autor: Little Muse a Majestrix
„Tudy ne,“ řekl Tom, když viděl, jak Bill zahýbá na cestu k teleportu.
„My se nebudeme teleportovat?“ zeptal se, rychle dohnal svého sahvahda.
„Ne, mám malé překvapení.“
Tom Billa odvedl do části sídla, které se neopovažoval zatím prozkoumat, v jednom velkém ohrazení čekalo černé vznášedlo.
„Ty máš svůj vlastní dopravní prostředek?“ vypískl Bill a rozeběhl se k němu, aby se ho mohl dotknout. Stáhl ruku pryč těsně před ním, než se dotkl a otočil se zpátky ke svému sahvahdovi. „Mohu?“
„Samozřejmě.“ Usmál se Tom velkoryse, zatímco Bill přejel svou útlou ručkou po polstrování a cínovém zdobení.
„Je to překrásné,“ vydechl a s úsměvem se otočil na Toma. „Tímhle pojedeme?“
„Myslel jsem, že si užijeme víc než jen nákupy. Je tu zátoka, kterou jsem chtěl prozkoumat, až budu mít melancholickou náladu, ne že bych jí teď měl,“ řekl Tom, když viděl, jak se Bill začíná mračit, „ale pobřeží je tak překrásné a chtěl jsem se o to s tebou podělit. Je to místo, které jsem ještě nikomu jinému neukázal.“
„Byl bych poctěn,“ vydechl Bill.
„Opravdu? Um, dobře tedy,“ usmál se Tom doširoka a Bill si pomyslel, že je jeho sahvahd naprosto dech beroucí, když se upřímně usmívá.
Bill chtěl říct páni.
Opravdu by byl moc rád, kdyby mohl cokoliv říct. Ale slova ho zrazovala, což se mu moc často nestávalo.
Bohaté koruny svěžích stromů, pod kterými Tom prolétal a které blokovaly většinu paprsků odpoledního slunce, a blízko vedle nich, skála, která sahala k nebesům. Za listnatými stromy ležel bělavý písek, který končil až tam, kde začínala zátoka s vodou, čistší než jakou kdy Bill viděl. A za tím vším, skoro až dál než byl schopný vidět, moře. Bílé Moře neviděl od té doby, co mu byly čtyři roky.
Zamračil se jen na moment, když uviděl pár bouřkových mraků daleko na severu. Ale pro teď jediný zvuk, který občas zaslechl, bylo řehtání racků, a Bill se mohl jednoduše chovat tak, jako by ty mraky nešly jejich směrem.
A zatímco se Bill díval na horizont, Tom se díval na Billa.
„Od té doby, co jsme zastavili, jsi nepromluvil,“ řekl po chvíli.
Bill polknul. „Najdu slova, až si to všechno prohlídnu.“
Tom se usmál, už se natahoval, aby otevřel dveře. Bill vypadal trochu zmateně, když se dveře vedle něj otevřely a trochu zmateně se podíval na svého sahvahda, který už vystupoval. „Když tu budeš sedět, tak si to všechno neprohlídneš,“ popíchnul ho Tom, zavřel svoje dveře a přešel tam, kde se písek měnil v trávu, a čekal, až se k němu Bill připojí. Bill zdráhavě vystoupil, zavřel za sebou dveře a vzal Toma za ruku, kterou mu nabízel.
Tom ho vedl za sebou až k příboji, stále tu byl stín díky stromům za nimi, Bill si všechno zaznamenával do paměti. Když k němu došli, Bill vystoupil ze svých sandálků a nechal Toma si ho přitáhnout k sobě, Tom ho zezadu objal, takže se teď oba dva dívali na moře.
„Vidíš ty lodě?“ zeptal se Tom, zvedl Billovu ruku a ukázal jeho prsty na horizont. Bylo na něm pár tmavých rozmazanin. „To jsou obchodní lodě. Některé z nich jsou nejspíš naše.“
„Kam plují?“
„Tam, kam mají nařízeno,“ odpověděl Tom, opřel se bradou o jeho rameno. „Tam, kam patří.“
„…A co ta bouře?“ zeptal se nejistě Bill, kývnul směrem na sever.
Cítil, jak se mu Tom zasmál do krku. „Měl bych doufat, že jsou dost chytří na to, aby do ní nevpluli.“
Bill ztichnul, koukal se stále na lodě, namísto toho, aby se díval na mraky.
Tomův nos se zabořil do Billových vlasů a Bill cítil jeho úsměv. „Plaveš?“
„Samozřejmě.“
„Dobře.“
Bill cítil, jak mu ruce na jeho pase začaly rozepínat sponu na róbě, pak se opřel o Toma a trochu se ušklíbl. „Tomi…“ zamumlal sebejistě.
„Co?“ řekl Tom nevinně, líbal ho na krk. „To samo.“
Billův úšklebek se změnil v široký úsměv a zasmál se, otočil se v Tomově náručí a políbil ho, zasténal, když mu Tom zasunul jazyk do pusy, ale stále dokázal chytnout pásek svého sahvahda.
„Já tam sám nepůjdu,“ zaprotestoval Bill proti Tomovým rtům, když uslyšel, jak se ten druhý směje tomu, co dělaly Billovy ruce.
„Neměl jsem v úmyslu, abys tam šel,“ souhlasil Tom, sundal róbu z Billových ramen a políbil ho na místa, kde ležela. Natáhl ruku k Billovu spodnímu prádlu a Bill z něj nadšeně vystoupil, zacouval do vody dřív, než stihl dokončit práci s Tomovými kalhotami, a usmál se, celkem dráždivě. „Oh, takže ty nedokončíš svou práci,“ zasmál se Tom a rychle se svléknul. Bill zůstal s hlavou nad vodou a užíval si pohled na opálené tělo svého sahvahda.
„Radši jsem se chtěl koukat,“ řekl Bill s úsměvem a ponořil se pod vodu.
Tom se ušklíbl a pomalu vstoupil do vody, opatrně, opatrně se díval, kam jde. Když byl ve vodě po pás, vynořil se před ním Bill, uhladil si své černé vlasy dozadu pryč z obličeje. Tom jen malinko nadskočil a určitě ne proto, že by ho snad Bill vylekal.
„Myslel jsem, že mě lovíš,“ řekl mu Tom, udělal krok do hloubky a chytl Billa kolem pasu. Bill nevěděl, jak daleko může pro své bezpečí zajít.
Dal ruce kolem krku svého sahvahda, nechal Toma pevně ho chytnout a vodu, aby ho zvedala.
„Kdo řekl, že ne?“ zeptal se, držel se Toma pevně a chytl mezi rty jeho spodní ret. Tom zaúpěl a ponořil je trochu hlouběji, docílil Billovo zasmání. „Je to s tebou tak jednoduché,“ zažertoval, natáhl ruku mezi ně, aby uchopil Tomův už zpola tvrdý penis. Musel se Tomových ramenou druhou rukou chytnout dvakrát tak silněji, a Tom ho dvakrát tak silněji políbil, takže si Bill řekl, že to za to stojí.
Ale pak se Tom vydal víc do hloubky, chladná voda pohltila Billova ramena a Bill se trochu překvapeně odtáhnul, oběma rukama se znovu chytl Toma.
Tom se zasmál. „Myslel jsem, že jsi říkal, že umíš plavat.“
„Umím,“ naléhal Bill rozhořčeně, podíval se Tomovi do obličeje a pak zpátky na vodu. „…Jen… Ne moc dobře.“
Tom se znovu zasmál a malinko v pohybu zpomalil, zvedl Billa výš a přitulil si ho. „Nenechám tě utopit se, neboj. A myslím, že rozzlobit mě teď, by opravdu nebylo moc chytré.“
„Škoda. Začínala to být má oblíbená aktivita ve volném čase.“
Tom se uculil a trochu povolil v držení Billa, nechal ho sklouznout, než ho znovu chytil.
„Ne!“ naléhal Bill, zněl opravdu vyděšeně. Tomův úsměv zmizel a znovu si Billa přitulil blíž, hrudníky se o sebe opírali.
„Uklidni se,“ zašeptal, políbil Billa na mokré rameno. „Už to neudělám.“
Došel s ním zpět blíž ke břehu a Bill se ho pustil; i když sledoval, kam ho Tom nese, stále se ho nechtěl pustit. Po chvíli se ocitli ve stínu skalnaté stěny a Billovy prsty se už nezarývaly do Tomových ramen.
„Je tu chladněji,“ poznamenal Bill a trochu se posunul.
„Pak tě musím zahřát.“
„Ale to…“ začal Bill a rozhlídl se kolem nich.
„Bille,“ zasmál se Tom, sledoval ho. „Bille,“ opakoval, dokud nezískal pozornost svého sahvahda. „Stoupni si.“
Bill zamrkal a Tom cítil, jak se opatrně postavil na nohy, stále se ale Toma držel. Ruce se uvolnily a v obličeji se začervenal.
„To neznamená, že mě musíš pouštět,“ usmál se Tom a chytl Billa kolem pasu pevněji a znovu ho políbil. Bill se v polibku uvolnil, ani si nevšiml, že ho Tom odvedl až ke kamenné zdi, o kterou se teď opíral zády.
„Otoč se,“ řekl mu Tom, líbal ho na krk. Bill trochu zalapal po dechu, když ho Tom kousnul, a byl dost vzrušený na to, aby ho poslechl. Vzpomínka na ráno byla stále čerstvá a on nehodlal odporovat.
„Ruce na skálu,“ řekl mu Tom, přejel mu dlaněmi po bocích. Bill se znovu zachvěl a poslechl, opřel se zády o Toma a položil mu hlavu na rameno. Cítil, jak se mu Tomova erekce tlačí na zadek a trochu zasténal, otřel se mu o ni.
„Tomi,“ škemral bez dechu. Cítil, jak mu Tom ztěžka dýchá na rameno, jak mu tam pomalu schne kůže.
„Bolí?“ řekl Tom, pustil jednou rukou Billův pas, aby mu mohl jemně vsunout do těla jeden prst. Bill zasténal a znovu se o něj otřel.
„Ne,“ ujistil ho, i když přeci jen trochu ano. „Jen… prosím.“
Tom ztěžka polknul a kousnul Billa znovu do ramene, vyndal svůj prst ven a zajel do něj zatím jen žaludem.
„Oh…“ zalapal Bill po dechu, prsty pevně uchopil kámen. Znovu přirazil dozadu a Tom zajel hlouběji do něj, aniž by se o to snažil. Tiše zanadával a zabořil si obličej do Billova krku, ještě víc přirazil.
Bill se zachvěl, málem se mu podlomila kolena. „Oh,“ zasténal znovu. „Přímo tam.“
Tom znovu přirazil. „Tam?“ zašeptal dráždivě, přímo do Billova ucha.
„Ano,“ zalapal Bill po dechu, zajel prsty u nohou do mokrého písku pod hladinou, aby se mohl jednou rukou pustit a zajet s ní Tomovi do vlasů. Když Tom znovu přirazil, zatahal ho trochu za vlasy. „Jen… pokračuj… ano…„
Bylo to nestabilní, Billovi klouzala chodidla, ale jemné vlnky v moři, Tomovo vrčení mu do ucha, dokonce i zahřmění hromu z dálky, všechno to Billa neuvěřitelně vzrušovalo. V minulosti, když zvažoval, jestli se vrátit do Kláštera, nikdy by si nepředstavoval, že bude v této pozici. Nevědomky v sobě Toma stisknul.
„Jednou z tebe zešílím,“ zabručel Tom, přirazil tvrději, hlouběji do Billa.
Bill byl až moc ztracený v pocitech na to, aby něco řekl, „Unh,“ byla jeho jediná odpověď, přemýšlel, kde Tom nacházel sílu na slova, a už vůbec nechápal, jak může říct souvislou větu. Tom se začal hýbat rychleji a Bill si nebyl jistý, jestli to tmavne nebe nebo jemu před očima.
„Do našeho svatebního dne, chtěl bych se s tebou milovat dvakrát denně,“ pokračoval Tom. Bill nad tou myšlenkou zasténal.
„A co,“ Bill se zastavil, aby popadl dech, „pak?“
Cítil, jak se mu Tom ušklíbnul do krku. „Pak také.“
Bill se zachvěl a cítil, jak se mu v břiše rozlévá tlak, udělal se do vody. Stiskl silně všechny svaly, co měl v těle, zpola naschvál zpola z toho, co prožíval, a když cítil, jak Tom sténá, vylilo se v něm horko. Na chvíli se nepohnuli, ztěžka dýchali, Billovy prsty stále svíraly tvrdý kámen.
Ozvalo se zahřmění a Tom Billa políbil na rameno, opatrně z něj vyšel ven. Bill zaúpěl a povolil svůj stisk, znovu se ponořil do vody, tam, kde ještě byla čistá. Připadala mu chladnější než předtím.
Tom taky zacouval a ponořil se, natáhl se pro Billa a znovu si ho k sobě přitáhnul. „Musíme jít,“ řekl tiše. Bill si opřel hlavu o jeho rameno, cítil se unaveně. Chtělo se mu tady zůstat. Ale když ucítil, jak mu na nos spadla kapka, věděl, že to není vlna a otočil se v Tomově náručí, znovu ho chytl kolem ramen. Políbil ho do koutku úst, otřel se mu o tvář.
Tom začal couvat, držel jednou rukou Billa kolem pasu a druhou rukou plaval, táhl je zpátky k útesu rychleji, než ho předtím opustili. Bill cítil, jak na něj spadla další kapka, zachvěl se a zvedl pohled. Teď bylo nebe mnohem temnější a voda rozzlobenější, tam, kam se díval.
„Myslím, že občas přijde, i když do ní nepluješ,“ poznamenal, koukal na vlny daleko za Tomovým ramenem. Tom se sám podíval.
„Asi ano,“ souhlasil.
~*~
Zlověstné bouřkové mraky byly za nimi hned, jak se oblékli a dostali se zpátky k Tomovu transportu. Vznášedlo je odvezlo pryč od idylického pobřeží, a Bill se otočil ve své sedačce, aby se mohl ještě naposledy podívat na ten ráj, co za sebou nechávali.
„Můžeme se sem brzy vrátit, pokud chceš.“
Bill se podíval na svého sahvahda a přikývl. „To bych rád,“ řekl s úsměvem. Tom ho chytil za ruku a políbil ho na jeho hubené prsty. „Zdá se, že všechno přijde tak brzy.“
„Zníš smutně,“ všimnul si Tom, když jeli po kamenné cestě. Ne mnoho lidí bylo venku; vznášedlo byl luxus, který si jen málokdo mohl dovolit, a bylo to spíš požitkářství než potřeba, když byl na každém pozemku teleport, ať už byli finanční okolnosti jakékoliv. „Proč blížící se noc zničila tvou náladu?“
„Musíme se vrátit, že ano?“
„Jsem tvůj sahvahd; doprovázíš mě. Můžeme zůstat venku, jak dlouho budeme chtít.“
Bill zalapal po dechu, když se město Tetrapolis vynořilo zpoza kopce. Nad městem blikala světla, a Bill se cítil naprosto ohromeně. „Co budeme dělat?“
„Zrovna jsem se tě chtěl zeptat na to samé,“ zažertoval Tom. „Můžeme se projít a podívat se na všechno, co stojí za to vidět, možná se můžeme najít v restauraci, pokud budeš chtít. Svět je tvůj grudal.“
Bill nadšeně zatleskal a vypísknul. „Cokoliv, co chci?“
„Ať hvězdy padnou, cokoliv,“ řekl Tom s úšklebkem.
„Šperky!“ zajásal.
„Tak tedy šperky.“
~*~
„Všechno vypadá tak draze,“ zamumlal Bill, zatímco tisknul Tomovu ruku.
„O takové věci si nedělej starosti. Všechno v tomto obchodě je možné si koupit. Jsi z Domu Vave; nemůžu si dovolit, abys mluvil, jako by ti svět neležel u nohou.“
„Budu se snažit pamatovat si to, až se budu rozplývat nad náramky, kde bude napsáno dvě stě kreditů za jeden.“
„Pak ti koupím čtyři,“ řekl Tom a mávnul na klenotníka.
„Ne,“ řekl Bill rychle a pustil ruku svého sahvahda, „to není nutné.“
„Ale je nutné, abys pochopil, že majetek, co mám já, bude brzo majetek tvůj. Dělíme se o všechno,“ připomněl mu Tom vážně.
„Rozumím. Jen si myslím, že tyhle náramky nejsou hodny toho, aby stály dvě stě kreditů.“ Zašklebil se Bill.
„Tak jdi, rozhlídni se po obchodě. Jestli nenajdeš nic, co by se ti líbilo, můžeme se podívat jinde. Jestli stále nic nenajdeš, pak zavolám svého klenotníka z Pentapole a on ti něco vyrobí.“
„Rozhlédnu se tu, můj Pane; jsem si jistý, že tu bude něco, co mě uchvátí.“ Bill se chystal opustit Tomův bok, když byl zatáhnut zpátky a jemně políben. „Za co to bylo, můj Pane?“ zeptal se Bill bez dechu,
„Abych všem v obchodě dal vědět, že jsi můj,“ řekl Tom a přejel Billovi palcem po spodním rtu.
„Po tomhle pochybuji, že tu bude někdo, kdo tomu ještě nebude věřit, můj Pane.“ Pousmál se na něj Bill a odešel se rozhlížet.
Byly tu perly a diamanty zalité do cínu, platinové náhrdelníky a spony do vlasů, jadeitové spony na róby a stříbrné obaly na datapady. Tolik krásy kolem. Bill se zastavil u jedné z výloh a zahleděl se na delikátní řetízky, které byly uvnitř. Byly opravdu krásné; naaranžované jako safírové moře, které se dotýkalo platinové oblohy. Prakticky jste mohli vidět mraky, které se přes řetízky pohybovaly, a Bill si dokázal naprosto přesně představit, jak šumí oceán.
„Tohle je hezké, že?“
Bill zvedl pohled ke zdroji toho hlasu. Nebylo to zpoza displeje, jak předpokládal, ale zpoza něj. Bill se otočil a přikývnul. „Ano, překrásné.“
„Koupíte si to?“ zeptal se zvědavě muž. Vlasy měl uměle natočené a na hlavě mezi všemi těmi blonďatými prstýnky mu ležela rajka*. Tohle byl neprovdaný muž, muž, který nebyl ve svých Svatých Týdnech, sám, po setmění? Billovi chvíli trvalo, než mohl znovu promluvit.
„Nechci to.“
„Pak bych se neměl dál vyptávat.“ Usmál se tajemně a obešel Billa, aby se na řetízek mohl sám podívat. „Je to opravdu nádherný kousek. Viděl jsem prsten a náramek, které k němu ladily. Byl to opravdu nezapomenutelný set.“
Bill odrhnul pohled od toho opovážlivce a podíval se na cenu. „Jeden tisíc kreditů, oh můj.“ Polknul Bill a podvědomě si promnul sponu na své róbě.
„Nemyslím si, že jsem tě tu někdy viděl. Jmenuji se Daniel.“ Podal mu malou ručku a nabídl ji Billovi.
Bill ji po krátkém váhání přijal a přikývl. „Bill.“
„Rád tě poznávám, Bille. Venku se sahvahdem? Nutíš ho kupovat ti věci?“
Bill otevřel pusu, aby řekl, že Toma nenutí kupovat mu věci, když se Daniel zasmál, krásný zvuk, a položil ruku na Billovo předloktí.
„Netvař se, jako bys měl mít infarkt. Byl to jen žert,“ zamumlal s úsměvem.
Bill mu úsměv oplatil a ztuhle přikývl. Najednou si uvědomil, jak neupraveně vypadá, vzpomněl si na to všechno, co se stalo tam venku, všechno to překrásné, co tam dělali, a teď z toho měl pocit… převahy. „Smál bych se, ale všechno tohle je tak trochu nové.“
„Ah. Pořád mi koukáš na vlasy; líbí se ti ten účes?“ zeptal se Daniel a mávnul na klenotníka.
„Upřímně, předpokládal jsem, že jsi neprovdaný.“
Daniel přikývl a ukázal na řetízek. „Jsem,“ řekl jakoby nic.
„…A nejsi ve svých Svatých Týdnech?“
Blonďák si odfrknul. „Kdo tomu tak ještě říká?“
Bill polknul. „Já ano.“
„To vidím.“
Muž za výlohou sledoval dva překrásné mladíky, světlého a tmavého, jak si povídají a se zájmem je sledoval.
„Jak to vypadá? Ladí to se mnou barevně?“ zamračil se Daniel a pohnul zápěstím tak, aby se on i Bill mohli podívat na stříbrnou ozdobu.
„Myslím, že něco s drahým kamenem by tomu dodalo šmrnc,“ řekl obchodník.
„Líbí se mi, jak přemýšlíte. Rád bych s tím viděl pár kanárkově žlutých diamantů.“ Sundal si Daniel náramek a otočil se k Billovi. „Myslím, že se stále chceš na něco zeptat, vadaqu, tak povídej, jinak už to pak možná nebudu chtít vědět.“
„Jak můžeš chodit po setmění bez sahvahda?“ zašeptal Bill, jako by pak Danielova opovážlivost měla být míň zřejmá. Dokonce i tak, Bill se rozhlédl po obchodě, kontroloval, jestli se nikdo nedívá jejich směrem.
„Kolik ti je? Zníš jako můj pra-pradědeček.“ Protočil Daniel oči a zazubil se. „Jsem svým vlastním pánem, dokud se neprovdám; neměl bych si dělat, co chci?“
Bill otevřel pusu, ale tentokrát byl už podruhé za den naprosto neschopný slova.
„Vypadáš zmateně, vadaqu.“
Bill se začervenal nad projevem zalíbení od cizího muže. „Nazýváš mne vadaqem.“
Daniel pokrčil rameny a upravil si svou karmínovou róbu. „Nejsi snad temný oheň?“
Temný oheň by ten, který měl temné vlasy a byl považován za bezmezně krásného. „Já… Asi ano.“ Pokrčil Bill znovu rameny, nebylo mu dobře, ale nebyl schopný se z konverzace odtrhnout. Nikdy nepotkal žádného druhého muže, jako byl on. Jeho sebevědomí mu připomínalo Davida, to, jak lehce používal na Lorda Jorga svůj úsměv a tu grácii v jeho pohybech a gestikulaci.
„Já bych si toho užíval, kdybych byl tebou. Vyrůstal jsem zvyklý na to, že mi starší muži říkali dada. A teď se to ode mě drolí pryč rychleji než vzduch v teleportu.“ Podíval se na něj Daniel znovu a usmál se. „Tak, s kým jsi? Kdo je tvůj sahvahd? Jelikož jsme si jistý, že ještě nejsi provdaný, a něco mi říká, že jsi hodný kluk.“
Bill se naježil; nikdy v něm fráze ‚hodný kluk‘ nevyvolala tolik hněvu. Měl pocit, jako by to měl být nějaký vtip, do kterého nebyl zasvěcený. „Měl by tu někde být.“ Rozhlédl se Bill a usmál se. Najednou mu bylo zase dobře. „Támhle je.“
Daniel se otočil a jeho obličej ztmavnul. „Oh cadah,“ odsekl a Bill byl šokovaný.
„Co se děje?“ zeptal se, znovu trochu podrážděně. Tom k nim přišel s mrakem přes obličej, a Bill trochu couvnul.
„Tome, to už je doba, že?“ zeptal se Daniel posměvačně.
„Danieli.“ Přikývl Tom, nevypadal nadšeně. „Bille, pojďme.“ Podal ruku svému sahvahdovi, a Bill ji rychle přijal.
„Proč odcházíme? Zrovna jsem našel něco, co se mi opravdu líbí.“
„Pošlu pro to později,“ řekl Tom stroze.
„Řekni mu, proč tak spěcháš pryč, Tome.“ Řekl zpoza nich Daniel. Ten posměvačný tón jako by zhořknul. „Řekni mu, proč tak prcháš.“
Tom zaskřípal zuby a zastavil se. „To bych tady radši nedělal, Danieli.“
„Někdy nemáš na vybranou, Tome.“
Bill pustil Tomovu ruku a zamračil se. „Co se to tady děje? Rád bych to věděl,“ naléhal tiše.
„Daniel… je to komplikované,“ dokončil větu Tom. „Můžeme si o tom promluvit později.“
„Co je tak těžkého na tom, říct Billovi, že jsem byl tvůj sahvahd?“
*Rajka – v originále „bird of paradise“, kytka, která vypadá jako pták rajka.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Pěkné =)
ajaj.. to se mi líbí :D:D
Konečně jsem dohnala děj. Tak to vezmu od částí, které jsem propásla… Bill Bushidovi podléhá (řekla bych, že na Billa Bushido dost tlačí…) a Tommyho slova naopak záměrně překrucuje. Souhlasím, když Tommy podotkne, že je Bill nevděčný, Bill JE! Nemám ráda tu jeho slabost, které dokáže ve vteřině podlehnout… Tommyho slova možná Billa ranila, ale Bill vědomě zraňuje Tommyho srdce, jeho krásné čisté city a to mě moc bolí. Když Tommy řekl nejkrásnější větu "miluju tě", vzalo mi to dech. Nevím, zda svou odpověď Bill myslel tak vážně. Řekl ji nahlas, ale já mu nedokážu věřit. Překvapila mě Ann Kathrin, má hodně pravdy.
Celkově mám z povídky prazvláštní pocity.
Dnešní příboj, to nebyly jen vlny, ale i příboj citů. Užívala jsem si spolu s nimi stín skalnaté stěny, kamennou zeď, samotné zahřmění hromu a Tommyho "Pak také…". Temný oheň? Budu jen napjatě čekat na další pokračování.
Oh, trochu se to myslím začíná komplikovat, ale přesto byl tento díl naprosto úžasný <3 Zatím nejkrásnější ze všech, alespoň pro mě :))
Dnešní díl byl opravdu krásný, i když jsem tam postrádala svého miláčka Anise =)
"Myslím, že bouře občas přijde, i když do ní nepluješ." Bill ani netuší jak velkou má pravdu…
Kvůli Billovi jsem ráda, že s Tomem začíná dobře vycházet a že se snad se svým nadcházejícím manželstvím smiřuje, je strašné a kruté trápit se tím, co v podstatě nemůže změnit, i když by chtěl. Jak to tenkrát řekl Anis?
"Čímkoliv bychom mohli být, má lásko, nejsme tím…", bohužel, tak to je a Bill se s tím bude muset nejspíše smířit.
Ono je Billovi s Tomem dobře, ale jeho srdce ještě pořád patří jinému…
A Daniel? Bill v něm trošku pozná sám sebe…
Pojmenování Temný oheň je pro Billa naprosto dokonalé, protože to je to, co někde hluboko uvnitř něj hoří ♥
Znovu opakuju, že tohle je snad nejkrásnější povídka, co znám ♥♥♥
Samozřejmě, poděkování pro Lil.Katie za její úžasný překlad =)
A ještě musím pochválit tu milostnou scénu na pozadí přibližující se bouře, bylo to fantasticky napsané ♥
Asi takhle: :-O… 😀
Začíná přituhovat… tohle jsem fakt nečekala. Myslím ten konec. Ten začátek byl úžasnej :)♥ Teď se jen klepu na to, jak bude Tom vysvětlovat Billovi, že měl předchůdce 😀
Začíná to tu být jak ve venezuelské telenovele!:D Prvně Bushido, teď tenhle.. 😀
Děkuji za překlad ♥
Och ne!!! Zrovna tak blbě to muselo být useklé!! Já chci vidět hned Billovu reakci!!! Sakra, kdybych uměla anglicky letím na originál zlhtnout další díli!!! Ten Daniel, něco mi říká že bude dělat pěknou neplechu, přeci tam není jen tak, ale zamlouvá se mi! x)
Aspoň že si užili, teď možná nebudou mraky na neby ale mezi nima… je asi zbytečné psát že se zase těším na další dílek x)
Tak toto bolo naozaj pkené, a som zvedavá čo sa bude duať dalej, lebo da to začína trošku komlikovať.
Zajimavy dil…. musim se priklonit k Ondine, mi rovnez prijde postava Billa v teto povidce slabosska. Ja tu jeho gracii, odvahu a moralni kodex, jak ji mnozi jini vypevuji do nebes, proste nevidim. Je velice zajimave, jak se kazdy s touto povidkou vyrovnava, jak si ji kazdy interpretuje a vyklada po svem. Ja osobne v ni soucitim s jednou jedinou postavou a tou je Tom. Je to svym zpusobem skoda, protoze jsem doufala, ze se budu moci postupem casu vcitit do kazde ze tri klicovych postav, ale bohuzel se tak nestalo. To, jak soucitim s Tomem, zkratka prehlusuje vse ostatni a Bill s Bushidem ve me nejake symaptie vzbudit nedokazali. Hmmm. Nasazovani parohu si timto zpusobem, nezlobte se na me, nezaslouzi nikdo, at uz je to zaobalene romantikou osudove lasky jako tram, nebo vasne, nebo…nazvete si to jak chcete… pres to mi zkratka vlak nejede a nikdy nepojede.
Kazdopadne jsem zvedava, jak budou ctenarky reagovat na vyvijeci se dej a protoze sama vim, jak povidka skonci, tak jsem fakt zvedava, co si na to budou vsichni myslet.
Sakra…komplikace. Tak na tohle jsem opravdu zvědavá. Vypadá to zajímavě.
Miluju když jsou spolu Bill a Tom šťastní, je to uplně awww. Nemyslím si, že Daniel bude komplikace, Bill rozhodně nemá co vyčítat. Taky má své tajemství.
Ten začátek byl dokonalý, bylo to takový… něžný. Jo, bylo. Tenhle celý díl i minule byl pro mě takový nejvíc bez nervů, nejhezčí díl. A Bushido mi tam vůbec nechybí, ano, kdyby tam nebyl, nebude povídka mít tu zápletku asi, ale prostě nebudu fandit Billshidu.
No a teď Daniel, ten mi třeba vůbec zatím nevadí, naopak je to zpestření, jsem zvědavá. Ale myslím, že Billa navede k tomu, aby Toma podváděl, když ještě není jeho manžel.
Nechápu, proč by mě měl nějak zajímat Tomův bývalý sahvahd. Maximálně tak proto, abych Toma mohla na dálku ponoukat k tomu, aby se k tomu krasavci koukal ale bleskurychle vrátit a moc mě nesral, protože nejsem zvědavá na to, abych kvůli němu musela číst věčný šukání jeho a Billa, nedostával se prostor pro Anise a Bill na něj díky debilnímu Tomovi zapomínal.
No, je vážně zajímavý číst komentáře pod touhle povídkou… Takhle rozdílné pocity čtenářů jsem snad ještě neviděla 😀
Achjo, musím to číst pořád dokola… Je to tak krásný 🙂 Vážně to miluju ♥
ten Daniel se mi tady nelíbí, nejní tam jen tak, ae furt lepší jak Anis.
Tak mám konečně dočtené všechny díly. Nádherná povídka a nádherný překlad. Zápletek přibývá a těším se na jejich rozuzlení. Dost mě zajímá Tobi, setkáme se s ním? Hele jak oni berou, když se muž zaplete se ženou – kdo je heterosexuální, patří mezi pětiprocentní? 😀
no tě pic. lehký šok. ale já věděla, že něco vleze do té jejich počínající idylky. něco, co to Tomovi zavaří, Billa urazí a nažene zpět do Anisovy náruče. a přitom to pokračovala tak výborně..
skoro celý díl jsem se culila. 🙂 Tomovo vznášedlo mě rozsekalo. 😀 Tom si vecpe to řízení fakt všude. 😀 pochybuju, že je tu někdo, kdo by si při pohledu Toma za volantem nepřál svézt. 😀 ale jejich milování v moři při přicházející bouřce.. to byla jasná parafráze. 🙂
a bouřka je tady..
Moje pocity sú presne také ako v komentári od Ondin… nič viac a nič menej
Oh, tak tohle bylo skutečně nádherné! Ovšem očekávám další problémy, takže se raději moc neraduju 😀