autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
„Dobré ráno,“ pozdraví Tom s úsměvem March v recepci.
„Dobré ráno,“ usměje se na nás oba. „Takže vyrážíte dál?“
„Ano, jedeme dnes do Grand Canyonu,“ usměju se na ni. „Abych pravdu řekl, nepřišli jsme jen zaplatit a odjet, přišli jsme se rozloučit. Opravdu děkujeme za vše.“
„To je samozřejmost,“ usměje se a pak se zasměje. „Billy dnes vstával brzy a pořád říkal, že se s vámi musí rozloučit. Lítá venku na zahradě.“ Tom se zasměje a podívá se na mě.
„Běž napřed, já zatím zaplatím a vyřídím to tu,“ řekne mi. Ale já se nadechnu k protestu.
„Jen za ním běž,“ usměje se a začne s March něco řešit.
„Dobře,“ vydechnu. „March, nashledanou, mějte se krásně a snad se někdy ještě uvidíme,“ mávnu na ni ještě, a pak se rozejdu na zahradu. Je velká a opravdu krásná. Je tam fontánka a všude kolem jsou květiny, různé keře a stromky. Všimnu si menšího pískoviště a malého hřišťátka pro děti. A tam zahlédnu i Billyho. Zamračeně tam sedí a podpírá si hlavu ručkou. Pomalu k němu dojdu zezadu a pak na něj bafnu.
„Baaaf!“ chytnu ho zezadu a zasměju se.
„Bille!“ vykřikne ihned, otočí se a obejme mě. „Myslel jsem, že jste odjeli a ani se se mnou nerozloučili.“
„To bychom ti neudělali,“ posadím se k němu na trávník a posadím si ho na sebe. „Jak ses vyspal?“
„Dobře. A ty?“ usměje se a zavrtí.
„Také,“ řeknu. „Tom jistě za chvíli přijde, tak se budeš moci rozloučit i s ním. Moc mě mrzí, že jsem netušil, že tady poznám tak úžasného chlapečka, jako jsi ty. Nemám pro tebe ani žádný dáreček,“ řeknu trošku zklamaně a prohrábnu mu vlásky.
„To nevadí. Ale já pro vás dárek mám,“ vyskočí na nohy a vezme mě za ruku. Začne mě táhnout zpět do hotelu, kde se akorát ve dveřích srazíme z Tomem.
„Ahoj, Billy. Kam jdete?“ usměje se hned.
„Ukážu vám svoje auta a svůj dárek,“ řekne. Vezme druhou rukou Toma a táhne nás kamsi. Jen se zasměju a nechávám se jím táhnout dál. Na Toma jen pokrčím rameny, že nevím, oč se jedná, ale mlčím. Nechci Billymu zkazit tu obrovskou radost. Tom jde poslušně za námi.
Billy nás dotáhne k jeho pokoji a otevře. Je to tu pěkně zařízené a na poličce má dobrých 40 modelů aut.
„Koukejte, koukejte,“ dotáhne nás hned k nim nadšeně.
„Wow, tak to je hustý. Takovou sbírku nemám ani já,“ usměje se Tom. Pohladí ho po vlasech a začne si všechna autíčka detailně prohlížet. Má auta rád. Jdu hned za ním a prohlížím si je také.
„Určitě si jednou taková autíčka pořídíš, aspoň pár z nich,“ usměju se dolů na Billyho, který nám běhá kolem nohou.
„Jaký se ti, Tome, líbí nejvíc?“ zatáhá ho za kalhoty. Tom očividně chvíli přemýšlí, až si vybere Lamborghini. „A tobě?“ chytne mě Billy za ruku.
„Mm, mě tahle Corvetta,“ ukážu mu ji a usměju se.
„Ty mám taky rád,“ zasměje se a pak zaloví v kapse. Předá mi nějaký papírek. „Maminka říkala, že to je jméno na Skype a že si tak budeme moct volat i vidět se,“ předá mi ho. Hned si k němu kleknu.
„Ano, to jde. To ti vážně maminka řekla?“ zeptám se ho a dívám se mu do očíček.
„Říkala, že jo,“ usměje se na mě a pohladí mě po tváři. Všimnu si Toma, jak nás jen s úsměvem pozoruje. Přivřu s jeho pohlazením trošku oči. Je to od toho drobečka tak hezký. Mám jen obavy, že v sobě neudržím slzy a rozbrečím se.
„Dobře, mockrát ti děkuju. Slibuju ti, že až budu doma… tam u nás v Německu, tak ti na ten Skype zavoláme s Tomem a i nás uvidíš, ano?“ pohladím ho také.
„Dobře,“ vrhne se mi kolem krku a obejme mě. V tu chvilku zavřu oči a přivinu si ho k sobě. Slza mi stejně skápne.
„Ah, Billy,“ šeptám mu jen a hladím ho po zádíčkách.
„Nebuď smutnej,“ začne mě hladit po vlasech svojí malou ručičkou. Donutí mě to se usmát.
„Ne, nejsem smutnej,“ otřu si tvář. „Jsem moc rád, že jsem tě poznal,“ pošeptám mu. „A nezapomeň, holky mají rády panenky,“ zasměju se tiše a odtáhnu se od něj, musím, jinak bych ho snad nepustil. Nemám odvahu se podívat na Toma. On ode mě odstoupí a obejme Tomovi nohu. Tom se k němu skloní a s úsměvem ho pohladí po vlasech. Něco mu zašeptá do ucha, ale neuslyším to.
„Vážně?“ zeptá se Billy.
„To si piš,“ usměje se Tom. Billy ho taky krátce obejme kolem krku a pak se odtáhne.
„Ještě pro vás mám dárky.“
„Tak honem, běž pro ně,“ usměju se na něj a popoženu ho. Hned se s radostí rozuteče ke svému malému stolečku, který má u postele. Tom se na mě jen smutně usměje a povzdechne.
„Ráno jsem poprosil maminku, aby mi něco našla…“ říká Billy při tom, když hrabe ve stolečku. „A našla mi na internetu, jaký máte auta. A já zjistil, že obě dvě mám,“ řekne a přiběhne k nám. V každé ruce drží jedno auto. V jedné moji Audi Q7 a v druhé Tomovu Audi R8. S úsměvem nám je podá. „To je na památku.“
Když mi model mojí Audi podá tou drobnou ručičkou do té mé ruky, skoro se až nezmůžu na slovo. Ne Bille, nesmíš brečet, ne, nesmíš!
„Billy, ale… to jsou tvoje autíčka, měl by sis je přece nechat,“ kleknu si opět k němu.
„Mám jich plno. A takhle si budu vždycky pamatovat, že tyhle dvě auta nemám, protože je máte vy dva. A až se na něj podíváš, vždycky si na mě vzpomeneš,“ podívá se mi s úsměvem do očí. Tom taky zaraženě mlčí. Nevím, co říct. On má odpověď na všechno.
„Dobře, tak tedy ano. A mockrát děkuju, opravdu. Doma si ho vystavím. A slibuju, že si pokaždé, když ho vezmu do ruky, nebo se na něj jen podívám, vzpomenu na tebe,“ obejmu ho a neudržím se, steče mi dalších pár drobných slz po tváři. Rychle je otírám.
„A já si zase vždycky vzpomenu na tebe, až budu přerovnávat svoji sbírku a zjistím, že mi tyhle auta chybí,“ řekne a jen poslušně drží.
„Dobře,“ pošeptám a pomalu jej pustím a sleduju ho. Hned přeběhne k Tomovi. Tom si k němu klekne a pohladí ho po vlasech.
„Bill tě má hrozně rád a budeš mu chybět. Slibuju, že se postarám o to, aby ti zavolal. A já ti taky zavolám. Jsi moc super kluk a je škoda, že tu jsme tak krátce, ale jak jsem ti předtím řekl…“
„Pšššt,“ usměje se Billy, čímž naznačí to jejich tajemství.
„Přesně tak, chlape,“ zasměje se Tom a obejme ho. „Moc díky za to auto. Vystavíme si je s Billem nad postele.“
„Dobře. A vyfotíte se se mnou? A pošlete mi to pak?“ zeptá se najednou. Odtáhne se od něj a podívá se i na mě. Vlastně na mě koukají oba dva. Nedokážu jim odolat. Proto jen kývnu a pousměju se.
„Kdo z nás to vyfotí?“ zeptám se Toma.
„Já to vyfotím,“ vytáhne ihned z kapsy iPhone. „Vezmi si Billyho do náruče,“ řekne mi Tom a zatím zapne foťák.
„Dobře,“ řeknu. Billy ke mně automaticky už přijde a vleze si ke mně. Jen ho obejmu a přivinu ho k sobě. „Pojď k nám,“ kouknu se na Toma. Tom si stoupne za mě a obejme mě kolem pasu.
„Řekněte sušenkyyyy,“ zasměje se Tom, čímž nás rozesměje a vyfotí nás.
„Ukaž, ukaž,“ řekne hned Billy a stoupne si. Jen se pousměju a koukám na ně. Tolik mu to s ním sluší. Dokážu si ho představit jako tátu. Jako dokonalého tátu. Tom si ho vezme do náruče a ukáže mu to.
„Páni. My jsme frajeři,“ začne se Billy smát. „Koukej, Bille,“ začne mi hned ukazovat fotku. Tom ho dál jen drží a usmívá se.
„No jo! Ale tobě to tam sluší stejně nejvíc,“ usměju se na něj, pohladím ho po tváři a kouknu se na Toma, jak jej u sebe drží. Drží ho tak opatrně, jemně. Vypadá to, že ani on nechce odjet od tohohle úžasného stvořeníčka. Jen se smutně pousměju a přisednu si blíž k nim. Oba dva je obejmu a přivřu oči.
„Proč se pořád tak objímáme?“ zeptá se po chvilce Billy a Tom se rozesměje. Pohladí mě po zádech. Odtáhnu se a polechtám Billyho na bocích.
„Kdo se moc ptá, moc se dozví,“ usměju se na něj. Jen se smíchem zapiští.
„No…“ povzdechne Tom a smutně na mě koukne. „Asi je načase jet, nebo se odtud nikdy nehneme…“ Podívám se mu do očí a kývnu.
„Jo, měli bychom jet,“ řeknu a usměju se, i když bych přitom radši brečel.
„Tak jo, já vás doprovodím k autu,“ vyskočí Billy zas na nohy. Vezme nás oba za ruce a vede nás ven. My jdeme poslušně za ním. Když dojdeme k autu, naposledy ho oba dva obejmeme a zamáváme mu.
„Tak ahoj,“ řekneme oba tiše. Billy se jen usměje a pomalu zaběhne zpět do hotelu a my se posadíme do auta. Ticho. Naprosté ticho je to, co tu právě teď koluje kolem nás. Já vím, na co myslí on a on ví, na co myslím já.
Bylo mi do breku, ale nechtěl jsem brečet. Před Tomem ne. Protože ani pro něj to nebylo lehké. Oba nás to bolelo stejně. Aspoň já bych řekl. Oba chceme dítě. A já udělám opravdu vše proto, abychom ho měli. Chci, aby byl šťastný. Musím mu dát tu lásku a ten život, který on by si přál, protože o něj nechci přijít. Bez něj bych to už já nebyl.
Ve stejnou chvilku k sobě dáme každý jednu ruku a chytneme se.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
To bylo tak strašně smutné…
Doufám, že Bill vymyslí nějaké "normální" řešení, i když já pořád myslím na nějakou tragedii, nemůžu ji vyhnat z hlavy…
A co ten úchyl? Určitě se ještě objeví, za to dám krk =(
To bylo tak strašně moc dojemné 🙁 Jak se loučili a malej Billy jim dal ty autíčka.. V tu chvíli jsem s Billem úplně soucítila.. A Tomovi bylo taky určitě strašně.. Ale tiše doufám, že to vyřeší NORMÁLNĚ!!
moc moc krásný .. uplně mě to dojalo a ten konec prostě skvostný :-* jen tak dál .. moc moc pěkný další díleček :-)))
Další krásnej díl,doufám žě se jím přáni splní.