A Mess It Grows 6.

„Ahoj, tady Tom,“ řekl Tom na druhé lince. Na zlomek sekundy přestalo Billovo srdce bít. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale nevyšel z ní žádný zvuk.

„Bille? Jsi tam?“ zeptal se hlas.

„J-j-jo, sorry.“ Vykoktal ze sebe, a přísahal by, že slyšel, jak se Tom uchechtl. „Co chceš?“ řekl tak nezaujatě, jak jen dokázal, snažil se zakrýt své předešlé koktání.

„Jen se ujišťuju, žes mi nedal špatné číslo.“ Poškádlil ho Tom, hlas silně zabarvený pobavením.

„A proč bych to dělal?“ zeptal se Bill, dělal ze sebe neviňátko.

„Jen se ujišťuju.“ Zasmál se zlehka Tom.

Pak přišla trapná odmlka, ani jeden si nebyl jistý, co by měl říct, ale oba se snažili něco narychlo vymyslet.

Tom se vzpamatoval první. „Tak, kdy mě konečně necháš, abych tě někam vzal?“

Bill pozvedl obočí překvapením, i když to Tom nemohl vidět. Chlapec jde rovnou k věci. „Jakože na rande?“ zeptal se Bill, zatímco si na černý nehet natáčel lesklý černý pramen vlasů.

„Jakože jo.“ Tom odpověděl, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě.

„Víš co, ale já tě ani vlastně neznám.“ Odpověděl Bill odmítavěji, než by chtěl. Bylo těžké předstírat, že má rád někoho, s kým by to chtěl co nejdříve skoncovat.

Tom, pobaven Billovou rozmrzelostí, se musel hlasitě zasmát. „Fajn, to samé bych mohl říct já o tobě! Vím o tobě jen tři věci.“

„Které?“ Billa přemohla jeho zvědavost.

„Nikoho si nepřipustíš k tělu, jsi tak trochu diva, ale já to mám na tobě rád, a jsi absolutně krásný. Chtěl bych tě poznat blíž, kdybys mi dal šanci.“ Řekl Tom, ale myslel si něco jiného. Jsi ten nejžádanější kluk na škole, s nikým nerandíš a jsi prudérní panic, který ještě neměl tu čest poznat všechny zázraky, které pořádný pták umí, ale to je v pořádku, protože tyhle malé chybičky jsem ochotný napravit.

Bill převrátil oči v sloup. To je zas keců! „Hmmm, předpokládám, že to je všechno pravda.“ Bill zauvažoval, ignoroval fakt, že zněl obzvlášť marně a nepřesvědčivě. „To já o tobě vím jen jednu věc.“

„A to je?“

„Seš kurva.“ Slova vylétla z Billovy pusy tak rychle, že si ani nestačil uvědomit, co řekl. Okamžitě si přitiskl ruku na pusu, oči se mu nevěřícně rozšířily. Opravdu tohle vyplivl!

Slyšel, jak se Tom hluboce nadechuje, než znovu promluvil. „Předpokládám, že tohle je jen jeden úhel pohledu na věc.“ Řekl klidně a jemně. „Dávám přednost názoru, že mám smysl a pochopení pro intimitu, ale to je jen můj názor.“ Lehce se ušklíbl, ale Billovi to mělo znít smutně, aby ho trošku profackovalo svědomí.

Na lince zavládlo opět jen ticho.

„Víš, jde mi o víc než jen o dobrý šuk. Myslím, že se lidi prostě už ani neotravujou poznat mě z téhle stránky, protože ta pověst se se mnou táhne už moc dlouho.“ Řekl Tom.

Bill byl potichu, téměř nedýchal. Na tohle neměl připravenou odpověď. Skoro cítil osten výčitek, že ho takhle nazval. Bill věděl, že jemu se taky naprosto hnusilo, když se na něj lidi dívali jako na prudérního, populárního kluka, který nebyl nic jiného než rozmazlený spratek.

„Promiň.“ Bill se omluvil. „Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo.“

Tom se nenuceně zasmál, tentokrát zněl přirozeněji a uvolněně. „To je v pohodě. Nejspíš je to pravda. Přidám to na tvůj seznam Věcí, co o mně víš. Jsi dost brutálně upřímný.“

Bill cítil, že se usmívá. „Takže, to už jsou čtyři věci.“

„Jo. Fajn, teď jsem zas na řadě já!“ řekl Tom.

„Bezva, teď už vím dvě věci.“ Bill řekl, zatímco si šťoural do nehtů, šokován, že tahle konverzace nabírala skoro… balící nádech.

„Chci to vůbec slyšet?“ zaskučel Tom.

„Citlivko!“

Slyšel Toma zalapat po dechu. „To teda nejsem!“ rozhodl.

„To teda jsi. Slyšel ses? Rozhodně máš svou citlivou stránku!“ poškádlil ho Bill. Obrovský šutr se mu pomalu svezl do žaludku a se žuchnutím dopadl. Zrovna byl na telefonu se Super Courou a docela si to užíval. Co to kurva…? Měl by ten mobil vypnout, a to hned.

Tom na druhé straně zakašlal, což Billa přinutilo znovu se usmát, jen aby se hned po tom opět zamračil. Potřeboval to ukončit. HNED.

„Musím jít.“ Řekl najednou Bill.

„A co moje rande?“ zeptal se Tom.

„Promluvíme si zítra,“ odpověděl Bill.

„Připomenu ti to,“ řekl Tom potěšen, že Bill ještě přímo neřekl ne.

„Radši se mi nepřipomínej. Promluvíme si zítra.“

„Zatím, Bille.“

„Čau.“

Tom zavěsil, šklebil se od ucha k uchu. Tohle dopadlo líp, než si myslel. Miloval ten způsob, jakým zahrál ublíženého, když ho Bill nazval kurvou. Věděl, že to jen Billovi omylem vyklouzlo z pusy, a tak vytáhl svoje „jde-mi-víc-než-jen-o-to-jedno“ eso. Tom prostě kurva byl, ale nemohl to jen tak každému přiznávat. Miloval zadečky, ať už klučičí nebo holčičí.

Ale Billův zadeček si zamiloval nejvíc.

***

Bill byl překvapen, když druhý den uviděl Toma stojícího před jeho třídou, ruce založené na prsou a se svým typickým samolibým úsměvem.

„Čau.“ Pozdravil ho Bill, a doufal, že před ním nestojí ten starý dobrý Tom.

„Je zítřek, víš co,“ zavtipkoval Tom, jeho oči žertovně zářily.

Bill po něm hodil pohledem, snažil se potlačit otrávený výraz, který by ho nejspíš odehnal. „Jo, to je.“ Řekl napjatým hlasem.

„A zítra je pátek,“ přidal Tom, ve snaze neztratit Billa v davu, který proudil halou.

„Vážně?“ řekl Bill čistě nezaujatě. Stále byl neuvěřitelně naštvaný sám na sebe kvůli tomu rozhovoru ze včerejšího večera. Opravdu to poslední, co by teď chtěl vidět, byl Tom, navíc když věděl, že se ho bude snažit uhnat na rande.

„Takže, máš na mě čas?“ Tom popadl Billa za paži a zastavil ho uprostřed haly.

Bill byl ochromen překvapením, když ho Tom chytil, ale zastavil se a zadíval na Toma.

„Jo,“ odpověděl Bill, když si už po milionté dnes uvědomil, že je to jen sázka.

Tomův obličej se rozzářil do úsměvu. „Pátek. V sedm?“ zeptal se, zatímco si pohrával se svým piercingem.

Bill kývnul. „Restaurace na Brookston Street? DiParma? Sejdeme se tam?“ zeptal se Bill.

„To zní perfektně.“ Tom sjel pohledem Billovu postavu, což Billovi samozřejmě neuteklo.

„Uvidíme se později.“ Bill odcházel pryč, krátce mu zamával.

Tom se nemohl zbavit toho úšklebku na svém obličeji. Řekl by, že je Bill naštvaný. Naštvaný, že ho začíná mít rád víc, než by sám chtěl. Jeho odtažité chovaní a nedostatek přívětivosti jen zvyšovaly Tomovu chuť na lov. Bill s tím bojoval, klátil se kopající a křičící k zemi, ale klátil se.

***

„Co si oblečeš?“ zeptal se Georg a žuchnul na Tomovu postel, když se Tom probíral svým šatníkem.

„No, DiParma je slušný podnik, takže myslím, že by se hodil ležérně formálnější outfit. Ne moc formální, ale ne moc ležérní. Nějak tak na půl cesty.“ Řekl a vytáhl pár modrých jeansů.

„Jaký máš mistrovský plán na dnešní večer? Hodláš se dostat ještě dál?“

„Ne, dnes večer ne. Bill to bude čekat, takže si nesmím nic začínat. Žádné ohmatávání nebo pokusy ho políbit.“ Řekl Tom zamyšleně.

„A co kytky?“ Georg otočil stránku v časopise.

„Jen jedna červená růže. Znovu, nechci to přehánět, ale chci mu ukázat, že nejsem zaujatý jen tím, jak se mu dostat do trenek.“

„Ale ty jsi.“ Vyvrátil mu Georg.

Tom zavřel oči, protřel si ukazováčkem a palcem kořen nosu. „Georgu, spolupracuj! Já vím, že jsem, ale ne dnes v noci!!!“

Georg se zakřenil. „Bože, ty se tak snažíš.“

„Na konci se mi to vyplatí. A teď vystřel, ať se můžu obléct!“

***

„Myslíš, že tě chce dnes večer políbit?“ zeptal se Gustav, když si Bill domaloval černé linky kolem očí.

„Určitě. Bude se pokoušet,“ odpověděl Bill a zaskučel.

„A co uděláš, když to na tebe zkusí?“ položil mu Gustav otázku, složil si ruce pod bradou, zatímco sledoval, jak si Bill nanáší poslední vrstvu řasenky.

Bill se zarazil s řasenkou ve vzduchu. „Nemám kurva ani páru. Jen doufám, že mu nedám facku. To by mohlo všechno trochu zkomplikovat.“

„Jo, bez prdele!“ Smál se Gustav. „Musíš mi napsat, až budete večeřet! Udělal bych cokoliv, abych to mohl vidět!“

„Okay, ale jestli se cokoliv začne ubírat špatným směrem a budu potřebovat vypadnout, spoléhám na tebe! Zavolej nebo tak něco. Řekni, že mi umřel pes, abych měl záminku odtamtud sakra zmizet!“

„Klidně. Na co jsou nejlepší kámoši?“

„Aby zdržovali své nejlepší kámoše od toho, co by neměli dělat! Jdu pozdě!“ zaječel Bill, když se mrknul na hodiny. Začal zběsile hledat svoje boty.

„Přímo tady, Bille.“ Gustav před ním podržel pár bot. „Užij si to a do deseti doma!“ zažertoval.

***

Tom si pohrával s lemem své košile, bílou růži v levé a mobil v pravé ruce, který co minutu kontroloval. Přišel trošku dřív, i když nenáviděl čekání – na kohokoliv. Klepal prsty o stůl v pravidelném rytmu, čekal, jak nejtrpělivěji dokázal.

Zrovna se otočil, aby se podíval za sebe, když uviděl Billa vcházejícího do dveří, obraz dokonalosti. Vplul dovnitř, přejel pohledem po místnosti, a jakmile spatřil Toma, zamířil k němu.

Tom se pousmál, vstal a natáhl se pro růži, pevně ji sevřel v ruce. Nenápadně si upravil košili, aby ji neměl pomačkanou, a čekal, až Bill dojde ke stolu.

To je ono.

Hra začíná.