autor: Saya-Mi
Chodím po domě jako tělo bez života… Připadám si jako zombie. Jsem smutný a… naštvaný… Nebo něco mezi tím. Proč se to muselo stát zrovna v tu nejnevhodnější chvíli? A proč zrovna mně? Proč všechna moje pečlivá práce přišla vniveč?
*flashback*
Sedím u notebooku, který mám zapojený v elektrice… nechce se mi vybíjet baterku. Sedím tu už několik hodin, a celou dobu se ´patlám´ s fotomontáží. Respektive s fotomontáží Billa, mého dvojčete, tak, jak bych ho chtěl vidět…
Na chvíli sundám ruku z myši, abych si ji alespoň trošku protáhl, než půjdu dodělat poslední detaily mého ´uměleckého díla´. Zahýbu i s krkem a zaposlouchám se do ´zvuků´ přicházejících z venku. Pořád slyším vítr, jak se opírá do budov a špatně utěsněnými okny proniká i dovnitř v podobě meluzíny… Takhle fouká od rána… Nebo alespoň o té doby, co mám ráno já… Zhluboka se nadechnu a nakloním se zpět k laptopu. Začnu dodělávat ty ´poslední detaily´ a pekelně se soustředit, abych něco na jeho dokonalosti nezvoral… V tu chvíli uslyším ´cvaknutí´ a všude se rozhostí tma taková, že není vidět na krok.
„Kurva…“ Zakleju napřed, a až pak mi dojde, že nejspíš vypadl proud a já si ´svého Billa´ průběžně neukládal. Zakloním hlavu a frustrovaně vydechnu. Mé dílo je nenávratně pryč… Nemá cenu notebook zapínat na baterku, když bych ani neviděl na klávesnici, kdybych k tomu chtěl něco napsat…
– O 2 HODINY POZDĚJI –
Sedím při svíčkách u stolu a čekám, kdy se konečně proud znovu spustí…
– O DALŠÍ HODINU POZDĚJI –
Už sedím u notebooku, mám otevřený photofiltre a snažím se ´napravit škody´ tím, že celou montáž dělám znovu. Proud zapli asi před půl hodinou…
– PŘIBLIŽNĚ VE 2 HODINY V NOCI –
Unavený, vysílený, ale spokojený vypínám notebook. Sotva si lehnu na postel, už spím.
*konec flashbacku*
Montáž mám sice dodělanou, ale jsem nevyspalý a pořád smutný a trochu naštvaný… Kdyby někde nespadla nějaká blbá větev na vedení, mohlo to být určitě ještě hezčí…
Bill už se mě asi po sto-padesáté ptal, jestli se něco stalo… Řekl jsem mu, že jsem měl včera rozdělanou práci a celá přišla vniveč, když vypadl proud. Nestačí mu to jako vysvětlení… Chce vědět, proč mi na tom tolik záleželo… Řeknu mu jen, že jsem ji do noci dělal znovu a teď jsem unavený, což je pravda. Soucitně na mě koukne a řekne, že mě nechá odpočívat. Hned na to někam zmizí, ale netrvá ani půl hodiny, a sedí vedle mě, hází na mě psí očka a prosí, ať mu ukážu to, co mi dalo takovou práci, aby to mohl ´náležitě ocenit´. Jen zakroutím hlavou, ale když na mě kouká pořád, stejně povolím.
Nejspíš toho budu do konce života litovat, ale přesuneme se ke mně do pokoje a já mu se slzami v očích ukážu, co jsem ´stvořil´. Ve chvíli, kdy to uvidí, si stáhne tričko, moje ruce si dá na své boky a já údivem a šokem pootevřu pusu. Toho náležitě využije a ihned se mi vpije do rtů. Když šok pomine, pevně ho obejmu a usměju se.
„Miluju tě.“ Zašeptám a dám mu pusu do vlasů.
„Já tebe víc…“ Okamžitě vyhrkne. Jen se zasměju ´To je dobře…´ pomyslím si.
autor: Saya-Mi
betaread: Janule
Tak tohle bylo strašně příjemné počteníčko =)♥
Já jsem si pořád myslela, že se ta montáž nějakou chybou dostala na net, ale takhle je to mnohem lepší, Tom ji ukázal jenom tomu správnému člověku =)
Hezká jednodílka ♥
mox hezké čtení krásný 🙂
Keď som videla nadpis tak som si naozaj začala predstavovať všeličo :D… och chudák Tom keby sa toto stalo mne tak by som ten notebook asi otrieskala o stenu aj keď on by za to nemohol :D… úplne mi to pripomenulo to čo sa stalo mne keď som si v pokoji čítala poviedky tu na TWC blogu a zrazu tma 😀 omg no hrúza xD… sorry za moje blbé keci ktoré aj tak nikoho nezaujímajú ale píšem čo ma napadne :D… inač naozaj pekná jednodielka 🙂 dobre že Tom svoj výtvor nakoniec Billovi ukázal 😀 rozhodne urobil dobre 😀
Krásně napsaný.Nejdřív sem si myslela, že Bill bude naštvanej a ono to dopadlo dobře.
je to krásné na odpočinek. ale pokud bych to měla hodnotit,tak je to asi moc rychlé 😀 ale když přiběhnu k notebooku,chci si něco přečíst a spěchám,je tohle přesně to,po čem sáhnu))