autor: Clarrkys
Bill: (Ráno mě pláčem vzbudí Amy, usnul jsem v tom obýváku na sedačce. Rychle k ní přijdu a musím ji přebalit a nakrmit. Zrovna jí dávám mlíčko z lahvičky, když někdo zazvoní. Že by se vracel Tom? Jdu otevřít i s malou na rukou.)
Paní: (Starší paní o berličce stojí před dveřmi a v ruce má peněženku.) Dobrý den.
Bill: (Chvilku jsem zaražený, vůbec nevím, kdo to je.) Dobrý den. Stalo se něco?
Paní: Ano. Ráno jsem šla dávat slepicím a na trávníku na dvorku mi ležel nějaký chlapec. Asi spal, snažila jsem se ho vzbudit, ale nereagoval. Teda řeknu vám, takový nepořádek mi tam udělal! Králíky vypustil, víte, co to dá práce, než je pochytám?! (Začíná prskat.)
Bill: (Amy začne pomalu natahovat, víc si ji přitulím k sobě.) Co s tím mám společného? Kdo to byl?
Paní: No, chtěla jsem první volat policii nebo sanitku. Ale všimla jsem si, že je vedle něho položená peněženka, vzala jsem ji s sebou. Nemyslete si, že jsem vám nějaké peníze sebrala, ta peněženka už prázdná byla, jenom jsem tam vzala občanský průkaz. Vzala jsem si silnější brýle na čtení a zjistila jsem, že bydlí na adrese kousek ode mě. Tak jsem tady, ten pobuda tam pořád leží. Být vámi, tak si ho hned odvedu, nebo opravdu zavolám policii.
Bill: (Vytrhnu jí tu peněženku z ruky, ale ta paní mi tu občanku podá. Je Tomova, proboha!) J-já… počkáte chvilku? Jenom se oblíknu, hned tam s vámi zajdu. (Zabouchnu ty dveře a rychle si dám bundu. Nemůžu tady Amy nechat samotnou, proto jí oblíknu svetřík a dám čepičku. Potom si ještě obuju boty, vezmu klíče a mobil a hned vylítnu ven. Pár minut jdu s tou paní pomalu k jejímu domu, ale když mi prstem ukáže, kde to je, rychle se tam rozběhnu.) Tome! (Uvidím Toma ležet s flaškou ruce na zemi, já jsem na něj tak naštvaný.)
Tom: (Nehnutě ležím, v ruce objímám prázdnou láhev. Jsem celý od bláta, ale hlavně promrzlý.)
Bill: Tak sakra, Tome! (Kleknu si k tobě a začnu tě pleskat po tvářích.) Tome! (Trochu s tebou zatřesu, ale pořád držím Amy. Po chvilce ta paní přijde, poprosím ji, aby mi ji podržela, a snažím se tě probrat. Když ani po pár minutách nereaguješ, tak volám sanitku. Přijedou po chvíli, mám šílený strach, když se pořád neprobíráš, dokonce mě napadá, že jsi mrtvý, ale záchranáři to vyvrátí. Naloží tě do té sanitky a koukám za ní, jak odjíždí, pak si vezmu Amy.) Děkuju vám a moc se omlouvám, kdybyste něco potřebovala, víte, kde bydlím. (Řeknu té paní. Rychle doběhnu domů, sednu s malou do auta. Dám Amy k mámě a hned jedu do nemocnice.)
Tom: (Proberu se s šílenou bolestí hlavy a celého těla. Ještě ani nestihnu otevřít oči a cítím, jak mě strašně štípou záda a bolí mě celá ruka, nejvíce loket. Pomalu rozmrkám oči a úplně se vyděsím, když uvidím nějaký pípací stroj a kapačky. Chci se posadit, ale něčí ruka mě zastaví.)
Doktor: Uklidněte se, musíte ležet. (Když se ten chlapec položí, začnu si prohlížet jeho kartu.) Jak se cítíte?
Tom: Mhm… (Zamručím bolestně, když se trochu pohnu.) Strašně. Co se stalo?
Doktor: (Trochu se zasměju.) To se vám nedivím. Tak, pane Kaulitzi, dneska ráno vás sem přivezla sanita. Měl jste silnou otravu alkoholem, kterou testy prokázaly, a také jste měl v krvi stopy dalších návykových látek – (Na chodbě začnou hlásit moje jméno.) Musím jít, potom se za vámi ještě stavím.
Bill: (Už jsem tu skoro tři hodiny a pořád mi nikdo nechce říct, co je s Tomem. Malou jsem zavezl k mámě a hned jsem jel sem. Až teď mi doktor řekl, že ses probral a že za tebou můžu. Vletím do pokoje.) Tomeee! (Vyjeknu.) Co mi to děláš? Jak ti je?
Tom: Bille… (Kouknu na tebe, trošku zamžourám a zvednu se na lokty. Moc dlouho to ale nevydržím, protože se mi točí hlava. Znovu si lehnu a dám si ruce na čelo.) Moc mě to mrzí.
Bill: (Sednu si k tobě opatrně na postel.) Co jsi prováděl?
Tom: J-já… Já nevím. (Pípnu zoufale.)
Bill: Pamatuješ si vůbec něco? Jak jsi byl doma?
Tom: Já byl doma? (Trochu vykulím oči.)
Bill: No… Nejdřív jsem tě zamknul v autě. (Koukám na tebe.) Nepamatuješ si na to?
Tom: To vím… Vzbudil jsem se v autě a byl v šoku z toho, že je zamčeno. Pak jsem vylezl ven a dál nevím.
Bill: V noci jsi přišel domů… Opilý. Chtěl jsi se mnou spát a já nechtěl. Okřikl jsem tě, když jsi byl moc hlasitý, nechtěl jsem, abys vzbudil malou, a potom jsi zase odešel. Ráno přišla nějaká paní s tvojí občankou, že jí ležíš na zahrádce. Šli jsme tam. Bože, byl jsem na tebe tak neuvěřitelně naštvaný, ale když ses neprobíral, přepadl mě strach a zavolal jsem sanitku.
Tom: (Koukám na tebe a znovu se mi dělá špatně.) Promiň. (Pípnu.)
Bill: Tohle už mi nedělej… (Zakroutím hlavou.) Ale hlavně že ti nic není.
Tom: Neřekl ti ten doktor něco?
Bill: Vůbec nic.
Tom: Prý to byla… Otrava alkoholem. A pak říkal ještě něco a to jsem moc nepochopil.
Bill: Něco vážnýho?
Tom: Já nevím. Nechceš ho sem zavolat a optat se? A taky bych rád šel domů.
Bill: (Přikývnu a nechám si tam tašku, jdu někam na chodbu. Vidím nějakou sestru a zeptám se jí na doktora, tak mě pošle k nějakým dveřím. Zaklepu a strčím hlavu do dveří.)
Doktor: Dobrý den, co si přejete?
Bill: Dobrý den. Já jsem Kaulitz, ráno sem přivezli mého bratra. Chci se na něj zeptat a on rád by taky věděl víc. Třeba kdy bude moct domů.
Doktor: Posaďte se. (Počká, až si sedneš.) Váš bratr měl silnou otravu alkoholem a zřejmě požíval i jiné návykové látky. A v neposlední řadě bych vám měl říct, že výjezd sanitky a lůžko na záchytce vás bude stát 600.
Bill: Šest set euro? (Vykulím oči.)
autor: Clarrkys
betaread: Janule
Ach jaj , tak si Tom vyrobil zbytočný problé,. Je mi ich oboch lúto. billovim pocitom sa ale nedivím tiež by som sa hnevala. Som zvedavá kde vezmu tie peniaze, a ako to nakoniec dopadne.
S tou paní to bylo chytrý 😀 jsem ráda, že se usmířili 🙂
A já myslela, že se výjezd sanitky neplatí, jen když jiněkdo zavolá zbytečně… 😀
Cože???!!!
600 euro???!!!
My jsme měli letos na dovolené na Malé Fatře ubytování v penzionu na 10 dnů pro čtyři lidi za 370! euro a to jsme měli dva pokoje, každý s weckem a koupelnou!
To byl Tom na té záchytce v Ritzu, ne? xDDD
Obávám se, že Tom v pořádku nebude, otrava alkoholem, nějaké drogy, bojím se, aby to nemělo nějaké následky, jako první věc mě napadlo, jestli Tomovi neodešly ledviny…
Už předtím bral ty prášky, které zanechaly na jeho zdraví následky a k tomu teď tohle.
Já chápu, že se Tom na Billa naštval, ale tohle je typické chlapské řešení problémů, do hospody a opít se, nesnáším to…
Takže teď se bojím, co s Tomim je.
Už mi dochází veškerá síla…
Víc než peníze mě zajímá Tommyho zdraví. Alkohol, návykové látky a to jsem se stále nedozvěděla, co ho vlastně trápilo.
Je jasné, že bude zase nakonec tím nejhorším, což je mi líto. Nic není černobílé…