autor: Mykerina & Doris
(Bill)
Tak tohle bylo naposledy. Snažím se být potichu jako myška. Vlastně ani nebrečím. Za prvé to tentokrát tak moc nebolelo, i když trochu přeci, a za druhé jsem vůči tomu momentálně otupělý. Jediné, na co myslím, je, jak se dostanu pryč. Georg už za dveřmi jistě není, když se vrátil Tom. Pochybuji, že by ho Tom nechal poslouchat za dveřmi, jak si se mnou užívá. Tomovo pravidelné oddechování mi napovídá, že už spí. Otočím se na bok k němu čelem. Spíš abych se přesvědčil. Nadzvednu se na lokty a chvíli na něj koukám. Takhle když spí, vypadá jinak. Vidět ho jen takhle, asi bych nevěřil, co je to za zrůdu.
Pomalu lezu z postele a natahuju na sebe věci. Svoje původní, ve kterých mě unesli. Nehodlám běžet domů v tom kostýmku, co mě tu nutí nosit. Je ve mně opravdu malá dušička. Bojím se, že se každou chvíli probere a nechci si raději ani domýšlet, co by se mnou udělal. Myslím, že už bych to nerozchodil do konce života. Hučí mi z toho hlavě a do toho slyším jen údery vlastního srdce, když potichu otevřu dveře a proklouznu na chodbu. Je tma a ticho. Narůstá ve mně stále větší naděje, že se odsud dostanu. Už sahám po klice, když se z vedlejší místnosti ozve zakašlání. Leknutím nadskočím a ruce si přitisknu na ústa. Nesmím vydat ani jeden jediný zvuk.
„Prosím… Prosím…“ šeptám si do dlaní a nehnutě stojím na místě. Hlavně, ať ten někdo nevyjde ven.
„Bille!!!“ ozve se Tomův hlas na celý dům, a já se neubráním zděšenému vyjeknutí. Probudil se. Kašlu na celý boty a sáhnu po vstupních dveřích. Jsou zamčené.
„Ale… snad nejsi na odchodu.“ Pevně mě chytnou Georgovy paže.
„Ne… nech mě.“ Křiknu zoufale a už po milionté se rozbrečím. Přes slzy vidím, jak po schodech seběhl Tom. Dokonce se ani neobtěžoval s oblíkáním. Ztratím pevnou zem pod nohama, když mě Georg hodí k němu do náruče.
„Jsi nepoučitelný. Teď budeš litovat svého chabého pokusu. Snad si nemyslíš, že by se ti to povedlo.“ Prská naštvaně Tom a doslova mi rve vlasy. Bolestně zaúpím a podlomí se mi kolena. Na tváři mi přistane ostrá facka.
„Nevážíš si toho, že umím být hodný… fajn. Teď něco zažiješ.“ Sklání se nade mnou a vypadá, že každou chvíli exploduje. „Georgu… kdy sis ty a ostatní naposledy pořádně užil?“
„Ne… ne to ne.“ Nesouhlasně kroutím hlavou, když mi dojde Tomův plán, jak mě potrestat. Tohle ne. Nezvládám jednoho, natož čtyři. A pochybuju, že jsou to něžní milovníci.
„Tome, prosím ne. Prosím.“ Plazím se před ním po kolenou a vztahuju k němu ruce. Nemůžu skoro ani mluvit, jak se slzami zalykám. Při každém mém pokusu o odprošení mě jen surově odstrčí stranou. Georg to jen pobaveně sleduje ode dveří pokoje, kde se nachází i zbytek Tomovy ochranky.
„Na to jsi měl myslet dřív. Aspoň poznáš, kde ti je líp.“ Zasyčí mi Tom do tváře a za zápěstí mě vytáhne na nohy. Táhne mě k těm proklatým dveřím.
„Nee. Prosím. Už to neudělám. Prosím.“ Pláču a snažím se ho obměkčit. Nohy doslova zatínám do podlahy ve snaze ho zabrzdit. Georg udělá mezi dveřmi místo a Tom mě bez milosti strčí dovnitř. Tvrdě dopadnu na koberec. Bolest od nárazu nevnímám a urychleně se po čtyřech plazím zpátky ke dveřím.
„Tohle ne… prosím, prosím.“ Škrábu na ně.
„Hodně si zlobil.“ Ozve se za mnou hrubý hlas. Pomalu se otočím a zakřičím, když vidím, že se ti čtyři s úšklebky na tvářích začnou svlékat. Zběsile kroutím hlavou. Nemám kam utéct. Nemám. Georg po mně hmátne a prudkým tahem mě přitáhne k sobě.
„Jsi hloupý, teď něco zažiješ.“ Zavrčí temně. Ten druhý mi začne stahovat rifle. Škubu se. Kousnu Georga do ruky. Dá mi facku. Spadnu na zem. Trošku se mi zatmí před očima. Chci se zvednout, ale to už mi něčí ruce stáhnou rifle. Ležím nahý, když mi strhnou i tričko. Dva mi drží nohy od sebe, jeden ruce a Georg se chystá zasunout. Ne, panebože, ne!
„NE!“ vykřiknu, když ucítím špičku.
„Ale ano.“ Zazubí se a přirazí do mě. Zakřičím. Bolí to. Sakra, to tak bolí. Vyrazilo mi to dech. Sotva se mi stihne vrátit, už mi někdo vrazil úd až do krku. Zadávím se. Georg mě tvrdě šuká, projíždí mě jako lacinou děvku, penis v ústech mě dusí, nemůžu dýchat, nemůžu. Sedí mi na hrudníku, zběsile přiráží. Kousnu ho. Okamžitě mi přistane facka. Prudce mi škubne s vlasy.
„Tohle už nezkoušej“ zasyčí a znovu mi ho vrazí do pusy. Okamžitě začne přirážet. Nevím, co vnímat dříve, radši bych nevnímal nic. Mám pocit, že mě trhají ve dví. Strašně to bolí. Pálí mě celé tělo.
„Oh… sakra, sakra…“ zasténá ten týpek nade mnou a udělá se. Začnu se okamžitě dusit. Sleze ze mě. Georg už taky zrychluje. Sténá, přiráží, drtí mi boky. Konečně se udělá a vyjde ze mě. Zakňučím bolestí. Chci se stočit do klubíčka, ale někdo mě přetočí na čtyři a než se nadechnu, je ve mně další penis. Vrazili mi ho bez upozornění do zadečku i do pusy. Chvěju se bolestí.
„Tak kuř pořádně, ty kurvo,“ další rána, do obličeje i do zad. Podlomí se mi ruce.
„Tak to ne!“ vyštěkne a znovu mě zvedne na čtyři.
„Oh, si tak uzoučkej, kurva.“ Slyším. Přestávám vnímat. Bolest mě omračuje.
„Prober se!“ dostanu facku. Bolest v zadečku nepřestává, stále je ve mně.
„OH, už budu, už budu,“ sténá a udělá se. V ten moment mi začne další penis stříkat do pusy. Vyjdou ze mě. Spadnu na zem a stočím se do klubíčka. Všechno se točí, všechno mě bolí. Vnímám krev, která ze mě vytéká, vnímám slzy, které kanou z mých očí.
„Hotovo, šéfe,“ slyším.
„Ok, kondomy jste měli, doufám.“
„Jasně.“
„Fajn, jděte…“ zbytek neslyším, protože upadnu do bezvědomí.
(Tom)
No musím uznat, že je parádně zřízenej. Nejspíš jsem si tím naběhl i sám proti sobě. Pochybuju, že ho budu moct v následujících dnech šukat. No co, aspoň kouřit bude moct a třeba konečně pochopí, že já jsem pro něj ta nejlepší varianta a bude hodnej. Leží tam na zemi celý špinavý a ubrečený. Klepe se. Přesto, že je mimo, vezmu ho na ruce a odnesu do koupelny, abych ho opláchl. Rozhodně nejsem nadšenej, když ho musím takhle trestat. Byl bych mnohem spokojenější, kdyby se to prostě obešlo bez těchhle scén. Položím ho do vany a zapnu sprchu. Ihned ho proud vody probere. Škubne sebou a hned bolestně zaskučí a oči se mu opět podlijou slzami.
„Ne… už ne.“ Zbědovaně na mě kouká a kolena si přitahuje k bradě.
„Buď hodný, a už se to nebude opakovat. Teď tě jen umeju.“ Posunu sprchu na jeho tělo. Neuvolňuje se. Jeho strach v očích je dost znatelný. Položím mu dlaň na kůži, abych smyl zbytky spermatu na jeho obličeji a krku. Škubne sebou, ale drží.
„Nemysli si, Bille… já nerad trestám svoje hračky. Ale když neposloucháš, nemám na výběr.“ Mluvím na něj, zatímco oplachuju jeho tělo. Stáhne svaly, když mu chci oddálit stehna od sebe a umýt zasychající krev.
„Ne… já… já sám… prosím.“ Pípne jako raněné ptáče. Chvíli zaváhám, ale nakonec kývnu a ruku stáhnu. Upřeně se na něj dívám, když se omývá. Vypnu vodu, když je hotovy a znovu ho vyndám. Má tendence se ode mě odtahovat.
„Kdy už konečně pochopíš, že u mě jsi nejvíc v bezpečí?“ povytáhnu obočí a zabalím ho do ručníku. Chvíli jen stojí a těká po mně vyplašenýma očima. Nakonec jen nepatrně přikývne a nechá se vzít znovu do rukou.
„Já… já se omlouvám.“ Zavzlyká mi do ramene a znaveně na něm nechá položenou hlavu.
„Na to je pozdě, Bille. Chovej se tak, jak máš a nebudeš se muset omlouvat.“ Zakopnu za sebou dveře a Billa položím do postele. Sundám z něj ručník a jeho drobné tělo se ihned skrčí do co nejmenšího klubíčka. Rozpačitě na mě kouká, když sahá po okraji peřiny. Jako by se mě pohledem ptal, zda se vůbec smí přikrýt. Jen přikývnu a lehnu si vedle něj.
(Bill)
Tohle bylo to nejhorší, co jsem zažil. Pořád to cítím. Každý jejich příraz. A bolest v těle mi to bude ještě dlouho připomínat. Věděl jsem, že pokud mě chytne, tak dopadnu špatně, ale že až takhle. Jsem tady absolutně bezmocný a jediný, kdo mě může tak nějak ohlídat, je opravdu on. Přestože se mi to příčí. Ale myslím, že se dokážu psychicky vyrovnat s ním, ale nikdy ne s těmi čtyřmi. Chce se mi tak moc brečet, a zároveň mě svazuje strach uronit byť jedinou slzičku.
„Uvolni se a pojď ke mně.“ Natáhne ke mně ruku v očekávání, že se k němu přitulím. Nesouhlasně zakroutím hlavou. „Bille…“ napomene mě ostřejším tónem. Jen pevně stisknu víčka k sobě a pomalu se k němu přisunu. „Zasloužil sis trest, že ano? Víš, že sis to zasloužil.“ Mluví tak nepříjemně klidně a přitom mě hladí po zádech. Nejsem přesvědčený o tom, že jsem si tohle zasloužil. Vím ale, co ode mě očekává.
„A… ano,“ zaštknu a lehce přikývnu. I když to znamená lhát sám sobě.
„Vidíš. Tak si to pamatuj.“ Vtiskne mi několik polibků do vlasů. Jeho dlaň mě jemně hladí po bříšku. Usyknu, když sjede na bok a stiskne.
„No no.“
„Bolí to.“ Šeptnu palčivě. Mám tam modřiny, dokonce i odřeniny.
„Můžeš si za to sám. Nemysli si, že se tě teď nebudu dotýkat. Nemine tě to. Jen tě to bude mnohem více bolet.“ Šeptá mi do ucha a mně se chce brečet. Neudržím to a uteče mi slza. Skápne mu přímo na ruku. Ztuhnu. Teď mě ještě zbije.
„Nezhoršuj si to, Bille, zlobils, hodně, a ty to víš.“ Hladí mě po vlasech. Chvěju se. I když nechci.
„Teď se uklidni a spi,“ líbne mě na líčko. Kývnu. Teď opravdu nemám ani ždibeček síly odporovat mu. Zkusím se uvolnit a zjišťuju, že se nemusím ani moc snažit. Jsem tak unavený, že okamžitě usínám.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
Georgu ja tebe a tu tvou gorilí armádičku potkat na ulici tak vás skopu do kuličky a tu kuličku narvu Tomovi do prdele,aby si taky jednou kurevsky užil….mě je Billa tak líto,chudáček,vždyt ma jen tendence jit tam kde mu bylo nejlíp a ty…..no nic těšte se až se potkáme..poroučim se
chudáček…snad se poučil a už nic neprovede aby mu Tom už nic neudělal…a jinak krásné 🙂
teď je mi Billdy tak hrozně líto !!;( je mi z toho uplně na nic!!… snad se to nebude opakovat..
já tak moc doufám, že tohle dopadne blbě! blbě pro Toma! a že si před koncem užije minimálně tak, jako to "dopřál" Billovi!!!
ja by som skor ocakavala nejaky zvrat, ktory by naznacil kus citu a lasky?..alebo cakam marne?..
No sakra, tak to byl mazec. Povídka je super. Nemůžu si pomoct, ale Tom má mé sympatie – syčák, kterého Bill přetvoří k obrazu svému. Doufám 😀
krásnej dílek :)) fakt nádhernej, mě ani vůbec tohle potrestání nevadí:D aspoň je tam nějaká akce 😀
no především musím říct, že krásně píšeš, se čte samo 😉 no a děj? to jsou mi nápady nestačím zírat už od včerejška co jsem začla se čtením nějakých ff:D jsem zvědavá na další
No já zírám. To bylo ale fakt krutý.
Myslím, že Billovi už dochází, že brzy se bude schovávat za Toma a ne před ním utíkat a Tom si ho bude taky chránit.
Jinak tohle se čte vážně samo, jsem žvědavá na další díl.