autor: firelucy
Jak to není:
oOo
Svému dvojčeti nelžu, alespoň to si Bill myslí. Ale pravda je, že to dělám. Bill vždy pozná, když lžu, je to zvláštní. Ale přišel jsem na to, že si občas nevšimne menších lží, těch malých nevinných lží, které mu říkám. Těch, kterým je jednodušší věřit, než o nich pochybovat. A to, jak dokážu skrývat své city tak dlouho, je tím, že lžu mému malému bráškovi každý den. On mi nikdy nelže, a když ano, poznám to.
Poté, co Bill usnul v Tomově posteli, se zdálo, že oba chlapci už úplně zapomněli na rozpaky. Další den se vrátili ke svému starému bratrskému já, dokonce i přeskočili ‚nesahat‘ fázi. Všechno bylo dobré, alespoň zvenčí. Uvnitř oba chlapci bojovali.
Tom stále nemohl najít způsob, jak si odpustit vlastní chybu, kterou udělal, když ztratil kontrolu, a vina ho v žaludku bez slitování nahlodávala. Dělal pro Billa vše, jen aby trochu zmírnil jeho bolest. Byl ze sebe tak zklamaný, tentokrát dohnal jejich vztah k samému okraji, i když to nebylo zlé jako posledně. Něco se stalo, něco, o čem Tom nevěděl, a to vinu v jeho útrobách ještě zvětšovalo.
Bill se potýkal se svými vlastními problémy a Tom projednou nemohl vidět, jaké to jsou. Obvykle by byl Billův problém Tomovo chování, ale teď se zdálo, že to je něco ohledně Billa samotného. Tom v Billovi mohl rozeznat stejné příznaky, jako byly ty v něm, Bill sám sebe trestal. Snažil se svou povzbudivou náklonností dát Tomovi vědět, že mu už úplně odpustil, dokonce to dělal častěji než obvykle.
Do toho všeho se oba začali chovat jako dvě velmi se milující dvojčata, která se snažila tomu druhému udělat život dobrý, jak jen to šlo. Což opět vyústilo k protáčení očí Géček, když proti sobě dvojčata bratrsky bojovala o to, kdo by měl udělat snídani, chtěli ji udělat oba. Kdyby je tak dobře neznali, řekli by, že to byla soutěž o to, kdo bude k druhému sladší, v tomto případě to bylo ale nerozhodné.
„Seď klidně, Tomi.“ Bill trochu šťouchl do Tomova ramene a přinutil staršího chlapce se znovu posadit naproti Billovým kolenům. Byli na balkóně jejich hotelového pokoje a Bill se snažil, aby jeho dvojče sedělo v klidu dost dlouho na to, aby úspěšně navoskoval jeho dredy.
„Guh, Billy,“ zakňoural Tom. Nebylo to tím, že by byl znuděný, nebo že Billovy ruce na něm nebyly něco, co by chtěl, vlastně, to byl ten problém. Bill masíroval svými prsty pokožku hlavy dredatého chlapce a bylo to až příliš příjemné. Nechal by se úplně unést, kdyby proti jeho krku neproudil neustále horký vzduch.
Bill za ním seděl na židli, nakloněn dopředu, a usilovně soustředěný na zpevnění všech nových vlasů. Byli u toho už půl hodiny a Tom se vrtěl, jeho mysl začala bloudit, na jakých jiných místech by mohly být ještě jeho ruce skvělé. Rozhodně se běžně nepoštěstilo, že by si byl se svým dvojčetem tak blízko, a myslel na to, jak by jejich ruce mohly prozkoumávat tělo toho druhého.
To bylo něco v Tomových citech k jeho dvojčeti, ty skryly všechno. Tom Billa miloval, hluboce, tím impozantním druhem lásky a chtěl být se svým dvojčetem navždy. Ale také po svém malém bráškovi toužil, chtěl ho víc než cokoli jiného. Pohled na Billovu mléčně bílou kůži a štíhlé ostré rysy chvěl Tomovi žaludkem a v jeho slabině pulzovalo. Bylo dost těžké udržet touhu v šachu s Billovýma rukama všude na něm, ačkoli ne, že by Tom chtěl někdy své dvojče v dotýkání se ho zastavit.
Bill byl vždy citlivější, když se dotýkal Toma, přestože měli oba velmi překroucený pohled na to, co je špatné a co správné. Když Bill šťouchal, Tom hýčkal. Když Bill pátral, Tom hladil. Ale černovlasý chlapec se dotýkal tam, kde to jeho starší dvojče dovádělo k šílenství a to neustále.
Billovy prsty sklouzly až k bodu pod Tomovýma ušima, nepatrně přitlačily a dredáč zasténal. Co Bill dělal, už nebylo jen stylingování jeho vlasů, ale byl to způsob, jak svázat jejich pouto ještě těsněji. Byli jeden druhému velmi oddáni, ale to drahocenné pouto dvojčat potřebovalo péči. Jejich doteky byly způsob, jak tomu druhému udělat dobře, a zároveň, jak mu dát najevo lásku.
Lidé měli dojem, že Tom nebyl tak dobrý ve vyjadřování jako jeho bratr, a to byl také důvod, proč byl v kapele Bill autorem písní. Nicméně pravda byla ta, že Tom byl velmi dobrý ve vyjadřování, ale pouze ke svému bratrovi. Mohli být vzhůru celé hodiny, šeptat do tmy jejich autobusu a říkat si navzájem, jak moc milují toho druhého. Tom byl dobrý v mumlání sladkých nesmyslů do Billových vlasů, do jeho krku.
„Tomi… ty jsi usnul?“ Tom mohl v Billově tichém hlase slyšet úsměv, skutečně si zdřímnul. Billovy ruce byly stále na jeho krku, jemně pohyboval konečky prstů v malých kruzích. Cítil Billův dech na své tváři, byl hluboký a klidný, stejně jako Tomův. Měli tendenci stejně dýchat, proto bylo vždy lepší spát společně.
„Hmm, Billy.“ Tom byl příliš uvolněný, než aby mu dal lepší odpověď, věděl, že stejně žádnou říkat nemusí. Bill nechal naposledy prsty pročesat husté blonďaté dredy předtím, než se dostal na nohy a zatahal Toma za ramena.
„No tak, Tomi, je čas jít dovnitř.“ Billovy neodbytné ruce konečně dokázaly vytáhnout Toma z mlhy a poslušně následoval svého bratra do napůl osvětleného hotelového pokoje, zavřel za sebou balkónové dveře. „Potřebuješ pomoct s čistěním zubů nebo udržíš oči otevřené dost dlouho na to, abys to zvládl sám bez probodnutí si nosu?“
„Jednou, Billy, stalo se to jen jednou,“ zavrčel Tom, ale přesto se usmál. Čistili si zuby v tichosti, stejně by se s plnými ústy pěny nedalo nic víc říct. Když si Bill chystal svléct oblečení, raději Tom odešel do koupelny, nebyl si ještě jistý, jestli už je s ním jeho dvojče na 100% smířené. Uvážil-li, že kdyby viděl jen kousek Billova nahého těla, když s ním plánoval zůstat přes noc, bylo vůbec to nejlepší, že odešel.
Zrovna si přetáhl své obrovské triko přes hlavu a odhodil ho, když Bill vyšel z koupelny. Tom se držel zády ke svému dvojčeti a očekával, že se jeho malý bráška vplíží do pokrývek tak, aby ho Tom mohl hned následovat, byl ještě pořád překvapen, že ho Bill nechal spát ve své posteli tak brzy po tom incidentu. Ale nebylo tam žádné šustění prostěradla a Tomovy ruce ustrnuly na jeho opasku, když k němu zezadu přistoupily lehce dunící kroky.
Když se pěstěné prsty setkaly s jeho rameny, Tom se okamžitě napjal. Horké ruce se rozprostřely na jeho kůži a sklouzly na jeho nadloktí, cestou vytvářely husí kůži. Bill mu odpustil, Tom nemohl uvěřit, jaké má štěstí, že má tak úžasné dvojče. Bill vsunul ruce pod Tomovy paže a hladil jeho boky, třel lechtivá místa, ale prsty nijak nezarýval, Tom se okamžitě uvolnil.
Zdálo se, že obě dvojčata byla ve stavu příjemného rozrušení, jak se Billovy ruce ovinuly zezadu kolem Toma a dlaněmi hladily dredáčovo břicho, bylo překvapující, jak je oba dotýkání se toho druhého tak rychle uklidnilo. Bill si propletl prsty přímo nad Tomovým pupíkem a přistoupil blíž, přitiskl se na záda svého dvojčete.
Tom se usmál, když Billova brada spočinula na jeho rameni, a pak naklonil hlavu a zabořil nos do Tomova teplého krku, mladší z nich byl dnes v noci zřejmě v mazlivé náladě. Tom miloval ty vzácné příležitosti, kdy byl Bill ten, který se takhle citlivě dotýkal, byla to příjemná změna. Opřel se zády proti svému černovlasému dvojčeti a spokojeně nechal úkol otevření svého opasku na Billovi. Bill s tím kusem kovu udělal krátký proces a dal se do práce s Tomovým zipem.
Starší dvojče zaklonilo hlavu a setkalo se s Billovým ramenem, opírali se tváří o tvář. Když zip povolil, Tomovy obří kalhoty se sesunuly na podlahu, následovány Billovýma rukama. Tytéž ruce se opět mihly na Tomových bocích a umístily se přímo v křivce jeho kyčelních kostí a břicha, přesně tam, kde byla kůže hladká a hřejivá a malý hrbolek se dokonale přizpůsobil Billovým dlaním.
Bill něžně hladil známé místo, oba měli na tom druhém oblíbená místa, kterým vždy rádi věnovali pozornost. Právě teď je Bill všechny objevoval. Tom měl velmi citlivé místo těsně pod levým uchem. Přesně tam, kde se jeho ucho setkávalo s krkem, byla kůže jemná a hladká a Bill to místo miloval. V téhle chvíli ho Bill svým malým nosem lechtal, poté k němu připojil své plyšové rty. Tom se mírně zachvěl, Bill netušil, co s ním to místečko dělá, věděl jen to, že se jeho starší bratr cítí opravdu dobře.
Nebylo potřeba slov, když tam dvojčata tak stála a Bill se mazlil se svým bratrem tím nejvíce láskyplným způsobem. Velmi malé polibky na tom místě přistávaly znovu a znovu, a Tomovy oči se zavřely, zatímco se stával omámenějším. Bill začal pomalu couvat a táhl své dvojče k posteli s sebou. Když se k ní konečně dostali, Bill ho neochotně opustil a vyšplhal na matraci.
„Jsi na mě tak hodný.“ Tomův hlas byl tichý a těžký, plný tepla a spokojenosti. Bill se na něj jen nazpět usmál a vklouzl pod přikrývku, držíc ji tak, aby se k němu Tom mohl připojit. Když Tom vklouzl pod bílou deku, podíval se na své dvojče. Miloval, když byl Bill v této náladě, mladší dvojče bylo vším tak uvolněné.
Vše se pohybovalo jakoby zpomaleně, když Tom sáhl na oblíbená místa na Billově těle. Jedna ruka našla zadní stranu Billova kolena, hladila krémovou kůži a mladší chlapec jemně vrněl. Tomovy oči již sledovaly místo, kde se Billova klíční kost setkávala s ramenem, bylo to dokonalé místo. Přímo pod tou kostí byl malý kousek kůže, stejně čistý a bílý jako zbytek Billa, byl jemný a teplý a dokonalý.
Bill zalapal po dechu, když se Tomovy rty dotkly toho místa, když ho dosáhly, bylo to tak intimní a trochu jej to děsilo. Nicméně udělat to, pro něj bylo důležité. Ukázat svému bratrovi, že mu důvěřuje, věřil Tomovi v těchto věcech, které dělal jemu a s ním, a stále se ráno probouzel a dokázal být opět jeho příliš ochranitelský starší bratr.
V Billově hrdle se vytvořil malý vrnící zvuk, zaplnil Tomovy uši a způsobil na jeho kůži chvění, jeho rty se přitiskly na tu jemnou pokožku. Tom dával na to místo polibky otevřenými ústy, vleklé a procítěné a pohlcující, a z mladšího z těch dvou vycházely spokojené vzdechy. Billovy steny vždy Toma dováděly k šílenství, ale tentokrát ho spíše konejšily ke spánku.
Čirou náhodou nechal svůj jazyk vyklouznout z úst, Bill se tiše zachichotal. Pak ho Tom zase stáhl, nechtěl pokoušet štěstí. Skláněl se nad svým dvojčetem, opřený o loket a Bill se na něj s přivřenýma očima usmál. Černovlasý krasavec zvedl paže a Tom se do nich přitulil, ovinul své vlastní ruce kolem Billova štíhlého těla. Za chvíli bylo slyšet šustění přikrývky, jak se jejich končetiny propletly, a čela se na sebe natiskla.
Polibek na dobrou noc si našel svou cestu do koutku Tomových rtů, měl přijít na jeho tvář, ale neodtáhl se, když minul. Tom mohl cítit každý centimetr Billova těla, zejména ten kousek jeho zad, kde Tomova dlaň ochranitelsky spočívala. To bylo další místo, o které Tom pečoval. Ne proto, že bylo hladké a teplé, ne proto, že si dokázal představit, jak se tam prohýbá, když Billa laskal ve svých fantaziích, ale proto, že to místo bylo označené území. Umístěním tam své ruky mohl celému světu říct, že Bill je jeho a jenom jeho, aniž by to někdo věděl. Bylo to jeho místo.
„Dobrou, Tomi…“
oOo
Tom si nacpal do pusy teplé vafle s jahodami a cukrem, což nebyla sice nejzdravější snídaně, ale rozhodně ta nejlepší. Bill se chichotal pokaždé, když kousek jídla minul Tomova ústa, dost toho nadrobil.
Černovlasý zpěvák odpočíval s hlavou v dlaních, lokty na stole a oči upřené na svého bratra. Zdálo se, že Bill neměl toto ráno oči pro nikoho jiného než Toma, a Tom to miloval. Mít Billovu plnou pozornost, bylo téměř něco posvátného, jindy se o ni musel s mnoha dalšími dělit, když teď byli slavní. Ale Tom měl část Billa, kterou neměl nikdo jiný, to mu stačilo, a tak nebyl problém se o své dvojče podělit, i když mu to stále vadilo.
„Na co koukáš?“ Tom dojedl vafle a sedl si stejně jako jeho dvojče, upřeně se díval nazpět do Billových očí. Kdyby na něj takhle intenzitě koukal někdo jiný, asi by Tom svůj pohled odvrátil, ale tohle byl Bill. Nedělalo mu žádný problém upírat pohled do těch zlatých světelných studánek tak dlouho, dokud nad sebou dokázal mít kontrolu. Mohl by se v nich tak snadno ztratit.
„Na tebe.“ Nepatrné zamumlání vyloudilo u Toma úsměv a natáhl ruku, aby dal Billovi pramen černých vlasů za ucho. Poslední noc byla pro oba prospěšná, byli teď více v pohodě. Zdálo se, že došli k tichému porozumění si, že k Tomovu uklouznutí a Billovu pláči jednoduše nedošlo. Pro oba to tak bylo lepší.
Měli jít dnešní noc po rozhovorech a vystoupení na párty. Tom nemohl celý den ze svého dvojčete spustit oči a to samé platilo i u Billa. Oba věděli, že ke konci noci opět skončí ve stejném pokoji. To byl důvod, proč si oba v duchu připomínali, aby moc nepili. To byl důvod, proč se ten den Tom nepodíval po žádné holce, stejně by si žádnou na pokoj nevzal. A to byl důvod, proč si Bill před odchodem vyměnil boxerky, aby to nemusel dělat, až se vrátí a Tom bude s ním.
Když se Tom Billa zeptal, pro koho se tak oblékl, Bill odpověděl, že prostě rád vypadá hezky. Když se Bill zeptal Toma, proč nepil, Tom odpověděl, že prostě neměl chuť. Oba lhali, oba věděli, že druhý lže a ani jeden z nich se už dál neptal. V minulosti uzavřeli pod starou třešní za domem smlouvu. Že nikdy nebudou jeden druhému lhát. Později uzavřeli pod bílou hotelovou přikrývkou další smlouvu. Že jestliže si někdy lhát budou, měli by mít dost dobrý důvod na to, se nevyptávat.
Vždycky poznám, když mi Billy lže, ale někdy si přeji, abych to neuměl. Tak moc to bolí, pokaždé když mi zalže. Nikdy mi neříkal ty nevinné malé lži, pouze ty opravdu velké, ty, které mění život. Myslím, že to je důvod, proč se nevyptávám, protože se zdají být tak nebezpečné. Ale poznám, když to, co mi říká, je lež, stejně jako to pozná on. Držím před svým dvojčetem tajemství, musím lhát, abych ho dokázal udržet. A můj malý bráška drží tajemství přede mnou, vím to, protože vždycky poznám, když lže.
autor: firelucy
překlad: xoxo_Lady & flixo
betaread: Janule
Doufám, že se v příštím díle už něco stane, protože ten smutný Tomi mě deptá 🙁
Děkuji za překlad ♥ ^^
Miluju to. Jedna z mála kvalitních povídek, co se tu dají najít, a autorčina schopnost popisovat jejich lásku a vzájemnou potřebu by měla být inspirativní pro všechny.
"Potřebuješ pomoct s čistěním zubů nebo udržíš oči otevřené dost dlouho na to, abys to zvládl sám bez probodnutí si nosu?"
"Jednou, Billy, stalo se to jen jednou," zavrčel Tom, ale přesto se usmál… // Och, tohle mě skvěle rozesmálo! 😀
Krásný díl, stejně jako vždy! ♥
Děkuji za napsání a za překlad! :))
Znovu nádherný dílek. Já to prostě miluju, ten způsob popisu jejich vztahu, prostě skvělý…
Přiznávám, že jsem prostě musela dočíst originál, ale přeložený je to mnohem lepší, takže díky. 😀
Tohle je pro mě naprosto překrásné zakončení týdne. Něžná, procítěná povídka, která uvnitř mě vyvolá zvláštní pocit spokojenosti a na tváři úsměv.
Miluju ji, protože je tak něžná a láskyplná. Je napsaná krásným stylem a navíc je tam popsán ten vztah, který na tom páru prostě miluju.
Nádhera 🙂
Super
tak i…Bill má tajemství? má snad někoho? nebo to bylo pro Toma? oO no jsem zvědavá jak se to příště rozvine 🙂
tohle je naprosto dokonaý..:)..miluju ten jejich vztah..ale…furt čekám kdy z toho bude něco víc než jen..letmé doteky…ty nevinné…:).
Och bože ono je to také nádherné že sa to nedá ani slovami popísať :)… bože ten ich vzťah je taký krásny… teraz už nepochybujem o tom že Bill má Toma tiež tak strašne rád ako on jeho… to ako sa navzájom dotýkali, hladkali a to všetko 🙂 och je to jasné… a tá pusa ktorá skončila v Tomovom kútiku bola úžasná… skoro som sa pri tom rozpustila… bože milujem to a naozaj sa neviem dočkať ďalšej časti… je to krásne a strašne moc ďakujem za preklad! je skvelý 🙂
Já prostě nemám slov♥ Tahle povídka je tak krásně něžná, plná citů až někdy přestávám i dýchat abych tu krásnou chvíli mezi dvojčaty nepokazila. Miluju ty jejich vzájemné doteky, to, jak jemně a s láskou o sebe pečují♥ Miluju jejich povahy♥♥♥