autor: Doris & Ivetka
Takže miláčkové. Je tu nová povídka. Mám takový pocit, že všichni začali twc brát moc vážně a objevují se povídky na samá vážná témata. A tak jsem se rozhodla napsat něco, co to trochu odlehčí a u čeho byste se mohli třeba i zasmát. Jenže víte, jaká jsem děsná lenora, a tak bych to sama nenapsala ani za sto let. Proto jsem požádala o spolupráci Ivetku. Někteří víte, že právě ona mě zasvětila do světa twincestu a je to proto taková moje maminka. Díky ní jsem ho objevila, začla psát a vlastně i hrát. Jsem moc ráda, že souhlasila a povídku se mnou píše. protože bez ní by to nebylo ani zdaleka takové. Takže Ivetko, tobě moc děkuju a vy ostatní se do toho můžete pustit 🙂 Doris
„Bože Bille nemůžu uvěřit, že věříš takový kravině.“ Kroutil Tom hlavou, sedíc za stolem a žmoulajíc v prstech tužku. Jeho bráška si kousal ret v zamyšlení a na tři papírky před sebou vehementně něco vypisoval.
„Ježiši Tome, nebuď takovej. Ta vědma mi řekla, že to bude fungovat. Chci vědět, jaké to je, být i někdo jiný.“ Nafoukl tváře a poslední papírek hodil do misky. Tom jen protočil oči a udělal to samé, co jeho bratr. Na každý kus papíru napsal jedno zvíře a vhodil je k předchozím třem. „Přisahám, že jestli se vzbudim jako komár, tak budeš první, komu vysaju krev.“ Zamručel a odložil tužku. Stejně nevěřil, že by to bylo možné. Reinkarnace do zvířat? Nemyslitelné.
„Ježiši Tome, nebuď takovej. Ta vědma mi řekla, že to bude fungovat. Chci vědět, jaké to je, být i někdo jiný.“ Nafoukl tváře a poslední papírek hodil do misky. Tom jen protočil oči a udělal to samé, co jeho bratr. Na každý kus papíru napsal jedno zvíře a vhodil je k předchozím třem. „Přisahám, že jestli se vzbudim jako komár, tak budeš první, komu vysaju krev.“ Zamručel a odložil tužku. Stejně nevěřil, že by to bylo možné. Reinkarnace do zvířat? Nemyslitelné.
„No pokud nejsi tak dementní, tak jsi tam komára nenapsal. Já ho tam neměl,“ zaksichtil se Bill a se skleněnou mísou zatřásl.
„No jistě, o mně říkej, že jsem dementní, hrajeme si tu jako malé děti. Snad nevěříš, že se díky tomuhle ‚kouzlu‘ proměníme v nějaký zvíře…“ zasmál se na úkor bratra Tom, ale když viděl bratrův vražedný pohled, zmlknul. „Jak to má teda fungovat…?“ pípnul tiše. Měl divný pocit. Jeho bratr nebyl na vtípky stavěný a většinou všechno řešil vážně. Možná i proto Tom doufal, že si z něj teď snaží dělat srandu, že by se snad změnil. Upřímně si sám sebe v roli krávy, kterou na papírek napsal, představit vážně neuměl. I když Billa ano, vždycky si ho dobíral, že s kroužkem v nosní přepážce vypadá jako hovězí dobytek.
„No jistě, o mně říkej, že jsem dementní, hrajeme si tu jako malé děti. Snad nevěříš, že se díky tomuhle ‚kouzlu‘ proměníme v nějaký zvíře…“ zasmál se na úkor bratra Tom, ale když viděl bratrův vražedný pohled, zmlknul. „Jak to má teda fungovat…?“ pípnul tiše. Měl divný pocit. Jeho bratr nebyl na vtípky stavěný a většinou všechno řešil vážně. Možná i proto Tom doufal, že si z něj teď snaží dělat srandu, že by se snad změnil. Upřímně si sám sebe v roli krávy, kterou na papírek napsal, představit vážně neuměl. I když Billa ano, vždycky si ho dobíral, že s kroužkem v nosní přepážce vypadá jako hovězí dobytek.
„Jednoduše… vytáhneš papírek a před spaním vypiješ hrnek tohohle čaje…“ zamával sáčkem jakéhosi sypaného nápoje Tomovi před obličejem. „A ráno se probudíš jako to zvíře.“ Vysvětlil a nedočkavě přešlapoval na místě. Byl opravdu zvědavý, co Tom vytáhne za zvíře. Těšil se na to. Věřil, že to bude fungovat. Byl dost pověrčivý a tohle znělo tak přesvědčivě. Tom jen rezignovaně zamlaskal a zalovil v míse mezi papírky. Šest dní… šest dlouhých dní má být jako nějaký zvíře? Tedy čistě teoreticky. Ještě že na jednom papírku nechal jednoduše napsáno ČLOVĚK. Vytáhl jeden papírek a než se na něj podíval, zvedl pohled k černovláskovi. „Bille… a jak víš, že se to zase vrátí do normálu? jak víš, že nezůstaneme třeba pavouci nebo já nevim, co jsi tam psal za blbosti?“ tady končila sranda. Rozhodl se s Billem hrát tuhle hloupou hru, ale co když na tom přeci jen něco bude a už se to nevrátí?
„Musíme dodržet všechna pravidla. Musíme se postarat o to, aby nás někdo na konci dne zabil. Jen jednoho z nás. Musí se to střídat, Tommy… a pak se ráno zase probudíme jako lidi… rozumíš tomu?“ řekl trošku roztřeseně Bill.
„Cože? Mám se nechat třikrát zabít? Ne, díky, Bille… o to nemám zájem,“ Tom odhodil složený papírek dál od sebe.
„Tome, nemůžeme couvat, notak… nebuď zbabělec…“ vydechnul Bill. „Vše bude, jak má. Ani jednomu z nás se nic nestane…“
„Nebudu se dívat na mrtvé tělo svého bratra třikrát. Ty ses zbláznil…“ zamračil se Tom a pro papírek se znovu natáhnul.
„Tome, čeká mě to samé, co tebe. Jsme si rovni…“ odpověděl Bill a narovnal se v zádech.
Tom pomalu otevřel papírek, neuhýbajíc pohledem od Billa. Sklopil pak pohled a vydechnul.
„Cože? Mám se nechat třikrát zabít? Ne, díky, Bille… o to nemám zájem,“ Tom odhodil složený papírek dál od sebe.
„Tome, nemůžeme couvat, notak… nebuď zbabělec…“ vydechnul Bill. „Vše bude, jak má. Ani jednomu z nás se nic nestane…“
„Nebudu se dívat na mrtvé tělo svého bratra třikrát. Ty ses zbláznil…“ zamračil se Tom a pro papírek se znovu natáhnul.
„Tome, čeká mě to samé, co tebe. Jsme si rovni…“ odpověděl Bill a narovnal se v zádech.
Tom pomalu otevřel papírek, neuhýbajíc pohledem od Billa. Sklopil pak pohled a vydechnul.
„Je to pes…“ vydechl. „Sakra, jak může někdo zabít psa? Nemohl jsi tam napsat něco jinýho?“ začertil se Tom, ale následně se uklidnil.
Bill vypadal nanejvýš spokojeně a nedočkavě.
„Ach jo… dobře, vzdávám to. Dej sem ten čaj. Doufám, že ze mě bude alespoň nějakej normální pes.“ Rezignovaně vzal hrnek se sypaným čajem, který před něj jeho mladší bráška postavil. Na rozdíl od Billa z toho nebyl vůbec nadšený. Nedokázal si to zkrátka představit.
„Tak jdeme na to, Tome.“ Usmál se Bill a vyprázdnil svůj hrnek snad na jeden lok. Tom se řídil jeho příkladem.
Bill vypadal nanejvýš spokojeně a nedočkavě.
„Ach jo… dobře, vzdávám to. Dej sem ten čaj. Doufám, že ze mě bude alespoň nějakej normální pes.“ Rezignovaně vzal hrnek se sypaným čajem, který před něj jeho mladší bráška postavil. Na rozdíl od Billa z toho nebyl vůbec nadšený. Nedokázal si to zkrátka představit.
„Tak jdeme na to, Tome.“ Usmál se Bill a vyprázdnil svůj hrnek snad na jeden lok. Tom se řídil jeho příkladem.
***
Ráno Toma vzbudilo nepříjemné svědění za krkem. Zavrtěl se a citlivé místo podrbal.
„Ježišikriste, Bille… Do prdele… vzbuď se.“ Rozjančil se, když mu došlo, že je z něj opravdu pes. A očividně zablešený.
Bill spokojeně zvednul hlavu ze své zahřáté tlapky a se zívnutím zvedl pohled k Tomovi a sjel ho pohledem.
„No, vypadáš takhle vážně dobře…“ zasmál se a začal si jednu z předních tlapek spokojeně olizovat.
„Dobře?! Dobře?! Všechno mě svědí, co se to stalo? Myslel jsem, že to bude nějaká kravina, netušil jsem, že ze mě bude čokl, a když už, tak nějaký… nevím, čivava třeba, ne nějaký míšenec na ulici…“ Tom se začal točit dokolečka, doufal, že se aspoň na moment uvidí, jak vypadá celý.
„Myslím, že to tak mělo být, takhle máme větší šance, že jeden z nás umře, nemyslíš?“ zafuněl Bill, vstal a první, co udělal, bylo, že se pořádně protáhnul. „Mně se tohle náhodou líbí, nemusíme nic dělat, jen se procházet… jíst… povídat si, žádné povinnosti… Kde to vlastně jsme?“ porozhlédnul se kolem a vylezl z rákosí u vody.
„Ježišikriste, Bille… Do prdele… vzbuď se.“ Rozjančil se, když mu došlo, že je z něj opravdu pes. A očividně zablešený.
Bill spokojeně zvednul hlavu ze své zahřáté tlapky a se zívnutím zvedl pohled k Tomovi a sjel ho pohledem.
„No, vypadáš takhle vážně dobře…“ zasmál se a začal si jednu z předních tlapek spokojeně olizovat.
„Dobře?! Dobře?! Všechno mě svědí, co se to stalo? Myslel jsem, že to bude nějaká kravina, netušil jsem, že ze mě bude čokl, a když už, tak nějaký… nevím, čivava třeba, ne nějaký míšenec na ulici…“ Tom se začal točit dokolečka, doufal, že se aspoň na moment uvidí, jak vypadá celý.
„Myslím, že to tak mělo být, takhle máme větší šance, že jeden z nás umře, nemyslíš?“ zafuněl Bill, vstal a první, co udělal, bylo, že se pořádně protáhnul. „Mně se tohle náhodou líbí, nemusíme nic dělat, jen se procházet… jíst… povídat si, žádné povinnosti… Kde to vlastně jsme?“ porozhlédnul se kolem a vylezl z rákosí u vody.
Tom vyšel pomalu za ním.
„To je hrozné, příště to už neudělám, jestli se probudím, jako člověk, tak už do toho nikdy nejdu! Všechno mě svědí a smrdím! Oh bože!“ zakňučel Tom.
„No, Tome… nevyměnili jsme si i s podobou charakter? Chováš se jako nějaká dylina, je jedno, jak vypadáš, jde o to, jak se cítíš!“ zavrčel Bill.
„Cítím se hrozně, Bille…“ zamračil se Tom a podíval se kolem sebe. Všude jen stromy, příroda, nikde nic. „Mám hlad… hrozný hlad!“ řekl Tom a následně si sedl, jako by čekal, že mu jeho bratr přinese něco k snědku až pod nos.
„No, Tome, mám pocit, že si budeme muset něco najít. Čerstvé granule a vychlazená miska vody na nás asi nečeká a přestaň si věčně stěžovat. Teď jsi pes, tak se podle toho nauč žít…“ odpálkoval ho bratr, čímž mu naznačil, že další hloupé připomínky nepřipadají v úvahu a rozešel se směrem, který mu voněl nejvíc.
„No, Tome… nevyměnili jsme si i s podobou charakter? Chováš se jako nějaká dylina, je jedno, jak vypadáš, jde o to, jak se cítíš!“ zavrčel Bill.
„Cítím se hrozně, Bille…“ zamračil se Tom a podíval se kolem sebe. Všude jen stromy, příroda, nikde nic. „Mám hlad… hrozný hlad!“ řekl Tom a následně si sedl, jako by čekal, že mu jeho bratr přinese něco k snědku až pod nos.
„No, Tome, mám pocit, že si budeme muset něco najít. Čerstvé granule a vychlazená miska vody na nás asi nečeká a přestaň si věčně stěžovat. Teď jsi pes, tak se podle toho nauč žít…“ odpálkoval ho bratr, čímž mu naznačil, že další hloupé připomínky nepřipadají v úvahu a rozešel se směrem, který mu voněl nejvíc.
Tom jen zakňučel a doslova se plazil za bratrem. Přední tlapy složené pod sebou. Odstrkoval se jen zadními a svůj otrávený čumák táhnul po zemi. Najednou se zarazil a posadil se.
„Ty Bille… neuniklo ti něco?“ natočil hlavu do strany a znovu se důrazně podrbal za krkem.
„Co?“ Ohlédl se Bill, který se momentálně pyšnil v těle druhého psího křížence. Kdyby byl Tom člověk, parádně by se rozchechtal.
„Ty nejsi pes… ty jsi fena.“
Bill se začal důkladně prohlížet. Tohle se tedy nezamlouvalo ani jemu. Proč zrovna fena? A on?
„Ježiši Tome… co když začnu hárat?“ Vykulil na něj vyděšeně velké hnědé oči. Sice se mu zamlouvala představa nic nedělání a naprosté volnosti, kterou teď měli, ale nelíbila se mu představa, že by ho někde v roští fiknul pes. Tom se náramně bavil.
„No… modli se, ať se nedočkáš štěňat.“ Odhopsal kamsi před Billa a v čele se vydal hledat něco k jídlu. Tenhle poznatek mu značně zlepšil náladu. Bill jen svěsil ocas a cupital za ním. Prý štěňata… jeho bratr měl opravdu smysl pro humor.
„Ty Bille… neuniklo ti něco?“ natočil hlavu do strany a znovu se důrazně podrbal za krkem.
„Co?“ Ohlédl se Bill, který se momentálně pyšnil v těle druhého psího křížence. Kdyby byl Tom člověk, parádně by se rozchechtal.
„Ty nejsi pes… ty jsi fena.“
Bill se začal důkladně prohlížet. Tohle se tedy nezamlouvalo ani jemu. Proč zrovna fena? A on?
„Ježiši Tome… co když začnu hárat?“ Vykulil na něj vyděšeně velké hnědé oči. Sice se mu zamlouvala představa nic nedělání a naprosté volnosti, kterou teď měli, ale nelíbila se mu představa, že by ho někde v roští fiknul pes. Tom se náramně bavil.
„No… modli se, ať se nedočkáš štěňat.“ Odhopsal kamsi před Billa a v čele se vydal hledat něco k jídlu. Tenhle poznatek mu značně zlepšil náladu. Bill jen svěsil ocas a cupital za ním. Prý štěňata… jeho bratr měl opravdu smysl pro humor.
Tom po chvilce otočil svou hlavu a s ní i pohled dozadu na svého bratra, teď vlastně sestru. Měl stažený ocas mezi nohama a s ním i stažené uši. Vypadalo to, jako by byl připosraný. Tom se složil na záda, vyhodil tlapy k nebi a propadl záchvatu smíchu.
Bill se na chvíli uraženě zastavil a přemýšlel, co svému bratrovi udělá… Zmlátí ho, ano! Bill jediným odrazem vyskočil a skočil na Toma, začal předními tlapkami hrabat na jeho hrudník, cenit zuby, vrčet.
„Ooooou, ono se nám to rozčiluje… To je sexy,“ Tom se zastavil a přední tlapky si opřel o Billovy plece.
Bill se udýchaně zastavil, jazykem div nelízal zem. To Toma donutilo se ještě jednou upřímně zasmát.
„No bráško, nechci tě strašit, ale cítím tu ten povědomý pach ženskosti a sexu… Co když to budu já, kdo tě ojede a udělá ti štěňátka…? Mám vůbec koule? Jestli mě někdy někdo vykastroval, tak se jdu vážně zabít…“ zamumlal Tom a svěsil svůj pohled mezi nohy. Úlevně si oddychl – byly tam.
Bill se na chvíli uraženě zastavil a přemýšlel, co svému bratrovi udělá… Zmlátí ho, ano! Bill jediným odrazem vyskočil a skočil na Toma, začal předními tlapkami hrabat na jeho hrudník, cenit zuby, vrčet.
„Ooooou, ono se nám to rozčiluje… To je sexy,“ Tom se zastavil a přední tlapky si opřel o Billovy plece.
Bill se udýchaně zastavil, jazykem div nelízal zem. To Toma donutilo se ještě jednou upřímně zasmát.
„No bráško, nechci tě strašit, ale cítím tu ten povědomý pach ženskosti a sexu… Co když to budu já, kdo tě ojede a udělá ti štěňátka…? Mám vůbec koule? Jestli mě někdy někdo vykastroval, tak se jdu vážně zabít…“ zamumlal Tom a svěsil svůj pohled mezi nohy. Úlevně si oddychl – byly tam.
„Co, ty moje sestřičko, co bys na to říkal, hm?“ zasmál se dodatečně Tom a na zemi se uvolnil.
Bill zavrčel. Pysky se mu nebezpečně zvedly a vycenily tak ostré špičáky. Tom byl přeci jeho bratr. Neměl si z něj dělat srandu.
„To není vtipný, Tome… co když na mě někdy vyskočí nějakej dobrman? Nebo ještě nějaký větší tele?“ Zakňučel a slezl z Toma. Svůj čumák otíral o přední tlapky a frkal. Tom se překulil na břicho a pobaveně mrskal ocasem ze strany na stranu.
„Ty bys mě měl hlídat a ne mě ještě stresovat tim, že to budeš ty, kdo mě napustí.“ Kouknul černovlásek nanejvýš ublíženě a snad i poníženě.
„Ježiši Bille… myslíš, že mám zájem na tom píchat bráchu? I když je teď ségra? Ne, opravdu ne… děkuju. Ale hlídej se sám. Byl to tvůj pitomej nápad.“ Drknul mu do boku, aby se zvedl a pokračoval v cestě. Tady v lese nebo kde to byli, se těžko nají. Tom opravdu nehodlal strávit den lovením divokých kachen. Je ale pravda, že ho trochu celá situace rozhodila. Jistě že nechtěl Billa nějak sexuálně zneužít, ale měl jistou obavu, zda se jim nezměnilo i chování a vnímání. Byl přeci jen pes a ne člověk.
Bill zavrčel. Pysky se mu nebezpečně zvedly a vycenily tak ostré špičáky. Tom byl přeci jeho bratr. Neměl si z něj dělat srandu.
„To není vtipný, Tome… co když na mě někdy vyskočí nějakej dobrman? Nebo ještě nějaký větší tele?“ Zakňučel a slezl z Toma. Svůj čumák otíral o přední tlapky a frkal. Tom se překulil na břicho a pobaveně mrskal ocasem ze strany na stranu.
„Ty bys mě měl hlídat a ne mě ještě stresovat tim, že to budeš ty, kdo mě napustí.“ Kouknul černovlásek nanejvýš ublíženě a snad i poníženě.
„Ježiši Bille… myslíš, že mám zájem na tom píchat bráchu? I když je teď ségra? Ne, opravdu ne… děkuju. Ale hlídej se sám. Byl to tvůj pitomej nápad.“ Drknul mu do boku, aby se zvedl a pokračoval v cestě. Tady v lese nebo kde to byli, se těžko nají. Tom opravdu nehodlal strávit den lovením divokých kachen. Je ale pravda, že ho trochu celá situace rozhodila. Jistě že nechtěl Billa nějak sexuálně zneužít, ale měl jistou obavu, zda se jim nezměnilo i chování a vnímání. Byl přeci jen pes a ne člověk.
„Jsi sprostý, Tome. Měl jsi být vykastrovaný. To by byla jediná užitečná věc, co by se v tvém životě stala.“ Odsekl Bill a následoval ho. Neustále se rozhlížel kolem. Co kdyby náhodou tu něco číhalo.
„Sprostý? A ty jsi roztomilý, Bille. Co když jsi vykastrovaný ty? To se nemusíš obávat a celý den bychom mohli naplnit jiným programem,“ usmál se Tom a sklonil víc hlavu, aby zjistil, zda Bill nemá na břiše nějakou jizvu.
Bill do něj ale bokem strčil, aby se klidil.
„Sprostý? A ty jsi roztomilý, Bille. Co když jsi vykastrovaný ty? To se nemusíš obávat a celý den bychom mohli naplnit jiným programem,“ usmál se Tom a sklonil víc hlavu, aby zjistil, zda Bill nemá na břiše nějakou jizvu.
Bill do něj ale bokem strčil, aby se klidil.
„Jsem moc hrdý na to, aby sis mě takhle prohlížel, Tome. Líbím se ti? Jsem to ale krásná fenka, co?“ řekl ironicky a olíznul si jazykem čumák.
„No, kdybych tě viděl v roli člověka, přišel bys mi vážně rozkošný a asi bych ti pomohl a nechal si tě. Takový nevinný kukuč. To je tak všechno, jinak jsi drzý a… trestuhodný…“ zamlaskal Tom.
„No, kdybych tě viděl v roli člověka, přišel bys mi vážně rozkošný a asi bych ti pomohl a nechal si tě. Takový nevinný kukuč. To je tak všechno, jinak jsi drzý a… trestuhodný…“ zamlaskal Tom.
„Trestuhodný? Jak to myslíš, Tome?“ nechápavě se na svého bratra podíval s představami nějakého tvrdého sexu.
„Myslím to tak, že když najdu nějaké jídlo, nenechám ti ani kousek. Nebo tě pořádně pokoušu, strčím do ledové řeky, vyválím tě v nějaké… smradlavé nečistotě…“ zasmál se Tom nad tou představou. Billovi by nejspíš ocas vykukoval mezi předními tlapami, jak by ho měl stažený.
„Ty jsi vážně idiot. Buď na mě laskavě hodný, musíme spolu přece spolupracovat…“ odseknul Bill, a když kus před sebou na lavičce viděl papírový pytlík s čímsi uvnitř, rozklusal se. Vyndal jeden nedotčený slazený rohlík a rozešel se zpátky k Tomovi.
Tom si labužnicky ukousl půlku. Musel něco sníst a radši nad nějakými okolnostmi typu, kdo se toho dotýkal, nebo jak je to staré a kde všude se to válelo, nepřemýšlel.
Procházeli se pak klidnou přírodou. Oba se posadili u malého potůčku a napili se.
„Myslím to tak, že když najdu nějaké jídlo, nenechám ti ani kousek. Nebo tě pořádně pokoušu, strčím do ledové řeky, vyválím tě v nějaké… smradlavé nečistotě…“ zasmál se Tom nad tou představou. Billovi by nejspíš ocas vykukoval mezi předními tlapami, jak by ho měl stažený.
„Ty jsi vážně idiot. Buď na mě laskavě hodný, musíme spolu přece spolupracovat…“ odseknul Bill, a když kus před sebou na lavičce viděl papírový pytlík s čímsi uvnitř, rozklusal se. Vyndal jeden nedotčený slazený rohlík a rozešel se zpátky k Tomovi.
Tom si labužnicky ukousl půlku. Musel něco sníst a radši nad nějakými okolnostmi typu, kdo se toho dotýkal, nebo jak je to staré a kde všude se to válelo, nepřemýšlel.
Procházeli se pak klidnou přírodou. Oba se posadili u malého potůčku a napili se.
„Tak kdo to bude dnes?“ zaškemral tiše Tom.
„Co máš na mysli, Tommy?“ zvednul hlavu Bill a sjel ho pohledem.
„Kdo dnes umře. Jestli to budu já nebo ty…“ Tom taky vyhledal bratrův pohled.
„Byl to můj výmysl. Poprvé bych to měl být asi já…“ kývnul hlavou Bill a svůj pohled sklopil.
„Nějak si neumím představit, že bych tě viděl, jak umíráš…“ zakňučel Tom a přisunul se k bratrovi blíž. Tohle Billa potěšilo.
„Nic se mi ale přece nestane. Tohle je jediná cesta, jak se dostat zpátky. Nebo snad chceš být napořád psem?“
„Ne, to nechci…“ odpověděl rychle Tom.
„Tak vidíš. Vše bude v nejlepším pořádku…“ odfrknul si Bill a svou hlavu si položil pod tu bratrovu a opřel si ji o krk.
Tom svou hlavu sklonil a bradu si opřel o Billův čumák. Blaženě přivřel oči, když skrz stromy vysvitlo sluníčko.
„Co máš na mysli, Tommy?“ zvednul hlavu Bill a sjel ho pohledem.
„Kdo dnes umře. Jestli to budu já nebo ty…“ Tom taky vyhledal bratrův pohled.
„Byl to můj výmysl. Poprvé bych to měl být asi já…“ kývnul hlavou Bill a svůj pohled sklopil.
„Nějak si neumím představit, že bych tě viděl, jak umíráš…“ zakňučel Tom a přisunul se k bratrovi blíž. Tohle Billa potěšilo.
„Nic se mi ale přece nestane. Tohle je jediná cesta, jak se dostat zpátky. Nebo snad chceš být napořád psem?“
„Ne, to nechci…“ odpověděl rychle Tom.
„Tak vidíš. Vše bude v nejlepším pořádku…“ odfrknul si Bill a svou hlavu si položil pod tu bratrovu a opřel si ji o krk.
Tom svou hlavu sklonil a bradu si opřel o Billův čumák. Blaženě přivřel oči, když skrz stromy vysvitlo sluníčko.
Nakonec musel uznat, že to nebylo tak zlé. Kdyby byl člověk, tak by ho teď celý den bombardoval někdo smskami a telefonními hovory. Nejlépe Georg. Takže byl docela rád, že tohle se mu dnes vyhnulo. Jen kdyby ho nesužovaly ty zatracené blechy.
„Proč jsme se vlastně měli měnit do zvířat? K čemu nám to je?“ Zeptal se Tom, ale asi poprvé za tu dobu, co je pes, to nemyslel špatně. Začal o tom prostě přemýšlet.
„No víš… já tý vědmě nebo co byla, říkal, že spolu teď moc nevycházíme. Nebo spíš, že se často hádáme a já ani nevím pořádně proč, a ani jeden o tom s tím druhým nemluvíme. A ona mi řekla tohle. Že se musíme naučit spolu žít jako někdo jiný. A přišla se zvířaty.“
„Aha… takže jsme dva toulavý zablešenci jen proto, že jsme se párkrát nepohodli?“ Kouknul na Billa trochu dotčeně. O tom, že jeho bráška má takzvané geniální nápady, už věděl, ale že až takhle.
„Proč jsme se vlastně měli měnit do zvířat? K čemu nám to je?“ Zeptal se Tom, ale asi poprvé za tu dobu, co je pes, to nemyslel špatně. Začal o tom prostě přemýšlet.
„No víš… já tý vědmě nebo co byla, říkal, že spolu teď moc nevycházíme. Nebo spíš, že se často hádáme a já ani nevím pořádně proč, a ani jeden o tom s tím druhým nemluvíme. A ona mi řekla tohle. Že se musíme naučit spolu žít jako někdo jiný. A přišla se zvířaty.“
„Aha… takže jsme dva toulavý zablešenci jen proto, že jsme se párkrát nepohodli?“ Kouknul na Billa trochu dotčeně. O tom, že jeho bráška má takzvané geniální nápady, už věděl, ale že až takhle.
„Tome nech toho… to jsi celý ty. Všechno zjednodušuješ a vážné věci se mnou prostě neřešíš. Víš, pro mě to je opravdu důležité. Říkala, že ví, proč se k sobě tak chováme, ale že to prý musíme poznat sami. Tak se aspoň jednou zkus přemoct a před vážnou věcí neutíkej.“ Pro Billa to opravdu hodně znamenalo. Nechtěl se s Tomem věčně hádat. Vyhýbat se mu a ani pořádně nechápat proč. Tom jen zavrčel, když se znovu musel podrbat. Doufal, že mu ty blechy nezůstanou, až se zase stane člověkem.
„Tak dobře… tak to vyřešíme. Co ti teda konkrétně tak pije krev?“ Stočil svůj čokoládový pohled vedle sebe.
„Tvoje věčný zálety.“ Odpověděl okamžitě Bill. Tom na něj jen mlčky zíral. Myslel si, že to Bill dávno přestal řešit. Že ho prostě zná.
„No dobře, tak myslím, že vážné debaty máme už dost. Jdem do města. Ukradnem někomu HotDog.“ Drcnul do bratra hlavou a olízl ho mezi ušima.
„Haha. Moc vtipný, Tome. Lepší jídlo tě fakt nemohlo napadnout.“ Zamručel Bill a vyšel mu po boku. Měl potřebu se k němu tisknout. Tom byl teď jediný, kdo ho mohl před vším ochránit, a tak se od něj nehodlal vzdalovat.
„Tak dobře… tak to vyřešíme. Co ti teda konkrétně tak pije krev?“ Stočil svůj čokoládový pohled vedle sebe.
„Tvoje věčný zálety.“ Odpověděl okamžitě Bill. Tom na něj jen mlčky zíral. Myslel si, že to Bill dávno přestal řešit. Že ho prostě zná.
„No dobře, tak myslím, že vážné debaty máme už dost. Jdem do města. Ukradnem někomu HotDog.“ Drcnul do bratra hlavou a olízl ho mezi ušima.
„Haha. Moc vtipný, Tome. Lepší jídlo tě fakt nemohlo napadnout.“ Zamručel Bill a vyšel mu po boku. Měl potřebu se k němu tisknout. Tom byl teď jediný, kdo ho mohl před vším ochránit, a tak se od něj nehodlal vzdalovat.
Tom nechal svého bratra jít mu po boku a nechal ho na sobě i namáčknutého, i když se mu tak v cestě pokračovalo hůř. Měl teď jakýsi ochranitelský pud. Kdyby se někde objevil jiný pes a pokusil by se Billovi ublížit, byl si jistý, že jeho tesáky by si s nepřítelem poradily celkem rychle.
„Víš, jak se do toho města dostat, Bille?“ usmál se Tom, když po chvíli zjistil, že vlastně ani neví, kam mají namířeno.
„Nevím, ale něco snad najdeme, přece jsme se nemohli probudit v nějaké pustině…“ zasmál se Bill a pokračoval v cestě…
„Víš, jak se do toho města dostat, Bille?“ usmál se Tom, když po chvíli zjistil, že vlastně ani neví, kam mají namířeno.
„Nevím, ale něco snad najdeme, přece jsme se nemohli probudit v nějaké pustině…“ zasmál se Bill a pokračoval v cestě…
O_o
„Nemohli bychom si na pár minut odpočinout?“ oddechnul unaveně Tom a protáhl si záda.
„Jo, mohli… napijeme se…“ odfrknul si Bill a zamířil si to k nedalekému jezírku.
Tom došel vedle něj, moc žízeň neměl, takže se napil jen málo. Pak si lehnul do stínu a pozorně nechal hlavu ve vzduchu, aby měl vše na dohled. Jeho mladší dvojče k němu po chvíli došlo, spokojeně se oklepalo a lehlo si bokem ke svému bratrovi.
Tom měl blaženě přivřené oči, tenhle pohodový způsob života mu vyhovoval, alespoň do té doby, než si uvědomil, čím vlastně doopravdy je.
Bill ke svému bratrovi ochotně naklonil hlavu a začal mu drsným jazykem omývat hlavu. Místa, kam si Tom svým jazykem nedosáhne.
Tom držel, neuhnul. Bylo to příjemné a osvěžující, přišlo mu to naprosto přirozené. Zavřel oči, když mu Bill omyl i okolí „obličeje“ a blaženě si zívnul.
„Jo, mohli… napijeme se…“ odfrknul si Bill a zamířil si to k nedalekému jezírku.
Tom došel vedle něj, moc žízeň neměl, takže se napil jen málo. Pak si lehnul do stínu a pozorně nechal hlavu ve vzduchu, aby měl vše na dohled. Jeho mladší dvojče k němu po chvíli došlo, spokojeně se oklepalo a lehlo si bokem ke svému bratrovi.
Tom měl blaženě přivřené oči, tenhle pohodový způsob života mu vyhovoval, alespoň do té doby, než si uvědomil, čím vlastně doopravdy je.
Bill ke svému bratrovi ochotně naklonil hlavu a začal mu drsným jazykem omývat hlavu. Místa, kam si Tom svým jazykem nedosáhne.
Tom držel, neuhnul. Bylo to příjemné a osvěžující, přišlo mu to naprosto přirozené. Zavřel oči, když mu Bill omyl i okolí „obličeje“ a blaženě si zívnul.
Když Bill skončil a začal si olizovat přední tlapy, Tom se k bratrovi nahnul a začal ho omývat stejně, jako to dělal doteď jeho bratr. Začal pod uchem. Bill nespokojeně trhnul hlavou.
„To lochtá,“ zasmál se a do Toma něžně strčil svou hlavou. „A na rozdíl od tebe jsem čistý… a nesmrdím,“ zasmál se dodatečně.
„No dovol? To teda smrdíš a strašně…“ zasmál se Tom a přední tlapou Billa hravě hrábnul po hřbetě.
„Cože? Ty bys smrděl, kdybych tě neumyl, tak toho nech,“ Bill si rychle stoupnul a stejně hravě se Tomovi zakousnul do krku a začal hravě vrčet.
Tom se tlamou ošil a odstrčil ze sebe Billa a lehl si na záda a všema čtyřma tlapkama se ho od sebe snažil něžně odstrkovat. Nechtěl mu ublížit.
Bill se sklonil a výhružně se Tomovi zakousnul do stehna zadní tlapy a zvednul k němu pohled.
„Oh níž, níž, Billy…“ naznačil směr, kterým by se bratr dostal k jeho slabinám a pobaveně se usmál.
„Idiote. Koukám, že máš dost energie. Koukej se zvednout, pokračujeme,“ řekl Bill uraženě, ale hned na to zavrtěl ocasem ze strany na stranu, aby Tom věděl, že to nemyslí vážně.
„To lochtá,“ zasmál se a do Toma něžně strčil svou hlavou. „A na rozdíl od tebe jsem čistý… a nesmrdím,“ zasmál se dodatečně.
„No dovol? To teda smrdíš a strašně…“ zasmál se Tom a přední tlapou Billa hravě hrábnul po hřbetě.
„Cože? Ty bys smrděl, kdybych tě neumyl, tak toho nech,“ Bill si rychle stoupnul a stejně hravě se Tomovi zakousnul do krku a začal hravě vrčet.
Tom se tlamou ošil a odstrčil ze sebe Billa a lehl si na záda a všema čtyřma tlapkama se ho od sebe snažil něžně odstrkovat. Nechtěl mu ublížit.
Bill se sklonil a výhružně se Tomovi zakousnul do stehna zadní tlapy a zvednul k němu pohled.
„Oh níž, níž, Billy…“ naznačil směr, kterým by se bratr dostal k jeho slabinám a pobaveně se usmál.
„Idiote. Koukám, že máš dost energie. Koukej se zvednout, pokračujeme,“ řekl Bill uraženě, ale hned na to zavrtěl ocasem ze strany na stranu, aby Tom věděl, že to nemyslí vážně.
Tom se nespokojeně postavil na nohy a se sklopeným ocasem následoval svého bratra.
Musel si přiznat, že je opravdu dost horko a začínal litovat své domácí miláčky, které v takovém vedru nutil chodit na dlouhé procházky. Ono se jim to možná zamlouvalo, ale už se vůbec nedivil jejich jazyku až na vestě. On sám měl pocit, že si po jazyku bude za chvíli šlapat. Bill se najednou zastavil a čenichal kolem.
Musel si přiznat, že je opravdu dost horko a začínal litovat své domácí miláčky, které v takovém vedru nutil chodit na dlouhé procházky. Ono se jim to možná zamlouvalo, ale už se vůbec nedivil jejich jazyku až na vestě. On sám měl pocit, že si po jazyku bude za chvíli šlapat. Bill se najednou zastavil a čenichal kolem.
„Bille… doufám že neobčucháváš značičky nějakýho výletního psa.“ Dřepnul si Tom na zem a sledoval ho. Byl líný cokoliv dělat. Dokonce už byl i líný se drbat.
„Ale houby…“ opáčil Bill a chtěl pokračovat, ale Tom mu skočil do řeči.
„Čucháš houby? Ježiši Bille, nesbíráme je ani jako lidi natož jako psi.“ Bill se zastavil a ohlédl se. Mít teď ruce, tak si poklepe na čelo.
„Kdybys mě nechal domluvit, co. Nečuchám žádný houby. Kdybys pořádně čuchal, tak bys cejtil, že musíme bejt někde u města. Je tu až moc lidských pachů. Ty jsi pes na dvě věci ti povim.“ Svalil se do trávy vedle cesty a drbal si záda.
„No jasně… jsem vábnička na blechy a tvůj bodyguard. Takže jo… na dvě věci.“ Zvednul se Tom a důkladně začenichal kolem. Bill měl pravdu. Alespoň že se jako psi neztratili. Tady by je čekala smrt maximálně od medvěda nebo padajícího meteoritu. A vzhledem k nepravděpodobnosti druhé varianty se Tom přikláněl spíše k té první. Ne, že by už chtěl vidět Billa umírat, ale muselo se myslet na všechno.
„Ale houby…“ opáčil Bill a chtěl pokračovat, ale Tom mu skočil do řeči.
„Čucháš houby? Ježiši Bille, nesbíráme je ani jako lidi natož jako psi.“ Bill se zastavil a ohlédl se. Mít teď ruce, tak si poklepe na čelo.
„Kdybys mě nechal domluvit, co. Nečuchám žádný houby. Kdybys pořádně čuchal, tak bys cejtil, že musíme bejt někde u města. Je tu až moc lidských pachů. Ty jsi pes na dvě věci ti povim.“ Svalil se do trávy vedle cesty a drbal si záda.
„No jasně… jsem vábnička na blechy a tvůj bodyguard. Takže jo… na dvě věci.“ Zvednul se Tom a důkladně začenichal kolem. Bill měl pravdu. Alespoň že se jako psi neztratili. Tady by je čekala smrt maximálně od medvěda nebo padajícího meteoritu. A vzhledem k nepravděpodobnosti druhé varianty se Tom přikláněl spíše k té první. Ne, že by už chtěl vidět Billa umírat, ale muselo se myslet na všechno.
„Tak se zvedej. Mám chuť udělat fakt nějakej pořádnej skandál mezi lidma, když teď můžeme.“ Poposkočil zadníma do stran a dorážel tak na Billa.
„Dáme závod, tak dělej. Kdo prohraje, bude krást ten párek. Tři dva jedna teď.“ Vyběhl směrem, kterým mu jeho čumák radil, aniž by čekal, až se Bill zvedne. Bylo mu jasné, že poběží za ním. Sám by nezůstal.
Tom se smíchem letěl kupředu a užíval si ten příjemný vítr, který mu pročesával srst.
Bill s veselým úsměvem pelášil za ním. Bylo mu jedno, jestli prohraje a bude muset sehnat nějakou potravu, tenhle způsob života si naprosto užíval, cítil se uvolněně. Dnes nebyl ani náznak toho, že by se s Tomem pohádali, za to byl vděčný. Měl pocit, že si Tom alespoň trošku uvědomil, jak jim tenhle způsob řešení jejich problému prospěje a byl rád, že tuhle změnu nesl statečně a z části si ji i užíval.
„Dáme závod, tak dělej. Kdo prohraje, bude krást ten párek. Tři dva jedna teď.“ Vyběhl směrem, kterým mu jeho čumák radil, aniž by čekal, až se Bill zvedne. Bylo mu jasné, že poběží za ním. Sám by nezůstal.
Tom se smíchem letěl kupředu a užíval si ten příjemný vítr, který mu pročesával srst.
Bill s veselým úsměvem pelášil za ním. Bylo mu jedno, jestli prohraje a bude muset sehnat nějakou potravu, tenhle způsob života si naprosto užíval, cítil se uvolněně. Dnes nebyl ani náznak toho, že by se s Tomem pohádali, za to byl vděčný. Měl pocit, že si Tom alespoň trošku uvědomil, jak jim tenhle způsob řešení jejich problému prospěje a byl rád, že tuhle změnu nesl statečně a z části si ji i užíval.
Po chvíli doběhli k nějakému sídlišti rodinných domů. Vypadalo to na docela poklidnou čtvrť. Tom se zastavil a počkal udýchaně na Billa…
„Mmmh… najdeme spíš nějaké centrum, tam bude větší pravděpodobnost…“ Bill svěsil čumák k zemi a rozešel se směrem, kde se mu pachy jídla zamlouvaly nejvíc. Tom udělal to samé, aby to nevypadalo tak blbě, a následoval ho.
Po chvíli došli na nějaké velké parkoviště.
„Hele, Bille, podívej! Támhle je pouť! Tam se určitě sežene plno jídla…“ Tom radostně štěknul a rozklusal se k velkému plotu.
„Musíme se tam nějak dostat…“ zavrčel Bill, moc dobře věděl, že přes hlavní bránu to rozhodně nepůjde. Navíc na taková místa měli psi výslovný zákaz vstupu, což vyznačovala obrovská červená cedule s přeškrtnutým psem.
„Mmmh… najdeme spíš nějaké centrum, tam bude větší pravděpodobnost…“ Bill svěsil čumák k zemi a rozešel se směrem, kde se mu pachy jídla zamlouvaly nejvíc. Tom udělal to samé, aby to nevypadalo tak blbě, a následoval ho.
Po chvíli došli na nějaké velké parkoviště.
„Hele, Bille, podívej! Támhle je pouť! Tam se určitě sežene plno jídla…“ Tom radostně štěknul a rozklusal se k velkému plotu.
„Musíme se tam nějak dostat…“ zavrčel Bill, moc dobře věděl, že přes hlavní bránu to rozhodně nepůjde. Navíc na taková místa měli psi výslovný zákaz vstupu, což vyznačovala obrovská červená cedule s přeškrtnutým psem.
„Určitě tu bude nějaká malá díra v plotě nebo úsek, který nikdo nehlídá…“ brouknul Tom a stoupnul si podél plotu a pokračoval. Po pár minutách to ale vzdal.
„Hele… je tu hlína, můžeme se podhrabat…“ zafuněl Bill, oběma už opravdu hlasitě kručelo v břiše.
„Jo, to bude asi jediná možnost…“ kývnul Tom a začal předníma tlapkama hrabat. Bill mu začal hned pomáhat, šlo jim to opravdu dobře, hlína byla vláčná.
Oba bořili čumáky do čerstvě vyhrabané díry a hrabali, jak nejrychleji mohli. Byli špinaví, frkali hlínu z nosních dírek, ale ani jednomu to nevadilo.
„Počkej, Bille, zkusím to.“ Lehce do Billa žďuchnul Tom a začal se soukat pod plot. Byl mohutnější než Bill, a tudíž mu to šlo hůř. Zato ale Billovi dokonale vyjel cestu až za plot. Tom se vyškrábal na druhé straně a pořádně se oklepal. Vytočil hlavu dozadu a rozhlédl se. Rozhodně ale nikam neodcházel. Čekal.
„Hele… je tu hlína, můžeme se podhrabat…“ zafuněl Bill, oběma už opravdu hlasitě kručelo v břiše.
„Jo, to bude asi jediná možnost…“ kývnul Tom a začal předníma tlapkama hrabat. Bill mu začal hned pomáhat, šlo jim to opravdu dobře, hlína byla vláčná.
Oba bořili čumáky do čerstvě vyhrabané díry a hrabali, jak nejrychleji mohli. Byli špinaví, frkali hlínu z nosních dírek, ale ani jednomu to nevadilo.
„Počkej, Bille, zkusím to.“ Lehce do Billa žďuchnul Tom a začal se soukat pod plot. Byl mohutnější než Bill, a tudíž mu to šlo hůř. Zato ale Billovi dokonale vyjel cestu až za plot. Tom se vyškrábal na druhé straně a pořádně se oklepal. Vytočil hlavu dozadu a rozhlédl se. Rozhodně ale nikam neodcházel. Čekal.
„No tak pojď. Mám už fakt hlad a tady každý něco jí.“ Poposkočil Tom. Bill na tohle čekal. Na svolení svého bratra. Nebo spíše na ujištění, že je všechno v pořádku a nic se mu nestane, když proleze za ním. Za necelou minutku se oklepával už i Bill.
„Takovou rozcvičku jsem neabsolvoval snad nikdy v životě.“ Podrbal se mladší z dvojčat za uchem, jak se mu do něj dostala hlína a nepříjemně ho tam svědila. Tom mu ucho několikrát olíznul.
„No vidíš… všechno je jednou poprvé.“ Otřel se čumákem o jeho, aby zkontroloval, že je Bill zcela v pořádku, a co nejnápadněji se plížil do samotného centra dění. Lidí tam bylo opravdu plno. Každý něco jedl nebo pil. Nemělo by být těžké tu něco najít.
„Tome… ale psi tu být nesmí? Co když nás chytnou?“ zakňučel trochu bojácně Bill.
„Nechytnou nás. Když bude nejhůř, tak utečem. Neboj.“ Přiblížil se víc k Billovu boku a důkladně sledoval okolí, aby našel nejvhodnější místo útoku na jídlo.
„Takovou rozcvičku jsem neabsolvoval snad nikdy v životě.“ Podrbal se mladší z dvojčat za uchem, jak se mu do něj dostala hlína a nepříjemně ho tam svědila. Tom mu ucho několikrát olíznul.
„No vidíš… všechno je jednou poprvé.“ Otřel se čumákem o jeho, aby zkontroloval, že je Bill zcela v pořádku, a co nejnápadněji se plížil do samotného centra dění. Lidí tam bylo opravdu plno. Každý něco jedl nebo pil. Nemělo by být těžké tu něco najít.
„Tome… ale psi tu být nesmí? Co když nás chytnou?“ zakňučel trochu bojácně Bill.
„Nechytnou nás. Když bude nejhůř, tak utečem. Neboj.“ Přiblížil se víc k Billovu boku a důkladně sledoval okolí, aby našel nejvhodnější místo útoku na jídlo.
Oba se tiše plížili mezi lidmi. Nikdo z návštěvníků neřešil, jestli je tu nějaký pes nebo ne, když nedělali problémy a nepletli se do cesty. Chodili po okraji.
„Když uvidíš člověka v tmavě modré uniformě s tyčí v ruce, a spatří tě, tak uteč, ano? Bude tě chtít chytit,“ sdělil Tom svému bratrovi zkušenost s těmito lidmi, už je několikrát viděl v akci a nepřipadalo mu, že se k těm zvířatům chovali vlídně.
„Dobře… budu se snažit, Tome… teď mi to přijde tak nebezpečné. Můžou nás chytit, rozdělit nás, něco nám udělat. Třeba… jeden uteče, ale druhý ne… nemůžeme se jít najíst jinam?“ zakňučel Bill a stáhnul ocas.
„Billy, neměj strach. Zatím jsem tu nikoho neviděl, jen tě upozorňuju, kdyby ano. Musíme si oba dávat pozor na to, abychom byli spolu… okey?“ Tom se mazlivě otřel Billovi čumákem o krk a přivřel oči, chtěl ho uklidnit. Bill čumákem vyhledal ten Tomův a opřel se o něj. Sklopil uši dozadu a zafuněl.
Tom udělal to samé a stáhnul taky ocas.
„Když uvidíš člověka v tmavě modré uniformě s tyčí v ruce, a spatří tě, tak uteč, ano? Bude tě chtít chytit,“ sdělil Tom svému bratrovi zkušenost s těmito lidmi, už je několikrát viděl v akci a nepřipadalo mu, že se k těm zvířatům chovali vlídně.
„Dobře… budu se snažit, Tome… teď mi to přijde tak nebezpečné. Můžou nás chytit, rozdělit nás, něco nám udělat. Třeba… jeden uteče, ale druhý ne… nemůžeme se jít najíst jinam?“ zakňučel Bill a stáhnul ocas.
„Billy, neměj strach. Zatím jsem tu nikoho neviděl, jen tě upozorňuju, kdyby ano. Musíme si oba dávat pozor na to, abychom byli spolu… okey?“ Tom se mazlivě otřel Billovi čumákem o krk a přivřel oči, chtěl ho uklidnit. Bill čumákem vyhledal ten Tomův a opřel se o něj. Sklopil uši dozadu a zafuněl.
Tom udělal to samé a stáhnul taky ocas.
„No tak Bille, trošku odvahy, jde tu jen o párek v rohlíku…“ usmál se Tom po chvilce a Billův teplý čumák ochranitelsky olíznul jazykem.
„Jo jo já vím.“ Přitakal Bill, ale tolik odvážný si nepřipadal. Nikdy moc neporušoval dané předpisy. A to byl člověk. Teď je pes. Když na to dojde, nezbyde mu nic jiného než jen ten útěk. Bill se chvěl a ocas měl stále stažený. Ani Tom nekráčel zrovna hrdě, ale přeci jen byl klidnější. Konec konců, on tu byl za toho silnějšího. Ale to býval kolikrát i v tom lidském životě.
„Mami, mami, podívej… dva pejsci a mají se rádi,“ ozval se hlas asi osmileté holčičky, která na Billa s Tomem ukazovala prstem a svou matku tahala za rukáv. Billa to trochu vylekalo a natiskl se na Toma ještě víc. Čumák mu cpal pod hlavu ve snaze schovat se.
„Bille uklidni se. Je to jen malá holka. A navíc se jí líbíš.“ Snažil se Tom svého bratra ukonejšit.
„Ano, vidím je, ale nesahej na ně. Vidíš, nemají objek. Jsou nemocní,“ vzala sympaticky vyhlížející žena svou ratolest za ruku a odváděla ji pryč. Bill se po ní ohlédl zrovna tak jako ona po něm.
„Jo jo já vím.“ Přitakal Bill, ale tolik odvážný si nepřipadal. Nikdy moc neporušoval dané předpisy. A to byl člověk. Teď je pes. Když na to dojde, nezbyde mu nic jiného než jen ten útěk. Bill se chvěl a ocas měl stále stažený. Ani Tom nekráčel zrovna hrdě, ale přeci jen byl klidnější. Konec konců, on tu byl za toho silnějšího. Ale to býval kolikrát i v tom lidském životě.
„Mami, mami, podívej… dva pejsci a mají se rádi,“ ozval se hlas asi osmileté holčičky, která na Billa s Tomem ukazovala prstem a svou matku tahala za rukáv. Billa to trochu vylekalo a natiskl se na Toma ještě víc. Čumák mu cpal pod hlavu ve snaze schovat se.
„Bille uklidni se. Je to jen malá holka. A navíc se jí líbíš.“ Snažil se Tom svého bratra ukonejšit.
„Ano, vidím je, ale nesahej na ně. Vidíš, nemají objek. Jsou nemocní,“ vzala sympaticky vyhlížející žena svou ratolest za ruku a odváděla ji pryč. Bill se po ní ohlédl zrovna tak jako ona po něm.
„No dobře… byla sladká, ale nemusela na nás upozorňovat.“
„Vždyť si tě nikdo nevšímá.“ Olíznul Tom Billa přes oko a postavil se před něj.
„Počkej tu… jdu ti pro ten párek.“ Přikázal Billovi a odplížil se kus stranou ke stánku s HotDogy. Bill se poslušně posadil a sledoval ho. Packami nervózně stepoval před sebou a měl tendence vyběhnout za ním. Tom se postavil až ke stánku. Slina se mu pomalu táhla už ven z tlamy. Vlezl za vozík a v nestřežené chvíli vyskočil předníma na pultík a sebral dva teplé párky. Rozběhl se za Billem. V polovině cesty se ale zasekl a párky upustil.
„Bille… Bille, poběž rychle.“ Poskočil několikrát dopředu a zase zpátky a rozštěkal se na kohosi za Billem. Bill otočil hlavu, vyplašeně zakňučel a rozběhl se za Tomem. Kvapem se k němu blížil muž z odchytovky a zrovna přátelsky nevypadal.
Tom byl o maličko klidnější, když se ho bratrova srst znovu dotkla, jedním štěknutím bratra pobídl, aby běžel za ním a vběhnul do davu lidí. Občas natočil hlavu, aby zkontroloval, zda jeho bratr za ním stále je.
„Vždyť si tě nikdo nevšímá.“ Olíznul Tom Billa přes oko a postavil se před něj.
„Počkej tu… jdu ti pro ten párek.“ Přikázal Billovi a odplížil se kus stranou ke stánku s HotDogy. Bill se poslušně posadil a sledoval ho. Packami nervózně stepoval před sebou a měl tendence vyběhnout za ním. Tom se postavil až ke stánku. Slina se mu pomalu táhla už ven z tlamy. Vlezl za vozík a v nestřežené chvíli vyskočil předníma na pultík a sebral dva teplé párky. Rozběhl se za Billem. V polovině cesty se ale zasekl a párky upustil.
„Bille… Bille, poběž rychle.“ Poskočil několikrát dopředu a zase zpátky a rozštěkal se na kohosi za Billem. Bill otočil hlavu, vyplašeně zakňučel a rozběhl se za Tomem. Kvapem se k němu blížil muž z odchytovky a zrovna přátelsky nevypadal.
Tom byl o maličko klidnější, když se ho bratrova srst znovu dotkla, jedním štěknutím bratra pobídl, aby běžel za ním a vběhnul do davu lidí. Občas natočil hlavu, aby zkontroloval, zda jeho bratr za ním stále je.
„Bille?! Bille!“ začal zběsile štěkat, když po pár minutách zjistil, že jeho bratr za ním už není.
V dálce slyšel tlumený štěkot svého bratra. Tom mu zvířecí řečí sdělil, ať nepanikaří a snaží se najít buď východ nebo tu díru v plotě, a sám se vydal nějakým směrem, který mu byl nejvíc sympatický…
Tom se po pár minutách udýchaně zastavil a otočil se zpátky k té velké pouti. Dostal se ven, ale co jeho bratr? Nikde ho neviděl… Začínal mít vážně strach.
Tom několikrát hlasitě zaštěkal, aby zjistil, jestli se mu dostane nějaké odpovědi. Ale jediné, co slyšel, byl dětský smích, hudba z atrakcí a křik nervózních rodičů. Tom kmital z jednoho místa na druhé a modlil se, aby se jeho bratr někde objevil.
„Musím ho sakra najít, nemůže se mu nic stát!“ zakňučel Tom a vydal se zpátky k bráně a skrz průhledný plot se podíval na lidi. Doufal, že na něj někde vykoukne malá, roztomilá hnědá hlava s upřímnýma očima. Viděl jen mihotající se nohy, zbytky jídla a kelímky od pití.
Tom se vydal podél plotu, bystře sledoval každý pohyb. Sklopil hlavu více k zemi a čumákem se snažil zachytit Billův pach. Nedařilo se mu to.
Skoro už vzdával, že se s bratrem ještě dnes setkají, když ale uslyšel silný pískot brzd, instinktivně otočil hlavu.
V dálce slyšel tlumený štěkot svého bratra. Tom mu zvířecí řečí sdělil, ať nepanikaří a snaží se najít buď východ nebo tu díru v plotě, a sám se vydal nějakým směrem, který mu byl nejvíc sympatický…
Tom se po pár minutách udýchaně zastavil a otočil se zpátky k té velké pouti. Dostal se ven, ale co jeho bratr? Nikde ho neviděl… Začínal mít vážně strach.
Tom několikrát hlasitě zaštěkal, aby zjistil, jestli se mu dostane nějaké odpovědi. Ale jediné, co slyšel, byl dětský smích, hudba z atrakcí a křik nervózních rodičů. Tom kmital z jednoho místa na druhé a modlil se, aby se jeho bratr někde objevil.
„Musím ho sakra najít, nemůže se mu nic stát!“ zakňučel Tom a vydal se zpátky k bráně a skrz průhledný plot se podíval na lidi. Doufal, že na něj někde vykoukne malá, roztomilá hnědá hlava s upřímnýma očima. Viděl jen mihotající se nohy, zbytky jídla a kelímky od pití.
Tom se vydal podél plotu, bystře sledoval každý pohyb. Sklopil hlavu více k zemi a čumákem se snažil zachytit Billův pach. Nedařilo se mu to.
Skoro už vzdával, že se s bratrem ještě dnes setkají, když ale uslyšel silný pískot brzd, instinktivně otočil hlavu.
„Bille!“ vyjeknul a co nejrychleji se rozeběhl k malému psovi, který se pod autem skácel k zemi.
„Tome? Jsi to ty? Jsi v pořádku?“ tiše zakňučel Bill, když se u něj jeho bratr objevil.
„Bille! Nestarej se o mě, srazilo tě auto! Jak se cítíš? Co mám dělat? Pane bože! Musím zavolat záchranku!“
„Tome… jsi pes, uvědomuješ si to ještě?“ vydechl Bill a packou vrazil do té Tomovy. „Vechno je to dobře, podívej, vždyť to sluníčko už pomalu zapadá. Za chvíli se zase objevíme tak, jak se známe…“ kníknul tiše Bill, snažil se ignorovat tu palčivou bolest všude po jeho těle. Řidič s autem zbaběle odjel.
„Teče ti krev, Bille…“ zakňučel Tom a začal mu olizovat tlamu. „Mám strach…“
„Já taky, Tome, ale je to tak správně, ano?“ odpověděl klidně Bill.
„Nenávidím to. Jestli se probudím jako člověk a ty taky… už do tohohle nikdy nepůjdu, rozumíš?“ zakňučel Tom a k Billovi si lehnul, pořád dokola kňučel, vyl, snažil se bratrovi nějak pomoci.
„Tome? Jsi to ty? Jsi v pořádku?“ tiše zakňučel Bill, když se u něj jeho bratr objevil.
„Bille! Nestarej se o mě, srazilo tě auto! Jak se cítíš? Co mám dělat? Pane bože! Musím zavolat záchranku!“
„Tome… jsi pes, uvědomuješ si to ještě?“ vydechl Bill a packou vrazil do té Tomovy. „Vechno je to dobře, podívej, vždyť to sluníčko už pomalu zapadá. Za chvíli se zase objevíme tak, jak se známe…“ kníknul tiše Bill, snažil se ignorovat tu palčivou bolest všude po jeho těle. Řidič s autem zbaběle odjel.
„Teče ti krev, Bille…“ zakňučel Tom a začal mu olizovat tlamu. „Mám strach…“
„Já taky, Tome, ale je to tak správně, ano?“ odpověděl klidně Bill.
„Nenávidím to. Jestli se probudím jako člověk a ty taky… už do tohohle nikdy nepůjdu, rozumíš?“ zakňučel Tom a k Billovi si lehnul, pořád dokola kňučel, vyl, snažil se bratrovi nějak pomoci.
„Ano, zůstaň u mě…“ Bill na chvíli zavřel oči…“ zavři je taky, bráško… a modli se, ať všechno je, jak má…“ šeptnul Bill a tlamu trošku pootevřel.
Tom si ochranitelsky položil bravu na Billův krk a taky zavřel oči. Dýchal zběsile, stejně jako jeho bratr, ale znepokojovalo ho, že se bratrův dech uklidňuje, zpomaluje.
„Je ti dobře, Billy?“ optal se bratr po chvíli ticha.
„Moc dobře, Tommy. Jsi u mě… nehádáme se…“ odpověděl ještě tišeji Bill. Každá odpověď ho tak namáhala a bolela.
„Už se nikdy nebudeme hádat, bráško, slibuju. Jen mě tu nesmíš takhle nechat…“
„Nenechám, Tome…“ syknul Bill.
Tom znovu klidně zavřel oči. Nejraději by šel a všechny by pozabíjel za to, co se jeho bratrovi stalo, ale nechtěl Billovi dávat najevo, jak velký má strach a co všechno se v něm odehrává. Chtěl být s ním, Bill tak bude klidnější.
Tom si ochranitelsky položil bravu na Billův krk a taky zavřel oči. Dýchal zběsile, stejně jako jeho bratr, ale znepokojovalo ho, že se bratrův dech uklidňuje, zpomaluje.
„Je ti dobře, Billy?“ optal se bratr po chvíli ticha.
„Moc dobře, Tommy. Jsi u mě… nehádáme se…“ odpověděl ještě tišeji Bill. Každá odpověď ho tak namáhala a bolela.
„Už se nikdy nebudeme hádat, bráško, slibuju. Jen mě tu nesmíš takhle nechat…“
„Nenechám, Tome…“ syknul Bill.
Tom znovu klidně zavřel oči. Nejraději by šel a všechny by pozabíjel za to, co se jeho bratrovi stalo, ale nechtěl Billovi dávat najevo, jak velký má strach a co všechno se v něm odehrává. Chtěl být s ním, Bill tak bude klidnější.
Tom otevřel oči a vzápětí zvedl hlavu z bratrova krku a podíval se na něj. Nehýbal se, nejevil žádné známky života. Něžně ho čumákem rýpnul pod ucho, ale jeho bratr mu nijak neodpovídal. Všude byla jen krev, ticho, tma, on sám… bez něj…
„Musím… musím se uklidnit…“ brouknul si Tom sám pro sebe a vrátil hlavu zpátky na Billův krk a tiše oddechl. Zavřel znovu oči a ze všeho nejvíc si přál, aby se vrátil zpátky do svého těla…
„Musím… musím se uklidnit…“ brouknul si Tom sám pro sebe a vrátil hlavu zpátky na Billův krk a tiše oddechl. Zavřel znovu oči a ze všeho nejvíc si přál, aby se vrátil zpátky do svého těla…
O_o
Tom prudce otevřel oči. Vzbudil se na stejném místě, na kterém usnul. U sebe v posteli. Sluníčko ho lechtalo do tváří skrz špatně zatažené žaluzie, deku měl skopanou u nohou jako vždycky. Tom chvíli přemýšlel, jestli to nebyl špatný sen, bolela ho hlava. Prudce vstal z postele a doběhl v teplákách a tílku ke dveřím. Vší silou je rozrazil a rozeběhnul se ke dveřím do pokoje svého bratra.
„Bille?!“ vyjekl, když viděl bratrovu postel úhledně ustlanou… nikde nebyl. Otočil se a doběhl do koupelny, nikde nikdo nebyl, žádná známka toho, že by tam dnes někdo něco používal.
„Sakra, Bille!“ zařval Tom na celý dům.
„Co se děje, bráško? Dělal jsem dole snídani…“ ozvalo se za jeho zády tichým hlasem.
Tom se prudce otočil, a když viděl svého bratra naprosto v pořádku, podlomila se mu samou radostí kolena. Prudce ho objal… co nejpevněji to šlo. Měl pocit, že bratra umačká, ale bylo mu to jedno. Potřeboval zase cítit to teplo jeho těla, vůni jeho pokožky.
„Bille?!“ vyjekl, když viděl bratrovu postel úhledně ustlanou… nikde nebyl. Otočil se a doběhl do koupelny, nikde nikdo nebyl, žádná známka toho, že by tam dnes někdo něco používal.
„Sakra, Bille!“ zařval Tom na celý dům.
„Co se děje, bráško? Dělal jsem dole snídani…“ ozvalo se za jeho zády tichým hlasem.
Tom se prudce otočil, a když viděl svého bratra naprosto v pořádku, podlomila se mu samou radostí kolena. Prudce ho objal… co nejpevněji to šlo. Měl pocit, že bratra umačká, ale bylo mu to jedno. Potřeboval zase cítit to teplo jeho těla, vůni jeho pokožky.
„Ty idiote! Ty debile! Kryple!“ nadával mu pořád dokolečka Tom. „Tohle už se nikdy nestane, rozumíš?! Měl jsem takový strach! Strašný strach, Bille! Myslel jsem, že jsi umřel a už ses nevrátil!“ kňučel mu Tom do ramene, potlačoval slzy.
Bill se musel sám pro sebe sladce usmát, tohle mu opravdu zlepšilo už tak výbornou náladu. Jeho bratr o něj měl velkou starost, dokonce strach, že se mu něco stalo. „Všechno, naprosto všechno je v pořádku, Tome…“ Bill svého bratra taky pevně objal.
„Vážně… vážně ti nic není? Vážně ne?“ Tom svého bratra pustil a pro jistotu si ho celého prohlédnul.
„Ne, nic mi není, jen mě ráno po probuzení trošku tlačil hrudník. Asi kvůli tomu nárazu toho auta. Všechno je OK,“ usmál se Bill a před Tomem se otočil, aby viděl, že mu vážně nic nechybí.
„Oh bože… jsme vážně… blbci!“ syknul Tom, chytil bratrovy malé tváře do svých dlaní, přitáhnul si ho k sobě a věnoval mu dlouhou pusu na rty.
Bill se sladce, spokojeně usmál. „V roli psa se ti to ale líbilo, že? Byl jsi spokojený. Jak jsi mě ochranitelsky olizoval pod okem a za uchem… a olizoval jsi mi čumák…“ Bill si roztomile skousnul spodní ret a sledoval blbý úsměv svého staršího brášky.
„Jo… nebylo to tak špatné, ale už o tom nebudeme přemýšlet. Jsem tak rád, že jsi v pořádku ty moje malé telátko…“ usmál se Tom.
Bill se musel sám pro sebe sladce usmát, tohle mu opravdu zlepšilo už tak výbornou náladu. Jeho bratr o něj měl velkou starost, dokonce strach, že se mu něco stalo. „Všechno, naprosto všechno je v pořádku, Tome…“ Bill svého bratra taky pevně objal.
„Vážně… vážně ti nic není? Vážně ne?“ Tom svého bratra pustil a pro jistotu si ho celého prohlédnul.
„Ne, nic mi není, jen mě ráno po probuzení trošku tlačil hrudník. Asi kvůli tomu nárazu toho auta. Všechno je OK,“ usmál se Bill a před Tomem se otočil, aby viděl, že mu vážně nic nechybí.
„Oh bože… jsme vážně… blbci!“ syknul Tom, chytil bratrovy malé tváře do svých dlaní, přitáhnul si ho k sobě a věnoval mu dlouhou pusu na rty.
Bill se sladce, spokojeně usmál. „V roli psa se ti to ale líbilo, že? Byl jsi spokojený. Jak jsi mě ochranitelsky olizoval pod okem a za uchem… a olizoval jsi mi čumák…“ Bill si roztomile skousnul spodní ret a sledoval blbý úsměv svého staršího brášky.
„Jo… nebylo to tak špatné, ale už o tom nebudeme přemýšlet. Jsem tak rád, že jsi v pořádku ty moje malé telátko…“ usmál se Tom.
autor: Doris & Ivetka
betaread: Janule
Doris, děkuju ještě jednou za Tvou úžasnou pochvalu, miluju tuhle povídku! Naprosto úžasná, vážně vždycky, když si to čtu se zasměju 😀 Tom táhnoucí svůj čumák po zemi a zadek ve vzduchu, Bill, co se strachuje, aby neháral 😀 S tebou je vždycky všechno super ženuško moje! ♥ Jsem ráda, že i Ty ses začala díky mě twincestu věnovat. Mít pod křídlem tak velkolepou spisovatelku jako jsi Ty je skvělý pocit! 🙂 Děkuju:)
jaj miluju tu povidku:D chci dalsi dilek jakooo:D:P
Moje učitelka twincestu a Plyšánka? To je kombinace, kterou zbožňuju. Aah, holky, já vás žeru úplně nejvíc. Bože. Tohle bylo úžasný. Vážně. Doris, prostě… tak moc mi chybělo něco od tebe, prostě to je úžasný. Strašně mi chybí naše spaní spolu. A s Ivetkou píšete dohromady úžasné. Ivet, že jsi psala tu větu s tím debilem, idiotem atd., jak Tom Billa objal? 😀 to bylo celý tak roztomilý a dojemný, mě se chtělo dojetím brečet xD
Jsem ráda, že můžu číst něco od vás, něco odlehčenýho.
To je tak nádherný…:) Nemohla jsem se od čtení odtrhnout..:) Bylo to opravdu úžasný…Těším se na další díl…;)*
Ježiši to je krásný..taky sem se od toho nemohla odtrhnout..mám strašnou slabost pro pejsky 🙂 sama jich mám hromadu a za nedlouho by se měli narodit štěňata :D..no taky jak tam byli jako psíci tak sem se u toho usmívala jak debílek :D..noo určo se těším na další dílek 🙂
[3]: : Myslím, že jsem to psala já :D:D a děkujeme za podporu 😀 všem! 🙂 xD
Takze nejdriv bych chtela podekovat jedne dobre vile, ktera mi tuto povidku doporucila ….
Ted ale k samotne povidce. Od tebe Doris jsem uz par veci cetla (jsem na tomto blogu pomerne nova), takze me neprekvapuje, ze je tato povidka stejne dobra, jako tva predesla dilka.
Priznam se, ze jsem doted povidek z zanru "creature fic" precetla jen par, a kdyz uz, tak vsechny v anglictine a kluci v ni byli kockolidi. V te vasi jsou ale jako pejsci naprosto uzasni a prvni polovinu teto kapitoly jsem se uchichtavala, jak to bylo naprosto dokonale podchycene, ta jejich psi mentalita, natura, jak se "tvarili", jak se projevovaly fyzicky. Kaulitzove jako zableseni podvrataci nema opravdu chybu a k tomu vsemu jeste Bill jakoby fenka:-) Bajecny napad, bajecne zpracovani, bajecne skloubeni… opravdu skvele:-)
Kdyz se kluci sobe ztratili a potom jak Bill umiral, normalne mi naskakovala husi kuze. To, jak ta jejich vzajemna laska byla dokonale vyjadrena i v jejich psi podobe, nebo lepe receno, v psi podobe se asi dokazala projevit nenuceneji a be strachu, tak to bylo opravdu skvele.
Takze tesim se na dalsi kapitolu.
Otazecka… uz vickrat jsem uvazovala, jak takova spoluprace pri spoluautorstvi asi funguje. Cetla jsem uz pomerne hodne povidek od vice autorskych paru a vzdy mi vrtalo hlavou, jak takove psani probiha. Vim o pripadech, kdy se holky stridaj, jedna napise vsechny liche kapitoly, jedna zase vsechny liche. Muzu se optat, jak to delate vy dve Doris a Ivetko?
Diky za bajecnou, originalni, psi story:-)
[7]: Spoluautorsti vzdycky zavisi na domluve autorek. Ja osobne bud pisu tou formou "icq" ze mam jednu postavu a spoluautor druhou. To je pripad treba Vasne, SOSka nebo Vampira a Huntera. S Ivetkou pisu stylem, ze se delime i o kazdou kapitolu. Jedna napise kus a posle to druhe, ktera na to navaze. A takhle se stridame az dokud neni proste napsany cely dil. Nemame stanoveno jak dlouhy kus musi jedna nebo druha napsat. zalezi to na kazde z nas. Stejne jako na vyvoji. Mame danou pouze kostru o cem ma dil byt, jake maji byt zvire a jak maji umrit. To ostatni uz je cista improvizace podle toho jak reaguje ta druha. Obcas se samozrejme domluvime i na tom 🙂 takhle jsem psala i se Schmetti povidku Homeless. Tak doufam, ze jsi to pochopila jak na tom pracujeme a dekujeme za chvalu 🙂 I vam ostatnim dekujeme
[7]: Doris to naprosto skvěle vystihla, snad jsi to pochopila.
Zrovna teď má Doris takovou menší krizi a nemůže odepisovat a já skoro taky ne, protože se povídka vyvinula ve vážně neočekávaný děj! 😀 Takže se určitě máš a nejnom ty na co těšit 😀 xD
[9]: no to sakra necekany :DDDD
Mockrat dekuji holky za odpoved. Moc zajimavy:-)
Tak uz se teda tesim dopredu. Prekvapeni a neocekavane deje jsou vzdyzky fajn, neni nic tak fadniho jako kdyz se da dej do puntiku uhadnout dopredu.-)
[11]: Není zač 🙂 my taky děkujeme 🙂
Na začiatku som si myslela, že toto bude nejaká blbina, ale je to úplne nádherná poviedka. Smiala som sa a psíka som oplakala ale prebudenie som prežívala úplne s úsmevom na celú tvár. Dokonalá súhra emócií. Veľmi sa mi tento úlet páčil.
Oh super věc toto!!!! Nejdřív největší záchvaty smíchu a pak jak pes-Bill umíral a Tom vedle něho…… a nadšení z rána! 😀
Ju to bylo něco moc pěkny.
Juhuu, toto sa mi páči. Bolo to vtipné a nežné. Skvelá práca. Idem rýchlo na ďalšie časti, aby som zistila, čo všetko ešte zažijú. 😀
Tak tohle se mi maximálně líbilo! 🙂
Napřed jsem nevěděla, co od povídky čekat a měla jsem strach, jestli z toho nevyleze nějaká blbost, ale strašně krásné 🙂 Kluci jako pejsci byli naprosto roztomilí 🙂 Skvěle jsem se zasmála a ještě jsem se nad tou něhou rozplývala 🙂 I když to umírání Billa jako pejska se mi mco nelíbilo 😀 Vím, že bylo nutné, ale strašně smutné 🙁
Ale pak jak jej Tom objal, nádhera :))