autor: Stela
TOM
Mám takovej zvláštní pocit. Nejen z toho auta, ale i z Billa, tolik toho pro mě dělá. Trápí mě, že mu to nemám jak pořádně vrátit. Však já to večer napravím. V hlavě se mi zrodil plán na krásný večer a já ten plán hodlám zrealizovat
RON
„Dělejte, bando líná, nemám na to celej den. Za chvíli, ať je tan kamion naloženej nebo nepočítejte s tím, že se vrátíte tam, kam patříte.“
Mám už celkem nervy. Kamion, kterej je nenápadnej asi tak jako bagr v koupelně, tu stojí už čtyři hodiny, skoro celej naloženej kvalitní marihuanou.
„Co děláš, ty debile?“ řvu na jednoho z asi dvanácti ukrajinců, když mu upadne černej pytel a protrhne se. Má štěstí, že jenom trošku. Pro jistotu, ale stejně dojdu pro jinej a ten roztrženej do něj dám.
„Tady, ty pako, už ať se to neopakuje, nebo tě vykuchám a tu trávu přepravím v tobě!“
Vím, že mi asi nerozuměl, ale to je čistě jeho problém.
Tak, kamion je konečně naloženej a může se vydat na dvou denní cestu až na samý jihozápad Španělska. Sleduju, jak vyjíždí ze zapadlého parkoviště před zchátralou továrnou.
Ty ukrajince přenechám mým chlapům, ať si s nima dělaj, co chtějí. S úsměvem na tváři si zapálím cigaretu a mé myšlenky jsou někde u milionů, co za tu trávu trhnu.
Nastoupím do černého Cadillacu a řidiči pokynu, aby jel. Tenhle člověk mi dělá řidiče už okolo pěti let, takže ihned po mém kývnutí hlavou pochopí, že mě má zavést do luxusní vilky na okraji Hamburku.
BILL
„Tak jak jste si užil jízdu, pane Kaulitzi?“ zeptám se ještě, než vystoupím z auta a na Tomově tváři září stále široký úsměv!
„Já, já… bylo to prostě úžasný, nepopsatelný, neskutečný… a viděl jsi ten výraz toho chlapíka v Opelu? Tvářil se jak naklíčená fazole!“
„Tak to je parádní, jsem rád, že máš takovou radost,“ vážně mě to těší, juchá jak malej Vendelín.
Vystoupím a rozhlídnu se kolem sebe. Je tu štěrkové, a na můj vkus dost prašné parkoviště. Pěkná díra na to, že jsme sem jeli přes dvě a půl hodiny, a to jsme jeli po dálnici.
BILL
Za mnou stojí několik let nepoužívaná továrna. No jelikož jsme sem jeli právě kvůli stížnostem na podezřelý hluk a vysoce zvýšenou aktivitu v ní, dost mě to zaráží, že je v takovém stavu.
Tom zatím vytáhl z kufru auta malý stříbrný kufřík s kamerou a nářadím. Máme za úkol přimontovat tu kameru na místo, ze kterého bude možné dobře sledovat vchod a vrata do továrny. Myslím, že budeme úspěšní, jelikož na štěrku a písku jsou vidět čerstvé stopy po pneumatikách nějakého nákladního auta.
TOM
„Bille, co říkáš tam tomu sloupu? Podle mě je to výborný místo a v záběru nebudou jen vrata a vchod, ale i vjezd!“ otevírám plastovou krabičku se sadou šroubováků a hledám skobičku potřebnou na uchycení kamery.
„Jo, ten je dobrej. Původně jsem sice myslel na ten strom támhle v rohu…“ ukáže prstem na velký dub… „ale ten sloup je vážně lepší.
„Vylezeš tam? Nebo se toho mám ujmout?“ vím, co řekne, ale stejně se zeptám.
„Raději tam vylez ty, já na to moc nejsem, teda pokud ti to nevadí?“
„Proč by mi to mělo vadit, a navíc, stejně bych tě tam asi ani vylézt nenechal. Ještě by sis ublížil, mě by přidělili Listinga a ten by mi neuvařil ani blbý kafe!“
Bill má trochu nechápavej výraz, ale všechno pochopí, až si řekne Georgovi o šálek kávy.
Utáhnu si boty, za opasek připevním ty věci s kamerou a chystám se lézt na sloup. V polovině zjistím, že je to celkem výška, ale když jsem si minulý týden dělal test v Billově časopise, vyšlo mi, že jdu hlavou proti zdi a ničeho se nebojím, hotovej Rambo. Tak se přece nemůžu rozklepat.
Nahoře upevním tu kameru a nastavím obraz do správného úhlu, tak aby nahrávala přesně ta tři místa zároveň. Bill zatím brouzdá po parkovišti a čeká na mě.
„Tome! Jdu se podívat dovnitř, potom přijď za mnou.“ Ohlásí mi a rozejde se směrem k pootevřeným vratům od továrny.
Slezu ze sloupu, zavřu kufr auta a pohledem ještě zkontroluju tu kameru.
Sedí tam výborné a obyčejné oko si jí nevšimne. „Kaulitzi, seš jednička!“ pochválím se, když to nikdo jinej neudělá. Ještě si sundám ten opasek a jdu za Billem.
Jakmile, ale vstoupím do haly továrny, do nosu mě udeří známá vůně. Marihuana. Rozhlížím se tu. Po zemi a vůbec po celém okolí. Nikde nic, všimnu si jen Billa, jak prochází mezi paletami.
„Bille, neviděl jsi tu náhodou někde něco zelenýho nebo mírně nažloutlýho?“ Odtrhl se od palety zabalené v celofánu a před oči mi strčil igelitový pytlíček.
„Jen tohle, ale nevím přesně, co to je, možná jen obyčejná tráva, i když, voní to nějak divně.“
„Děláš si srandu? Jasně, že je to tráva, teda tráva, jako marihuana. Poznal jsem to už, když jsem prošel těma vratama. Znám to z mládí!“ Bill se na mě podívá zvláštním pohledem.
„Myslím z té doby, jak jsme měli to divný období, ještě než jsme byli spolu. Chodil jsem ven s klukama a občas jsme hodili brčko. Zeblil jsem se z toho jak to největší prase, to si budu pamatovat ještě dlouho. Na tu vůni nikdy nezapomenu!“
Tvůj pohled se z divnýho změnil na chápavej. Oddechl jsem si, už jsem se bál, aby to nedopadlo jako v našich osmnácti. Dostali jsme nový společný byt, ale já musel spát čtyři dny v parku na lavičce, než ses rozhodnul, že se jako čistej můžu vrátit.
BILL
Schovám si ten pytlík zpátky do kapsy, bude to velkej důkaz, protože tohle bude velkej případ. V té továrně jsme prolezli kde jakou skulinu a místnůstku, ale nikde jsme už nic nenašli.
Máme jen tu trávu, co ležela na parkovišti kousek od vrat.
„Tome, už tu nic není a je půl páté odpoledne. Než dojedeme zpátky a oznámíme to šéfové… no zkrátka domů se dostaneme tak v devět a já mám něco slíbenýho!“ usměju se a čekám, co mi na to Tom řekne.
„Vidíš to, já bych zapomněl. No každopádně bysme teda měli vyrazit. A se šéfovou to vyřeším raz dva. Detailně jí to vylíčíme zítra, protože je pravda, že dnes mám v plánu detailně udělat něco úplně, úplně jiného.“
Dojdu k Billovi a sladce se na něj usměju.
autor: Stela
betaread: Janule
Stelinko, tak já jsem nadšená, že je tu druhá kapitola oblíbené detektivky…♥ Já jsem se velmi těšila.
Už tu máme novou postavu, Rona, takže budu jen vyčkávat, co se stane…
A jasně, Billy má něco slíbeného a o to nás, čtenáře, nesmíš připravit.
A ta marihuana… jen stále čekám, tohle se rozjíždí hodně dobře. Osobně budu vyčkávat další nový díl, jistě budu velmi spokojená.
Tak honeeeeem dál!♥♥♥ Těším se, moc! nenech mě čekat…
[1]:
Neboj, nenechám tě čekat. Píšu co mi prsty stíhaj.A ta marihuana víš no…blízká kitinka xD
Jinak děkuju a k tomu slíbenýmu, neboj to stoprocentně příjde 🙂
Prirovnania Toma: "juchá jak malej Vendelín" a "hotovej Rambo" 😀 fakt super.