pokračování
„Oh sakra,“ zasténal, zabořil obličej do Billova krku tak, aby jeho bratr neviděl, jak trapné mu to bylo.
„Oh, myslím, že se ti to muselo líbit, hmm?“ zavrněl Bill, natočil svůj obličej, aby mohl Toma políbit na ucho.
Tom jen přikývl, stále schovával svou tvář.
„No, neboj se, brzy to zase uděláme a slibuju ti, že ho ve mně budeš moct nechat, dobře?“ zašeptal Bill.
Tom znovu přikývl, dal svou ruku na Billovu hruď.
„Mám na mysli ještě dneska večer,“ pokračoval Bill. „Pořád to chci udělat…“
Tom se zasmál do Billovy kůže.
„Tomi?“
„Jo?“ Tom konečně zvedl hlavu, aby se podíval na Billa.
„Mohl bys… možná zase dělat tu věc s tvým prstem?“ zeptal se ho Bill nesměle.
Tom se uculil a políbil Billa přímo na ústa, když sjel svou rukou dolů, mezi jeho nohy. Bude to dělat tolikrát, kolikrát si bude Bill přát.
***
„Svatá dobroto, co se ti to stalo?“
Tom odsunul Georgovu ruku pryč a několikrát zamrkal, snažil se vidět dost na to, aby došel na záchody. Bolela ho čelist a jeho tvář byla trochu nafouklá, takže špatně viděl na pravé oko.
„Jen mě doveď na záchody,“ zamumlal Tom. „A drž Billa dál.“ Ucítil, jak jej Georg chytil za rukáv a šel s ním davem, který se shromáždil v klubu na jejich osmnácté narozeniny.
Už byl téměř u dveří, když uslyšel své jméno, a dokonce i se vším tím hlukem, hudbou a smíchem neměl pochyb o tom, komu hlas patří, každá buňka v jeho těle to rozpoznala a reagovala na to. ‚Kurva,‘ pomyslel si.
„Tome, co – co se stalo?“ Bill stál najednou přímo před ním, lehce vzal do dlaní jeho obličej a starostlivě se na něj podíval, dokonce možná až rozrušeně.
„Opilý,“ odpověděl Tom a doufal, že bude znít přesvědčivě. „Spadl jsem venku rovnou na tlamu,“ zanadával pro efekt, ale ani se nemusel tolik snažit; jeho čelist byla dost znecitlivělá.
Bill si povzdychl. „Georgu, můžeš zařídit, aby sem nikdo nechodil? Postarám se o něj.“
Georg přikývl a Bill vzal Toma na pánské záchody, všechny zvuky se utlumily okamžitě, jakmile za nimi zavřel dveře.
„Tomi,“ řekl Bill, Tom cítil, že teď bude na řadě přednáška. „Kolik si toho vypil?“
Ne tolik, abych nevěděl, že ten kluk venku tě sprostě pomlouvá.
„Umm, hodně. Myslím,“ zamumlal Tom, poškrábal se za uchem a mžoural omluvně na Billa.
„Co nám říkala máma?“ huboval Bill.
Abych se po tobě šel podívat. Tak jsem šel.
„Jo, jo, moc nepij. Woops.“ Tom se nedbale zašklebil a potěšilo ho, že vidí, jak Billovi cukají smíchem koutky.
„Co by řekla, kdybych jí sem přivedl a ona tě viděla takhle?“
Že jsem zkurvenej lhář. Ona pozná dobrý úder do obličeje, když ho vidí.
„Neber drogy?“
„Tome!“
Tom se zasmál, když Bill vyskočil na záchodech na pultík, jen jeho bratr vypadal mírně naštvaně.
„Aw, nezlob se, Bille,“ zakňoural Tom. Našpulil rty a přesunul se mezi Billovy nohy, volně ovinul paže kolem jeho pasu.
„Nezlobím se, jen… už jsme za tohle opíjení vynadáno dostali,“ řekl Bill, štípnul Toma lehce do nosu. „To, že padáš na obličej na své vlastní oslavě, prostě nevypadá dobře,“ zasmál se a znovu vzal jemně do svých rukou Tomův obličej, pozorně se díval. „Máš štěstí, že nemáme žádné focení nebo tak něco.“
Tom pokrčil rameny. „Stejně mi na obličej vždycky dají hromadu zasranýho makeupu.“
„Co s tebou mám dělat?“ povzdechl si Bill a hladil Tomovu nezraněnou tvář.
„Umím si představit spoustu věcí,“ odpověděl Tom, hravě vyplázl jazyk a olízl Billovu ruku. Vzrušovalo ho, když viděl, jak Billovi zrůžověly tváře, v poslední době to vídal často. Uplynulo několik týdnů od jejich prvního nemotorného pokusu v posteli a od té doby měli hodně praxe. Bill to miloval, chtěl to dělat pořád a Tom si vůbec nestěžoval. Tvrdnul už jen z toho, když přemýšlel, jak se pod ním Bill kroutí, svíjí a tiskne. Fantazíroval o tom už dříve v přeplněném baru, sledoval Billa, jak proplouvá mezi lidmi, čímž si vysloužil pozornost každého, kdo jej zahlédl.
Tom si svého bratra představil nahého a rozvaleného na své poseli, jeho drobné tělíčko se zcela vyplnilo, vyplnilo Tomem. Záblesk v očích a tajemný úsměv Tomovi prozradily, že Bill myslel na totéž, a to vše udělalo žhavější, mnohem víc žhavější. Bylo to, jako by to skutečně dělali.
„Nemyslím si, že bychom to teď měli vytahovat,“ řekl Bill, přerušil Tomovy myšlenky. „A kromě toho, jsi sotva v dobré kondici,“ vyplázl na Toma jazyk, když Tom předstíral dotčeného. „Víš,“ pokračoval Bill, lehce omotal svou ruku kolem Tomova krku. „Jsi tak nemotorný od doby, co si pamatuju, že jsi přišel domů pořezaný a s modřinami po celém těle – ale je to vtipný, nepamatuji, že bych tě někdy viděl spadnout.“
Tom se usmál nad Billovým zadumaným výrazem. „To je tím, že ty tvoříš druhou polovinu mě, Bille. Když jsi tam, kde já, tak neztrácím rovnováhu. Ale když tam nejsi… spadnu,“ pokrčil Tom rameny, jako by to bylo jasné. Myslel, že je to dobré vysvětlení, od někoho, kdo má být údajně opilý a zcela určitě zamilovaný.
Bill trochu pootevřel ústa a Tom sledoval, jak se bratrovi rozšířily zorničky, přísahal by, že v nich vidí hvězdy, ale předtím, než dostal šanci se pořádně podívat, si ho Bill přitáhl blíž, utlumil jeho rty, hlasitě zasténal do Tomových úst a chytil ho skoro tak tvrdě, jako sál Tomův jazyk. Tom se uculil; očividně to bylo to pravé, co měl říct.
***
Tomova nová asistentka Heidi byla ta nejlepší, jakou kdy měl. Každý den se Tom divil její schopnosti pro něj běhat, dávat mu všechno, co potřebuje, dělala jeho život snadnějším. Taky to byla profesionálka, ne jako ta poslední. Ta poslední se neustále snažila Toma dostat do postele a málem od Billa obdržela obličej plný drápanců, a to víc než jednou. Heidi byla atraktivní, Tom by dokonce mohl zajít i dál a říct, že byla žhavá, ale soustředila se na práci a neměla žádné postranní úmysly, pokud šlo o Toma, což znamenalo, že s ní byl Bill v pohodě.
Tom si myslel, že konečně našel perfektní asistentku, takže byl zklamaný a naštvaný v den, kdy náhodně zaslechl, jak mluví o Billovi.
„Nevím, proč si Bill dělá tolik starostí s tím, aby skrýval, že je gay,“ slyšel ji Tom říkat a zastavil se před závěsem, což byl vlastně vstup do stanu, který byl pro ně vybudovaný na místě, kde parkovali. „Myslím, že je naprosto zřejmé, že je.“
„Já nevím…“ Tom rozpoznal další hlas, který patřil Lise, Billově osobní asistentce. „Nechápu, proč by se měl obtěžovat se skrýváním, kdyby opravdu byl, ne v tomhle věku,“ zněla, že jí to je nepříjemné.
„Oh, prosím tě,“ řekla Heidi a odfrkla si. „Ty si vážně nepřemýšlela o důvodech, kvůli kterým by to skrýval? Mě napadá spousta věcí.“
„To neznamená, že je,“ odpověděla Lisa a Tom slyšel, jak přešla nepatrně ke kraji.
„Nejsi do něj zabouchlá, že ne?“
„Ne!“ vykřikla Lisa, zněla pohoršeně a Tom se jí nedivil. Je kurva zadaná, tahle Heidiina poznámky byla dost nemístná. „Prostě jsem o tom nepřemýšlela, je to každého věc.“
Hodná holka.
„Bill nutí, aby jeho věci byly věcmi i všech ostatních,“ řekla Heidi suše. „Bože, je rozkošný, ale umí být i pěkná diva.“ Tom byl jen kousek od vybuchnutí a od toho, aby ji vyhodil, ale zastavil se, když slyšel její komentář. „A to, jak se pořád lepí na Toma, je prostě… no trochu divný.“
„Není to divný,“ řekla Lisa, v jejím hlase byla slyšet strnulost. „Myslím, že je sladké, jak si jsou blízko.“
„Oh bože, nejsi ty taky jedna z nich, že ne?“ Heidy zněla znechuceně.
„Jedna z koho?“ zeptala se Lisa obranně.
Heidi už neměla možnost odpovědět, protože další hlas, který Tom uslyšel, patřil Billovi. Trochu odhrnul závěs, když uslyšel říkat nepatrné „Ahoj,“ od svého bratra.
Bill stál na opačné straně stanu, samozřejmě věšel tou druhou stranou. Tomovi se stáhl krk, jen se na něj podíval; Bill byl jen ve svých pyžamových kalhotách a malém tričku, jeho nohy byly úplně bosé a vedle svých kolen držel jednou rukou Tomova medvídka. Jeho vlasy byly všude a jeho obličej byl bez jakýchkoli známek make-upu, jeho nos byl červený a víčka sklopená. Vypadal, jako by mu bylo pět let.
„Neviděli jste mého bratra Tomiho?“ zeptal se dívek tichým hláskem.
Bill byl nemocný, opravdu nemocný a rozhodně neměl v takové zimě chodit po venku bez bot, jen v tričku. Měl být zalehnutý ve svém poschoďovém lůžku, pěkném a teplém, kde ho Tom nechal a šel mu najít nějaké prášky proti bolesti. Bohužel díky lékům v kombinaci s horečkou, byl trochu v deliriu, dezorientovaný. Nebyl žádný způsob, že by byl obvykle viděn takhle polomrtvý, navíc někým, kdo nebyl jeho příbuzný.
Tom viděl pohled jak Lisy, tak Heidi, které se chystaly při pohledu na Billa roztéct na místě, a Tom cítil jejich mateřské instinkty, když se zvedly ze svých sedaček. Nevinil je, je těžké takhle Billovi odolat, ale Tom je nenechal. Jeho sobectví nechtělo, aby někdo jiný viděl takhle roztomilého a zranitelného Billa – ony si nezasloužily Billa takhle vidět, zvláště ne Heidi.
„Bille!“ zanadával a konečně rozevřel závěs a nepodíval se ani na Lisu, ani na Heidi. Šel rovnou k místu, kde na něj Bill unaveně mrkal. Tom byl překvapený, že si Bill pamatuje, že má bratra, natož, že si pamatuje jeho jméno, naposledy, co spolu mluvili a on Billa ukládal do postele, Bill nesouvisle mumlal o tom, že byl dortík. „Co to děláš? Nemůžeš být tady, můžeš chytit zápal plic. Vždyť ani nemáš boty!“
Bill jen zívnul a těžce se opřel do Tomova ramena, když kolem něj Tom omotal svoje ruce a vedl jej ze stanu. Poslední věc, kterou uslyšel, bylo slabé, ale radostné „Aw,“ od Lisy, a protočil oči.
Když položil Billa do postele a sledoval, jak znovu usíná, Tom vytáhl svůj telefon a vymýšlel výmluvy, které dá jejich manažerovi, proč jeho nová asistentka prostě nebude fungovat.
***
Náhlá těžká věc na jeho matraci Toma probudila a byl zmatený. Byla tma, netušil kolik je hodin, a dokonce si ani nemohl vzpomenout, kde je.
„Ahoj, Tomi,“ rozpoznal Billův hlas a převalil se, mrkal ve tmě. Jeho oči se přizpůsobily a uviděl Billa, jak sedí na posteli a zamilovaně se na něj usmívá. „Jak je na tom tvoje hlava?“
Jeho hlava? Oh, jasně. Už mu to docházelo; Tom měl vražednou migrénu, než usnul v hotelovém pokoji, ale už to bylo pryč. „Je to dobrý,“ podíval se na Billa pozorněji, všiml si červené bundy, velkých vlasů a makeupu. „Jdeš ven? Počkej, jak dlouho jsem spal?“
Bill se zasmál. „Spal jsi několik hodin, Tomi a ne, nejdu ven, už jsem byl.“
Potom Tom ucítil opojnou vůni alkoholu z Billova dechu. Bill šel ven bez něj? Posadil se, byl mnohem víc ve střehu. „Cože? Ty jsi šel ven? Kdy?“
„Právě jsem se vrátil,“ řekl Bill a zachichotal se. Určitě byl opilý. „Vzal sis ty svoje prášky na hlavu a pak jsi tu usnul. Georg a Gustav šli ven a zeptali se mě, jestli bych chtěl jít s nimi, tak jsem šel.“
Tom se podíval na hodiny, byly skoro 4 ráno. Nemohl uvěřit, že šel Bill bez něj, aniž by tam na něj Tom dával pozor a držel od něj všechny povrchní lidi pryč. Cítil se tak trochu, jako by měl závrať; neměl rád, když neměl nad něčím kontrolu. Bylo to skoro tak špatné, jako když si Bill koupil nové auto. Tom byl vždycky jako pomatený, když v něm Bill jel pryč. Neměl žádnou kontrolu nad Billovou bezpečností a šílel z toho.
„Já – měl jsi mě probudit,“ řekl nevrle. „Mohl jsem jít taky.“
„S migrénou? Neblázni,“ Bill se posmíval.
„No, bavil ses?“ zeptal se Tom opatrně. Dotknul se tě někdo?
„Bylo to fakt dobré!“ vykřikl Bill a Tom byl rád, že jeho migréna zmizela. Bill začal na posteli vzrušeně poskakovat a Tom si nemohl pomoct a začal se na něj usmívat. Bill byl někdy jako malé, rozkošné dítě a Tom z něj nikdy nebyl unavený. Někteří lidé mohli celý den šťastně sledovat koťátka a štěňátka – Tom rád sledoval Billa.
„Šli jsme na jedno místo přímo dolů po ulici, nemůžu si vzpomenout na jméno, ale to je fuk,“ řekl Bill rychle, „hudba byla vážně dobrá a ty vynikající drinky!“
Tom se zasmál, položil se zpět a zavřel oči. „To zní dobře.“ Znovu je otevřel, když uslyšel známý zvuk, zvuk, na který jeho tělo reagovalo, protože to obvykle znamenalo jen dobré věci, byl to zvuk rozepínání zipu u kalhot. Nakrčil obočí a zavrčel oceněním, když se Billova ruka náhle ponořila do jeho boxerek a omotala se kolem jeho penisu.
„Bylo tam hodně lidí,“ pokračoval Bill, jeho ruka se rychle pohybovala v Tomových kalhotách, hladila Tomův rapidně vzrušený penis.
Tom vydechl a natáhl se na posteli. „Jo?“ zamumlal.
„Jo a byl tam jeden kluk – byl tak obrovský! Vážně mohl být takhle tlustý,“ řekl Bill, odtáhl svoje ruce pryč od Toma a oběma rukama ukázal šířku.
Tom se zasmál, Bill miloval vyjadřování pomocí rukou. Jemně vedl Billovu ruku zpět do svých kalhot. „Opravdu?“
„Jo,“ řekl Bill a pokračoval v jeho hlazení. Tom zasténal a tlačil se do Billovy ruky. „Bylo tam vlastně spousta kluků, kteří se mnou chtěli mluvit a tyhle věci, ale Georg a Gustav je ode mě drželi daleko.“
Tom se usmál; někdy zapomíná, že Bill má ve skutečnosti tři velké bratry. Řekl si, že zítra udělá pro kluky z kapely něco hezkého.
„Stejně si myslím, že většina z nich byla jen vystrašená, protože… jsem byl jako beruška, Tomi! Má jasně červená bunda je ode mě držela dál!“ Tom se tomu usmál. „Haha jo, ale jeden kluk byl výjimkou…“
Tom se okamžitě naježil, i když jej palec třel po mokré špičce jeho penisu.
„Ten by mě na pokoji nenechal. A dokonce odstrčil Gustava z cesty! Ale já jsem to vyřešil.“
„Jak jsi to vyřešil?“ vydal ze sebe Tom, trochu se třásl v Billově držení.
„Chrstnul jsem mu svůj drink přímo do obličeje!“ zavolal Bill nadšeně, opět rozhazoval rukama ve vzduchu, nechal Tomovo vzrušení zanedbané. „Nebyl to jed, co vrhá beruška, ale stejně,“ zubil se Bill.
Tom se zasmál a položil Billovu ruku zpět k jejímu úkolu. „A potom se stalo co?“ zeptal se, tiše zasténal, když byla práce ruky znovu obnovena.
„No, byl dost naštvaný,“ řekl Bill, lehl si vedle Toma a položil mu hlavu na rameno. „Myslím, že by se mě pokusil napadnout, ale Georg ho napadl jako první. Potom jsme se vrátili,“ zazíval Bill.
„Mmm, jsem rád, že ses vrátil,“ Tom dýchal. Byl si jistý, že se za chvíli udělá.
„Mmm,“ souhlasil Bill přitulený do Tomova krku, jeho ruka trochu zpomalila.
Potom, co se Billova ruka zastavila úplně, trvalo Tomovi chvíli, než si vlastně uvědomil, že jeho bratr usnul.
„Bille?“ zašeptal do tmavého pokoje.
Jako odpověď dostal jen tiché zachrápání. Tom si povzdechl a posadil se, sundal Billovi boty předtím, než přes oba hodil přikrývku. Přemýšlel, že by se možná mohl dodělat, ale se spícím Billem vedle něj to bylo divné, tak se rozhodl, že to nechá na svém dvojčeti později, až se oba probudí.
„Dobrou noc, malá beruško,“ zašeptal, políbil Billa lehce na čelo a přitáhnul si ho do náruče.
***
Tom se cítil opilý, a to si myslel, že toho tolik nevypil.
„Víš, lidé pořád mluví o tom, jak je Bill krásný, ale já nesouhlasím.“
„Huh?“ Tom si myslel, že říkat takovouhle věc je vážně divný a nechtěl o Billovi takhle mluvit, ne s ním.
„Vlastně si myslím, že ty jsi hezčí.“
„Cože kurva?“ teď se Tom začal smát, začínalo to být pěkně hloupý. Znovu si loknul coly s rumem, skoro svá ústa úplně minul. Bože, přál si, aby byl někde jinde; proč se musí bavit s tímhle debilem?
„Co? Jsi – nebuď skromný.“
„Kámo, nechovej se divně,“ odfrknul si Tom. Vstal a trochu se vychýlil do strany. Jeho hlava byla tak těžká. „Tys mi dal… něco do pití?“ zasmál se, jak klopýtal kolem jeho hotelové postele, nechtěl nic víc, než se do ní zhroutit, byl tak ospalý. Bylo by to neslušné? Usoudil, že nejspíš ano.
Uslyšel smích. „Ne, ty idiote. Jsi jen totálně na sračky.“
„Oh bože, jsem,“ zamumlal Tom. Padnul břichem na matraci, vdechoval vůni čerstvě vypraného povlečení. Po několika minutách uslyšel zvuk, známý zvuk, a dokonce i ve svém opilém stavu věděl, že je to špatný zvuk, nevhodný. Zvuk rozepínajícího se zipu nemůže znamenat nic dobrého, pokud není Bill kolem.
„Co…?“ cítil, jak něco tahá jeho kalhoty dolů. „Hej!“
Cítil, jak mu váha tlačí na záda a poprvé za dlouhou dobu se Tom opravdu bál.
„Ty a Bill jste si vždycky mysleli, že jste lepší než já.“
„Jsme,“ zavrčel Tom, snažil se vykroutit, ale ta váha na jeho zádech byla příliš těžká. Jeho tvář hořela, když cítil, jak se něco tlačilo proti jeho holému zadku. To bylo špatné v mnoha směrech. „Jestli ze mě kurva neslezeš…“
„Tak uděláš co? Sotva se můžeš hejbat.“ Tom cítil horký dech na svém uchu. „Co bys raději – tohle, anebo abych to místo tobě dělal Billovi?“
Tom s tím přestal bojovat, v jeho hrudi se usadila hrůza. Věděl přesně, co tahle výhružka měla znamenat. Tom ho slyšel se smát.
„Jo, myslel jsem si, že tohle by tě mohlo udělat mnohem více přístupnějšího. A taky jsem rád; Bill je pěkná věcička, ale jak už jsem řekl, tebe mám radši.“
Dokonce i s tím alkoholem v krvi Tom stále registroval intenzivní pálení, když do něj pronikl, a nemohl uvěřit, že ho Bill nechal, aby mu tohle dělal celou dobu. Samozřejmě, Tom s Billem zacházel mnohem pozorněji, když to dělal, než to, co právě zažíval Tom.
Ruka mu přejela přes záda a dala pryč vlasy z jeho krku. Tom zaskřípal zuby, když na své kůži ucítil rty; zadní strana jeho krku byla jedno z Billových oblíbených míst, kde se ho dotýkal a líbal ho. Tahle myšlenka byla sama o sobě horší, než to, co se s ním dělo.
Jedna jediná slza stekla po jeho tváři a pro jednou se zajímal – kde je sakra jeho velký bratr, aby ho chránil před něčím, jako je tohle?
***
Tom už dneska nechtěl vyjít z postele ven. Už to byly dva dny od noci, na kterou si přál zapomenout, a věděl, že ostatní si o něj dělají starosti, ale prostě jim teď nemohl čelit. Zvláště ne Billovi. Všichni si myslí, že je nemocný, protože jim to Tom řekl. Bill naléhal, aby navštívil lékaře, ale Tom protestoval tak moc, že od toho bylo téměř hned upuštěno.
Rukou si přetřel zadní stranu krku, přál si, aby jeho prsty jako mávnutím kouzelného proutku vymazaly značky, o kterých věděl, že tam jsou, modřiny a stopy po zubech. Pokud by to Bill viděl… Tom si stáhl šňůrku své mikiny těsněji kolem krku, sotva schopen vidět přes kuklu, kterou si tak vytvořil. Bylo to hloupé, ale cítil, jako by ho kapuca mohla schovat, fungovalo to tak dva dny.
„Tomi?“ Tom se skrčil, když uslyšel své jméno, Bill mluvil s takovým zájmem. Tom ho ignoroval, předstíral, že spí.
Nefungovalo to; Bill se na palandě posunul až za Toma, starostlivě kolem Toma ovinul své ruce.
„Nechci, abys chytil to, co mám,“ zašeptal Tom.
„Nezajímá mě to,“ zašeptal Bill nazpět.
Tom se cítil příšerně, nemohl uvěřit, že dopustil, aby se to stalo. I když mu jeho rozumná část mozku říkala, že to nebyla jeho chyba. Ale byla v něm i další část, která ho mučila – ta vinná část. Tom se cítil, jako by Billa zradil, protože to, co se mu stalo, nebylo tak hrozné, jako jeho vlastní reakce na to – Tom se udělal.
Trochu ucuknul, když jej Bill pevně objal, ale jeho bratr se nezdál, že by si všiml. Bylo těžké ho mít tak blízko; Tomovo srdce chtělo Billa obejmout, potřeboval ho, ale stále měl při tom kontaktu divný, hrozně špinavý pocit, a vážně doufal, že brzy zmizí, protože on se takhle prostě nedokázal Billa nedotknout po celý zbytek jejich života.
„Jak ses cítil na zvukový zkoušce?“ zeptal se Bill. „Myslíš, že budeš dneska večer v pořádku?“
„Budu v pohodě.“ Tak dlouho, dokud si Bill nevšimne Tomova krku, což bylo nepravděpodobné. Díkybohu za dlouhé vlasy.
„Dobře, no tak já jdu zpátky dovnitř,“ řekl Bill. „Přijď a najdi mě potom, ano?“
Tom jen zavrčel a znovu se odtáhl, když se k němu Bill naklonil a lehce políbil Tomovu tvář, která nebyla skrytá za jeho kapucí. Přál si, aby dnes večer neměli žádný koncert, všechno, co Tom chtěl, bylo zůstat v posteli a schovávat se. Bylo jednoduší, když celý den jen jeli, ale teď musel vstát, jít ven a setkávat se s lidmi. Nejen se spoluhráči z kapely, ale i s desítkami tisíci fanoušky, kteří všichni jen čekali, aby ho viděli hrát, usmívat se. Budou šťastní.
Usnul, ale ne na dlouho, a když se probudil, věděl, že musí vstát a vypořádám se s tím. Rychle našel své velké černé brýle a nasadil si je, než vystoupil z autobusu a šel do backstage.
Když našel Billa uvnitř, první věci, které si všiml, byla Georgova ruka na Billových ramenou a za svou kapucou a slunečními brýlemi se zamračil. „Co to děláte?“ vyštěkl.
Bill se na něj podíval z místa na podlaze, kde seděl, a zeširoka se usmál, když viděl, že je to Tom. „Oh, moje ramena jsou opravdu ztuhlá, požádal jsem Georga, jestli by mi nedal masáž.“
„No, já to zvládnu,“ řekl Tom nevrle. On je jediný, kdo může Billa masírovat.
Georg zvedl své ruce do vzduchu a oběma řekl, že odchází na záchod, aby ho nečekali tak dvacet minut.
„Ew,“ řekl Bill, ale usmál se, když si Tom sedl za něj. „Jak se cítíš?“
„Trochu líp,“ odpověděl Tom, hladil Billa po ramenech.
„Chybíš mi,“ řekl Bill tiše a Tom své ruce na chvíli zastavil.
„Jsem přímo tady.“
„Víš, jak to myslím.“
Tom se potom zastavil, naklonil se, aby mohl dát Billovi polibek na temeno hlavy. „Jen mi není příliš dobře, to je všechno. Za chvíli mi bude líp…“ Natočil svůj obličej tak, že se jeho tváře dotýkaly Billovy hlavy a rukou sjel dolů, aby chytil Billovy ruce. Nechtěl, aby si Bill myslel, že se odtahuje, teď je důležité, aby se neschovával před ničím a nikým.
Bill se otočil z jeho držení a posadil se Tomovi do klína. Sundal sluneční brýle z Tomova nosu a políbil ho na rty.
„Bille, někdo může vejít…“
Bill ho ignoroval, zjevně prahnul po lásce a o nic jiného se nezajímal. Tom mu nemohl nic odepřít, takže mu umožnil vstup do svých úst. Opravdu mu chybělo držet Billa, dotýkat se ho a čím déle se líbali, tím více se Tom domníval, že Bill by mohl být lék, který potřebuje.
Byl tolik opřený do polibku, že nevěnoval žádnou pozornost Billovým rukám, které mu tahaly kapucu z obličeje. Bill olízl Tomův krk až k uchu.
„Je mi jedno, jestli si nemocný,“ zamumlal Bill. „Tomi, já…“
Tom otevřel oči, stáhlo se mu břicho. Oh ne.
„Co…?“ slyšel Billa zašeptat a věděl, že je konec. Ani se nepokoušel Billa zastavit, když dal jeho dredy pryč, aby se mohl lépe podívat na Tomův krk.
„Bille-“ Tom nedokončil větu, protože Bill seskočil z jeho klína a běžel ke dveřím tak rychle, jak ho Tom ještě nikdy předtím běžet neviděl. „Bille!“ vyskočil Tom, aby ho následoval a cítil se špatně, když slyšel, jak se bratrovy vzlyky rozléhají chodbou. Pronásledoval ho až ven a viděl, jak jeho bratr vběhl do autobusu; Tom byl vděčný, alespoň se v něm nemůže zamknout.
„Bille!“ zavolal znovu, zavřel za sebou dveře autobusu. Slyšel hlasité zvuky, které vycházely z koupelny, a rozešel se tím směrem, jeho nohy se třásly.
„Jak jsi mohl?“ ječel Bill skrze zavřené dveře koupelny.
„Neudělal jsem to! Prosím-„
„Kdo to byl? Ne počkej, já to ani vědět nechci. Oh můj bože, myslím, že budu zvracet.“
Tom panikařil; neměl vůbec tušení, jak to má napravit. „Takhle to není, přísahám,“ řekl zoufale.
„Tak jak to je?“ Bill zněl tak zlomeně. „Vysvětli mi to, řekni mi, jak se na tvůj krk dostaly ty zasraný cucfleky, protože já si jsem jistý, že jsem ti je tam sakra neudělal!“
„Já… já nevím, co…“ Tom hledal ta správná slova, neměl ponětí, co by měl Billovi říct. Pravda by ho zničila.
„Dokonce mi to ani nedokážeš říct!“ brečel Bill. „Co si mám myslet?“
„Bille, nikdy bych ti neublížil, prosím, věř mi,“ prosil Tom, opřel se čelem o zavřené dveře. Najednou se dveře otevřely a on klopýtnul, chytil se rámu dveří, aby získal rovnováhu. Bill tam stál v slzách, více rozrušený, než si Tom mohl vzpomenout, že by ho tak kdy viděl.
„Moje srdce je zlomené, Tomi,“ popotáhl, držel si ruku na hrudi.
To bylo pro Toma prostě příliš; zvládne hodně, ale tohle zvládnout nemůže. Všechno se kolem něj rozpadalo. Slíbil si, že nikdy Billovi neřekne, jak k těm cuflekům přišel, ale nebylo nic, nic horšího, než že by byl Tom zodpovědný za neštěstí svého dvojčete. Copak mu neslíbil, že se to nikdy nestane?
„Bille, musím ti něco říct …“
Vše mu pověděl a Bill pak brečel snad ještě víc, ale Tom se tak konečně dozvěděl, jak silný je jeho malý bráška. Tom byl hrdý, protože se za to cítil částečně zodpovědný – Bill se opravdu nebál ničeho, protože Tom se vždy ujišťoval, že nebylo nic, čeho by se bát měl.
„Jsem rád, že jsi mi to řekl,“ zašeptal Bill, jeho hlas byl skřehotavý od pláče. Budou mu muset dát nějaký lék na krk, předtím, než půjdou na pódium.
„Já taky,“ řekl Tom, myslel to vážně. Když říkal Billovi pravdu, měl pocit, jako by mu vyprávěl o všem, o každém zápase, o každé oběti. Spadlo z něj obrovské břímě.
Byli spolu schouleni na Tomově palandě, Tom byl bezpečně zabalen v Billově náručí, nechal Billa být velkým bratrem. Jen pro teď.
„Nemůžeš dělat takovéhle věci, Tomi,“ zašeptal Bill. „Nemůžeš sebe takhle ohrozit, jen kvůli mně.“
„Dělám to, co musím,“ trval Tom na svém.
„Ale nemusíš,“ řekl Bill. „Dokážu se o sebe postarat.“
A o dva týdny později to dokázal, když dal Bill Isaakovi pěstí do obličeje na výročí svatby jejich prarodičů a před celou jejich rodinou. Tom byl jediný člověk, který věděl, proč to udělal.
***
Tom zíral na roztroušené mraky po jinak modré obloze, jen lehce jej lechtala tráva na kůži na zádech, kde se mu vyhrnovalo tričko. Otočil hlavu a podíval se na Billa rozvaleného vedle něj na jejich zahradě. Skutečně teď měli zahradu; skutečně si koupili dům.
Bill si odfrknul. „Je nám jen dvacet jedna – to je stěží čas na vytažení vycházkových holí.“
„Já vím, je to jen… už nejsme teenageři.“
„Stále ale nejsme staří.“
„Cítím se starý,“ zamumlal Tom. Domníval se, že už opravdu žil dost dlouho.
Cítil, jak ho Bill celou dobu pozoruje.
„Ty mě děláš tak šťastným, Tome,“ řekl Bill nakonec s úsměvem.
Tomovo srdce skoro vybuchlo radostí; nebyla sladší slova, která mohla vyjít z úst jeho bratra, ne pro Toma. Usmíval se tak moc, až se Bill začal smát.
„Co?“ zeptal se Tom, stále se zubil.
„Nic, jen pokud budu někdy přemýšlet nad tím, jestli mě opravdu miluješ, vzpomenu si jen na tenhle úsměv.“
„Nebudeš nad tím muset přemýšlet,“ slíbil Tom, převalil se přes trávník a položil si hlavu na Billovo břicho. Usmál se, když viděl koutkem oka malé pohyby, a zpozoroval, jak se malá beruška plazí po Billově holé kůži na břiše, kde jeho tričko nesahalo až ke kalhotám. Postrčil si ji na prst a dal ruku před Billův obličej. „Podívej, co jsi tam měl.“
Bill na chvíli zamžoural, a potom se jeho oči zaměřily na malou berušku a usmál se, natáhl prst tak, že ten malý hmyz mohl přejít k němu.
„Možná je to ta samá,“ zavtipkoval Tom.
„Berušky nežijí tak dlouho,“ zamumlal Bill a Tom se neobtěžoval tím, aby mu řekl, že to stejně ví. „Tomi, říkal jsem ti někdy, proč jsou berušky tak jasně červené a jak se chrání před nepřáteli?“
Tom se pro sebe usmál, políbil Billovo břicho a zabořil nos do jeho pupíku. „Ne, neříkal, proč mi o tom neřekneš teď?“
autor: Haylzee
překlad: Larkys
betaread: flixo & Janule
Rozkošné. ♥
Sakra…normálně utírám slzy, co mi skoro vyhrkly v tý druhý části…celá ta povídka mě citově odrovnala. Jinak je to naprosto skvěle napsané a má takovou nezvyklou atmosféru…prostě je to skvělý. 😀
Hezky =oD
Bože, to bylo tak sladké! ^^ a jak ho ochraňoval, omg, mám pocit, že z toho tady začnu šišlat 😀
Jdu-tě-osahávat věta byla mega zabijárna 😀 A ta Tomiho věta s tou polovinou byla tak sladká! 🙂 A ten konec? Kurva, ten mě tak vyděsil, už jsem si říkala, rekord – první špatný konec u Hay! Já to snad nebudu číst dál!
Ale na to jsem byla až moc zvědavá a četla jsem dál. Ten konec byl tak krásný!
Úžasné, dokonalé to bylo! ♥
A děkuji za úžasný překlad! ♥
Tohle bylo tak strašně sladké =3
Naprosto neuvěřitelně se mi líbilo, že Tom tam nebyl za toho velkého drsňáka, co všechno zvládne. Byl taky jenom člověk a jejich vztah byl naprosto plnohodnotný a vyrovnaný…
A ten konec… s tou beruškou… to bylo prostě naprosto nádherné 🙂
Celá ta povídka mě naplňuje naprosto přenádherným pocitem. Je tak strašně reálná, něžná, žhavá… je prostě všechno, co na povídkách miluju 🙂
pane boze… to bylo… uzasny! tak sladky ^^ nadherny, wazne krasa♥
Pane bože,to bylo dokonalý… Já jsem se u toho pořád culila jako blbeček, teda kromě okamžiku, kdy jsem zjistila, co hrozného se stalo Tomovi a kdo mu to udělal… Vzteky jsem zrudla až na zadku…xDD Ale ty ostatní chyvilky, ty byyl prostě tak kouzelné a úplně mě dopdělaly… Takhle sladká povídka, to bylo to, co jsem potřebovala na svoje nervy…
Samozřejmě, jinak, děkuju Haylzee, že tohle pronás píše a děkuju všem překladatelkám, které kdy její povídky přwekládaly… Bez těchle skvostů bychom přišli o ty nejnějžnější chvilky mezi dvojčaty…:))
Aw, tohle bylo tak sladký <3
Jedna z mála povídek kde Tom neni ten drsňák, ale že dokáže mít i tu druhou stránku. Haylzee je dokonalá autorka. Hrozně se mi líbí její styl psaní a celkově.. líbí se mi to celý. Ani to nevypadá tolik nereálně, spíš naopak. Živě jsem si dokázala představit tu berušku v první části, i v týhle druhý. Je mi líto toho jak se ty dva 'kousli', ale je dobře že se to nakonec srovnalo a všechno je zase v pořádku. Musim říct že nevim co mam pořádně psát. Teda já bych věděla docela ale nechci psát kilometrovej komentář, kterej by stejnak nikdo nečetl a tady holky přede mnou to myslim vypsali za mě.
Larkys bych chtěla znovu poděkovat za překlad. Děkuju že pro nás překládáš úžasný povídky, zrovna od Haylzee. Poslední soboty se pokaždý těšim až tu najdu jednodílnou povídku; překlad. Takže ještě jednou, děkuju 🙂
nemůžu si pomoct ! zbožňuju tě Haylzee ! <3
neznám nikoho, kdo dokáže všechno tak dokonale popsat ! celou dobu jsem se uculovala. bylo to sladké. a pak jsem byla neuvřiteleně naštvaná, kvůli tomu, co se TOmovi stalo. příšerné. a ro jak dal Bill Isaakovi pěstí. eeeey. ! do něj ! 😀
honem nějaké dalšé skvělé dílo ! <3
mim. děkuju moc za překlad <3
Haylzee nezklame opravdu nikdy. Ja jeji dvojcata miluji. Tak nadherne je umi psat jen ona. Je to vzdy tak neskutecne krasne, emotivni, plne nehy a vseho toho, co k twincestu patri. Haylzee je kralovna a preklad je korunkou na jeji hlave. Diky za dalsi bajecnou povidku.
Dokonalé =)
No tak to se povedlo 🙂 Moc hezké dík za překlad
tak pro tohle nemam slov…
mam pocit, jakoby ta povídka měla snad šedesát dílů, vystřídaly se ve mně při jejím čtení asi úplně všechny emoce 😀 prostě… wow, tahle autorka je geniální a tim myslim geniální v tom pravym slova smyslu, hrozně inteligentní… Říkala jsem si to už na začátku týhle zvláštní povídky (to Tomovo smýšlení bylo prostě geniálně vymyšlený a popsaný! vůbec celej vztah dvojčat v týhle povídce, především pak jeho začátek, to jak do toho Tom šel vlastně jenom proto, že Billa tolik bratrsky(?) miloval, to je prostě… wow // znovu :D), ale teď, když jsem to dočetla, jsem si fakt jistá…
A omlouvám se za tak zmatenej a nekonkrétní komentář, ale prostě nedokážu slovy popsat celou úžasnost tohodle příběhu 😀 Ale je to geniální… naprosto geniální 😀
I love your story Haylzee! You're simply the best writer in the world.
Oooh, ten konec byl naprosto rozkošný 🙂
Nádherná povídka 🙂
já se u povídky taky šíleně rozplývala. 🙂 takové rozkošné chvilky..přišlo mi to skoro až reálné! 🙂
takové povídky prostě miluju, ty pro mě znamenají celý můj twincestní svět. 🙂
[14]: Yes!
To je prostě neuvěřitelný… Jak to do sebe všechno zapadá. Tohle je vážně… Skvost. Já bych řekla, že o Haylzee ještě uslyšíme 🙂
[13]: souhlas, ona je prostě strašně inteligentní, až se nedá pochopit, jak může mít někdo hlavu na to tohle napsat.
úplně jsem se zapomněla podívat, jestli vyhrál dortík nebo děvka. 😀 tak přeci jen vyhrála ta jemnější varianta. 😀 škoda, vidět Billa v horečce mumlat o tom, že je Tomovou děvkou, by byla větší zábava. :D:D:D
Jak to Haylzee dělá, že je každá její povídka tak dokonalá? Jak to dělá, že je jedna lepší než druhá?
Já jsem nadšená, tohle je přesně to, co mám ráda. Ten začátek s tou beruškou, no já nemám slov, to mě úplně vzalo a ten konec…to samé. Celá povídka byla dokonale rozkošná a úžasná! Autorka má můj obrovský obdiv a Larkys patří moje velké díky za překlad!;)♥
Milujem takéto príbehy. "Bill chce mít sex, a když chce Bill něco mít, Tom to pro něj udělá." to je tak nádherné a ešte strašne mnoho krásnych momentov. Toto je úplne nádherná poviedka zase. Keď sa Bill zjavil bosý s medvedíkom v rukách a hľadal Tomiho tak som sa rozplývala nehou. Toto bola strašne silná poviedka.
Rozkošný príbeh 🙂 scénka Billa s medvedíkom bola úžasná. A skoro ma porazilo, keď som čítala tú časť, čo sa stalo Tomovi, ale som rada, že to tak nádherne skončilo 🙂