Unbekannt Liebe 16.

Tom:

No, tak teď by mě zajímalo, co mu řeknu… Nebo spíš, jak mu to řeknu… Že by třeba jednoduše: ´Vlastní bratr se mě z nudy snažil vzrušit a povedlo se mu to´? No to radši ne! Nebo: ´Viděl jsem jeho tělo a byl fakt sexy´? To už vůbec ne… Tohle bude… ještě síla. Když teď bude fyzika… Budu mít času na přemýšlení určitě dost… Zvoní, a tudíž mám 45 minu na to, abych vymyslel, jak mu to říct.

Přišel učitel – třída vstala, učitel kývl hlavou – třída si sedla… Nic novýho. Učitel začal něco vysvětlovat, takže můžu přemýšlet… a doufat, že to za mě Andy vyřeší tou svou nedočkavostí. Vím, že když se tak rychle ptá, nemyslí to špatně. Ale mě vážně nenapadá, jak to říct. Asi bych si měl hlavně urovnat, jak to celý bylo…

Takže… Přijel, choval se jak namyšlená diva… Očividně i nadržená diva. Když jsem si lehl na druhou stranu postele, než ležel on, začal… provokovat a dráždit. Přejížděl mi jazykem po krku a… Mě to vzrušilo! Pak jsem ho viděl se převlíkat… A musel jsem uznat, že jeho nevyspělý potetovaný tělo je vážně sexy, a té hvězdy na podbřišku bych se chtěl dotýkat… nejen rukou. Krom toho ještě takovej vedlejší poznatek… Má pěknej zadek. Potom mě chválil za těstoviny, a pak mě zase dráždil – a že to fakt umí, jsem to nevydržel a utekl se svým ´dobře postaveným stanem´.

Oh, to už zvoní? To mi to přemýšlení tak trvalo? Alespoň vím, co bych měl Andymu hlavně říct… A co vynechat… Čímž směřuju k ránu. Naštěstí mu opravdu můžu věřit, takže vím, že nikde nic neřekne a bude se mi snažit pomoct. Alespoň doufám. Dobře, jdu na chodbu na ´naše místo´. Sotva se opřu o parapet, už ho vidím skoro běžet směrem ke mně. Nádech… Výdech… Pozor… Teď!

„Tak co se stalo?!“ Přesně tohle jsem čekal.

Andy:

Nemám ponětí, co učitel ve fyzice říkal. Vůbec jsem ho nevnímal. Celou dobu jsem přemýšlel, co se za ten den mohlo stát, aby Tom změnil názor na svou orientaci. Vážně mě nic nenapadá… Nebo teda jo… Ale to je dost nepravděpodobný… No nic… Rychle za ním!

„Tak co se stalo?!“ Vyhrknu nedočkavě.

„Já… Nevím, jak začít…“ Přešlápl z nohy na nohu.

„Co třeba od začátku?“

„Od kterýho?“

„Od úplnýho?“ Ono je začátků víc?

„Jako od jeho příjezdu?“ Kývnu hlavou, jako že jo.

„Přijel a choval se jako rozmazlená diva…“

„To šlo vidět i tady. Dál?“

„Hm, trošku jsme se hádali… Lehl jsem si na postel a…“

„A?“

„No… Nejspíš se mě pokoušel… ehm… vzrušit a… povedlo se mu to. Dost dobře…“

„To ještě neznamená, že nejsi čistě hetero. Může… to být prostě jen normální… ehm… reakce na… podnět?“

„Možná… Ale pak to zopakoval o pár hodin později… A bylo to… kurevsky dobrý. A mezi tím… se převlíkal a… Sakra! Tak… už na pohled jemná nevyspělá hruď a ty tetování…“ Zmučeně zakňučí.

„Takže… Shrnuto podtrženo. Přitahujou tě kluci nebo jen vlastní dvojče?“

„Já nevím… Možná oboje?“

„No, jestli tě přitahuje jen vlastní dvojče, tak se v podstatě není co divit, pokud si sám sobě připadáš přitažlivej…“ Nahodím vědoucnej výraz.

„Andy, ale on je… poněkud jinej…“

„V tom případě… Je to zlý.“ Zakroutím hlavou.

„A… Já ti taky připadám… hm… přitažlivej?“ Už nevím, jak jinak potvrdit, jestli je… zaměřenej na obě pohlaví. Sjede mě pohledem.

„Nikdy jsem se nezaměřoval na… tvůj vzhled. Ale vlastně jsem se vůbec nezaměřoval na kluky… Jo, vzhledově… jsi hezkej a docela přitažlivej.“

OmG! Jen naprázdno otevřu a zavřu pusu.

„Budu to brát jako kompliment…“ Jen se trochu začervená a kývne hlavou.

Bill:

Nesnáším fyziku! Je to naprosto totálně nanicovatý a nepochopitelný a mě nezajímá, jak co padá a přitahuje se… I když… Něco se přitahuje a po ´aktu´ to padá xD… No, teď ale ještě tři další hodiny hrůzy… Pak bych si s někým užil, ale… Sám nikam nejdu… Což mi připomíná… Včerejší večer, noc a dnešní ráno. Jo, včera večer byl… milej a v noci mi pomohl… Bylo příjemný být úplně u něho a… ´tulit´ se k němu… A dneska ráno to… mohlo být příjemný, kdyby to nebyl takovej šok… V tu chvíli… jsem se opravdu zarazil. Jen stejně nechápu, proč udělal právě tohle… Jasně, chtěl mě šokovat a povedlo se mu to… Ale stejně nechápu, proč mě opravdu líbal. Leda že bych byl až tak neodolatelnej… Což vlastně jsem. Ale líbání mi přijde… až moc osobní a popravdě mě to trochu mrzí, že mě líbal… Ne, že by to nebylo hezký, ale… Vzal mi můj první opravdový polibek, který jsem chtěl ´prožít´ s někým, ke komu budu ´něco´ cítit. A cítím k němu to ´něco´? ´Něco´ k němu cítím… Logicky. Přece jen je to mý dvojče a i přes ´dobu odloučení´, je mi blízký.

Ach, moje zasněná romantická duše pláče… Sex už jsem měl tolikrát… ale nikdy jsem se s nikým nelíbal. Ale co, blízkej mi je, nebojím se ho, a ublížit by mi určitě nedokázal… Tak je to relativně v pohodě. Co jsem se dozvěděl, tak další hodinu je němčina, a ta je tady v téhle třídě… Což zase ´skáču´ od tématu k tématu… Alespoň se zbavím přemýšlení nad… tím-ke-komu-něco-cítím? Blbost! I když… Cítím. Jo, jsou to náznaky bratrské lásky.

Awww… Učení mělo odvézt mý myšlenky a ono nic! Ale vlastně, co bych čekal? Že by to, o co vůbec neprojevuju zájem, odvedlo moji pozornost? Takže… Teď bych se mohl opravdu zabývat něčím jiným…

Takže znovu vytáhnu blok a tužku a pokračuju v… nevím-co-to-je.

Tom:

Jo, Andy je hezkej a docela i přitažlivej, ale… to spíš… no… Mě prostě k němu nic netáhne. To zní divně, ale alespoň mám kámoše v pohodě a… nemá problém s tím, že mě přitahuje vlastní dvojče… Proběhlo to teda líp a jednodušeji, než jsem čekal. Vážně jsem teď vděčnej za jeho zvědavost a ukecanost… I když bych ho za to občas nejradši zabil. Mám ho rád. Teda ne jako… objekt touhy? Prostě jako nejlepšího kámoše.

OmG, já už tady přemýšlím nad ´objektem touhy´ stejného pohlaví! Což mě přivádí k myšlenkám na Billa… Což mě přivádí k tomu, že je sexy… Což mě přivádí k šílenství!

„Andy, pomoc.“ Kouknu na něj, vyděšen sám ze sebe.

„S čím?“ Nechápavě na mě kouká.

„Se mnou.“ Andy je v pohodě, ale já sám se s tím asi nesmířím.

„Jak jako…?“

„Udělej něco, nebo zešílím…“

„Proč?“

„Protože jsem si ještě nestihl zvyknout na to, že to-stvoření bydlí u nás, natož na to, že se mi všeobecně líbí i kluci…“

„Tohle bude ještě těžký…“ Povzdychne si.

„Hm, to bude…“

„Takže jestli nechceš zešílet, tak mě budeš informovat o všem co se děje, a co si myslíš.“ Prohlásí nekompromisně.

„Andy…“ Zkusím zaprotestovat.

„Už jsem řekl.“ Zakroutí hlavou.

No… Když se do toho vloží člověk s talentem pro psychologii, v tomhle případě Andreas, nemá cenu ani zkoušet protestovat. Takže… Směr další hodina.

„Jdeme?“

„Jasně.“ Zabrán do svých myšlenek dojdu do třídy.