S.O.S. (Any​thing but love) 6.

Tom

„Ale drahoušku,“ přejedu ti rukou něžně po vlasech. Povedlo se nám dostat se pomalu do ložnice. Mé ložnice. Není to žádný luxus, ten jsem nikdy já nepotřeboval. Neměl jsem ho jako ty, ale nechybělo mi to. Nezáviděl jsem ti to. Byl jsem rád za to, co jsem měl a ne jako ty. Nevděčná coura. Najednou mám v hlavě scénu, kdy jsi chodil ještě s Davem. Byl to myslím tvůj úplně první kluk. Chodil, tedy jestli se tomu tak dá říct. Vodili jste se za ruce, líbali, ale nic víc. Prostě jen mazlení. Pamatuju si, že jsem byl v tvém pokoji a zkoumal tvoje parfémy, když jsem uslyšel na schodech, že jste doma a jdete do pokoje. Nemohl jsem utéct a nechtěl ti vysvětlovat, co jsem tam dělal. Schoval jsem se do skříně. Pamatuju si to. Dodneška si ten bolestivý pohled pamatuju, byl jsem tak zklamaný.

„Lvíčku,“ šeptnu ti s úsměvem a něžně tě opřu o dveře. Dám ruce na tvé boky a usměju se na tebe.

„Jsi tak kouzelný.“ Přejedu ti dvěma prsty po tváři a vdechnu opět tvou vůni vlasů.

Bill

Bojím se. Opravdu se bojím. Nevím, co můžu čekat. Zase jsi jiný. V jiných případech bych už nejspíš ležel na posteli s nohama od sebe. Nebo si prostě jen chceš hrát? Nějak mě donutit ke spolupráci a pak udeřit tak, jak to umíš?

„Tome já…“ co vlastně chci říct? Že nechci, abys to dělal? Abys na mě sahal nebo cokoliv jiného? Že chci, abys mě přestal věznit? Tyhle všechny věci můžu velice rychle zase polknout. Ty jsou nesplnitelné. To bych ti napřed musel zakroutit krkem. A to by se mi za prvé nepovedlo, jelikož máš větší sílu, a za druhé bych tu zůstal stejně nejspíš na věky. Ale především bych tě nepřepral. Odvrátím hlavu, když se mě dotkneš na tváři, a znechuceně zavřu oči. Nejraději bych se vpil do těch dveří, o které se opírám anebo se stal neviditelným a utekl. Víc než to se ale nepohnu. Ani nemám kam. Nehty zatnu do dveří.

Tom

„Pšššt, je to v pořádku. Já vím, že nechceš, abych na tebe tlačil. Nebudu na tebe tlačit, neboj.“ Zakroutím hlavou a usměju se. Přejedu ti i po krku. Nechápu, proč ode mě odvracíš hlavu. Jsi tak nádherný. Takový můj lvíček. Lehce tě na krku políbím. Jen lehce, nechci tě vylekat.

„Neboj, Tom je určitě někde venku a mamka přijde až večer.“ Usměju se znovu a boky ti zlehka stisknu. „Chci tě jen políbit.“ Najednou si ode mě tak vzdálený, tak chladný. Bojíš se mě snad? Proč? Nikdy bych ti přeci neublížil. Ne člověku, kterého miluju nadevšechno. Jak dlouho jsem o tebe bojoval? Velice dlouho, nechci tě ztratit. Jsi moje láska. „Podívej se na mě.“ Něco tě trápí, to je více než zřejmé. Ale co? Tajíš mi snad něco strašného? „Mně můžeš věřit. Neboj se mě.“ Lehce se čelem opřu o tvoji tvář a vdechnu tvoji vůni. „Mmmm tak sladce voníš. Tak sladce.“

Bill

Zatrne ve mně. Tyhle věty znám. Tak moc dobře je znám, ale jak… to přece není možný. Nebyl jsi tam. Co bys dělal u mě v pokoji. Nebyl jsi ani doma. Jak tohle můžeš vědět? Absolutně mě to vyděsí. Opatrně otočím tvář k tobě a zkoumavě se na tebe dívám. Ty nejsi Tom… ne teď… ne v téhle roli. Proboha, jsi opravdu vyšinutý.

„Dave?“ Musím se opatrně zeptat. Ale tohle jsou jeho věty. Bože, je to tak dávno. Proč ale zrovna on? Proč na něj si hraješ? Proč on ti tak utkvěl v mysli? Vždyť o něm ani nic nevíš. Nebo jsi nevěděl. Nebyl jsi tam nikdy, když u mě byl. Nemohl jsi nás vidět. A ten dnešek… ta večeře… to jsi taky nebyl ty… musel jsi být někdo jiný. Zamyslím se. Jsem ze všeho tak v šoku a zmatený, že mi to ani nemyslí. Přehraju si celý scénář dole u večeře, aby mi svitlo. Oslovil jsi mě drahá… měli jsme příbory jako doma… byl jsi Jorgen. Úzkost mě svírá čím dál tím víc, jelikož tohle je něco, co už vůbec nedokážu předvídat. Nevím, co tě kdy popadne. Do koho se zase vžiješ a v jaké situaci. Tohle je snad horší, než jsem vůbec čekal. Jsi nemocný a to hodně nemocný.

Tom

Jen se lehce usměju.

„Ano broučku? Copak se to s tebou děje?“ Nechápu, co ten zmatek v tvých očích. Byli jsme na procházce a bavil ses. Bylo to fajn. Všechno bylo dokonalé, ale pak jsme přišli domů a ochladl jsi jako kámen. Udělal jsem snad něco špatně? „Já vím, vím, že jsem slíbil, že na tebe budu čekat tak dlouho, dokud nebudeš připravený, ale nemůžu si pomoct. Nechci tě vylekat. Budu čekat, slibuju. Jen se chci mazlit. Nedovolím si k tobě víc, slibuju.“ Vydechnu a lehce ti hladím tváře. Neposedné pramínky tvých havraních vlasů ti dávám za ouška.

„Nikdy jsem nevěřil, že budeš můj, nikdy.“ Těkám zběsile očima po tvé krásné tváři. Miluju tvé hluboké oči a tvé plné rty, jsou stvořeny přímo k líbání a já mám teď to nutkání. Lehce přivřu oči a dotknu se svými rty těch tvých. Musím se kontrolovat, přeci nechci, aby ses cítil špatně nebo tak něco. To rozhodně ne. Všechno bude v pořádku. Lehce tě druhou rukou pohladím po tváři a mezi dva prsty vezmu tvoji bradu. Vždycky ses spíše držel dál a iniciativu jsi nechával na mně, ale já chci, abys začínal i ty. Nesmíš se mě přeci bát. Nejsem jako Tom.

Bill

Bože jsem tak zmatený. Vůbec nevím, co mám dělat. Jak reagovat. Asi bych měl spolupracovat. Hrát tvoji hru, protože dokud ji budu hrát, budeš takový, jako byl Dave. Když nebudu, velice rychle procitneš a budeš Tom. Ten Tom, který mě tu vězní. A to nechci. Nechápu ale, jak je možné, že o tom víš, a dokonce tak detailně. Musel jsi tam být. Možná pod postelí. Nevím. Ale musel jsi to všechno vidět.

„Počkáš ano?“ Vydechnu a přitisknu svoje rty pevněji na tvoje. Ruce ti omotám kolem krku a svými rty oždibuju ty tvoje. Snažím se nemyslet na to, že jsi to ty. Raději se snažím nemyslet vůbec. Spíše jen vzpomínat na ten den s Davem. Bože, ale je to tak dávno… po chvíli škádlivého otírání rtů pootevřu ústa a nechám tě vklouznout jazykem dovnitř. Svým ti vyjdu vstříc. Ne nejsi Tom… nejsi Tom. Musím si to neustále opakovat, jinak asi omdlím zděšením, co se to děje.

„Víš já… já bych chtěl, ale bojím se. Ale jednou se ti dám, slibuju.“ Promluvím, když se po chvíli odtáhnu a nahodím omluvný výraz. Ten jsem měl i tenkrát. Prstama ti všemožně jezdím ve vlasech.

Tom

„Já vím, já vím.“ Usměju se a pohladím tě po tváři. Je tak krásně hebká, nechápu, jak to děláš. Prostě jako anděl. Tak krásnej, dokonalej. „Víš, že bych ti neublížil. Nikdy.“ Usměju se a přejdu prsty po tvé tváři. Jen lehce a něžně. „Vždycky ses mi líbil, tak zatraceně moc. Chtěl jsem tě dostat a… teď jsi můj. Jenom můj lvíček.“ Znovu zaútočím na tvé rty a trochu se na tebe natisknu. „Tak moc jsi mi chyběl.“ Vydechnu táhle a rty přesunu na tvůj sametový krk. Dávám ti tam malé pusinky a něžně ti ho oždibuju. Tohle mě tak dostává. Tvé ruce na mé hlavě. Spokojeně vydechnu a pokračuju v olíbávání tvého krku. Občas sjedu i níž, na tvé klíční kosti. „Zblázním se z tebe, Bille. Zešílím.“ Zakňučím tiše a zavřu pevně oči. Vím, jak máš rád tahle slůvka a teď mluvím pravdu. „Vím, že bychom měli jít spát, zítra je ještě škola, ale… můžeme se ještě chvíli mazlit, že?“ Udělám psí oči na tebe. „Chci se tě dotýkat a… a líbat tě. Nic víc si nedovolím, neboj. Když řekneš dost, zastavím, přísahám.“ Klepou se mi z tebe ruce. Naprosto se chvěju a ty taky, cítím to.

Bill

Chce se mi začít křičet a brečet a vytrhnout se ti, ale ani jedno udělat nemůžu. Nebo na to snad ani nemám sílu. Vůbec tomu nerozumím. Jak je tohle vůbec možné? Já nejsem schopný si zapamatovat ani větu, kterou mi někdo řekne před pěti minutami, a ty si pamatuješ celý rozhovor několik let. A se všemi detaily. Děsí mě to.

„Já nejsem proti. Rád se s tebou mazlím.“ Lehce se pousměju a vezmu tě za ruku. Dotáhnu tě k posteli a strčím ti do ramen, až dosedneš. Chvíli zaváhám. Vím, co bylo, ale nějak se mi do toho nechce. Ovšem jediná připomínka toho, jak to taky může dopadnout, mě donutí k dalším pohybům. Obkročmo si na tebe sednu a olíznu ti ucho. „Budeš mě chránit… vždycky? I před Tomem?“ Zakňučím. Vím, že ten den jsem se tě bál. Ráno jsi mě kousnul. Říkal jsi, že to mělo být jen ze srandy. Takové ranní poškádlení, ale nevychytal jsi to. Procvakl jsi mi kůži na krku a pár hodin na to ve škole ses popral. Ten den jsem z tebe měl opravdu strach.

Tom

Vydechnu prudce, když na mě dosedneš. Jsi tak žhavý, tak cool, tak zatraceně sexy a já z tebe zase nemůžu. Stačí jediné takové tvé gesto a já omdlívám touhou, aby to nikdy neskončilo. Abys mě nikdy nepřestal líbat, hladit mě a dotýkat se mě všude, kde chceš. Říkal jsi, že se bojíš bráchy, že ti ublížil. Nevím jak, o tom se moc bavit nechceš a já to respektuju.

„Neboj, přede všemi tě ochráním.“ Přitáhnu si tě blíž a opět spojím naše rty. Prudce vydechnu a zavřu oči. Sakra, zase se mnou děláš divy a já jen můžu lapat po dechu. Nic víc, nic míň. Jsem v tom až po uši. „Mmm, Bille, tak moc tě chci. Vydechnu ti vzrušeně do ouška a povalím na postel. „Neboj, neublížím ti.“ Usměju se, když přejdu po tvé tváři. Chci, aby ses mi zase oddával. Jako to děláš vždycky, chci, abys mě dovolil tě dneska udělat. Dotáhnout to do konce. Líbám tě na krku a rukou hladím tvůj bok a níž. Na tvé stehno a pak zase výš a přitlačím dlaní na tvůj rozkrok.

„Uvolni se, neublížím ti, lásko.“

Bill

Vyschne mi náhle v krku. Tohle já nezvládnu. Ne s tebou. Když vím, že jsi to ty. Tom. A mám ti dovolit to, co se stalo tenkrát? Sakra… tolik mě sžírá obava, že ani nevím, jestli se vzruším, a to by pak teprve byl průser. Možná, když nebudu myslet na tebe. Jenže na co?

„Ty chceš… chceš do mě? Spát se mnou?“ Nejistě zakoktám. Možná i víc než tenkrát. Nevím. „Bojím se toho… to prosím ještě ne.“ Zakroutím hlavou a za triko si tě přitáhnu blíž k sobě. „Ale jinak můžeš všechno.“ Zašeptám a dlouze tě políbím. Nemám moc na výběr. Prostě to musím uhrát. Je to lepší, než dostat nebo trpět bolestí. Odevzdaně pod tebou ležím a nohy skrčím v kolenou, abys mezi ně dobře zapadl. Tiše zamručím, jak mě stiskneš. Snažím se všemožně myslet na cokoliv jiného, jen ne na celou tuhle absurdní situaci a na to, že jsi v tom pokoji tenkrát musel být a sledovat nás.

Tom

Spokojeně se usměju a pohladím tvoje sametové vlásky. Jsi tak roztomilý, když tohle říkáš. Jak se tváříš a bojíš se. Nemůžu si pomoct, ale jsi vážně tak rozkošný. Cítím, že můj klín se probudil a reaguje na všechno, co uděláš nebo řekneš. Nedokážu to ovládat a nechci tě vyděsit, ale nedokážu to potlačit. Chtěl bych do tebe, to nepopírám, ale jestliže nechceš, nebudu tě nutit. Počkám si. Ale moje ruce jsou velice zvědavé a neujdeš jim. Chci, aby sis to užil. Vlastně to bude poprvé. Nikdy jsem se tě nedotýkal tam dole. Ale dneska na to přijde, vím to, jsi nažhavený, cítím to.

„Neboj, nechci ti ublížit, to vážně nechci.“ Vjedu ti dlaní pod triko a pomalu ho vyhrnuju nahoru. Na každé nově odhalené místečko tě něžně políbím. Nakonec usoudím, že mi ten kus látky jenom překáží. Svléknu ti ho. Ihned se vrhnu na tvoji bradavku, po které přejíždím jazykem a saju ji, však opatrně, abych ti neublížil. To bych si neodpustil nikdy. Když cítím, jak se vztyčila, vrhnu se i na druhou. Mezitím tě rukama hladím po bocích, bříšku a i po klíně, ještě přes kalhoty. Chci tě chvíli jen tak dráždit a zjišťovat, co s tebou mé počínání dělá.