A Mess It Grows 7.

Bill nemohl uvěřit svým očím. Stál tam a vypadal mnohem elegantněji v těch tmavých jeansech a košili lehce nadměrné velikosti. V ruce držel jedinou bílou růži, okamžitě upoutala jeho pozornost. Bill musel uznat, že vypadal trochu nervózně, neklidně stál a zatínal pěst, ale v obličeji se vroucně usmíval.

Bill došel ke stolu a Tom k němu vykročil.

„Ahoj, Bille.“ Řekl a přejel po něm pohledem od shora dolů, spokojeně se ušklíbl nad tím, co viděl. „Vypadáš fakt pěkně.“ Dodal a podával mu růži.

Bill ji váhavě vzal, byl zmatený, že se Tom ani nepokusil o polibek na přivítanou.

„Děkuji.“ Odpověděl, snažil se znít upřímně, setkal se s Tomovým pohledem. „Ty taky.“ Řekl a pokusil se na obličeji vyloudit úsměv.

Tomův úsměv se jen rozšířil. „Chceš si sednout?“ ukázal ke stolu.

Bill přikývl, sundal si bundu z ramen, když se k němu Tom nahnul a odstrčil mu židli.

„Nech mě, já to vezmu.“ řekl Tom a natáhl ruku po Billově bundě.

Bill si ohromeně sedl. Kdo je kurva tenhle kluk? To nebyl ten Tom, kterého znal. Věnoval mu letmý pohled, než podal bundu Tomovi, který ji zavěsil přes Billovo opěradlo a sedl si zpátky na své místo.

„Tak,“ Tom se zhluboka nadechl a podal Billovi menu. „Jak se máš?“

Bill pozvedl obočí na chlapce s velkýma očima před sebou. „Jak se mám?“ zeptal se s lehkým náznakem podezření v hlase.

Tom si odfrkl, aby uvolnil napětí. „Dáš mi na chvíli pauzu? Snažím se zavést konverzaci! Jsem nervózní, víš!“

Atmosféra se najednou zdála uvolněnější, oba chlapci se současně opřeli do svých židlí.

„Ty jsi nervózní?“ rýpnul si Bill nevěřícně. Zachichotal se.

„Nesměj se mi!“ řekl Tom a převrátil oči. „V tomhle nejsem moc dobrý.“

„Co když pěkně kecáš,“ řekl Bill, stále se chechtal. „Pracoval jsi na tom dost tvrdě, abys mě sem dostal.“ Jeho prsty tančily roztržitě po lístcích bílé růže, musel uznat, že byla krásná.

„Jo, to mi říkej!“ vykřikl Tom a začal se smát s Billem. „Nikdy jsem se tak moc nesnažil kvůli číslu.“

Bill se jen usmál, koukal dolů.

„A přesto to stálo za to.“

Billova hlava se vymrštila vzhůru. Tom se jen rozpačitě usmíval, zatímco krčil rameny. Bill cítil, jak se červená. Tom uměl mluvit tak sladce, bylo nemožné se necítit polichocen; každopádně, on věděl, co Tom opravdu chtěl. Musel pamatovat na to, že se Tom chce jen dostat do jeho trenek a cokoliv řekl, byla lež. Nebo ne?

„Děkuju, Tome.“ Řekl a hodil po něm úsměv. „Bože, ty se lísáš!“ lehce zavtipkoval, snažil se zlehčit situaci.

Tom se zamračil. „Ne, to nedělám!“ zakřičel, svraštil obočí dolů a z očí mu zbyly úzké škvírky.

Bill si nemohl pomoct a znovu se začal smát, zatímco potřásal hlavou. „To už nezakecáš, Tome.“

***

„Tak, jak to, že ti tak dobře jde francouzština?“ vyzvídal Bill, nabral si kousek jídla a pomalu žvýkal. Umíral zvědavostí od toho dne, kdy mu Tom tenkrát v hodině pomohl. Vždycky si myslel, že je Tom tupý jak pařez.

Tom se dlouze napil vody, než konečně odpověděl. „Moje matka mluví francouzsky.“ Řekl, jako by to byla úplná samozřejmost.

„Oh,“ řekl Bill, nechal to viset ve vzduchu, který se plnil tichem. Pokývl, než se znovu zeptal. „Mluvíš s ní i doma francouzsky?“

„Už ne,“ odpověděl Tom rychle, horlivě změnil téma. „Hey, chceš kousnout?“ podával mu kousek svého steaku na vidličce.

„Jo, zkusím to,“ odpověděl Bill, odkládaje svou vlastní vidličku.

Tom podržel svou vidličku Billovi. Když se pro ni natáhl, Tom ji žertovně stáhl zpátky. Billovy oči se stáhly, pokusil se vzít mu vidličku znovu. Tom ji opět odstrčil.

Mazaný úsměv se Tomovi rozlil po tváři. „Otevřít.“

Bill si povzdechl a věnoval mu pohled, než otevřel pusu. Tom cítil záchvěv vzrušení a chtíč mu vařil krev, když uviděl lesknoucí se stříbrnou kuličku v Billově jazyku.

Bill se nahnul přes stůl, vzal Tomovu ruku a nasměroval si ji do pusy. Jeho perfektně namalované rty se sevřely okolo vidličky, ujišťoval se, že se na něj Tom celou dobu dívá, než pomalu sjel svými rty z vidličky. Prsty se dotknul svých rtů, jestli na nich nemá nějaké drobky, které tam mohly ulpět, než se usmál na Toma, který měl doširoka otevřené oči.

„To je fakt dobré.“ Vystrčil jazyk, aby si oblíznul spodní ret, čímž znovu ukázal svůj piercing.

Tom ucítil žár ve svém žaludku. Ať už si toho byl Bill vědom nebo ne, bylo to neuvěřitelně sexy.

„Klidně si vem další, když budeš chtít.“ Nabídl mu Tom a ošil se na židli kvůli mírnému problému v rozkroku. Choval se jako třináctiletý zelenáč a potřeboval se kurva zklidnit. „Tak, pojďme doplnit můj seznam ‚Co o tobě vím‘.“

„Hmmm,“ zamručel Bill, postrkoval jídlo po svém talíři. „Co bys chtěl vědět?“

„Co bys chtěl dělat po střední?“ zeptal se Tom.

Bill tuhle otázku nenáviděl víc než cokoliv jiného. Bojoval s nutkáním obrátit oči v sloup. „Dostat se odsud co nejdřív budu moct.“ Řekl chladným tónem.

„Vysoká?“

„Ne.“ Potřásl hlavou, dlouhý havraní pramen mu spadl na rameno.

„Co hodláš dělat?“

„Přestěhovat se do města, cestovat, dělat něco pro svůj život, začít znovu.“ Řekl Bill.

„Nový začátek by mohl být fajn. Taky odsud vypadnu.“ Řekl Tom. „Někam, kde neznají mou pověst a kde to nespí.“

„Máš rád život velkoměsta?“ zeptal se Bill.

„Miluju ho!“ řekl nadšeně mezi sousty. „Miluju ty světla, atmosféru, prostředí, lidi, všechno.“

Bill přikývl na souhlas. „Vím, co myslíš. Nesnáším to tady. Všichni si myslí, že tě znají, odsuzujou tě jen na základě toho, co o tobě slyšeli.“

„Přesně, oba víme, o čem je řeč. Lidi o tobě mluví a všichni sledují každý tvůj pohyb se zadrženým dechem.“ Zasmál se. „Představ si, my dva dohromady musíme tvořit titulky na předních stranách!“

Bill se komicky zašklebil. „Lidi v tomhle městě jsou ztráta času. Zajímají se jen o svou popularitu. Je to jen klišé. Udělají cokoliv, aby se dostali mezi ty ´top´, i kdyby to znamenalo vzdát se svých přátel. Nemají žádnou morálku, žádnou čest, není žádný důvod se jimi zabývat ani zaznamenat jejich existenci.“

Tom zůstal s pusou dokořán. Zaklapl ji, sepjal ruce a položil je na stůl. „Tak, Bille, řekněte mi, jak se cítíte.“

Bill se rozpačitě zatvářil. „Promiň. Slabá chvilka.“ Pokrčil rameny.

„I přesto ti rozumím.“ Dodal Tom. Nastala chvilka ticha po Billově náhlém projevu. Podíval se na Billův prázdný talíř. „Chceš už jít?“ zeptal se ho.

Bill se lehce usmál, žasl, jak rychle to uteklo. „Jo, klidně.“

Tom hodil na stůl víc než dost peněz a vstal, vzal Billovu bundu ze židle a podržel ji. Bill do ní vklouznul a tiše zamumlal poděkování.

„Nemusíš to všechno platit.“ Zaprotestoval Bill, když si zapínal knoflík od bundy.

„Ale jo. Já chci.“ Usmál se a odlesk jeho piercingu udělal Billovi před očima oslňující světelné flíčky. „Doprovodím tě k tvému autu.“ Řekl a nechal Billa určovat směr.

To je ono. Tam se mě pokusí políbit. Přemýšlel Bill zoufale, myšlenky mu běžely hlavou rychlostí světla. Mám mu to dovolit? Nebo je to moc brzo? Jasně, já fakt nechci líbat SuperŠlapku, ale dneska jsem se bavil. Bylo by jen objetí trapné? Potřesení rukou by bylo. Jo, žádné třesení rukou. Možná objetí? Žádný polibek, dokud se nepokusí. Potom možná.

Než si Bill všiml, došli k jeho autu. Oba se zastavili tváří v tvář, čekali, až ten druhý něco řekne.

„Příjemně jsem se bavil, Bille. Doufám, že ty taky.“ Tom se natáhl po klice a otevřel mu dveře.

Bill zůstal stát paralyzován šokem. To bylo všechno?! Nic víc? Vůbec? „Já taky. Díky, Tome.“ Zakoktal a vklouznul do auta.

„Takže si to můžeme zopakovat?“ zeptal se Tom s nadějí v hlase.

„Zítra mám čas,“ řekl Bill, sám sebe překvapoval.

„V noci ti ještě napíšu,“ slíbil Tom.

Bill cítil, že se usmívá. „To zní dobře. Díky.“

„Dobrou noc, Bille,“ řekl Tom, zavřel dveře a odcházejíc pryč, hodil po Billovi ještě jeden srdce zastavující úsměv.

Bill jej sledoval, dokud nebyl pryč z dohledu, a pak praštil hlavou o volant.

„Proč?!“ vykřikl. „Proč to muselo být tak zábavné?!“ vytáhl svůj telefon a podíval se na něj.

Sedm textových zpráv. Dva zmeškané hovory. Gustav.

Bille!! Jak to jde?

Co se děje?

Už na tebe něco zkusil?? Dal si mu facku?

????!!!!! Co je… Chci to věděěěěět!!!

Bill protočil oči, zasmál se. Napsal Gustavovi, aby věděl, že mu brzo povypráví všechny detaily.

Potřeboval si s někým promluvit. Zhluboka dýchal, zavřel oči. Nejen, že se dobře bavil, on dokonce pozval Toma na další rande! Jeho neschopnost držet jazyk za zuby před Tomem ho štvala.

Jediná dobrá věc na tom byla, že mohl vidět, jak ho má Tom docela rád. Což ho jen dělalo jistějším. Nebude trvat zas tak dlouho, aby se do něj Tom zamiloval.
Billa jen znepokojovalo, jak se mu Tom dostával do hlavy. To je to poslední místo, kde by Toma chtěl…

…Okay, předposlední.