autor: Little Muse & Majestrix
Zkouška
Bill kopal nohama jako malé dítě a hodil sebou na postel. Tělo mu doslova hořelo a nebylo nic, co by s tím mohl udělat. Vlastně spíš to, co s tím chtěl udělat, muselo jít přijmout hovor. Převalil se na břicho a vydechl. Byla tohle vůle Boží? Choval se nerozumně? Billovy myšlenky se zase přenesly k Tomovi a on se cítil, jako by snědl něco odporného. Jeho sahvahd se obracel do jiného světla. Tady o tom přemýšlel tak, že oba vstupují do nového teritoria; Bill se dokonce divil, že byl Tom schopný ho do svého srdce přijmout za tak krátkou dobu.
Bylo to kvůli tomu, že už to předtím udělal.
Bill se zamračil a znovu zakopal nohama, než se posadil a svázal si vlasy do ledabylého drdolu. Byl celý zpocený a podrážděný; jediná věc, která mu mohla vylepšit náladu, byla hezká koupel. Zrovna si zaklapl sponu od svého županu, když se ozvalo zaťukání na dveře. Bill mávnul rukou, těžké dveře se otevřely a ukázaly Andrease, dvě velké truhlice s ornamenty a symbolem Domu Vave. Bill se na ně letmo podíval, a pak se otočil na svého kamaráda.
„Tak brzy?“ vypískl. Docházelo mu, co by se asi stalo, kdyby Andreas přišel před patnácti minutami, byl by ve velice kompromitující situaci.
„Tak brzy? Bille, víš, kolik je hodin? Vypadáš neupraveně; ty jsi zase spal?“ Položil Andreas truhly doprostřed pokoje na zem a ony se samy otevřely. „Myslím, že se Lord Tom překonal. Budou se ti líbit barvy a spony, které objednal.“
„To jsme si jistý,“ zamumlal Bill a předklonil se, aby se mohl prohrabat věcmi.
„Jsi zpocený; jsi si jistý, že jsi pořádku?“
„Budu potřebovat koupel,“ řekl Bill, vyhnul se přítelově otázce.
„No dobře,“ Andreasův hlas byl zvláštní, ale rychle odešel do koupelny, aby uposlechl prosby.
Bill si povzdychl a vyndal nádherně zabarvenou červenou róbu. Držel si ji u těla a přešel k zrcadlu. Vypadala na něm opravdu hezky a spona byla skoro celá zakrytá; byla to tmavá rubínově rudá. Přejel prsty po kameni a malinko si s ním pohrál; jeho nálada se pomalu měnila do lhostejnosti, a on věděl proč. Nikdy předtím ho Bushido takhle neodmítnul a jemu se to nelíbilo.
„Bille?“
„Ano?“ otočil se na Andrease.
„Tvoje koupel.“
Přikývl a jemně položil róbu na postel. Promluví si s Bushidem, až se umyje.
~*~
Bushido si povzdychl, položil datapad zpátky do stojánku a apaticky aktivoval Infonexus se zamračeným obočím. Začínal si myslet, že neměl přijmout nabídku Lorda Toma. Ztrácel rozum vždy, když byl Bill někde poblíž. Chtěl mít sílu to skončit, ale dokonce ani Ka’va jeho prosby nevyslyšel. Pokud by o to Billa zkusil požádat, skončil by místo toho u škemrání, aby odmítl.
To, co potřeboval, byl způsob, jak Billa přinutit, aby ho nechtěl.
„Generále.“
Bushido zvedl pohled a uviděl Christophera, jeho podřízeného a častého společníka v Cizině, jak na něj zvědavě kouká.
„Kapitáne,“ odpověděl stroze, přemýšlel, jestli bude schopný se soustředit na práci.
„Volal jsem v nevhodnou dobu, Sire?“ zeptal se Christopher. Bushido si odfrkl, oči sklopil, myslel na Billa, jak ho nikdy neodstrčil, když ho přemlouval.
„Cos potřeboval?“ zeptal se, vyhýbal se otázce.
„Jen pár základních věcí, Sire,“ řekl mu Christopher, jeho zdráhavý tón hlasu dával najevo, že mu došlo, že něco přerušil, i když to Bushido nepřiznal. „Váš levitující stan byl objednán, a já budu potřebovat vaše schválení, jestli vyhovuje. A proviantní důstojník žádá čísla ohledně naší čety, aby mohl vše zaznamenat.“
„Já sám je ještě neznám,“ odsekl Bushido, promnul si obličej. „Je to všechno?“
„Pro teď, Sire. Omlouvám se, že jsem vás rušil, ale já-„
Bushido mávl rukou, aby zavřel pusu. „Můj dům je moje kancelář; neomlouvej se,“ procedil skrz zuby. „Jen… Pošlu ta čísla, až je budu znát.“
„…A ten stan, Sire?“
Bushido se na něj popuzeně podíval, nakrčil obočí. „Nejsem vybíravý člověk,“ bylo jediné, co řekl.
Christopher souhlasně přikývl. „Ano, Sire.“
Bushido ho bez rozloučení vypnul, cítil se kvůli tomu jen trochu provinile. Christopher byl dobrý člověk a dobrý voják, ale teď se s ním nemohl zaobírat. Stany a čísla. Jak všední. Jak nezasluhující přerušit to, co to přerušilo. Pomyslel na Billa a zaúpěl, on byl uvnitř něj.
Ano. Vůbec to za to nestálo.
~*~
Bill vylezl ze zamlžené koupelny a zavázal si pásek svého nového županu, chladný vánek se mu příjemně vlnil po kůži. Jeho nálada se moc nezměnila, ale byl uvolněnější a daleko méně vzrušený.
„Vidím, že už tvé nové oblečení dorazilo.“
Zastavil se a zvedl překvapený pohled, uviděl Toma, jak sedí na kraji postele a prohlíží si ho.
Bill si přitáhl oblečení blíž k tělu.
„Ano, děkuju,“ řekl srdečně a snažil se nemyslet na to, že Tom sedí na místě, kde ležel s jiným mužem, ani ne před hodinou. „Překonal ses.“
„Už jsem ti říkal,“ odpověděl Tom a zvedl se, „tvoje oblečení k tobě musí sedět. Jsi z Domu Vave.“
„Ještě ne,“ opravil ho Bill trochu ostře. To samé mohlo být řečeno o Danielovi, takže i o jeho vztahu s ním.
„Budeš,“ řekl Tom pevně.
Bill vydechl. Stačil pohled na jeho sahvahda a už měl zase špatnou náladu. Připomínalo mu to, že Tom lhal, že on, on sám mu lhal stále, a že neměl právo, být tak naštvaný, jak byl. Nebyl o nic lepší než Tom. Nebo Daniel. Nebo Tobi, když už o to šlo.
„Měls mi to říct,“ řekl slabě. Byl to jediný argument, který měl, a cítil potřebu zůstat na Toma naštvaný. Rozptylovalo ho to totiž od toho, aby byl rozzlobený na sebe.
„Souhlasím,“ řekl Tom. „Můžeme o tom už nemluvit?“
„Ne, to je-“ Bill udržel pryč zoufalou podrážděnost a položil se na gauč. „To není všechno, to-chci říct, myslel jsem, že jsme… že to je pro tebe něco nového.“ Zvedl pohled, a pak se s ním rychle vrátil k sobě do klína. „Něco nového pro nás oba, něco… Něco.“
„…Je.“
„Se sahvahdem na šedesát osm dní?“ Billův hlas byl nevěřícný.
Tom odvrátil pohled a povzdychl si.
„Nikdy jsme si nebyli tak blízcí,“ zamumlal. „Bylo to, jako bych byl Danielovi pořád něco dlužen. On se na naše spojení nedíval s radostí. Ale já ano.“
Bill se zarazil nad smutkem v Tomově hlase. „Bylo to zasnoubení z vůle tvého otce?“
„Ne. Vlastně jsem ho našel já. Je to mladší sourozenec blízkého přítele. Vyrostl jsem s tím, že jsem ho vídal, a myslel jsem…“ Tomovi došla slova a pokrčil jedním ramenem. „Myslel jsem, že bychom se k sobě hodili. Ale myslím, že jsem se spletl.“
„Co se stalo?“
„Měl rád dotyky muže, ale ne moje dotyky. Každý týden mě odstrčil. Říkal, že si to chce nechat až na naši svatební noc. Měl jsem tušit, že je něco špatně; Dům Qul není ani trochu Zbožný. Měl vztah s jedním z pracovníků mého otce; v rafinerii na hedvábí na druhém konci města. Pak mi došlo, že to bylo jediné provinění, o kterém jsem věděl.“
„Představ si moje rozpaky, když muž, velmi překrásný blonďák, dělá scénu s mým sahvahdem, a já jsme ten jediný, který neví, co se děje. Bylo mi tak…“
„Můžeš se na to podívat z mojí pozice? Vůbec jsi tomu nepomohl, když jsi ukázal svou moc na veřejnosti.“
„Jsi naštvaný, protože nejsem ta pokorná věcička, o které sis přečetl v mém spise v Infonexu?“ Billův hlas byl sladký jako sirup a Tomův pohled ztvrdnul.
„Fajn. Ty takhle chceš hrát, je mi to jedno; právě jsi mi připomněl, že mám stále ještě moc práce.“ Zvedl se Tom a ještě se otočil na svého sahvahda, než odešel. „Doufal jsem, že přijdu a budeš mít lepší náladu.“
„Okolnosti se nezměnily, proč by měla moje nálada?“ zeptal se Bill uštěpačně.
„Uvidíme se zítra, Bille.“ Tom odešel bez jediného pohledu zpátky a Bill se rozhlédl, nerozumně, chtěl něco, čím by mohl praštit. Váza vedle dveří se zachvěla na svém podstavci a roztříštila se na zemi. Bill se podíval na rozbitý kámen, a s mávnutím zápěstí byla váza zase celá, na svém místě.
Nebyl připravený Tomovi odpustit, ať už mu to Tom vysvětloval, jak chtěl.
„Ta byla mého dědečka.“
Bill trochu nadskočil, otočil se ke dveřím. Bushido vcházel dovnitř, obličej buď zamračený soustředěním nebo frustrací. Bill si nebyl jistý.
„Tvůj sahvahd odešel poněkud naštvaně,“ pokračoval, zavřel za sebou dveře. „Znovu jsem mu nabídl, že ho vyprovodím a on mě znovu odmítl.“
„Jsme… teď trochu v napětí,“ vydechl Bill, ztěžka si přešlápl. Nenáviděl bavit se o Tomovi s Bushidem, ale teď to bylo ještě horší, když stál přímo před ním.
Bushido se nad tou zprávou málem zaradoval, ale Bill vypadal zoufale. „…to vidím.“
„Co vaše práce?“ naléhal Bill, nesnažil se zamaskovat podráždění v hlase. Byl naštvaný na Toma, ale potřeboval si to na někom vybít.
„Nedělej to,“ řekl Bushido a Bill se cítil jen trochu provinile.
„Nedělám,“ odpověděl mrzutě Bill.
Bushido se zamračil a přešel hlouběji do pokoje. „Byl to hovor, který jsem musel přijmout.“ Byla to pravda; než se dozvěděl příčinu hovoru, informace na datapadu mu poroučela, přijmout ho.
„To mám radost.“
„Bille.“ Hlas měl hluboký a drsný. Bill se zachvěl a otočil se k Bushidovi se zamračením v obličeji.
„Budete mi říkat, jak se chovat a jak se mám cítit? Stejně jako on?“ zeptal se s nakrčeným obočím.
Bushido se zamračil. „O čem to mluvíš?“
Bill cítil, jak se mu chvěje čelist a silou se ji snažil udržet na místě, sklonil hlavu. Nebude brečet. Nebude.
„Bille,“ řekl Bushido, jeho hlas vůbec nezněl, jako by ho chtěl kárat. Udělal krok vpřed, srdce ho bolelo z toho, jak se Bill tvářil, když se ho dotkl. Bill ho nechal přitáhnout si ho blíž, když ho objal, Bill se na něj zoufale pověsil. Vydechl a nadechl vůni Billových vlasů. „…Nikdy bych se k tobě nechoval, jako kdybys byl můj majetek.“
Bill popotáhl ne tak daleko od jeho ucha, položil si bradu na jeho rameno. „Můžete teď nebýt tak úžasný?“
„Maličký, proč jsi tak zádumčivý?“ řekl Bushido a Bill cítil, jak mu hlas drnčí v hrudníku, jak velká dlaň chytá jeho temeno hlavy, jemně zajíždí do jeho vlasů.
„Přišel jsem na něco ohledně Toma, z čeho mám nevyrovnaný pocit a připadám si víc než naivní.“
„Co je to?“ zamračil se Bushido; Tom byl až moc mladý na to, aby ve svém životě udělal nějaké přešlapy, ale jestli se něco ze života na bojišti naučil, bylo to, že můžete vidět všechno a stále být překvapený.
„Tom měl přede mnou dva sahvahdy!“ odtáhl se Bill, aby mohl vidět rozhořčení v Generálově obličeji. Jeho ráže zeslábla, když Bushido neopětoval jeho zlost.
„…Aha.“
„Aha?“ zopakoval Bill, odtáhl se víc. Bushido povolil stisk na jeho bocích, aby mu nebránil. „To je všechno?“
„Bille, ty…“ vydechl Bushido. „Je přístupný déle než ty; je naprosto normální, že muž jeho postavení měl už alespoň jedno zasnoubení.“
„Já neměl.“
„Tvůj sahvahd není Zbožný.“
„On mi o těch zasnoubeních neřekl! Neměl jsem to vědět?“ zeptal se Bill a vytrhl se z Bushidova sevření. „Ne, já na tuhle informaci přijdu v klenotnictví! Narazil jsem na jeho minulého sahvahda,“ odsekl. „Byl drobný, a blonďatý, a perfektní. A pak jsem musel přijít na to, že byl zasnoubený s Tomem. Je to tak správně?“
„Rozumím tvému rozrušení-„
„Zlosti,“ opravil ho Bill. „Nejsem rozrušený, jsem rozzlobený.“
„Musím nesouhlasit. Myslím, že frustrace se tě drží víc než zloba.“
Bill se podíval na Bushida. „Cenil bych si, kdybyste mi neříkal, jak se cítím.“
„Neříkám. Jediné, o co tě žádám, je, podívat se na situaci rozumně.“
„Já se na ni tak dívám! Neřekl mi to a-„
„Zdá se, že veškerá tvoje zlost plyne z faktu, že jsi přišel na jeho minulého sahvahda od někoho jiného než od něj. Maličký, svět se netočí okolo své osy jen pro tebe.“ Připomněl mu Bushido. „Tom měl život i před tím, než jeho otce kontaktoval tvůj otec, stejně jako ty.“
Bill se zarazil, probodl ho pohledem. „Omlouvám se, že jsem tak sobecký ohledně mých citů,“ řekl chladně. „Musím vám připadat jako dítě. To si pamatujte pro příště, až mě budete chtít ošoustat!“
„Právě teď se chováš jako dítě,“ odpověděl Bushido. „Nebudu tvou poznámku komentovat.“
„Ne, sluší vám, když se zdržujete emocí.“ Protočil Bill oči, jen stěží potlačil nutkání dupnout si.
„Jsi host v mém domě, Bille, ale nedovolím, abys se mnou takhle mluvil. Jestli chceš vědět, proč si myslím, že se chováš jako dítě, je to proto, že odmítáš, aby lidé dělali chyby, aby udělali přešlap na cestě životem. Soustředíš se jen na to, co jsi zjistil o Tomových sahvahdech od jiného člověka. Přemýšlels někdy, proč ti to neřekl? Že se možná bál tvé reakce a nemyslel si, že taková chyba stojí za tolik bolesti? Nebo sis prostě jen liboval v tom, být ublížený?“
„Ale-„
„Ne,“ přerušil ho Bushido. „Já mluvím, ty poslouchej. Jak jsem už řekl, Tom je dospělý déle než ty. Společnost má svá omezení, co se tvého sahvahda týče, stejně jako ohledně všech ostatních prvních mužů. Dokonce i já jsem už měl sahvahda.“
Bill vypadal ohromeně. „Vy…? Ale… proč jsem to nevěděl?“
„Nebylo to něco, na co ses ptal, zatímco jsme šoustali,“ řekl mu Bushido, hodil po něm jeho vlastní nadávkou. Vypadal, že se mu povedlo Billa umlčet, alespoň na chvíli, dokud se nenadechl. „Takové věci se dějí, maličký. Často v životě najdeš, že ať slíbíš cokoliv, a myslíš to vážně sebevíc, přijde čas, kdy bude nemožné slib dodržet. Myslel jsem si, že tohle bys měl chápat.“
Bill znovu popotáhl, i když to spíš znělo, jako když se chce smát. „Chápu. Takže nic není neporušitelné.“
„To jsem neřekl,“ popřel Bushido, začínal být sám celkem rozhořčený. „Ty diskredituješ původní výrok, který slib započal. To je celkem neporušitelné. Ale nějaké věci… nemůžou být jinak.“
„Všechny věci jsou zvladatelné, pokud máte dost sebekontroly.“ Založil Bill ruce na prsou a otočil se pryč.
Bushido zaskřípal zuby, byl už unavený Billovou malicherností. Snažil se vysvětlit mu svou pointu a Bill nedělal nic jiného než to, že na něj házel ošklivá slova jen proto, aby vyhrál boj. Maličký se zdálo jako dobrá přezdívka, obzvlášť teď.
„Musí být celkem těžké, být jediným perfektním stvořením na světě,“ řekl a natáhl se po klice od dveří. „Omlouvám se za nás všechna méně dokonalá stvoření, že se nerovnáme tvým standardům.“
Jestli se Bill otočil a chtěl ještě něco říct, Bushido mu zabouchl dveře před nosem, než to stihl udělat.
No, teda.. co říct, rozjíždí se to pěkně. Už teď se těším na další sobotu.
Pěkné
Poptavde byť Bill alebo Bzshido s Billom asi zatrasiem aby sa uvedomil, lebo to trochu prehana.
nedokážu šokem zavřít pusu..
Bill mi někoho děsně připomíná. taky jedno takové dítě odmítající dospět. nedokázající se vyrovnat se svým hněvem na sebe, na okolí..na svět, který se netočí kolem něj. o důvod víc, proč mám tuhle povídku v srdci. ♥
ale musím uznat, že ty hádky byly výborný. hodně to Toma i Bushida odkrylo. snad Billovi všechno nedojde až příliš pozdě.
Billisek by mněl dostat nějakou lekci,aby se zamyslel.Sam mad sebou.
Panebože, ten Bill je mi protivný čím dál víc! 😀 Ale musím teda uznat, že Bushido mě dost překvapil a to mile. Jsem ráda, že Billovi řekl, to, co řekl. Snad se Bill nad sebou zamyslí. Bushido je strašně fajn, ale v tomhle příběhu ho prostě nesnenu. Nemůžu za to. Kdyby s Billem nespal, tak bych ho asi měla hodně ráda, ale takhle to bohužel nejde…