autor: Little Muse & Majestrix
Bill zíral na tapetu na zdi. Byl to velký symbol Domu Rao a on už asi posté povzdychnul do prázdného pokoje. Lhal, když řekl, že nepovažuje Sídlo Vave za svůj domov. Znal každý kousek svých komnat a chyběly mu známé stíny, které tam byly, nebo obvyklý zvuk sídla uprostřed noci. Tady bylo takové ticho, ale v Sídle Vave byl vždycky někdo, kdo nespal, kdo připravoval věci pro nadcházející den nebo něco dodělával.
Otočil se a podíval se na dveře vedoucí do koupelny. Doma, to je tam, kde by byl Andreas jen o dvanáct kroků dál. Teď tam bylo prázdno, a jak byl tenhle pokoj nepoužívaný, byl plný divného vzduchu. Nebylo to tím, že by to, co ho obklopovalo, bylo nějak neadekvátní. Teď, když byl vzhůru, mohl se zabývat věcmi, od kterých, jak doufal, ho zachrání spánek.
Daniel.
Už jen pomyšlení na to jméno; Bill se zašklebil a vylezl z postele. Infonexus ukazoval, že ještě nebylo ani pět hodin, a Bill zanaříkal. Byl unavený a nemohl spát. Projel si prsty vlasy a stáhnul si je do pevného culíku. Když už těžká hříva neležela na jeho krku, okamžitě mu bylo chladněji. Ale to horko nebylo na jeho kůži, bylo uvnitř.
Tom vždycky uvnitř Billa něco rozpoutal; něco, co tam nikdy předtím nebylo. Vždycky byl stvoření vyžadující doteky; Chtěl, aby se ho někdo dotýkal, hladil ho, hýčkal. Teď by ho nějaké hlazení určitě uspalo.
A on byl na svého sahvhada naštvaný.
Bill se překulil na záda, ale už se nepřikryl. Kopal do peřin, dokud z nich nebyla koule vespod postele. Požár, ta Vize, Daniel, a teď bytí v blízkosti Bushida… tak moc událostí v tak krátkém čase ho zanechalo s pocitem, jako by byl jen osamocený objekt otáčející se ve vesmíru. Jako by jeho duše nemohla odpočívat.
„U všech bohů, spi už,“ povzdychl si sám nad sebou, ale jeho tělo bylo stažené. Teď spánek očekávat nemohl.
~*~
Bushido si sám pro sebe zabručel a převalil se na břicho, doufal, že změna pozice mu dá větší pohodlí. Spánek ho dnes nechtěl navštívit. Ne, když u něj v domě byl Bill. Dokonce, i když byl na úplně opačném konci domu. Bill možná byl v jiném křídle, ale jeho vůně byla tady, stále v polštářích, na kterých ležel.
Bushido nasál jeho vůni, nebyl schopný odolat levanduli, a pod ní vůni Billovy kůže. Tiše zamručel, myslel na Billa v této posteli jen před pár hodinami.
Převalil se na záda a zíral do stropu, zíral na něj, jako by snad ten strop mohl za to, že nemůže spát. Ruku měl položenou na břiše a vnímal, jak se mu břicho zvedá a klesá tím, jak dýchá. Přemýšlel, v jaké poloze asi spí Bill. Ležel na boku; měl u toho své dlouhé černé vlasy na polštáři? Cítil vůni Billových vlasů a změnil polohu, zatímco si jel rukou níž. Přejel si dlaní po své tvrdnoucí erekci a jen letmo zapřemýšlel, jak nedůstojné by to bylo, kdyby se sám sebe dotýkal při myšlenkách na svého milence, nebo kdyby sám šel do komnat v západním křídle.
Nejspíš ne tak nedůstojné, jako kdyby využil Billovu náhlou zranitelnost.
S vydechnutím se vzal do ruky a jednou zapumpoval, usyknul nad tím, jak citlivý byl. Jak směšné. Vždyť si to nejspíš ani nemohl užít, když věděl, jaké to je, držet Billa v náručí, milovat se s ním.
A přeci nebylo nic špatného, kdyby se na něj šel podívat. To by přeci udělal každý hostitel.
Bushido ze sebe shodil peřiny, ignoroval svou erekci a natáhl se pro svou róbu. Jen se na Billa podívá, nic víc. Třeba bude mít štěstí, a až ho uvidí v klidu spát, možná pak usne také.
~*~
Bill opatrně vešel do chodby, rozhlížel se, jestli nejde nějaký sluha. Poslední věc, kterou by potřeboval, bylo, aby ho někdo viděl a myslel si něco špatného. Nebo vlastně, myslel si pravdu.
Ale na tohle nemohl myslet. Kdyby přemýšlel o tom, co právě dělá, tak by to nedělal.
A on to opravdu chtěl udělat.
Ohlídl se a zatočil za roh do hlavní chodby; zalapal po dechu, když narazil do tvrdého hrudníku. Málem spadl dozadu, ale silné ruce ho chytly za paže a držely ho. Když nabral kontrolu nad svým dýcháním a jeho srdce trochu zpomalilo, zvedl pohled a uviděl Bushida, jak se na něj dívá.
„Dobré jitro,“ řekl Bill skromně.
„Dobré.“
Stáli chvíli v tichosti, Bushidovy ruce stále svíraly Billa, oba přemýšleli, jakou omluvu vymyslet. Pak Bill nabral odvahu, kterou měl, i když odcházel ze svého pokoje, a zvedl se na špičky, aby se mu mohl přitisknout na rty. Byla tu chvíle, kdy se cítil trapně a chtěl se odtáhnout, když Bushido zamručel a dlaněmi mu sjel na pas, přitáhl si ho blíž, trochu ho zvedl. Jako odpověď mu Bill dal ruce kolem krku, přitiskl se mu na hrudník, aby se dotýkali, byli tak blízko, jak to jen šlo.
U všech Bohů, neuvědomoval si, jak moc mu chyběl.
Bill nebyl překvapený, když Bushido opustil jeho rty a přejel mu ústy na krk, nebyl překvapený, ani když zády narazil do zdi. Začínala to být známá pozice. Jen letmo zapřemýšlel, co to o něm vypovídalo, než byl znovu zvednut a Bushido začal hladově líbat jeho rty, dravě mu cpal jazyk dovnitř.
Bill Bushidovi zasténal do úst a polibky mu oplácel tak tvrdě, jak to jen šlo. Starší muž se mu vtěsnal mezi nohy a on ucítil, jak mu drsná dlaň zajela do róby a jela po noze nahoru. Bushido ho zvedl výš, třel se o něj a Bill se mu odtrhl od úst, aby se mohl nadechnout, zoufale se chvěl mezi ním a zdí. „Oh, u všech Bohů,“ zasténal Bill, nehty škrábal generála po pažích a útočil mu na hrdlo.
Bushido přitiskl Billa pevněji na zeď, hledal svůj duševní rozum v těle mladíka, ale žádný nenašel. Byl ztracený, o tom nebylo pochyb. Jak mohl žít i den bez tohoto? Bill znovu zasténal, tentokrát hlasitěji, a Bushido si vše rozmyslel.
Dnes bude Billa mít.
Pustil ho a udělal krok vzad, sledoval, jak se Bill málem svezl k zemi, když po něm natahoval ruce. „Ne, kam jdete?“
„Ty jdeš také. Jdeme zpátky ke mně do pokoje,“ řekl rozhodně, vzal Billa za zápěstí. Billova róba se rozepínala, pásek byl naprosto zbytečný; rty měl růžové a oteklé, a lesklé od toho, jak je Bushido laskal. Vypadal… Bushido zabočil a spěchal chodbou, už se těšil, až pod sebou Billa uvidí sténat. Zahnuli za roh a Arthur nadskočil.
„Můj Pane,“ řekl rychle a poklonil se.
Bushido pustil Billovo zápěstí, jako by ho jeho kůže pálila, a odkašlal si. „Arthure, co tu děláš?“
„Sire, je skoro půl šesté; v tuto hodinu vás vždy budím.“
Bushido podrážděně zaúpěl a otočil se k Billovi.
Nebyl tam.
~*~
Bill zaúpěl a dal si ruku pryč z očí. Světlo bylo až moc jasné, a mávnutím ruky znovu závěsy zatáhl.
„Takhle se snad vítá nový den?“
Otevřel oči a posadil se.
„Andy!“ vypískl, vyškrábal se z postele a objal svého přítele. „Dělal jsem si o tebe takové starosti.“
„Ano, no, všichni v Sídle Vave jsou v pořádku. Jen budova byla poškozená.“ Usmál se Andreas. „Trahd lahu se nic nedotklo, ale modré růže jsou pryč.“
„Škoda. Jsem si jistý, že Lord Jorg nemá vysvětlení pro to, jak se to mohlo stát,“ řekl Bill suše a pustil svého kamaráda.
„Samozřejmě. Je bezradný.“ Usmál se blonďák a ukázal na košík. „Přinesl jsem nějaké jídlo; purd samozřejmě, a třešně.“
Billovi zakručelo v břiše a zazíval, usmál se při pomyšlení na jídlo.
„Báječné. Oblečení?“
Andreas se zašklebil. „Oblečení, na rozdíl od jídla, bude nějakou dobu trvat. Všechno shořelo, včetně tvé šatny.“
„Moje soli do koupele,“ posmutněl Bill a dal si třešničku do pusy.
„Mohl jsem si myslet, že budeš brečet kvůli solím.“
„Ale ve městě takové neseženu! Pamatuji si toho muže z Monopole, prodával je v tom podivném…“
„Ah, ano. Ale Bille, můžeme ti sehnat jiné soli. Róby nějaký čas potrvají. Lord Tom spěchá, abys měl novou šatnu co nejdříve a kolekce by ti měla přijít během pár hodin.“
„To je v pořádku. Tak já půjdu zase spát.“
„Řekl mi o té Vizi,“ řekl Andreas váhavě. „O dítěti?“
„Ano. Bylo to opravdu divné.“ Začal Bill vyndávat další jídlo a okamžitě se dal do purdu.
„Chceš, abych všechno vyndal?“ nabídl blonďák s uculením.
„Kdybys byl tak hodný,“ řekl Bill rozverně a jedním prstem rozetřel chutnou rybu na tenkou máslovou placku.
„No, jsem rád, že tě Vize odvedla od požáru, i když tě přivedla do jiného.“
Bill sledoval, jak Andreas vyndává nádobí a trochu se mračil. „K jinému ohni?“
„Generál Bushido.“
„On není hrozba,“ řekl Bill slabě. A pak si vzpomněl na předešlou noc a Bushidovy ruce na svém krku, svých zádech, bocích. „Dokážu se ovládat.“
Andreas mu nalil čaj a nakrčil obočí tak, že dával najevo, jak Billovi nevěří.
„To jsem si jistý, Bille.“
„Dobře.“ Přikývl a natáhl se po půlměsíci melounu. „Ještě něco?“
„Lord Tom přijede někdy kolem páté. Oblečení by mělo dorazit kolem čtvrté; chtěl, aby ses šel podívat, jaké se ti bude líbit, jelikož on nemá čas na to, aby vybíral design a látky.“ Usmál se Andreas. „A vidět tebe.“
„Mmmm.“ Dal si Bill kousek kolkového sýra a chleba do pusy, aby sám sobě zabránil odpovědět.
„Řekneš mi, proč jste se hádali? Vypadals vztekle, a to nemluvím o Lordu Tomovi.“
Bill si usrknul čaje a povzdychl si. „Nepřeji si o tomhle mluvit, prozatím.“
„Dobře, budu tady, kdyby sis potřeboval popovídat. Zavolej otci, bude si dělat starosti. Zprávy o požáru v Sídle Vave byly dnes ráno ohlášeny. Jsme si jistý, že bude očekávat tvůj hovor.“
„Děkuju, Andreasi.“ Usmál se Bill na svého kamaráda, a konečně se posadil ke stolu. Blonďatý sluha začal balit všechno, co Bill nepoužíval. „Musíš odjet tak brzy? Je toho mnoho.“
„Ne, musím se vrátit do sídla; všichni sluhové jsou potřeba k úklidu sutin a musí se dávat pozor na to, aby nikdo nic neukradl. Jsou tam pojišťovací agenti, Lord Jorg kvůli nim vypadá jako lada se vzteklinou.“
„Myslím, že to bych moc rád viděl.“
„Dívej se na Infonexus, do hodiny by tam mohly být fotky,“ zažertoval Andreas. „Ale já už musím jít. Buď opatrný, Bille.“
Bill nad radou od přítele mávnul rukou a zavrtěl hlavou. „Samozřejmě.“
Usmíval se, dokud za sebou Andreas nezavřel dveře.
Sebeovládání, pomyslel si Bill a povzdychl si. To mívával. Na všechno měl pravidla. Nikdy se nedotkl alkoholu, vždycky se modlil, když to bylo potřeba, vždycky vyplnil všechno, co slíbil.
A miloval Toma, miloval. Ale stačil jeden špatný krok jeho sahvahda a sebekontrola byla pryč. Jeden by si myslel, že když mohl milovat dva muže, vybral by si toho, ke kterému je připojený. Zdálo se, jako by na ničem nezáleželo, když se ho Bushido dotýkal.
Za celý svůj život ho nenapadlo, že by miloval dva muže najednou.
Zdálo se, že se za posledních pár týdnů hodně věcí naučil.
Bill začal mluvit, když se dveře zase otevřely, vtiskl si úsměv do tváře a zvedl se. „Andy, ty-„
Okamžitě ztichl, když vešel Bushido v denním oblečení a vypadal více vyrovnaně než v noci, opatrně za sebou zavřel dveře.
„Oh,“ řekl Bill, trochu si urovnal svou noční róbu, všiml si, jak Bushidovy oči sjížděly jeho tělo. „Dobré ráno, Generále.“
„Přišel jsem se omluvit, ale není potřeba dělat to formálně,“ řekl mu Bushido, stál v bezpečné vzdálenosti. Pousmál se. „A je odpoledne.“
„Oh,“ zopakoval Bill, podíval se znovu na závěsy, které zatáhl. „To asi ano.“
„…Spalo se ti dobře?“ zeptal se Bushido, trochu moc lehce, znovu si přitáhl Billův pohled.
„Dobře,“ odpověděl Bill a ztěžka si přešlápnul. „Vám?“
„Ne,“ řekl Bushido jednoduše. „Spát… jen pár hodin, mě vždy unavuje. Měl jsem… ráno něco na práci.“ Myslel na dopis, na hovory, které musel udělat. Říct o tom Billovi počká.
„Oh.“ Založil Bill ruce na hrudníku, jako by se snad sám chtěl varovat. Povzdychl si.
„Nemusíte se omlouvat; byla to moje vina.“
„A ty si myslíš, že jsem měl v úmyslu se jen procházet, maličký?“
„Já…“ Bill sklopil pohled, došla mu slova. „Ne, myslím, že ne.“ Zapíchl oči do podlahy, dokud si neuvědomil, že Bushido vyšel vpřed, a zastavil se přímo před ním. Dlaň zvedla jeho bradu, Bushidův palec ho pohladil po čelisti. Zvedl pohled a spatřil ten jeho, ale Generálův pohled se zdál být zaměřený tam, kde se ho dotýkaly prsty.
„Moje postel voněla po tobě a já…“
Bill zavřel oči, užíval si lehké dotyky na svém obličeji. A jeho zdravý rozum zase odešel.
Cítil dech na svých rtech, a ten nejjemnější dotyk byl náhle pryč, Bushidovo čelo se opřelo o jeho. „Nepřišel jsem si sem pro tohle,“ řekl Billovi tiše. „Spíše naopak.“ Bill cítil, jak vydechl. „Mít tě tady bude nemožné.“
„Můžu odejít,“ nabídl znovu Bill, myslel na svého strachujícího se otce.
„Ne. Tvůj sahvahd má pravdu; se mnou jsi v bezpečí.“
Bill cítil úder v hrudníku při zmínce Tomova jména a málem couvnul. „Umím se o sebe postarat,“ zašeptal trochu rozhořčeně.
„O to nejde. Není nic špatného na tom, snažit se tě chránit, co nejvíc to jde.“ Bushidův palec přejel po Billově spodním rtu.
„Chceš odejít?“
„Ne,“ vydechl nespokojeně Bill. „Chci chtít odejít.“
„Ty… chceš chtít odejít.“
„To značí totálnost toho, co právě teď cítím.“ Vydechl Bill. „No, ne totálnost.“
„Mluvíš v hádankách, maličký.“
„Pak mě polibte a možná najdete jejich řešení.“
„Netlač na mě tak,“ řekl Bushido a couvnul. Bill se cítil podivně dotčený, když se podíval Generálovi do očí a skousl si ret.
„Proč ne?“ zeptal se jemně, hrál si s páskem svého oblečení. Bill zvedl pohled, a jak předpokládal, Bushido se díval tam, kde byly Billovy ruce.
„Protože si zahráváš s ohněm. Když začnu, bude nemožné přestat,“ zachraptil Bushido.
„Možná právě to chci.“ Naklonil Bill hlavu a nechal své dlouhé vlasy spadnout mu na ramena, zatímco si pomalu rozepínal pásek v pase. Jeho puls zrychlil, když k němu Bushido přistoupil a chytil ho za boky.
„Nedělej to, Bille.“
„Chcete to, Anisi.“ Nebyla to otázka, a Bushido vyvalil oči, když se na něj Bill stydlivě podíval a nechal svou róbu sklouznout, nic pod ní neměl.
Bill zalapal po dechu, když se Bushido jakoby z ničeho nic najednou objevil přímo před ním. „Ty… Právě jsi ne…“ došla mu slova, a tak se naklonil a prostě jen Billa znovu políbil, zoufale, pocity z včerejší noci se v něm znovu probudily, když Billa zvedl a odnesl ho k posteli. Bill sevřel svýma dlouhýma nohama Bushidovo tělo a otřel se o něj. Padli pozadu na postel a Bill vypískl, když se na jeho rty začalo znovu útočit.
„Mám jen takhle málo sebekontroly, maličký,“ zabručel Bushido, odtáhl se od Billova zadýchaného těla a posadil se, aby se sám mohl svléknout. Bill se zvedl jen tak, aby se k němu mohl znovu natáhnout, přitáhl si ho do dalšího polibku a tahal mu za pásek.
„Potřebuji vás,“ zalapal po dechu proti jeho rtům, když se mu starší muž znovu usadil mezi stehna. „Ve mně, prosím… oh, prosím…“ nikdy po něčem netoužil tak zoufale; bylo to tak vzrušující a zneklidňující zároveň. Tak lehko se v tomto dokázal ztratit.
Pokud už ztracený nebyl.
Bill už byl tak daleko, že nedokázal přestat myslet na Bushida, když ho kousal do krku, přejížděl jazykem po citlivé kůži a jemně ji sál. Chtěl ho trochu odstrčit, varovat ho, že to tam zanechá něco, co nebude schopný zakrýt, ale bylo to tak… „To je… oh…“ bylo to jediné, co ze sebe dostal, naklonil hlavu na stranu, aby měl jeho milenec lepší přístup.
Bushido ho na chvíli pustil, přejel mu na citlivé místo za uchem a poprvé k němu přirazil; příjemně se o sebe třeli vzrušeními. Bill se ostře nadechl a Bushido zamručel, propletl s Billem prsty a dal mu ruce za hlavu. Našel v sobě tu sílu, aby Billa magií roztáhl tak, jak chtěl, potřeboval do něj prostě zajet, neublížit mu.
„Prosím, jen…“ Bill zvedl pánev tak, aby měl Bushido co nejlepší přístup.
Bushido do něj pomalu zajel, oba dva zasténali nad tím pocitem. „Jsi tak úzký, maličký,“ zalapal po dechu a tlačil do Billa, dokud nebyl úplně v něm.
Bill měl oči zavřené a hlavu zakloněnou, vydechl úlevou. Bushidův penis v něm uspokojoval každičký kousek, a Billovy oči se nedobrovolně otevřely, když jeho myšlenky zavadily o Toma. Minulý sahvahd dělal přesně toto, a teď tady byl on, o nic lepší než-
Bill tiše zasténal, když Bushido znovu přirazil. Nedokázal myslet na nic jiného, než na to, co se dělo mezi jeho nohama, tvrdé přirážení. „Oh, přesně tam, Já jen-“ ze slov se stalo mručení souhlasu, když se Bill natáhl a stiskl Bushidovi rameno.
Bushido své tělo jen stěží ovládal, rukama tisknul Billovy malé boky a přirážel do něj. Potřeboval to víc, než si uvědomoval, a teď mohl-
Jeho datapad zapípal. Tři tiché tóny – znak pro zprávu od armády.
„To si ze mě snad děláte legraci,“ řekl Bill bez dechu a zvedl se na lokty. „Nemůže to počkat?“
„…Ne, maličký, to nemůže.“
Bill ho políbil na rameno, stáhl se okolo něj. „Prosím, nepřestávejte,“ prosil.
„U všech Bohů,“ zaúpěl Bushido, hladil Billa po bocích, snažil se zapamatovat si každý jeho kousíček, než z něj vyjel a znovu přirazil. Bill tiše zanaříkal, pohladil ho po čelisti, jazykem mu přejel po uchu a trochu mu skousl lalůček.
„Bille,“ huboval mu Bushido, zvedl ruku a vzal ho za tvář, aby ho odtáhl. „Dost.“
Bill našpulil rty, ale Bushido ho pustil a odsedl si, natáhl se pro svůj datapad, zatímco sebou Bill dramaticky švihnul do polštářů. Vskutku to byla zpráva od armády a on rychle přepojil hovor do Infonexu ve svém pokoji, položil datapad do stojánku a postavil se.
„Kam jdete?“ zeptal se Bill a znovu zvedl hlavu.
Bushido se na Billa naschvál nedíval, byl rozvalený nahý na posteli a on hledal své oblečení, zvedl ho ze země a oblékl se. „K sobě do pokoje,“ řekl mu. „Musím ten hovor přijmout.“
„Přijměte ho tady,“ navrhl Bill a posadil se.
Bushido vzal svůj pásek a zavrtěl hlavou. „Nemůžu, je to pracovní, je to… je tu protokol, který nařizuje diskrétnost.“
A dokonce, i kdyby tu žádný protokol nebyl, nechtěl, aby Bill slyšel o tom, jak správná jeho Vize byla, a že se splnila tak rychle.
Bill na to nic neřekl, ale cítil na sobě jeho pohled, zatímco se dál oblékal. Když byl hotov, nemohl jen tak odejít, aniž by se na něj podíval, a tak se Bushido přinutil k Billovi otočit, povzdychl si a snažil se pohledem setrvat na jeho obličeji. Na dlouhou chvíli nastalo ticho, zatímco se Bill posadil a zakryl si peřinami svou spodní část těla, svíral peřinu v prstech.
Bushido otevřel ústa.
„Jen…“ zavrtěl Bill hlavou, přitáhl si pokrývku ještě výš a podíval se někam jinam. „To neříkejte. Prosím.“
„Ty a já si potřebujeme promluvit, maličký,“ řekl Bushido, ignoroval jeho prosbu. „O… určitých věcech.“
Bill přikývl a přitáhl si kolena k hrudníku.
„…Vrátím se později.“
Další přikývnutí.
Bushido chtěl říct víc, než si uvědomil, že už tu není nic, co by mělo být řečeno. Nebo alespoň nic, co by říct mohl.
A tak odešel.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Perfektní ♥
Bože, Bille, ty pako! Miluj Toma tak jako Anise a na Anise zapomeň.. :(:( Btw. těšila jsme se celý týden a teĎ se zase nemůžu dočkat dalšího ^^ skvělé!
Sakra, vždycky jim to někdo přerušil, to je tak nespravedlivé! -.- Ten Bill, takový svatoušek to byl a najednou mrdá jak králík 😀
Děkuji za překlad ♥
Jako proč ten Bill je tak s prominutim blbe proč se radči nezamiluje do Toma :(((
No jinak díky za překlad a těšim se na další dílek
uzasné. a Bill, miluj Toma s ním ty bude lepčie
Bigamie by v tomto příběhu už byla maličkost 🙂
Jinde mají prstíky a lubrikant a tady magii, jestli oni se o něco neochuzují 🙂
Jo chlapče, zamiloval jsi se do workoholika. Nádhera story i překlad.
úžasná povídka.. budu zlá, když řeknu, že v ní fandím Billovi a Bushidovi? Prostě mi v tohmhle příběhu sedí k sobě, už se těším na další díl. Každou neděli nedočkavě stepuju u počítače, jestli už konečně.. 😀 děkuji za překlad
přesně, já taky vždycky čekám u počítače v 6 a můžu se zbláznit,když je to tu až v půl 😀
A nemam k tomu slov! Jim prostě neni ten sex dopřán… nebo je, ale ten vrcholnej konec ne 🙁 😀 Jsou to zlatíčka, já je mám spolu strašně moc ráda. 🙂
Tento díl jsem jenom narychlo přeletěla očima, aby mi to stačilo.. bylo tam sténání a pouze jména Bill a Bushido…
Takže co? Konec, definitvně končím s touhle povídkou…
Možná budu až moc hnusná, ale v tomhle momentu bych byla i ráda, kdyby Bushido zemřel… Nenávidím ho, o to víc ho nesnáším v téhle povídce a jednoduše to nemůžu dál číst.. Myslete si o mně už co chcete, nezáleží mi na tom, ale svoje rozhodnutí jsem rozepsala u minulého dílu.
Mam otazku pro Januli a LillKatie…chystate se damy na druhou radu, tim myslim "A broken hallelujah"? Vim, je to blbe, se tak ptat, kdyz jeste ani neskoncila ta prvni rada, ale moc rada bych to vedela:-)
Moc dekuji dopredu za odpoved:-) Druha rada je totiz nadherna a bez prvni se druha cist neda (*wink*).
LillKatie, moc dekuji za preklad.
[10]: Pokud vím, tak jo, pokud nenastanou nějaký nepředvídatelný potíže. Zatím je to tak naplánováno. 🙂 J. :o)
[11]: Mockrat dekuji za odpoved, udelali jste mi touto zpravou neskutecnou radost. Druha rada je totiz hmmmmmmm, jde v ni zkratka o dusi, ne jenom o to telo.
LillKatie, timto ti posilam do budouciho prekladani spoustu sil:-)
[9]: tak já myslim, že bylo zbytečný tohle psát, akorát jsi ublížila pár lidem, kteří na tom tvrdě pracovali/pracují… :/
Vážně bude i druhá? No já se zcvoknu!!! 😀 To je nejskvělejší zpráva dne ♥ LilKatie, vážně tě obdivuju…
[13]: Nějak nerozumím proč bych tím někomu měla ubližovat? Už jsem několikrát napsala, že tu povídku miluju, jinak bych ji nečetla, a taky, že se klaním autorkám za to, že dokázaly vytvořit takové obdivuhodné dílo. Taky jsem psala, že obrovský dík patří překladatelce, musí to být těžká práce překládat zrovna takovou povídku a já jsem jí moc vděčná za to, že tady je, protože je to prostě úžasná věc.
Ale to, že neztrpím Bushida v žádné povídce a ještě tak v takové verzi, kde je tím vědomě ubližováno jednomu z dvojčat, je přece moje věc a můj problém, že to nedokážu dál číst.
Takže vážně nerozumím, komu jsem tím měla ublížit? Možná leda tak sobě, když to jedonuše nebudu číst do té doby, než bude Bill šťastný s Tomem i bez Bushida…
[15]:Kdybych na tebe mela kontakt, tak ti pisnu, jenze ho nemam, tak se timto LillKatie moc omlouvam za tento spam… reknu jen toto…ja ti holka velice rozumim, me ta povidka taky desne nici, ale jak jsem se prave od Janule dozvedela, tak se chysta druha rada a ta by ti moc smysl bez te prvni nadavala. Nebudu psat spoilery, ale ta druha rada je opravdu nadherna, i kdyz taky narocna, ale myslim si, ze by se ti libila.
Ale opravdu te chapu:-)
[16]: V pohoděm naprosto s tebou souhlasím;)
[15]: modrozelená má pravdu;) Dělej jak myslíš, je to tvoje věc, tvůj názor. Nikomu tím neubližuješ, neboj :))
[16]: Já už o tom s Janulí taky hodila pár slovíček… vím, že do budoucna se mi to líbit bude (omlouvám se, pokud tím snad něco někomu prozrazuju). Taky jsem neřekla, že nebudu číst povídku vůbec.
Končím s tím tím smyslem, že se k tomu vrátím, až nastane "můj čas".. Momentálně mám šílené problémy doma i ve škole, náročné spíše po psychické stránce, a vážně mě zabíjí, když v neděli nemůžu usnout, potom celé pondělí nemyslím na nic jiného, než na to, že to ten Bill sakra zase zkopal a já mi Toma líto ze všech možných úhlů pohledu..
Jsem ráda, že je tu taky někdo, koho to ničí.. ne ve smyslu takovém, že jsem za to ráda, to vůbec, ale proto, že aspoň ten někdo pochopí jak jsem to myslela.
Myslím, že už jsem u téhle povídky svými komentáři přispěla dost, dokonce už snad i minule byl pro někoho pobuřující… Proto se tomu budu snažit vyvarovat. Najdu si nějakou hodnou dušičku, nějakou sondu, která mi předem řekne, jestli mám ten článek rozklinout, nebo mě to zase zničí na celý týden.. toť vše, co jsem k tomu ještě chtěla dodat, už dám pokoj :))))
[18]:Klidně ti vědět dám:D Jen na tebe nemám kontakt;)
[18]:Ja te opravdu chapu, ja taky sondovala cele dve rady dopredu. Potrebovala jsem vedet jednu jedinou konkretni informaci (velice zvlastni informaci mimochodem), podle niz jsem se potom rozhodla to cist.
Povidka je natolik dokonala, ze tyto reakce holt vzbuzuje. To je znamka kvality. Je lepsi si to opravdove prozit, nez byt k deji netecna. Takze mi osobne prijdou emoce u povidky zcela zasadni, ale neni to vzdy lehky, to ne.
Neboj se komentovat, pokud jsou komentare v ramci slusnosti a nikdo se nenapada, tak by snad melo byt vse v poradku. Je zajimave se dozvedet, co si o dile mysli jini ctenari.
Tak mrkni nejdriv do kometaru a to ti urcite napovi:-))))
pokud si to dobře pamatuju, tak o téhle povídce se vědělo, že je tam i Billshido, tak pak nechápu, proč když ho někdo rád nemá tu povídku čte:D
ale k dílu:
Já sice mám radši Toma/Bill, on se ten Tom stává takovým milouškem:D. Ale dneska hmmm, chudáci, vždycky je něco vyruší, no to by naštvalo každýho že.
Ale tak snad příště hoši, snad příště.
LilKatie moc děkuju za překlad, suprově se to čte:). Je to prostě lepší, než když si to občas louskám v angličtině:)
no jo, je to tady. jejich sebeovládání na bodě mrazu a z toho jejich kontaktu mám mrazení taky. 😀 bože, jak jeden druhého naháněli a jak se mu Bill tak nestydatě nabídl. Bille! ty čubino jedna nevěrná! vrrr! 😀
ale Anisův útěk se mi ani za mák nelíbil. doufám, že si užijí svou poslední společnou noc, než Anis definitivně odejde. po tom všem si to zaslouží.
ach jo, musím přerušit čtení a jít spát. to zas bude divoká noc. 😀
Pobavilo ma, že Bill vyčíta Tomovy jeho bývalého a on tu podvádza akoby sa to ani nepočítalo za hnusný podvod a hlavne voči niekomu komu nedávno tvrdil, že ho miluje. Sere ma to. Je to hnusné. Myslím, že Bill to trpko oľutuje a ja ho ani nedokážem ľutovať. Jediný koho mi je ľúto je naivný Tom.
Tak tímhle dílem se mi Bill definitivně zprotivil. Je to snad jediná povídka, ve které Billa opravdu nemám ráda a začínám mít dojem, že jej už snad ani nezačnu mít ráda. Přiznávám se, že části s Bushidem jsem nečetla. Nemohla jsem. Ani když spolu normálně mluví, tak to nemůžu číst. Jen jsem to zběžně proletěla, abych věděla, co se děje a když jsem viděla, že s ním Bill zase spí, tak jsem mu už chtěla vážně nafackovat. Zrovna ON má co Tomovi vyčítat. Opravdu nechápu, jak se může Tomovi podívat do očí. Normálně bych si přála, aby se to Tom dozvěděl, nechal Billa a Bushido odjel do války a Bill tak zůstal sám. Zaslouží si to.
Opravdu enchápu, proč tuhle povídku ještě čtu, když mi tak drásá nervy a já mám chuť kvůli Billovi brečet. Jestli Bushida miluje, tak ať je s ním! To by bylo pro mě daleko přijatelnější, než když Toma podvádí. Nevím, jestli další díly budu vůbec číst. Části o bushidovi už prostě musím přeskakovat, protože kdybych měla číst větu po větě, co spolu ti dva provádí, tak bych zešílela.