo?“ pípl a zamrkal okolo sebe. Nikdo se však neozval. Chtěl pokračovat v hledání, když už ne majitele stáje, tak místa k přespání, ale když se rozhodl pravou nohou vykročit vpřed, o něco zavadil. Byl to kýbl plný vody, který shodil, a i s ním skončil na tvrdé, a už i vlhké zemi.
„Hej!“ křikl někdo směrem k černovláskovi. Zalapal po dechu, viděl světlo, ale on si jen skryl obličej dlaněmi a začal vzlykat. Nohy automaticky přitáhl k tělu. Nechtěl si přidělávat potíže, ale tohle na potíže vypadalo.
„J-já se… Já se omlouvám. Nechtěl jsem, opravdu jsem nechtěl dělat škody, promiňte, prosím,“ zavzlykal a zakroutil hlavou. Slyšel, jak někdo vedle něj něco položil, podle množství světla usoudil, že to byla lucerna. Zamrkal, když se k němu dotyčný sehnul. Vlastně… Dřepnul si.
„Hej!“ křikl někdo směrem k černovláskovi. Zalapal po dechu, viděl světlo, ale on si jen skryl obličej dlaněmi a začal vzlykat. Nohy automaticky přitáhl k tělu. Nechtěl si přidělávat potíže, ale tohle na potíže vypadalo.
„J-já se… Já se omlouvám. Nechtěl jsem, opravdu jsem nechtěl dělat škody, promiňte, prosím,“ zavzlykal a zakroutil hlavou. Slyšel, jak někdo vedle něj něco položil, podle množství světla usoudil, že to byla lucerna. Zamrkal, když se k němu dotyčný sehnul. Vlastně… Dřepnul si.
„Jste v pořádku?“ optal se už milý hlas. Chlapec pomalu sundal ruce z tváří, vzhlédl na toho, komu hlas patřil. Zalapal po dechu. Před ním byl… Chlapec, asi v jeho věku. Měl svázané dlouhé vlasy, zvláštně zacuchané do pramínků k sobě, světlo svíčky v lucerně ještě doplňovalo jejich zlatavou barvu. Měl krásné rysy v obličeji, dokonale mužské, ale i tak moc krásné. Díval se čokoládovýma očima mandlovitého tvaru přesně do těch jeho. Měl trošku popraskané plné rty, ne moc, tak akorát, aby to doplňovalo krásu celého obličeje. Černovlásek nasucho polknul, srdce mu splašeně bušilo, myslel, že mu vyskočí z hrudníku.
„Polekal jsem vás?“ dal mu další otázku, ale on jen zakroutil němě hlavou. S pootevřenými rty dál sledoval jeho tvář, jeho oči.
„Já… jsem Tom,“ usmál se na něj.
„B-… Bill.“ Tom černovláska postavil na nohy. Bill si mohl všimnout jeho silných rukou, kde se rýsovaly svaly. Měl jemně opálenou kůži. Usmíval se na něj.
„Polekal jsem vás?“ dal mu další otázku, ale on jen zakroutil němě hlavou. S pootevřenými rty dál sledoval jeho tvář, jeho oči.
„Já… jsem Tom,“ usmál se na něj.
„B-… Bill.“ Tom černovláska postavil na nohy. Bill si mohl všimnout jeho silných rukou, kde se rýsovaly svaly. Měl jemně opálenou kůži. Usmíval se na něj.
„Vypadáte, jako byste viděl ducha, Bille,“ zasmál se a zakroutil hlavou. Bill se začervenal, pousmál se. Líbil se mu jeho smích, okouzlil ho tak jako on sám.
„Ne, to jistě ne, já jen… Hledal jsem místo k přespání, myslel jsem, že byste mi tady u vás mohli nabídnout místo ke spánku.“ Tom zamrkal, zvedl jedno obočí. Sjel si chlapce před sebou pohledem.
„Nebudete odtud, že?“ Bill jen zakroutil hlavou. Nadechl se, aby něco řekl. Neměl rád, když někdo odbíhal od tématu.
„Můžu vás tady nechat přes noc, jestli je to doopravdy tak naléhavé, jen si… Skočím pro věci, co tu mám, a zavedu vás do domu.“ Bill tentokrát přikývl. Spolu s Tomem šel hlouběji stájí, než došli k velké hromadě… sena. Vlastně všude okolo bylo hlavně seno. Bylo to osvětlené, byly tady pověšené ještě další dvě lucerny. Billovi se zaleskly oči, něco takového ještě neviděl. Líbilo se mu to. V seně byla malá prohlubeň, kde pravděpodobně před tím seděl Tom. Byly tam papíry, blok, pastely. Počkat, Tom snad kreslil? Bill se usmál a šel blíž dřív, než se k Tomu měl chlapec s dredy. Vzal do ruky jeden z papírů a posadil se do sena.
„Ne, to jistě ne, já jen… Hledal jsem místo k přespání, myslel jsem, že byste mi tady u vás mohli nabídnout místo ke spánku.“ Tom zamrkal, zvedl jedno obočí. Sjel si chlapce před sebou pohledem.
„Nebudete odtud, že?“ Bill jen zakroutil hlavou. Nadechl se, aby něco řekl. Neměl rád, když někdo odbíhal od tématu.
„Můžu vás tady nechat přes noc, jestli je to doopravdy tak naléhavé, jen si… Skočím pro věci, co tu mám, a zavedu vás do domu.“ Bill tentokrát přikývl. Spolu s Tomem šel hlouběji stájí, než došli k velké hromadě… sena. Vlastně všude okolo bylo hlavně seno. Bylo to osvětlené, byly tady pověšené ještě další dvě lucerny. Billovi se zaleskly oči, něco takového ještě neviděl. Líbilo se mu to. V seně byla malá prohlubeň, kde pravděpodobně před tím seděl Tom. Byly tam papíry, blok, pastely. Počkat, Tom snad kreslil? Bill se usmál a šel blíž dřív, než se k Tomu měl chlapec s dredy. Vzal do ruky jeden z papírů a posadil se do sena.
„Vy kreslíte… muže, Tome?“ zeptal se udiveně černovlásek a vzhlédl k Tomovi, který si přisedal k němu. Na obrázku byl nahý spíše chlapec než muž. Měl jemné křivky a obličej. Delší vlasy, v některých směrech připomínal spíše dívku. Byl podobný jako ostatní kresby, jen nakreslený v jiné pozici.
„Je na tom něco špatně?“ Tom zvedl obočí, Bill pokrčil rameny.
„Homosexualita je… Není ve společnosti zrovna vítána,“ vydechl, ale dál si obrázek prohlížel. Udivovalo ho to. Byla to krásná kresba, důkladná, perfektní. I když to byly pouze černé čmouhy na nažloutlém papíře, u Billa to něco vyvolávalo, jen nevěděl přesně, co to vlastně bylo.
„Lidé jako já neodsuzují okolí podle orientace nebo vzhledu, Bille.“ Tom se usadil pohodlněji do sena a zbytek kreseb posbíral.
„Je na tom něco špatně?“ Tom zvedl obočí, Bill pokrčil rameny.
„Homosexualita je… Není ve společnosti zrovna vítána,“ vydechl, ale dál si obrázek prohlížel. Udivovalo ho to. Byla to krásná kresba, důkladná, perfektní. I když to byly pouze černé čmouhy na nažloutlém papíře, u Billa to něco vyvolávalo, jen nevěděl přesně, co to vlastně bylo.
„Lidé jako já neodsuzují okolí podle orientace nebo vzhledu, Bille.“ Tom se usadil pohodlněji do sena a zbytek kreseb posbíral.
„Můžu se zeptat… Co je to za chlapce?“ optal se zvědavě Bill a ukázal ukazováčkem na chlapce, který byl pastelem nakreslený na papír.
„Moje myšlenka. Někdy člověk touží po věcech, které nemůže mít. Ať už je to láska, peníze, či cokoliv jiného… Vyvolává to v člověku zvláštní pocity, pokud po tom doopravdy touží. Já jsem zkusil své pocity nakreslit, dát na papír, a…“
„Sex?“ přerušil ho tázavě černovlásek. Byl zaujatý jeho řečí, ale nikdy si neodpustil poznámky třeba i v půlce věty.
„Ne, ne. Není to sex. Odlišná věc. Zkuste se více ponořit do toho, co je na tom papíře nakreslené…“ Černovlásek pečlivě prohlížel každou čáru, každou křivku těla chlapce z obrázku. Ztěžka vdechl a přivřel oči, ale dál se díval na kresbu.
„Je v něm… Něžnost. Cit. Spousta pocitů, jen… Nenacházím správná slova.“ Tom se usmál a přikývl. Bill se mu líbil, i když měl opuchlé tváře a oči, pravděpodobně z pláče, i když byl promočený z vody, kterou sám vylil a od bláta. Líbil se mu.
„Tome? Dokážete kreslit i… obkreslovat? Víte… přenášet to, co vidíte, na kus papíru,“ zašeptal černovlásek a přejel konečky prstů po papíře.
„Záleží na tom, co by to bylo,“ pokrčil Tom rameny, sledoval Billovu tvář. Byla pro něj v odlesku světla svíčky skoro neodolatelná. Viděl ty lehce dívčí rysy, ale i tak bylo poznat, že je to chlapec, krásný chlapec.
„Moje myšlenka. Někdy člověk touží po věcech, které nemůže mít. Ať už je to láska, peníze, či cokoliv jiného… Vyvolává to v člověku zvláštní pocity, pokud po tom doopravdy touží. Já jsem zkusil své pocity nakreslit, dát na papír, a…“
„Sex?“ přerušil ho tázavě černovlásek. Byl zaujatý jeho řečí, ale nikdy si neodpustil poznámky třeba i v půlce věty.
„Ne, ne. Není to sex. Odlišná věc. Zkuste se více ponořit do toho, co je na tom papíře nakreslené…“ Černovlásek pečlivě prohlížel každou čáru, každou křivku těla chlapce z obrázku. Ztěžka vdechl a přivřel oči, ale dál se díval na kresbu.
„Je v něm… Něžnost. Cit. Spousta pocitů, jen… Nenacházím správná slova.“ Tom se usmál a přikývl. Bill se mu líbil, i když měl opuchlé tváře a oči, pravděpodobně z pláče, i když byl promočený z vody, kterou sám vylil a od bláta. Líbil se mu.
„Tome? Dokážete kreslit i… obkreslovat? Víte… přenášet to, co vidíte, na kus papíru,“ zašeptal černovlásek a přejel konečky prstů po papíře.
„Záleží na tom, co by to bylo,“ pokrčil Tom rameny, sledoval Billovu tvář. Byla pro něj v odlesku světla svíčky skoro neodolatelná. Viděl ty lehce dívčí rysy, ale i tak bylo poznat, že je to chlapec, krásný chlapec.
„Chlapec,“ pousmál se Bill a zvedl pohled k Tomovi. Všiml si, jak se malinko začervenal, ale… musel se nad tím usmát. Slušelo mu to.
„Chlapce?“
„Chlapecké tělo,“ přikývl jen a pomalu sundal gumičku, která držela jeho vlasy v culíku. Tom nasucho polknul, cítil, jak se červená, nevěděl, co má říct. Ještě… Doopravdy nekreslil nikoho takhle. Nikdy.
„Chci, abyste se pokusil… nakreslit mě.“ Tom sledoval, jak hubené prsty rozepínají knoflíčky špinavé staré košile, jak odhalují porcelánově jemnou kůži, jak nechávají sklouzávat dolů kus látky z jeho boků, než na jeho hubeném těle nezůstane vůbec nic. Jen alabastrová jemná kůže. Zalapal po dechu. Ani v jeho představách nebylo něco nebo někdo tak krásný jako právě Bill, který seděl dočista nahý vedle něj, před jeho očima.
„Chlapce?“
„Chlapecké tělo,“ přikývl jen a pomalu sundal gumičku, která držela jeho vlasy v culíku. Tom nasucho polknul, cítil, jak se červená, nevěděl, co má říct. Ještě… Doopravdy nekreslil nikoho takhle. Nikdy.
„Chci, abyste se pokusil… nakreslit mě.“ Tom sledoval, jak hubené prsty rozepínají knoflíčky špinavé staré košile, jak odhalují porcelánově jemnou kůži, jak nechávají sklouzávat dolů kus látky z jeho boků, než na jeho hubeném těle nezůstane vůbec nic. Jen alabastrová jemná kůže. Zalapal po dechu. Ani v jeho představách nebylo něco nebo někdo tak krásný jako právě Bill, který seděl dočista nahý vedle něj, před jeho očima.
„Chcete mě nakreslit, Tome?“ pousmál se Bill a pohladil si konečky prstů koleno. Skousnul si ret, tváře mu zčervenaly tak, jako byly červené ty Tomovy. Netušil, proč to dělá a proč se svlékl úplně cizímu člověku, netušil, proč mu srdce prudce tlouklo a jeho mysl zahltila jen myšlenka na něj a vůně sena. Nevěděl důvod, ale líbilo se mu to, příliš se mu to líbilo na to, aby z toho vycouval.
„Chci,“ přikývl Tom a vzal si čistý papír a černý pastel do rukou. Našel vhodnou pozici a opřel se o dřevěnou desku, co byla za ním. Mezitím se Bill položil do sena. Lehce natočený k Tomovi. Hlavu trošku pootočenou dolů. Ruka na straně, kde jeho bok byl výš než ten druhý, byla položená tak, aby mu konečky prstů shora ležely na čele, druhou měl mírně pokrčenou vedle těla. Vydechl. Jednu nohu mírně pokrčil v koleni.
„Je to… Je to takhle správně?“ optal se. Chtěl, aby se Tomovi kreslil dobře. Možná se mu i chtěl líbit. Možná…
„Perfektní.“
„Chci,“ přikývl Tom a vzal si čistý papír a černý pastel do rukou. Našel vhodnou pozici a opřel se o dřevěnou desku, co byla za ním. Mezitím se Bill položil do sena. Lehce natočený k Tomovi. Hlavu trošku pootočenou dolů. Ruka na straně, kde jeho bok byl výš než ten druhý, byla položená tak, aby mu konečky prstů shora ležely na čele, druhou měl mírně pokrčenou vedle těla. Vydechl. Jednu nohu mírně pokrčil v koleni.
„Je to… Je to takhle správně?“ optal se. Chtěl, aby se Tomovi kreslil dobře. Možná se mu i chtěl líbit. Možná…
„Perfektní.“
Tom začal kreslit. Dával si záležet jako nikdy předtím, nechtěl Billa zklamat. Pečlivě zkoumal jeho dokonalé rysy a křivky, které přenášel na papír. Bill se celou dobu díval na Toma. Nutil ho zamyslet se. Svlékl se před úplně cizím člověkem, jen tak. Věc, která by pro něj neměla být vůbec přípustná, ale on to udělal. Když si představil výraz své matky, který by hrál na její tváři, ještě víc se cítil sebevědoměji, ještě víc chtěl Tomovi předvést své tělo. Věděl, že jeho rodina ani přítelkyně by nebyli nadšení z toho, co právě dělá. Věděl, že by se za něj všichni styděli, přece jen ukazuje své nahé tělo cizímu klukovi, s pro ně špatnou orientací… Bylo to tak špatné, až to Billa vzrušovalo. Ne, vzrušoval ho Tom. Jak se o něj odráželo světlo a hladilo jeho svaly na rukou, dokonalé křivky obličeje a nádherné čokoládové oči. Byl krásný. Možná až příliš.
Než se Bill nadál, Tomovo dílo bylo hotovo. Byl velice spokojený s výsledkem, ani jeho zrcadlo ho nikdy neukázalo v takové kráse jako obyčejné tahy tužky a Tomovy ruky. Nadchlo ho to. Když seděl v seně vedle Tomova hřejivého těla zabalený v dece, a sledoval jeho kresbu, poléval ho zvláštní pocit, který dřív necítil. Bylo to zvláštní, ale moc dobře věděl, že je to tak právně. Cítil to…
„Měl jste někdy poměr s… mužem?“ zašeptal a zvědavě zamrkal. V Tomově tváři se objevilo překvapení. Billa na chvíli napadlo, že otázka byla nevhodná, ale… Tom začal mluvit.
„Vlastně… poměr? Myslím, že tyhle věci patří k lásce. A lásku jsem ještě bohužel nepotkal. Takže abych na otázku odpověděl… Neměl jsem poměr s mužem,“ pokrčil Tom jednoduše rameny a pousmál se. Billa to okouzlilo… Jak jeho koutky úst dokázaly vytvořit tak krásný úsměv… Kouzelný, hypnotizující… Zalapal po dechu a nasucho polknul.
„Děje se něco?“ zamrkal nechápavě Tom. Teď on začínal mít pochybnosti, jestli neřekl něco špatně. Černovlásek u něj vypadl zaskočeně, kousal si spodní ret, a i když mu oči jiskřily, v tváři měl… údiv? Tom si povzdechl.
„Asi už o tom… Nebudeme mluvit, že?“ Ale to, co mu bylo odpovědí, nebylo slovo složené dvěma písmeny… Byly to dva hebké polštářky, a to přesně na jeho rtech. Hřejivé, jemné, tak moc… Nepopsatelné. Opatrně rty pohnul, slyšel z Billovy strany tiché zasténaní do jeho rtů. Nevinné. Pousmál se a černovláska pohladil po tváři.
„Vlastně… poměr? Myslím, že tyhle věci patří k lásce. A lásku jsem ještě bohužel nepotkal. Takže abych na otázku odpověděl… Neměl jsem poměr s mužem,“ pokrčil Tom jednoduše rameny a pousmál se. Billa to okouzlilo… Jak jeho koutky úst dokázaly vytvořit tak krásný úsměv… Kouzelný, hypnotizující… Zalapal po dechu a nasucho polknul.
„Děje se něco?“ zamrkal nechápavě Tom. Teď on začínal mít pochybnosti, jestli neřekl něco špatně. Černovlásek u něj vypadl zaskočeně, kousal si spodní ret, a i když mu oči jiskřily, v tváři měl… údiv? Tom si povzdechl.
„Asi už o tom… Nebudeme mluvit, že?“ Ale to, co mu bylo odpovědí, nebylo slovo složené dvěma písmeny… Byly to dva hebké polštářky, a to přesně na jeho rtech. Hřejivé, jemné, tak moc… Nepopsatelné. Opatrně rty pohnul, slyšel z Billovy strany tiché zasténaní do jeho rtů. Nevinné. Pousmál se a černovláska pohladil po tváři.
Bill ho pokládal na záda do čerstvého sena z odpoledne, které příjemně vonělo a svou měkkostí vytvářelo skvělou podložku pro ležení. Tajil se mu dech, nemohl skoro dýchat, když cítil ty rty na svých. Věděl, že Bill to cítí stejně, skoro bez dechu, tělo by nadšením skákalo do vzduchu, a mysl tak neklidná, když jí přejížděly návaly tolika pocitů jen z pár vteřin obyčejného polibku. Připadalo mu to šílené, ale přesně takhle si polibek představoval.
„Chci, abyste… Mě dnes v noci držel v náručí vy, Tome,“ zašeptal tiše Bill proti Tomovým rtům a slastně přivřel oči. Položil hlavu spánkem na Tomův hrudník a spokojeně vydechl, když okolo jeho těla Tom omotal své paže. Cítil se bezpečně jako nikdy… Byl v cizí náruči, ve které mu bylo opravdu… krásně. Až přespříliš, ale krásně. Usmál se a natiskl se na Toma víc.
S vědomím, že další den se musí vrátit tam, odkud je, usínal Bill v náručí úplně cizího chlapce, kterého políbil, a kterému dovolil dívat se na jeho tělo. Chlapce, který s tím samým vědomím byl jako i Bill unášen do kouzla noci, která už skoro končila…
„Chci, abyste… Mě dnes v noci držel v náručí vy, Tome,“ zašeptal tiše Bill proti Tomovým rtům a slastně přivřel oči. Položil hlavu spánkem na Tomův hrudník a spokojeně vydechl, když okolo jeho těla Tom omotal své paže. Cítil se bezpečně jako nikdy… Byl v cizí náruči, ve které mu bylo opravdu… krásně. Až přespříliš, ale krásně. Usmál se a natiskl se na Toma víc.
S vědomím, že další den se musí vrátit tam, odkud je, usínal Bill v náručí úplně cizího chlapce, kterého políbil, a kterému dovolil dívat se na jeho tělo. Chlapce, který s tím samým vědomím byl jako i Bill unášen do kouzla noci, která už skoro končila…
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Jedno obrovské wow!!! Strašně se mi tenhle děj líbí, představa Toma jako farmáře z chudé rodiny a Billa jako někoho nadřazeného, i když nešťastného svým postavením.
To, jak Tom Billa kreslil, mi úplně připomnělo Titanic, ale to je vedlejší.:D Rozhodně to bylo nádherně napsané a zanechalo to ve mně krásné pocity. Úplně jsem cítila tu touhu po lásce, po tom, být někým milován, když Bill usínal v Tomově náručí. Teď už budu jen doufat, že přesto, že na Billa čeká doma nevěsta, se bude za Tomem každou noc tajně vracet. A Tom ho bude s otevřenou náručí plné lásky čekat… :)))
Překrásná povídka, nevím co víc k tomu dodat… <3 :)))
krasne …som ohromena …nemam slov…uplne mi to vyrazilo dych :)…. WAW
Toto bolo nádherné, a ja som to zhtla jedným dychom.
pání =-o to bylo dokonalý ♥ úplně sem si představovala, jak tam Bill leží před Tomem a Tom ho maluje ♥♥ dokonalý, vážně moc povedený 😉
Kouzelné♥
A tohle slůvko bych mohla opakovat stokrát, protože jedině to vystihuje podstatu této povídky :). Naprosto krásné, to jak si uctivě vykali, jak něžné bylo jejich zblížení… nádhera 🙂
Úžasná povídka. Nemám slov. Taková představa té chvilky je úžasná. Co teprve kdyby to byla skutečnost… 🙂
Krásne.. táto poviedka mi doslova vyrazila dych. To.. ako ho Tom kreslil,s akou nehou a úctou si ho prezeral. Krásne,naozaj prekrásne. Táto poviedka by si zaslúžila pokračovanie 🙂