autor: Mykerina
Tiše vstoupím do pokoje a zavřu dveře. Nevím, co mám dělat. Jestli to mám Tomovi říct. Jak by reagoval? Neměl bych se do toho plést, a taky ani nebudu. Tohle si Tom musí pořešit sám s matkou a Gordonem. Sednu si k němu na postel. Talíř položím na noční stolek. Spí. Vypadá tak klidně a spokojeně. Jsem rád, že jsem mu dal tu šanci. Jen doufám, že mě nezklame. Nezvládl bych to. Tom je ke mně milý, teda snaží se o to. Ale jeden problém tu je. Je hodně nadržený. Furt by se chtěl milovat, i když ví, že… Oklepu se. Nevím proč, ale jsem si jistý, že Tom by mi neublížil. Že by to neudělal. A přesto se bojím jeho dotyků. Nebo ne, nebojím. Jen nechci, aby dostal všechno rychle, a pak chtěl více. Toho se bojím. Momentálně nejsem schopen se mu… odevzdat. A ani nechci. Necítím se na to. Jsme spolu sotva dva dny.
„Bille,“ špitne a chytne mě za ruku. Pohladím ho po tváři.
„Jsem tady,“ sehnu se k němu. Chvilku se od něj nechávám líbat, pak se ale odtáhnu.
„Musíš něco sníst.“
„Nemám hlad.“
„Tome, přestaň mě zlobit. Sedni si a jez.“ Načertím se. S povzdechem se vytáhne do sedu. A čeká.
„Chceš krmit?“ pozvednu obočí. Nadšeně kývne. Jako malé dítě.
(Tom)
Uklidnil jsem se, když jsem ho viděl nad sebou. Je tak krásný. A konečně je můj. Konečně mi dal šanci. Nevzdám se ho. Nepustím ho. Gordon mi ho neukradne
„Co se mračíš? Víš, kolik si s tím dala tvoje mamka práce?“ zabručí na mě.
„Klid, kocourku, to nebylo na tebe ani na jídlo.“ Pohladím ho po dlani.
„Ok, tak hammyyy,“ udělá nálet. Poslušně otevřu pusu a nechám se krmit. Teď jsem klidný, když ho mám u sebe a vím, že mu nic nehrozí. I když věřím, že Gordon by se na něj neodvážil sáhnout. Nebo jsem paranoidní? Ne, určitě nejsem, jsem si jistý tím, co jsem viděl.
„Tome, jsi myšlenkami jinde,“ broukne Bill a posmutní.
„Oh, promiň, jen jsem se zamyslel.“ Usměju se a otevřu pusu. Bill mě takhle krmí ještě nějakou dobu, dokud to všechno nesním.
„Lehneš si ke mně?“ zkusím. Vidím, že váhá.
„O nic se nepokusím, čestný,“ zvednu prsty. Dobře. Trošku kecám, ale neudělám nic, co by nechtěl. Pošoupnu se na kraj a Bill si ke mně lehne.
„Nemusíš se bát.“ Jemně se usměju a pohladím ho po tváři. Je ticho. Oba mlčíme. Možná jen nechceme narušit tu chvilku slovy. Nevím. Bill si lehne nad záda a já se nad něj nakloním. Bedlivě mě sleduje. Je v pozoru, jako kdybych mu chtěl něco udělat. Jako kdybych mu měl něco udělat. Chápu ho. Po tom, co mu udělal ten David, se divím, že snese dotyk.
„Neboj se.“ Šeptnu a začnu jemně, klidně laskat jeho rty. Cítím, že se uvolnil. To je moc dobře. Ještě chvíli si hraju, pak ho ale nechám být.
„Skočím si do sprchy a pak půjdeme spát, ok?“ zazubím se. Protáhne se, ukázkově zívne a kývne. Vezmu si toaletní taštičku a ručník, zavřu dveře. Mám tendenci je zamknout, ale neudělám to. Co nejrychleji to jde, vykonám večerní hygienu a vracím se zpátky. Gordon zrovna opouští náš pokoj, málem mi z toho šoku spadnou věci na zem.
„Co je?“ vyštěkne. Zamrkám. Nejsem schopen ničeho. Projde kolem mě k sobě. Rychle udělám pár kroků a vpadnu do pokoje.
„Bille?“ vyjeknu.
(Bill)
Rozlepím oči a skoro Toma nevidím.
„Co ti udělal, mluv!“
„Co? Kdo?“ nechápu. Tom si ke mně rychle sedne. Hladí a kontroluje.
„Gordon, byl tady.“
„Kdy?“ zívnu. Očima přistanu na stolku. Talíř je pryč. „Vzal jenom nádobí.“ Položím hlavu zase na polštář. Jsem fakt unavený.
„Billy, opravdu ti nic neudělal?“ hladí mě. Vydechnu.
„Vypadám na to?“ zívnu si. Chápu, že má o mě strach, ale nemusí ho mít až tak velký. Gordon by mi nic neudělal mezi lidmi, leč byl Tom v koupelně, pořád tady byl.
„Vyděsilo mě to…“ broukne a lehne si vedle mě.
„Není proč,“ zavřu zase oči a usnu.
Ráno
Něco mě šimrá na rtech, svědí to. Trochu nakrčím nos. Lechtání přestane. Uvolněně vydechnu. Netrvá to ani chviličku, když mě to zase začne zlobit. Pomalu rozlepím ospalé oči a trochu se leknu. Tom se nademnou sklání a rty přejíždí po těch mých.
„Neboj se, lásko,“ vydechne a pohladí mi tvář. Kývnu, nechám klesnout víčka a pootevřu rty. Tom se s chutí pustí do prozkoumávání svým nenechavým jazykem. Položím mu dlaň za krk, jemně poškrábu nehty a zavrním. Slyším jeho spokojené vydechnutí. Chvíli mě ještě líbá, když se pomaličku odtáhne a zadívá se mi do očí.
„Dobré ráno, lásko,“ usměje se nádherně. Totálně mě to rozněžní.
„Dobré, Tomi,“ ještě mu nemůžu říct ‚lásko‘, ještě si nejsem jistý. Očividně mu moje oslovení nevadí, dá mi pusinku a sedne si rovně.
„Musíme už vstávat, nechce se mi, ale za hodinu odjíždíme na ty rafty, tak ať se stihneš nasnídat a přichystat.“ Zdá se mi to, nebo je z toho nervózní.
„Děje se něco?“ sednu si a chytnu ho za ruku. Sám od sebe propletu naše prsty.
„Jsem… trochu se bojím,“ přizná se a sklopí hlavu.
„Čeho?“
„Toho sjezdu, není to nic jednoduchého, mohlo by se ti něco stát,“ zahřeje mě u srdce.
„Tome, zvládnu to… a budu tam mít tebe, takže se není čeho bát,“ pozvednu mu hlavu a sám mu dám něžný polibek.
„Ochráním si tě, před řekou i před ním,“ vydechne. Ach ne, už zase si myslí, že mi Gordon něco udělá. Má cenu mu to vymlouvat?
„Jsi můj velký ochránce,“ zavrním, jako kotě.
„Ano… jsem…“ přitáhne se mi mě blíže a dravěji mě políbí. Nechám se, není to tak… divoké. Pak si na mě ale lehne.
„Tome… ne…“ zaprotestuju. Silně stiskne víčka. Úplně ztuhne, ale pak opravdu sleze a se sklopenou hlavou odejde. Měl bych si dát facku! Taky se vyhrabu, vezmu si taštičku a jdu dělat hygienu. Rafty čekají.
autor: Mykerina
bretaread: Janule
Super 🙂
kamo, ja tu povidku žeru, je ti to jasný??? A bojím se Gordona teda… 🙁
Tak si říkám, jak je to s tím Gordonem…
Třeba je Tom jenom paranoidní a vidí věci, které nejsou, kvůli Billovi doufám, že se Tom plete a že je v tom Gordon nevinně.
A moc se mi líbí, jak má Tom o Billa strach a jak je k němu něžný =)♥
Tahle povídka je naprosto úžasná ! Včera jsem zfoukla všechny předchozí díly.. 🙂 ..mm trochu se bojím Gordona.. Bill je tak roztomilej ♥
uaoooo…..chcem pokračovanie 🙂 je to úúúúplne super……žerem to…..:) 🙂
Prosííím, další dílek!! Tohle je vážně úžasná povídka, ale nějak se mi ten Gordon nezdá-být Tomem, tak si na Billa dávám pořádnej pozor…
Prosííím pokráčko! 😀 Nutně potřebuju pokračování, jsem závisláá 😀
Bude ještě pokračování? jsem na tom úplně závislá…prosim,ať je.Hlavně teď je to hodně napínavý s tim Gordnem…prosim.
[8]: bude, pracuju na tom
rafty čekají, rafty čekají a já tady samou nadržeností prasknu!!!!!!!!
honem další díííííííl!!! nejlépe tak dalších deset + deset :D:D ach božeeeee… je to bestovní!!!!!!!! zbožňuji tu povídku… celou její myšlenku… jakým způsobem je napsaná… neuvěřitelně mě bere, a to je v poslení době (letech) co říci :D:D