autor: Lenna W.K.T.
Dalo mi to docela práci, napsat to přesně takhle. Přemýšlela jsem, jak to zakončit, i když jsem věděla, že přesně takhle to skončí. Přemýšlela jsem hlavně nad formou, jak to podat, prodat. Jsem spokojená s tím, jak to končí a nic bych na tom neměnila.
Mám v hlavě další nápad, ale než si k tomu zase sednu, abych napsala ke stupňům druhou řadu, tak to potrvá.
Děkuji za každičký komentář, enjoy, a prosím nezabíjejte mě xD Lenna 😉
„Jsem nervózní,“ broukne Bill. Usměju se, je tak sladkej. Pohladím jej po vlasech, které právě pečlive rozčesává.
„To já taky… A jak,“ kouknu do země. „Měl bych to jít zkontrolovat a obvolat, jestli je všechno v pořádku a zařízené. Omluv mě, prosím.“
„Tomy,“ Bill rychle vstane a jde ke mně. Obejme mě. „Dáš mi prosím poslední polibek, jako svobodný muž svobodnému muži?“ koukne mi do očí s jemným usměvem na rtech.
„No jo, vlastně, tohle bude naše poslední svobodná pusa, pak už budou jen ty manželské,“ pohladím jeho ruce na mé hrudi.
Noc jsme strávili spolu. Ani jeden z nás neměl potřebu se ožrat do němoty. Byli jsme spolu a bylo to mnohem hezčí a lepší, než jakákoliv pařba. Vezmu Billa kolem pasu a se vší láskou, co v sobě chovám, jej políbím na rty. Pomalu se probojuju za hradbu zubů a začnu se mazlit s Billovým sametovým jazykem.
„Stále tě v sobě cítím,“ pošeptá do polibku. Ne, Billy prosím, tohle mi nedělej.
„Už se nemůžu dočkat svatební noci, až tě v sobě zase ucítím,“ zaknučím jako pes, kterého mučí, a do polibku přidám trochu dravosti.
„Mh, Tomy, musím se připravit… Běž už…“ broukne Bill. Vezmu ho za zadeček a přitisknu k sobě blíž. Pak jeho zadeček něžně tisknu v dlaních.
„Ale tys mě vyprovokoval,“ bráním se. Bill mi olízne horní ret. „A stále provokuješ.“
„To bych se tě nesměl ani dotknout, protože tebe provokuje úplně všechno,“ usměje se Bill a vymaní se z mého sevření. Líbne mě na nos a v trenkách mě vykope z ložnice. Pecka. Zaklepu na dveře, ale v tom mi na hlavu přilítnou tepláky. Fajn, aspoň něco.
Sejdu dolů a udělám si kafčo, u toho si dám cigáro a obvolávám, zda je všechno okay. Pak zalezu do pokoje, který před Hoshiko měl vypadat jako můj. Dám si sprchu, oholím se, obléknu se. Krasně upravený a voňavý scházím dolů. Už přišel i Billův svědek Andreas a můj svědek Vláďa, jak jsem mu začal zkráceně říkat. Chvíli si povídáme. Pak mě Vláďa odvede k černé limuzíně, Bill pojede bílou. Pomalu už pojedeme, protože připravený je prý i Bill. Zakázal mi, abych byl při tom, když se bude oblékat. Je tak roztomilej. Pověrčivej.
„Jsou tu všichni?“ zeptám se, když se podívám do malé dřevěně kapličky plné lidí.
„Jo, jsou tu všichni pozvaní. Je tu i starosta. Čekáme jen na Billa, ale ten už není daleko. Řidič se ještě vracel, protože si Bill zapomněl doklady,“ Vláďovi to sekne.
„Fotograf? Bude to někdo natáčet?“
„Jo, Andreasova přítelkyně prý má kameru,“ poplácá mě po rameni. „A teď ty? Máš doklady?“
„Už jsou u matrikáře.“
„Prstýnky?“
„Má je starosta.“
„Fajn, všechno šlape, tak nebuď nervózní.“
„Nejsem nervózní,“ bráním se. „Pojď, vzal jsem trochu vodky,“ můj kamarád se na mě šibalsky usměje. Zajdeme k ozdobenému autu a Vladimír z něj vyndá načatou vodku. Oba si silně lokneme. V dáli se objeví velký oblak prachu. Bill přijel. Usměju se a zalezu do kapličky. Sdělím, že Bill je tu a všichni se pomalu začneme připravovat na obřad.
Po chvíli přijde Andreas a dá matrikáři Billovu občanku. A po chvíli se malou kapličkou, narvanou k prasknutí, rozezní první tóny svatebního pochodu. Všichni povstanou. Otočím se a sleduju svého nastávajícího manžela, jak jde pomalu, nervózním krokem ke mně. Natáhnu ruku a vezmu jej za ni. Bill si stoupne vedle mě.
„Vážení svatebčané, sešli jsme se zde, abychom spojili život dvěma mladým lidem. Oba potvrdili, že ví o svém zdravotním stavu, tudíž nic nebrání k jejich sňatku. Přítomný Tom Trümper a Bill Kaulitz si slíbí slib věrnosti a lásky. Spolecně se domluvili, že budou používat přijmení Kaulitz,“ hlas matrikáře se rozeznel celou kapličkou. Do ticha se najednou ozval křik. Střelba. Oba jsme se otočili. Několik postav, oděných do černého, začalo střílet do přítomných svatebčanů. Ihned Billa stáhnu za sebe. Nemáme ani neprůstřelný vesty! Nic!
Doběhnu ke svému letnímu kabátu, kterej jsem si přes oblek vzal kvůli prachu, a schovám Billa pod schody, které vedou na malý balkónek s varhany. To se mi snad jen zdá! Naše svatba! Vytáhnu zbraň a rozhlédnu se po okolí. Všude je chaos a spousta krve. Začnu střílet po postavách v černém. Jenže tentokrát mě moje ruce neposlouchají. Jsem tak rozrušený, tak moc se bojím o Billa. Postavy padají k zemi jako kapky deště a kolem nich se tvoří velké louže krve.
„Tome!“ vyjekne Bill. Seběhnu k němu a schovám se u něj.
„Miluju tě, ať se stane cokoliv, tohle musíš vědět,“ říkám rychle. Střelba utichne.
„Taky tě miluju,“ broukne Bill a tiskne se ke mně. „Nechoď tam!“
„Musím, musím potrestat ty, co nám zkazili svatbu. Buď schovaný! Slyšíš, ať se stane cokoliv buď schovaný.“
„Hej, ty copánkatej srabe! Vylez!“ ozve se ženský hlas. Věděl jsem to. Ta zasraná malá zmije. Vylezu zpod schodů a podívám se na ženu, která stojí proti mně. Je celá v černém jako ninja. Za ní stojí čtyři další muži. Dva jsem zabil. Ale jen dva.
Stoupnu si k oltáři, kde jsme před chvílí s Billem stáli. Hledím jí do šikmých očí. Stáhne šál ze své hlavy a na mě vykoukne černá kštice. Nicméně hlas a obličej zůstaly stejné.
„Kde máš svojí peroxidní škebli, ty zmije?“
„Co je ti po tom, srabíku?“ naseru se a odprásknu frajera za ní. Přesný zásah do hlavy. Držím zbraň namířenou na dalším, ale ke mně jsou obráceny hlavně čtyř bouchaček. „Jsem cokoliv, jen ne srabík. To už jsem se odnaučil. Do toho, zab mě. Udělá ti to radost, viď?“
„Ani nevíš, jak velkou,“ prásk! Další z jejich poskoků padá k zemi.
„Máš šanci. Udělej to!“ vyzývám ji.
„Víš moc dobře, že jsem ti slíbila, že tvé přání ti splním. Bojuj do posledního dechu!“ řekne chladně. Prásk! Prásk! Teď už jsme v celé kapli jen my tři. Bill, já a Hoshiko.
„Vážila si tak dlouhou cestu z Japonska, abys mi překazila svatbu?“ mířím na ni odjištěnou zbraní, stejně tak, jako ona míří na mě.
„Ne, přijela jsem zabránit tomu, na co nemáš právo!“ upřímně se zasměju.
„A ty snad právo máš? Hele, Bill není hračka, není to věc, o kterou bychom se měli prát. Řekl jsem, že budu bojovat, ale né o Billa. Myslel jsem tím jeho srdce, který už dávno patřilo mně. Ty bys s tím stejně nemohla nic udělat. A jaká by to byla potupa pro tebe a pro tvýho papínka, kdyby ti manžel utíkal za chlapem. Ale no tak, Hoshiko. Klidně mě zabij, ale myslím, že to už tě Bill o ruku nepožádá vůbec. Jsi směšná.“
„Nejde o city. Jde o moc. Jde o přísahu, kterou si dali naši otcové, když jsme já a Bill byli malá děti. A až tě zabiju, Bill si mě stejně bude muset vzít a po čase se mě naučí i milovat!“
„Ty jsi zjevně ještě malým dítětem zůstala. Jestli ti jde o moc… Hahaha… Jsi ubohá.“
„Ty máš co říkat! Ty nemáš ani mafianskou krev!“
„Ale mám, brouku, mám. Možná, že mám mnohem víc mafiánskou krev než ty. Můj otec, moje matka, prarodiče i pra prarodiče byli mafiáni. A to, že za tebou stojí celá Yakuza, mě nezastraší. Mám na Billa mnohem větší právo než ty! Udělal toho pro mě mnohem víc, než ty si dokážes představit, a já se snažím stejně udělat i pro něj. Chci, aby byl šťastný. Ale ty? Ty chceš jen tu zasranou moc! Jestli chceš, dám ti všechno, co mám. Diamantové pozemky, ropná pole, skladiště s kokainem! Všechno, kromě Billa. Když ti tedy jde tolik o tu moc.“
„Ale říkal jsi, že si nevyrůstal jako mafián!“
„To říkal, protože to, kdo jsem, jsem se dozvěděl ani ne před rokem. Můj otec mě vychoval v ústraní. A ty jako mafiánská princezna bys to měla vědět. Jenže ty víš o životě mafie velký hovno! To už i já umím víc!“ zařvu na ni. Když se ozve výstřel!
„Tome! Ne!“ ozve se Billův výkřik, když jsem jím sražen k zemi. Hned se seberu ze země, abych to tý zmiji oplatil, ale ona už tam nebyla. Bill mě vezme za ruku. Jeho kravata je od krve. Bože, to né.
*Konec flashbacku*
A zbytek už znáte. Hned jsem skočil do nejbližšího auta a jel do nemocnice. Bill upadl do bezvědomí a celou cestu jsem se bál, aby neodešel. Všichni naši přátelé, známí, Vláďa, Andreas i jeho těhotná přítelkyně. Všichni jsou mrtví. Zabili dokonce i varhaníka a matrikáře se starostou, který nás měl oddat. Všichni jsou pryč.
Probral jsem se, úplně zpocený. Zdálo se mi o naší svatbě, kterou Hoshiko zkazila. Promnu si oči. Podle datumu a času jsem po tom prášku spal tak… Třicetšest hodin. No super. Naštěstí žádné nepřijaté hovory. Vstanu, osprchuju se a vydám se zase do nemocnice. Na sesterně mě hned čapne doktor.
„Ah, pane Trümpere. Zrovna jsem vám šel volat. Otok na mozku povolil a my budeme za chvíli probouzet pana Kaulitze z umělého spánku,“ dá mi ruku na rameno. To je skvělé. Že by mi svitla naděje?
„Díky, doktore. Za všechno.“
„Dnes vypadáte líp, prospal jste se hodně, viďte?“
„Jo, spal jsem jako mimino,“ obklopený Billovou jemnou vůní. Mazlil jsem se s polštářem.
„Vidíte. Bill se vám zatím trochu uzdravil. Měl by být plně při vědomí, ale probudíme ho jen na chvíli, mohl by mít ještě bolesti. Ale jinak je úplně v pořádku,“ poplácám doktora po rameni.
„Děkuji, doktore. Dal ste mi ho do pořádku. Podívejte, nechci, aby to vypadalo jako úplatek nebo tak, to vůbec, ale kdybyste někdy něco potřeboval, jsem váš dlužník. To si pamatujte,“ vlídně se na něj usměju. Společně se rozejdeme chodbou až na jednotku intenzivní péče. Podívám se přes sklo. Spinká. Ještě neví o světě, ale za chvíli zase uvidím jeho oči otevřené. Ve sterilním plášti opatrně vejdu do pokoje. Je tam ticho až na pípající přístroje. Billův obličej je čistý, bez žádných líčidel ani krve ve vlasech. Pěkně se mi tu o něj postarali. Stoupnu si k posteli.
„Ahoj, lásko,“ pohladím jej po vlasech. Chvíli po mně přijde i doktor i sestra. Má tác s nějakou injekcí.
„Připraven?“ podívá se mi doktor do očí. Jen se pousměju a kývnu. Do hadičky, kde má vedenou kapačku do ruky, píchne tu injekci. Trvá to jen pár minut a Bill konečně, po třech dnech, otevře oči. Do těch mých se nalijí slzy šťěstí. Bill se zmateně rozhlédne po okolí. „Ahoj, miláčku,“ usměju se a dám mu malý polibek na čelo. V Billově tváři se objeví ještě větší zmatení.
„Kdo jsi?“
KONEC
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
Jas chcem druhu radu, predsa to nemohlo škončit takto. Som štastna že Bill žije, ale chcem nech si Bill spomenie a nech sa obaja pomstia Hoshiko. Toma mi je teraz veľmi lúto.
Ne tohle ne. To se nedělá, takhle to ukousnout a finish.
Ale musím hlavně chválit. Byloto prostě dokonalé. Ten příběh byl skvěle propracovaný, opravduse mi to moc líbiloa doufám, že se dočkám i druhé řady. I když jsi říkala, že to potrvá. Já si počkám. Jsem v psaní podobná, taky mi to trvá, ale zase to chce na psaní čas a mít to pěkně propracované, jako je právě tohle.
Skutečně nevím, co bych ještě dodala, moc se mi líbí jak píšeš a jaký máš styl psaní.
Druhou řadu prosím takhle to nemůže skončit. Byla to úžasná povídka přečetla jsem ji jedním dechem.
AAAAAAAAAAAAA. No to snad neee. Přesně jsem čekaala, že jim ta čuba tu svatbu překazí..
Druhou řadu prosím ! Miluju stupně ♥
Jsem moc ráda, že se vám stupně líbí 😉 nicméně s druhou řadou počkám opravdu až na to budu mít klid 😉 teď toho mám hodně 😉 ale děkuju moc holky, ste skvělé 😉
týý woe.. to si děláš srandu ne..?? tak to chci druhou řadu hned..!! ¨:D prosííím prosííím smutně koukám..
Tak tohle jakooo neee x(( prosím napiš další řadu.Je to úžasný díl a úžasná povídka,ale ýe by to skončilo takhle,to nemohu překousnout 🙂
Tak tenhle užasnej konec určitě vyžaduje druhou řadu, přímo se hlásí o druhou řadu
a do kelu…ty seš děsná…tak za tohle si vyprošuju pokračování…tahle povídka je absolutně THE BEST…moc se mi líbil ten začátek jak se kluci potkali…a pak to…A pak to: "Nedal by sis pár třešní, Bille?" L U X U S !!! doufám, že se do toho opřes s tejnou vervou jako teď…;-)
Díky moc za tuhle povídku…moc sem si ji užila…:-)
Sakra! Musí to končit zrovna takhle? Musim vědět jak to je dál.. U konce jsem se normálně rozbulela.. Kdy bude další řada? Doufam, že bude, protože jestli ne tak tě najdu a donutim tě mi říct, jak by jsi pokračovala! :DD
Jinak.. DOKONALÁ povídka.. úplně jsem si jí zamilovala!! Vůbec jsem jí nemohla přestat číst..
Hej HEj Hej….. tak na tuhle povídku jsem se přemlouvala hodne dlouho a nelituju….. moc krásně napsané ale v jednom jsi me nastvala…… ukoncila jsi celou povidku v tom nejlepsím…. tak že sup sup další řadu… už na ní netrpělivě čekám 🙂 opravdu kvalitně napsaná povídka jen co je pravda…..
Dokonalý <3…čekám na druhou řadu protože takle to skončit prostě nemůže 😀
Přečetla jsem všechny díli najednou ,ale takhle to skončit nemůžeeeeee!!!!!!!
Přečetla jsem všechny díli najednou ,ale takhle to skončit nemůžeeeeee!!!!!!!