No one is innocent I – Chocolate love 19.

Nespokojeně zakňučím. Kousnu se do rtu a začnu hledat pohledem rychle svoje boxerky. Když o ně zavadím pohledem, vezmu je a okamžitě je na sebe natáhnu. Mám takový pocit… že bych měl co nejrychleji vypadnout.

(Bill)

To si snad dělá srandu, ne? Jak se sem mohla dostat, když bylo zamčeno? Och bože. Mohl jsem tušit, že se něco pokazí. Tak jako vždy. Nikdy nemůže proběhnout všechno v pohodě. Vydechnu a odhodlaně se postavím. Mám sice jen boxerky, ale aspoň něco. Tom nemá…… Nic. Yeah.
„Mami, uklidni se. Já ti to všechno v klidu vysvětlím, jo?“ kouknu se jí do očí a nasucho polknu.

„Co mi chceš sakra vysvětlovat? Spal si v posteli s nějakým… nahým buzerantem, Bille!“ zaječí po mně. Dá ruce v bok.
„Asi si se úplně zbláznil, ne? A proč ty máš do prdele na sobě jenom spodky? Osahával tě? Ani… radši nechci vědět, co všechno… Hrrr… Běž se okamžitě umejt!“ Protočím oči. Jo, je to tu zase. Jedna a ta samá písnička. Jak jinak. Zakroutím hlavou.
„Ne! Tom je můj přítel a miluju ho! Nebudu se mejt, miluju jeho doteky!“

„Ne, nemiluješ! Vzpamatuj se, Bille! Posloucháš se, co vlastně říkáš?! Nechci, aby ses zahazoval s buzerantama! Máš na víc než na tohle!“ zaječí a pohodí rukou k Tomovi. Dredáč nechápavě zamrká. Vydechnu a sednu si na postel. Přitulím se k Tomovi do náruče. Pohladím ho po tváři, když mě obejme.

„Mami… Tom je strašně hodnej. Já jsem do něj opravdu zamilovaný,“ vydechnu. Kurva proč?! Proč mi nepřeje alespoň trošku štěstí?

„Mě ten tvůj Tom absolutně nezajímá! Zamilovat se můžeš i do dívky.“ Probodne mě pohledem a udělá ke mně pár kroků. Pevně mě chytí za paži a vytáhne od Toma na nohy. „Sakra, Bille… měj rozum!“ Trhaně se nadechnu a za paži se chytím. Začnu tiše vzlykat a posadím se na židli. Já jí tak moc nenávidím…
„Nemůžu se zamilovat do dívky, když jsem… homosexuál,“ řeknu tiše a zabodnu pohled kamsi do dřeva stolu. Hraju si s pramínkem vlasů a nechám na stůl padat kapky slz. Máma zalape po dechu.
„Co-že?“ křikne po mně s nechápavým výrazem v obličeji. „Dost! Bille, o tomhle se s tebou v žádném případě nehodlám bavit! Minule jsem ti k tomu něco řekla!“ zaječí po mně hrubě. Otočí pohled k Tomovi a zamračí se. „Ty odsud okamžitě vypadneš,“ zaječí a podívá se zpátky na mě. „…a ty nevylezeš z domu, dokud nepřijdeš konečně k rozumu!“ zařve po mně a otočí se na patě. Vykročí směrem ke dveřím. Okamžitě se zvednu a dojdu k posteli. Chytnu se Toma kolem ramen a naplno se rozvzlykám. Ignoruju matčina slova… A to, že tu možná ještě je. Hladím ho po zádech a zoufale brečím. Je to… tak moc strašné. Nechápu, proč to nechce pochopit. Jsem normální jako všichni, akorát mám jinou orientaci.

„L-lásko zůstaň tady prosím,“ vzlyknu mu do krku. Tom mi opětuje pevně objetí. Začne mě útěšně hladit po hlavě a zádech.
„Billi, já… nechci abys měl kvůli mně takové problémy,“ řekne tiše, pevně mě objímá.

„On není tvoje láska!“ yeah, zavrčení ode dveří. Fakt… Je to jen hnusnej a podlej špion. Ignoruju jí. Horší to už ani snad být nemůže.
„Problémy mám už tak. Já tě chci… Potřebuju u sebe,“ zašeptám a políbím ho opatrně na rty. Jo, provokace je dobrá. Navíc… Když je to takováhle. Ne, nemůže se stát už nic víc.

Tom mě letmo políbí na tvář, kam mě pohladí.
„Bude líp, zlato. Bude to… v pořádku, uvidíš, že brzo ano,“ zašeptá a povzbudivě se na mě pousměje.

Uslyším naštvané zavrčení ode dveří. Povzdechnu si. Máma přejde naštvaně k oknu a otevře ho. Pak dojde ke mně a Tomovi.

„Sakra, řekla jsem že máš okamžitě vypadnout!“ zaječí a vezme z mojí postele peřinu, ale… Zarazí se. Pohledem probodává jedno místo na posteli, pustí peřinu. Zasměju se. Že by viděla skvrnu? A to ještě neví, že je něco i na peřině. Haha.
„Copak, maminko?“ zasměju se výsměšně a sednu si Tomovi do klína. Podívá se na mě. Obličej jí potemní vztekem. Zakroutí hlavou.
„S-… Spal si s ním…?“ zeptá se naštvaně ale hodně potichu. Je opravdu hodně naštvaná, když už skoro není ani schopná ječet.

„Může ti bejt jedno, co jsme dělali. Ale když po té informaci tak moc prahneš… Nespal jsem s ním tak docela,“ pokrčím rameny. Už jsem… celkem klidný. Jo. Uklidnila mě Tomova náruč. Políbím ho opatrně na krk a pohladím po hrudi. Chvilku jenom mlčela, klepaly se jí zlostí ruce. Zhluboka se nadechnu.
„Okamžitě… ‚TO‘ zmizí z tohohle domu! OKAMŽITĚ!“ zaječí. Myslela jako Toma? „Rozumíš?! Nechci, abys ho ještě někdy viděl, Kaulitzi! I kdybych měla udělat kdovíco, neuvidíš ho!“ zaječí po mně a zamračí se. „Ven!“ zopakuje Tomovi. Pevněji ho chytnu kolem ramen a odhodlaně zakroutím hlavou. Ne. Na to ať zapomene.

„Kurva mami! Já jsem teď konečně šťastnej! Poprvý v životě to můžu říct!“

„Nejsi šťastnej, Bille! Nemůžeš být šťastný jako… Jako gay! Je to odporné, nechutné, sakra!“ ječí, vzteká se… Hodně škaredě se na mě dívá.

„Co je na tom nechutného?“ ušklíbnu se. „Neděláme nic nechutného. Co je nechutného na líbání?“

„Všechno je na tom nechutné! Jenom… pohled na dva kluky takhle blízko u sebe a zvedá se mi žaludek! Držení se za ruce, líbání… sex,“ ječí, při posledním slově se začne trošku nadechovat. Zakroutí hlavou. „Navíc jsem něco řekla a nehodlám se s tebou o tom bavit! Buď on, nebo oba dva!“ zakřičí naprosto vážným hlasem a zamračí se.

„Fajn. Oba dva,“ pokrčím rameny. Opravdu si nemyslím, že by měla srdce… Vyhodit mě. Přeci jen… Pořád jsem její syn, ne? Postřehnu, že se jí zalesknou oči. Podívá se na Toma.
„Ven…!“ řekne potichu a probodne ho ještě pohledem, než odejde pryč sama. Nechá otevřené dveře.

(Tom)

Cítím se… špatně. Nechci, aby kvůli mně měl Bill problémy. Skousnu si ret a kouknu se na Billa. Zamrkám, vstanu a oblíknu se. Když už mám oblečené kalhoty, vezmu si tričko do ruky a stoupnu si k Billovi. Omotám mu ruce okolo pasu a nakloním se k němu.
„Lásko, já… je mi to líto,“ řeknu potichu.

„Ne, nemusí ti to být líto. Já… To tak chtěl,“ vydechne a opře se do mého doteku. Obejmu ho a políbím letmo na krk.
„Nechci tě vidět, jak se trápíš… Chci, abys byl šťastný, Bille. Víš, určitým způsobem tvoji mámu trošku chápu, jestli… nemá tohle ráda, ale… Moc se mi nelíbí, jak s tebou jedná,“ nakrčím obočí.
„Ale… třeba kdyby sis s ní o tom zkusil promluvit, možná… by to chvíli trvalo, ale pochopila by…“

„Já vůbec nevím, co si mám myslet. Ona… Vyhodila mě,“ cítím na ruce, jak mu ukápla další slza. Pomalu se mi v náruči otáčí, než mi dá ruce kolem krku. „Tome… Mě to strašně mrzí, ale zároveň… Mám radost z toho, že jsem konečně svým způsobem prosadil svůj názor.“ Vydechnu a začnu mu pomalu stírat slzy a koukat mu při tom do očí.