autor: Catherine & Sch-Rei
(Tom)
Našpulím rty a zpod čepice se na Billa podívám. Stáhnu z ní ruce. Jak jsem měl sakra vědět, co tam je? Dývka sám nevedu, navíc na takový věci nemám moc zapotřebí se dívat. Vydechnu a vstanu, jdu k Billovi. Dřepnu si k jeho židli, před něj. Hádám mám pořád ještě aspoň trochu červené tváře. Pootevřu trošku rty, že chci něco říct, ale zaseknu se… Nevím co. Věnoval mi jeden jedinej pohled, navíc zamračenej. Ušklíbnul se a zvednul se. Oči přilepil zpátky k obrazovce a posadil se na posteli. Povzdechnu si a vstanu. Skloním se k němu a chytím ho lehce za bradu, zvednu k sobě jeho pohled. Zamrkám, nenapadá mě, co mu mám říct, ale nadechl jsem se a zmohl jsem se alespoň na tiché: „Promiň.“
„Hmm.“ Odseknul. „Neruš. Koukám na NORMÁLNÍ film.“ Nakrčil jsem obočí a posadil se vedle něj… Lépe řečeno jsem si vedle něj kleknul.
„No tak, Bille… Já netušil, co tam je. Navíc já nemám žádnou potřebu na takové věci koukat,“ řeknu potichu a nakloním hlavu. Sklopím pohled k jeho ruce. Nejistě ho pohladím.
„Jasně. Ty to rovnou praktikuješ. A já debil jsem ti pomaloučku začínal věřit,“ vydechnul, ale ruku neodtáhnul. Druhou se natáhl pro obloženém chlebu. Začal pomalu jíst. Zaskučím a povzdechnu si.
„Ne. Proč myslíš, že bych to dělal? No tak, Bille… Myslím to vážně, a je mi líto, že mi nevěříš.“ Nechci, aby byl na mě naštvaný, mám pak zvláštní pocit… Pocit viny, jo. A to se mi nelíbí. Zamrkám a položím svoji dlaň na jeho. „No tak,“ šeptnu.
„Opravdu to nebylo myšleno úmyslně?“ Zakroutím hlavou.
„Vážně ne.“
„Dobře. Tak si pojď sednout ke mně,“ usmál se a poplácal na místo na kraji postele. Šoupnul se víc ke zdi. Usměju se a posadím se vedle něj.
„Děkuju,“ usměju se spokojeně.
„Děkuju,“ usměju se spokojeně.
Jsem rád, že to vzal, protože to doopravdy úmyslné nebylo. Natočím k němu pohled a zadívám se. Jen tak, s výrazem, který asi nic moc neřekne.
„Nabídni si také, jídlo,“ usměje se, avšak oči neodlepí. Vytáhnu jeden koutek do malého úsměvu a přikývnu mu. Pořád mám ruku na jeho ruce. Zamrkám a kouknu na svoji ruku, olíznu si rty. Tak přemýšlím… Je to zvláštní. Nevím o tom, že by se mi někdy líbili kluci, fakt ne. Co když je to jenom chvilkové pobláznění? Ne, nikdy jsem ani nebyl ten typ, co někoho ojede a odhodí, tohle určitě není důvod, proč tady jsem teď s ním. Zamyšleně koukám na svoji ruku. Trošku našpulím rty.
(Bill)
Koukám na televizi a tvářím se, že jí věnuju pozornost. Avšak opak je pravdou. Myslím na Tomovu ruku na mé. Je mi to příjemné. Krásně mi hřeje dlaň. Moc se mi to líbí. Otočím se na něj a olíznu si rty. Možná by neuškodily malé, nevinné poškádlení. Polechtám ho na boku a zasměju se. Vypísknul a bokem reflexivně trochu cuknul. Zasmál se.
„Ty takhle?“ usmál se a podíval se na mě. Jen pokrčím rameny a znovu ho polechtám.
„Ty takhle?“ usmál se a podíval se na mě. Jen pokrčím rameny a znovu ho polechtám.
„Nelíbí se ti to?“ vypláznu jazyk.
„To neříkám,“ zakroutí hlavou, zasměje se. Povalím ho do postele a sednu mu na nohy. Usměju se a polechtám ho současně na obou bokách. Koukám mu do očí. Směje se, ale kouká na mě. Trošku se vrtí. Líbí se mi ho takhle zlobit. Vklouznu konečky prstů pod jeho mega tričko a polechtám ho na holé kůži. Kousnu se do rtu. Má šíleně hebkou a příjemnou pokožku. Vyzařuje s ní teplo.
(Tom)
Směju se. Když mi vjede prsty pod tričko, trošku se zachvěju, ale spíš jen tak malinko. Přejede mnou z toho zvláštní pocit, ale neřeknu ani slovo. To, jak jezdí prsty po mojí kůži, je hodně příjemné. Už jenom to, cítit takový kontakt. Olíznu si rty. Oh, kdybych… se ho mohl taky přesně takhle dotknout, na kůži.
„Jsi lechtivý, viď?“ zasměje se.
„Co myslíš?“ zasměju se a zapřu se za lokty. Usměju se.
„Asi jo. Chvěješ se,“ pokrčí rameny a pohladí mě po břiše. Nemyslím, že to bude tím, jestli jsem lechtivý, nebo ne… Je to ním. Když se dotkne kůže na mém břiše, zachvěju se znova, pohledem spadnu na jeho ruku.
„Asi mám toho nechat, viď?“ zeptal se a ruku zpod trička vytáhnul. Posadil se tam, jako seděl doteď. Koukal se do okna a usmíval se u toho. Vydechnul jsem a usmál se. Posadil jsem se a šťouchnul ho lehce do boku. Pousmál jsem se a šoupnul jsem se k němu. Nechápavě se podíval. Vypnul televizi. Pravděpodobně pochopil, že nemám náladu koukat na zelenou potvoru. Pousmál jsem se na něj. Chtěl bych s ním o něčem mluvit, ale nenapadá mě téma.
„Děkuju za to ráno ve škole…“ špitnul a zabořil pohled do přikrývky.
„Víš, že nemáš vůbec za co? Mně… děkovat nemusíš, když něco dělám, tak rád,“ usměju se a přikývnu mu. Líbí se mi, když je… takový jako teď.
„Mám za co. Jediný sis všiml toho, že se něco děje,“ vydechnul. Chytil peřinu do prstů a hrál si s ní.
„Nešlo by nevšimnout si. Andreas je… vůl. Nemám rád, když někdo dělá něco takovýho, i když je to… kamarád,“ pokrčím rameny, koukám se na něj. Jo, Andy byl odjakživa hrozný hovado, nikdy jsem tomu moc nevěnoval pozornost, i když se mi to nelíbilo. Jenže… Tohle se mi přehlížet nechtělo.
„Prostě ti děkuju, hm?“ usmál se a trhnul sebou. Usmál jsem se.
„Dobře,“ přikývl jsem, zapřel jsem se rukou o postel.
„Dobře,“ přikývl jsem, zapřel jsem se rukou o postel.
(Bill)
Mám pocit, že jsem slyšel dveře, ale… Další zvuky neslyším. Třeba jsem se jen spletl. Usměju se a nakloním se mu k tváři. Dám mu na ní pusu a pohladím ho. Tom se na mě usměje a pohladí mě po tváři. Dívám se mu do očí a víc se šoupnu. Znovu se mu k tváři nakloním.
„Bille?!“ slyším ode dveří. Kurva, kurva, kurva. Otočím se a vidím mámu. Obavy se vyplnily. Kousnu se do rtu.
„A-ahoj,“ šeptnu. Tom poplašně zamrká a trhne hlavou ke dveřím. Mlčí, jen přeběhne pohledem na mě a zase zpět. Raději se kousek odtáhnu.
„Bille?!“ slyším ode dveří. Kurva, kurva, kurva. Otočím se a vidím mámu. Obavy se vyplnily. Kousnu se do rtu.
„A-ahoj,“ šeptnu. Tom poplašně zamrká a trhne hlavou ke dveřím. Mlčí, jen přeběhne pohledem na mě a zase zpět. Raději se kousek odtáhnu.
„Bille… Co si myslíš, že sakra děláš?“ zaječí a zamračí se na mě, rozhodí rukama. Sjede mě zlým pohledem a pak se podívá na Toma. Stiskne jednu ruku v pěst a druhou ukáže směrem ke dveřím.
„Nevím, co jseš zač a je mi to upřímně jedno! Pokud máš s Billem nějaké… Uh! Úmysly, okamžitě na to zapomeň, a vypadni!“ zakřičela opravdu naštvaně. Protočím oči. Yeah. Zase její chvilka mého vychovávání.
„Nevím, co jseš zač a je mi to upřímně jedno! Pokud máš s Billem nějaké… Uh! Úmysly, okamžitě na to zapomeň, a vypadni!“ zakřičela opravdu naštvaně. Protočím oči. Yeah. Zase její chvilka mého vychovávání.
„Mami, je to kamarád, tak se laskavě uklidni,“ protočím oči.
„Něco jsem řekla!“ štěkne pořád s rukou ke dveřím. Tom poplašně zamrkal a otočil se na mě. Kousnul se do rtu.
autor: Catherine & Sch-Rei
betaread: Janule
No, pokud Billova máma ví o tom incidentu na párty, tak se jí ani nedivím, má strach, aby Billovi někdo zase neublížil…
Ale Billa je mi líto, vlastně i Toma, taková situace není nic příjemného, doufám, že tohle nijak neohrozí jejich začínající vztah =)♥
chudinka Tom 😀
Och bože už keď som čítala že si Bill Tomovi sadol na nohy som si tak hovorila že čo keby ich tam načapala Billova mama… no a máme to tu… je to v prdeli… teraz Billa už dupľom nebude nikam chcieť pustiť… och bože nechápem o čo jej ide podľa mňa o tom incidente na párty nevie… och joj škoda že ich takto vyrušila… a trochu nechápem prečo robil Bill také drahoty ohľadom toho DVDčka… no dobre je mi jasné že to bolo fakt divné a možno aj mňa by v prvej sekunde napadlo že to Tom doniesol naschvál ale tak… neviem no to je jedno :D… som strašne zvedavá ako to pôjde ďalej 🙂
Júj tak toto bola dost nepríjemná situácia, lutujem ich oboch dvoch, Billa lebo sa musí cítť hrozne, že jeho kamaráta vyhodila, a tomovy tiež, lebo si onom mýsli ktoviečo a tak. rychlo dalej.
Začínám tu Billovou mámu totálně neávidět.Jsem moc ráda že tohle moje mamča nedělá.
Tak to bude ještě zajímavé. Ta matka mně začíná srát, jinak skvělá povídka a honem další dílek 🙂