autor: Nisch
„Hele, co je s váma dvěma…“ zeptal se Gustav twins.
„Nic, co by bylo?“ dělal Bill jako by nic… vlastně… dyť se vážně nic nestalo… nebo ano?
„Jasně… nic, určitě… Hele, nedělejte blbý… něco s vámi je, protože takhle se nikdy nechováte…“
„Ježiš, nic nám není… prostě nemáme moc náladu, no… tak se do toho neser, ano?“ řekl mu otráveně Tom… Bill ho chvilku překvapeně pozoroval… uhnul pohledem, až když se na něj jeho starší bratr podíval. Opět ucítil, jak se mu krev hrne do tváří. Tom se jen usmál… kupodivu mu to připadalo roztomilé.
„Ale fakt, nekecám… vážně tam byla…“ smál se Georg
„Nevěřím ti… ty neumíš lhát, Georgu… to ti nesežeru…“ řekl pobaveně Tom.
„Si nevěř viď…“
„No nebudu…“ smál se Tom
Kluci seděli v restauraci poblíž studia… Tom s Georgem se pořád dohadovali. Gustav radši odešel… navíc měl rande se svou přítelkyní… jediný, kdo si připadal jako kůl v plotě, byl Bill… bylo mu líto, že si ho Tom nevšímá… nejvíc ho ale zabolelo, když si všiml blondýnky, na kterou se jeho starší dvojče pořád otáčelo, dokonce k ní i šel… a co bylo nejhorší?
On ji políbil!… sice jen na tvář, ale i přes to…
To už bylo na Billa moc… vstal a utekl ven, tam se to snažil rozdýchat a zahnat slzy, které se mu draly z očí ven. Raději nasedl do auta a odjel domů… nezajímalo ho, jak se dostane Tom domů… vždyť si ho ani nevšiml, tak proč by se měl o něj starat?
„BILLEEE!“ … „Sakra!…“ zanadával Tom, když viděl vzdalující se auto svého bratra… nechápal, co to do něj vjelo… prostě se sebre a odjede.
„Co se stalo?“ zeptal se Georg, když se starší z twins vrátilo zpátky do restaurace.
„Odjel…“ řekl Tom nechápavě, zklamaně… zároveň ale naštvaně.
„Jak jako odjel…“ nechápal Georg.
„Prostě odjel!“ řekl Tom trochu víc na hlas, než původně chtěl… pár lidí se otočilo směrem k nim
„Tak klid… nemusíš se hned naštvat…“ bránil se Ge.
„Promiň já… jen mě to naštvalo… prostě se beze slova sebere a odejde…“ povzdychl si Tom.
„Tak já tě hodim domů, ok?“ nabídl se mu dlouhovlasý kámoš.
„Ok…“ usmál se Tom. Až přijede domů, bude si muset promluvit s Billem… musí mu to vysvětlit… mrzelo ho to… vždyť mu nic neudělal… nebo snad… To ne… uvědomil si, co Bill asi viděl. Musel co nejrychleji domů, vysvětlit mu to… říct mu, že to není tak, jak si myslí…
„Georgu… můžeme jet prosím hned?“ podíval se na něj zoufale Tom. Georg to moc nepobral, ale souhlasil. Tom nechápal, proč má takový pocit viny, nechápal, proč tak spěchá, aby to vysvětlil svému bráškovi… nebo, už to snad pro něj byl víc než jen bratr?
Bill dorazil domů… slzy mu pořád tekly po tvářích jako vodopád, který se nechce zastavit…
Jak mu to mohl Tom udělat… Jemu!
„Proč, doprdele… PROČ!“ křičel Bill na celý dům. Byl zmatený… včera by mu to ještě nevadilo a teď? Vždyť tu už měl Tom tolik holek… bylo mu to sice nepříjemné, ale že by kvůli tomu takhle vyváděl?
Bouchl rukou o kuchyňskou linku.
„Sakra…“ sykl… bouchl větší silou, než měl v plánu… ruka mu během chvilky otekla…
to už bylo na Billa moc… opřel se o zeď v kuchyni, po které se sesunul na zem, kde se dal do hysterického pláče…
autor: Nisch
betaread: Janule
Bill musi byt pekne zmateny z toho vseho. Kdyz jeste vcera mu to bylo jedno, ty Tomovy holky a dnes si kvuli tomu zrani ruku.
A Tom at maze pekne domu, protoze, jak vidno, mu Bill neni uplne ukradeny a nebere ho jen jako brasku.
to je nádherný!!!
Úžasné , už sa neviem dočkať pokračka ;)))
Bill je trdlo…chudák, byla to jen pusa na tvář a on nadělá. Ale je mi jasné, že dvojčata to cítěj stejně, ale nějak se té lasky bojej či co….Tom si myslí na Billa a Bill zase na něj. Jen doufám, že Bill se sklidní…jak už řekl sám…měl tolik holek (samozřejmě všichni víme jak to je xD )…no podle názvu si netroufnu odhadnout jak to nakonec dopadne. Dvojčata jsou v rozpacích…já letím dál. Úžasná povídka, hltám, každý slovo 😀