autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Skoro celou cestu jsme byli s Billem ticho, já ho držel za ruku a jen ho hladil palcem. Viděl jsem, jak ho to trápí. Opravdu si Billyho zamiloval. I on jeho. Jak se hladili po tvářích a pak se objímali, vážně jsem měl co dělat, abych se udržel a nezačal řvát jako hysterická mařena. Uběhla aspoň hodina, než jsem poprvé promluvil.
„Zlatíčko…“ řeknu tiše a dál ho jen hladím palcem po ruce, jak ho držím. „Nebuď smutný. Ještě se s Billym uvidíš. Slíbil jsem mu, že se ještě vrátíme. A budeme tam delší dobu. Můžeme tam jet, až se vrátíme z tohohle výletu a být tam třeba týden…“ řeknu jemně.
„Tomi, děkuju,“ koukne se na mě a pohladí mě po tváři. „Ale… mně nejde jen o Billyho,“ šeptne smutně. Povzdechnu. A je to tu zase.
„Já vím, ale teď na to není ten vhodný čas. Probereme to všechno, až budeme na místě. Budeme v přírodě a v klidu, dobře?“ požádám ho. Tady se akorát zase pohádáme a já budu mít sto chutí ho někde vysadit v poušti.
„Dobře,“ nahne se ke mně. Podívám se na něj. Líbne mě na rty a stiskne mi ruku. Stisknutí mu oplatím a zase si začnu všímat cesty.
Netrvá to dlouho, a konečně uvidíme ze silnice velké hory a i příroda nasvědčuje tomu, že brzy budeme v Grand Canyonu. I doprava se začala zvyšovat.
„Teď budeme myslet jenom na hezký věci a užijeme si to tu, ano?“ pokusím se o veselý tón a usměju se.
„To bych rád,“ usměje se lehce také a otevře si víc okýnko. Na to, že je ráno, už je zase celkem horko. Spokojeně přikývnu. Po nějaké době konečně vjedeme do města s názvem – Grand Canyon.
„Jsme tady,“ řeknu nadšeně. „Jen musíme najít nějaké informační centrum.“
„Zkusím se podívat na GPS, chceš?“ nabídne mi.
„Budeš hodný,“ přikývnu na souhlas a jedu jen pomalu, přičemž si prohlížím město. Jedeme po hlavní. V dálce si ovšem všimnu menší hory a pak začne propadlina. Ah, tak to bude tam. Bill ihned začne hledat a po chvilce zajásá, že už to má.
„Měli bychom jet zhruba dalších 5km…“ začne.
„Já si myslím, že ani informační centrum nepotřebujeme. Bude to támhle,“ ukáži mu kopec na konci města. A všechny směrovací tabule ukazují stejně tam. Musí to tam být. Bill ale i přesto minutku hledá.
„Máš naprostou pravdu, je to tam,“ usměje se.
„Jako vždy,“ ušklíbnu se a jedu přesně tam, kam ukazují všechny šipky. Nakonec zajedu do cíle. Je tam parkoviště. Takže zaplatím parkovné… pěkně tučné parkovné, najdu si místo a vypnu motor.
„Je to tady,“ nadechnu se zhluboka a s úsměvem vydechnu.
„Ani to neříkej,“ zasměje se a vydechne. „My jsme tady, opravdu jsme tady,“ zajásá Bill.
„Tak jo, jdeme na to?“ usměju se a vyndám si sluneční brýle.
„Rozhodně, jen si hodím do tašky asi pár věcí,“ řekne, vystoupí z auta a jde dozadu. Do tašky si nahází pití, kapesníčky, vezme si peníze, mobil, brýle si rovnou nasadí a je hotov. Dám si k němu taky pár věci a pak auto zamknu.
„Tak pojď,“ vezmu ho kolem pasu a rozejdeme se tam, kam ukazuje ukazatel na turistickou značku. Je mi jedno, že opravdu vypadáme jako pár. Skvěle k sobě ladíme a vážně spolu vypadáme dobře. Seru na lidi… přímo miliony lidí, tohle si prostě chci užít se svým miláčkem po boku. Bill se na mě jen usměje a poslušně jde vedle mě. Tohle si vždy přál.
„Hele, nejsou to Kaulitzové?“ uslyším najednou někde kolem nás. Jen si Billa přitisknu ještě víc k boku a jdeme mezi lidmi. Nevěnuji jim nejmenší pohled. Koukám stále před sebe. Bill neřekne ani slovo. Dělá totéž co já. Najednou mi hlavou prolétne opravdu šílený nápad. Muhaha, lidičky těšte se na show.
„Bille?“ šeptnu spiklenecky. Určitě se tvářím jak pravý zlosyn.
„Hm?“
„Chceš porušit pravidla?“ zeptám se zvědavě.
„Pravidla?“ zeptá se tiše. „Jaká pravidla?“ Nevinný jako vždy.
„Všechna…“ ujasním mu. „Já totiž právě moc chci,“ dodám. Zastavím a dlouze ho políbím. Kolem uslyším hlasité udivené výdechy. Hahahaaa, povedlo se. Poserte se, lidi. Pobaveně se odtáhnu, zas si ho přitáhnu k sobě a se smíchem jdu dál.
„Tome,“ řekne pak jen zděšeně a nakonec se začne smát trochu taky. „Tady? Bože, ty turisti z nás budou mít největší atrakci.“ To mi povídej. Ale mně jsou u prdele.
„Turisti? Já tu žádný nevidím,“ řeknu nahlas. Znovu ho políbím na tvář a jdeme dál. Já se samozřejmě pobaveně usmívám, cítím se tak úžasně. Ohromně si to užívám. Bill se jen směje.
„Jsi blázen,“ řekne.
„Taky tě miluju. Na tohle jsem se těšil, tak mi to nekaž. Nezajímají mě ty lidi. Jsi tu jenom ty a ta úžasná krajina,“ řeknu s úsměvem a vydáme se cestou mezi stromy.
„Já ale souhlasím,“ víc se ke mně sám natiskne a v dlani mi zmáčkne trošku zadek. Se smíchem nadskočím.
„Ty svůdníku!“ začnu se tlemit na celé kolo.
„No jistě, já jsem tu ten svůdník,“ chytne si mě a dlouze mě hned políbí, čímž mě umlčí. Usměji se a oplatím mu to. Pak se odtrhnu.
„Měli bychom si udělat nějaké fotky,“ vytáhnu iPhone a hned si vyfotím jeho veselý smích.
„Tohle smaž,“ zasměje se hned, jakmile mu tu fotku ukážu. „Ale chci se s tebou konečně vyfotit, chci udělat spoustu fotek, Tomi,“ usměje se. Oh, je tak rozkošný. Hned bych si ho měl vyfotit. Tenhle jeho sladký výraz mě stejně jednou nejspíš složí.
„Hmmm na památku,“ usměju se a dlouze ho políbím. Natáhnu ruku a vyfotím nás. Odtáhnu se od něj a fotku si prohlédnu. „Dokonalost. Hele…“ Hned se na to podívá a zůstane se dívat.
„To je krásný,“ řekne tiše. V rychlosti vyfotím ten jeho rozněžnělý výraz, se smíchem ho vezmu kolem pasu a zase se rozejdeme.
„A takových budeme mít milion fotek,“ řeknu s úsměvem.
„Za to ti ručím,“ zasměje se a jde dál. „Podívej se támhle,“ ukáže na krajinu, kterou jsme jednou viděli i na nějaké fotografii. Usměju se.
Po chvíli, co projdeme malým lesíkem, konečně uvidíme tu krásu. Cestu začne lemovat zábradlí po celém okraji kaňonu. Před námi se rozprostře pohled na tu krásu. Na celý, dokonalý Grand Canyon.
Úžasem vydechnu a přistoupím k zábradlí. Chytím se ho, abych náhodou neupadl.
„To je tak dokonalý,“ šeptnu.
„Jo,“ vydechne mi Bill na krk a kouká se na to se mnou, jen s tím rozdílem, že mě drží za pas. „Nemůžu uvěřit tomu, že to na vlastní oči vidím.“
„Jo,“ vydechnu omráčeně a přitisknu se k němu. Přistrčím ho k okraji a zezadu ho obejmu. Takhle to má být. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a jen jsme společně sledovali tu krásu. Nemělo cenu něco říkat, slova k tomu stejně nestačila a oba jsme věděli, na co ten druhý myslí. Po chvíli Bill vyhledal mou ruku a stiskl ji. Zhluboka dýchal a vychutnával si tenhle okamžik stejně tak, jako já. Tiše jsem propletl naše prsty a jen se kochal.
Bylo mi ukradené, že kolem nás chodili lidi a koukali na nás jako na magory. Připadalo mi, že si nás i fotili, ale nenechal jsem si tento dokonalý okamžik ničím a nikým zkazit. Měl jsem těsně po boku člověka, kterého nejvíc miluju na světě, můj život, mého Billa. A přitom jsem se díval na něco dokonalého, co vytvořila příroda. Na fotkách mi to vždy připadalo jako něco neskutečného, ale náhle mi to přišlo tak strašně přirozené, až jsem se tomu podivil. Bylo to něco dokonalého, jako láska s mým bratrem.
Přitisknu rty Billovi pod ouško a jemně se mu otřu nosem mezi voňavými vlasy.
„Už si nemyslím, že to je něco nepřirozeného. Vytvořila to příroda, což znamená, že to je přirozené. Tak jako naše láska,“ pošeptám mu s úsměvem do ouška. Hned mi ruku sevře pevněji.
„Máš pravdu. Láska na sebe bere mnoho podob a nikdo to nemůže nikomu vyčítat. Každý z nás miluje něco a někoho jiného. V lásce nelze dávat pravidla,“ šeptne.
„To jsi řekl moc hezky, miláčku,“ zašeptám a znovu ho políbím. Najednou mi už vůbec nepřipadá divné používat slova jako – lásko, zlato, miláčku. Je to tak přirozené, až to bolí. Je mi tak krásně jako nikdy. A to už jsem zažil opravdu plno krásných chvil. Chvil s Billem.
„Ale… Jen tak, jak to je,“ zavrní a spokojeně pod mým polibkem přivře oči. Vložím mu do ruky iPhone.
„A teď nás několikrát vyfoť. A ne že mi ho pustíš dolů,“ zašeptám pobaveně.
„Dobře,“ usměje se a začne pomalu fotit. Několikrát se políbíme, při tom se k němu různě tulím a dotýkám se ho, a on to vše fotí. Když ho líbám na oušku, když se pak smějeme, když se líbáme. Když se k sobě jenom se zavřenýma očima spokojeně tulíme. Nemuseli jsme mazat jedinou fotku. Všude jsme vypadali dobře a vedle sebe… naprosto dokonale.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Krásný a pohodový díl, jsem ráda, že si to kluci takhle parádně užívají, akorát, aby se jim to líbání na veřejnosti nevymstilo…
Ale bylo nádherné, jak se k sobě měli a jak si vzájemně uvědomují svoji lásku =)♥
Jinak, GK bylo jedno z míst, které jsem kdysi chtěla strašně vidět, dneska už víc toužím třeba po borůvkách v Beskydech =)
Z GK se stala masová pouťová atrakce, která už s přírodou a klidem nemá nic společného, a když tam postavili ten "skleněný" most, aby turisti líp viděli, úplně zhyzdili celkové panorama, prostě Amerika…
Aaw! Tak hrozně nádherný!!! Prostě romantika na okraji Grand Canyonu!! Neumím si představit nic krásnějšího… Opravdu nádherně popsané!!
Nádherný,celkem i romantický díl..:) to,jak je všechno přirozené,nehrané,jak si to spolu užívají 🙂 jen souhlasím s tím,aby se jim ta láska na veřejnosti nevymstila