autor: Iwča
No, ahoj! 😀 Tenhle „námět“ na povídku mě napadl už dávno dávno, ale nějak jsem ho zapomněla a teď, když jsem koukala na Humanoid City Tour – Interview znovu, tak jsem si na to vzpomněla 😀 To, o čem mluvím, je v té první části, kolem 5:40 (?) a vždycky, když to vidím, tak si nemůžu pomoct. Ten Billův… úchylnej úšklebek a jak na Toma kouká… 😀 Chápete mě 😀 Určitě jsem nebyla jediná, kterou při tom napadlo něco… zvrácenějšího ^^
A tak nějak „věnovat“ bych to chtěla Princezně [ty víš, doufám!], konečně žádný špatný konec! 😀
Tak já už mlčím a přeju hezké počtení 🙂
2004
Byl už večer a venku pršelo, takže se toho moc dělat nedalo. I když Bill byl rád. Rád jen ležel na otevřeném spacáku a do bloku si čmáral a psal různé texty. A momentální počasí mu naprosto samo psalo slova. Netrvalo dlouho a někdo vešel.
„Ahoj, Billy,“ pousmálo se černovláskovo dvojče a přistoupilo až k němu, sedlo si vedle něj a přes rameno nakouklo do Billova sešitu. „Co píšeš?“
„Ani nevím,“ pokrčil rameny, odložil tužku i blok a otočil se na záda, aby na brášku pořádně viděl. „Proč nejsi… nevím, u Georga?“
„Prší a Georg má stan skoro na druhé straně kempu. Navíc…,“ dredáč se ušklíbnul a přesunul se nad Billa, sedl si mu na klín a rukama se usídlil vedle Billovy hlavy, „třeba chci být zrovna tady a zrovna s tebou,“ zavrněl a naklonil se, aby na chvíli zaujal bratrovy rty, potom se zase odtáhl a sladce se usmál.
„Mhmm, opravdu?“ zapředl Bill spokojeně a lehce nadzvedl boky, narazil svým klínem do bratrova, jen tlumeně vydechl.
„Myslím, že můj malý bráška právě teď potřebuje… mě,“ Tom si jen kýval na souhlas a rukama jel přes Billovy paže a boky až ke kalhotám, pomalu je začal rozepínat. „Takže bych se mu měl věnovat.“
„Malý bráška souhlasí,“ zavrněl Bill a lehce zaklonil hlavu, nechal Toma z něj pomalu sundat kalhoty i tričko. Tom neváhal ani chvíli a začal rty pečovat o Billovi bradavky, zatímco rukou mačkal a hladil jeho klín.
Bill jen spokojeně ležel a s každým dalším dotekem pod bratrem tvrdnul víc a víc.
Bylo to už delší dobu, co se Tom rozhodl, že by chtěl víc, než jen bratrovy ruce a rty. Že by ho chtěl celého a doopravdy. Nakoukal tolik filmů a přečetl tolik článků, že si byl jistý, že to dopadne dobře. A dnes to chtěl zkusit…
…
2008
„Víš… napadlo tě někdy, že to, co děláme, není úplně… správně?“ zafuněl Bill ztěžka, když se Tom svalil zpoceně vedle něj.
„Ani na vteřinu,“ zakroutilo Billovo dvojče hlavou a na důkaz svých slov ho láskyplně políbil na rty. „Tebe snad jo?“
„Nevím,“ pokrčil rameny. „Teda… asi jo. Však víš, jsme dvojčata, ještě k tomu jsme slavní a tak,“ kývl a znovu se natáhl pro svůj blok, trochu si poposedl a znovu začal sem tam psát nějaká slova. Rád psal a rád psal po sexu s Tomem.
„No a?“ Tom se znovu naklonil, aby viděl, co Bill píše. Jen se usmál. „Přibliž se ke mně, přiblížím se k tobě,“ přečetl a políbil Billův krk. „Mám se přiblížit ještě jednou?“
Bill se zasmál a lehce do něj strčil. „Přestaň. To je lovesong, úchyláku.“
„Dobře. Můžu psát s tebou? Vždycky, když něco děláme spolu, tak prostě zazáříme.“
Černovlásek zatleskal a připsal další slova.
…
„Myslím, že je to dobré. Hodně dobré. Líbí se ti to?“ usmál se Bill a podal dvojčeti blok. Oba byli přikrytí dekou a navzájem se dotýkali, aby jim bylo ještě větší teplo.
Tom si to pomalu přečetl a kývl. „Říkal jsem ti, že spolu jsme nejlepší.“
„O tom jsem přece nikdy nepochyboval, lásko. To jsme si ověřili už na pár písničkách, hm? Reden, například,“ zasmál se a tentokrát to byl Tom, kdo do svého dvojčete lehce strčil.
„Oh, Durch den monsun! Kde jsme to byli? V tom kempu, že?“
„Hm,“ přikývnul, „to jsi mě poprvé… byl by hřích nenapsat písničku,“ černovlásek se zasmál a lehce zrudlý se schoval pod peřinu.
„Jo, to bylo úžasný. A vidíš, jo? Nebýt mě, tak jsi tu písničku nikdy nenapsal a nikdy bychom nebyli slavní a nikdy bychom… nic,“ Tom následoval smíchem své dvojče a stáhnul z něj peřinu. Rád viděl svého brášku červenat se. Nic nebylo tak sladké.
„No promiň? Kdyby nebylo tebe? Tak ty jsi to onehdy dělal sám?“
„Samozřejmě, že bez tebe by to nešlo. Ale já jsem byl… důležitou přísadou, řekněme,“ znovu se zasmál, „a teď… bych se možná mohl ještě jednou pořádně přiblížit, hm?“ hned se natáhl a začal Billa líbat. Ten jen spokojeně zavřel oči a blok znovu odhodil.
…
2010
„Jaká stará písnička je tvoje nejoblíbenější?“
„Monsun.“
„Monsun?“
Bill jen s lehkým úšklebkem přikývl.
autor: Iwča
betaread: Janule
oh, škoda, že je to tak krátké, ale stejně úžasné. Od teď pokaždé, co uslyším Monsun, si vybavím tuhle povídku… ♥
skvělá povídka… 😉
Nádherný
To bylo fakt super, takové reálné, člověk by tomu normálně uvěřil =)
Krátké, ale výstižné, pobavilo mě to i dojalo, perfektní =)
prej:"Přestaň. To je lovesong, úchyláku." :D:D:D tak to mě dostalo 😀 jinak to bylo moc hezké… sice krátké, což byla celkem škoda, ale opravdu povedené 🙂 chtěla bych si přečíst víc takových hezkých povídek ze života 🙂
[1]: S tím můžu jen souhlasit!
Zrovna dneska, když jsem jela ze školy, jsem poslouchala Reden a celou dobu jsem měla takovej hodně pobavenej úšklebek na rtech 😀 Ode dneška bude ještě větší 😀 😀
Škoda, že je to tak krátký, dalo se třeba popsat… víc 'skládání songů'. ;] ale to je fuk. I tak se mi to líbilo ^^ Bylo to… Jak napsala Janča. Reálné, člověk by tomu i věřil :]
Oh nee, teda vlastně – oh joo!
Moc děkuji za věnování, srdíčko! ^^ Mám chuť tě tu teď umačkat k smrti! ^^ Je to happy end a navíc pro mě! *roztekla se*
Jinak, jak už se děvčata zmínila, je škoda, že to bylo tak krátké, ale stejně se mi to moc líbí, v jednoduchosti je prostě krása 🙂 S tím lovesongem jsi mě taky dostala :DD Ani nechci vědět, co dělali při Reden! Teda vlastně chci! 😀 ♥
Ještě jednou moc děkujii ^^ ♥♥
Tak přesně takovéhle příjemné pohlazení na duši jsem dneska potřebovala 🙂 Sladký nádech reality… Jo, tohle je něco pro mě 😀 strašně chválim, protože povídka byla jednoduše skvělá! 🙂
krétké perfektní dokonalé rotomilé..Takové vádherné krásné spestření reality dvouch se milujících bratrů..Moc se ti to povedlo
fakt super nápad, skvělá povídka 🙂
aa moc krásné:D
[8]:mě se to taky moc líbilo, zkrátka přemýšlet o tom budu ještě dlouho…
moc krásná povídka!!! 🙂 pobavily mě věty :"Přibliž se ke mně, přiblížím se k tobě," přečetl a políbil Billův krk. "Mám se přiblížit ještě jednou?"
Bill se zasmál a lehce do něj strčil. "Přestaň. To je lovesong, úchyláku."
To mě rozesmálo, ale jinak je to moc krásné!! 🙂