autor: Nivian
Tak vás zase všechny zdravím :). Po době… ://
Doufám, že se máte dobře, a že poctivě čtete! Né jako já, která přijdu domů… ve spěchu něco přečtu… sem tam napíšu ://… ach jo. Těším se na lepší časy :).
Přináším vám další díl… doufám, že se vám bude líbit :). Musím přiznat, že jsem použila myšlenku… větu, která nepřišla z mé hlavy, ale z hlavy jednoho z mých nejbližších :). Přeji krásné počtení.
Nivian
Kdyby se Billa někdo zeptal, jak si užil večer, asi by nebyl schopen odpovědět. Nebylo co říct. Odpoledne a večer se neskutečně táhly. Bill jenom chodil a sem tam něco poklidil nebo donesl. Byl znuděný a nemohl se zbavit myšlenek o Tomovi. Až teď mu vlastně docházelo, co se děje. Vždyť bude spát u Toma v pokoji. A možná dokonce v jeho posteli! Při té myšlence se mírně začervenal a uculil. Byl rád, těšil se, a zároveň byl plný strachu a nervozity. Nebylo tomu zrovna tak dávno, co Toma nenáviděl, a teď s ním stráví večer. A celou noc! Nevěděl, co má očekávat. Co když si z něj Tom utahoval a vůbec se neobjeví? Co když ho jen zkoušel, a teď si může pogratulovat, že i Billa dokázal přimět mít ho rád. A co když… na něj bude něco zkoušet? Zakroutil hlavou. I přes Tomovu pověst Bill cítil, že v tom nejsou postranní úmysly. Doufal.
„Bille tady jsi! Áh Bille, Bille… jak já tě rád vidím, pojď sem…“ zahulákal kdosi. Bill se pomalu otočil a nechápavě se díval na muže před sebou.
„Pane Kaulitzi?“ šeptl. Jörg měl na sobě zavěšené dva chlápky. Všichni tři měli přivřené oči, přiblblý úsměv a narůžovělý nádech ve tváři. Nejlépe a nejstřízlivěji vypadal Jörg.
„Ano?“ vydal ze sebe Bill a pomalu k nim došel. Hned potom, co se zastavil se jeden chlápek převalil dopředu a dopadl přímo na Billa. Ten vyhekl a vší silou jej zachytil.
„Bille… sakra Bille, nechápu, jak jsme se mohli takhle zřídit…“ zasmál se Jörg a pořád se snažil držet toho dalšího. Na to, že už nebyl zrovna nejmladší… páni. Bill jen nechápavě zakroutil hlavou a rychle se podíval na hodiny. Bylo přesně devět. Trhavě se nadechl a zamračil se.
„To taky nechápu, pane Kaulitzi…“ sykl otráveně. Najednou nemohl být milý. Chlápek v Billově náruči sebou divně trhl a začal Billovi slintat na rameno.
„Jörgu… nemů- nemůžeš nás přece nechat adlít… adjít, oh bože odejít s touhle nádherou! Jakpak se lmnuješ…. jmenješ panenko?“ Bill se zaksichtil a měl hroznou chuť praštit s tím chlápkem o zem. Tak ponižující. Mísily se v něm pocity. Na jednu stranu by nevadilo, kdyby to udělal a prostě odešel. Stejně by si to další den nikdo nepamatoval, ale něco mu to nedovolilo. Chtěl vyhovět.
„Jsem odjakživa kluk a jmenuju se Bill pane…“ zahučel a vydechl. Pěkně jej bolelo rameno od toho, jak se na něj ten páprda věšel. Jörg si něco pro sebe zamumlal a ukázal na schody.
„Musíš… mi pomoct, dostat je do pokoje..“ zabrbral a snažil se muže, který se mu oddaně a dychtivě plazil po rameni, dostat ke schodům. Bill si povzdechl a přikývl. Tom bude muset počkat.
„Bille?“
…
„Tati?“
Bill se utrápeně zašklebil a zoufale se za hlasem podíval. Tom se překvapeně zašklebil a pomalu ke všem došel. Jörg se zasmál a nechtěně pustil toho nemohoucího chudáka.
„Ou…“ vydal ze sebe, ale hned na to se rozesmál.
„Ah, Tome, Tome! Chyběl jsi nám tu… honem Billovi pomoz! Je tak křehký… nemusel by Máriana unést! To jsem nedomyslel… tak zranitelný! Bože, Bille, jak jsem to mohl dopustit? Odpustíš mi to někdy?!“ vykřikl zoufale a zdrceně kroutil hlavou. Byl naprosto v jiném světě. V opojení alkoholu a nevěděl, co říká. I když Billovi zrovna teď do smíchu nebylo, neubránil se tomu a lehce se zasmál. Začínal si o téhle rodině myslet fakt jen to nejšílenější. Zakroutil hlavou a nechal Toma, aby mu pomohl muže nést po schodech do pokoje.
„V pořádku, pane, chápu to…“ kývl a podíval se na Toma. Ten se jen zmateně díval z jednoho na druhého.
„No já myslel, že si uděláme večer ve dvou a ne v pěti…“ zasmál se a popadl Máriana za nohy. Márian byl jeden z Jörgových poradců. Obyčejně to všichni byli páni v docela dobrém postavení s vybraným chováním. Avšak… i tihle páni se, jak vidno, potřebují někdy odreagovat. Bill se zasmál.
„No to… já si myslel taky. Bohužel nám tvůj otec trochu pokazil plány…“ kývl rameny a zmoženě se opřel o zábradlí. Poslední schod byl zdolán. Jörg nastražil uši a překvapeně se podíval na Toma. Potom na Billa.
„V žádném případě nechci nic kazit! Vy se máte rádi? A já myslel, že naopak… to jsem blázen…“ zabrbral a nechápavě se poplácal po hlavě. Bill nakrčil obočí a tiše se zasmál. Tom si odkašlal a otevřel jedny z dveří.
„Prosím tě, otče, zdrž se všech komentářů… můžeme je oba dát sem? Proč se vlastně ptám…“ zakroutil hlavou a oba chlápky jen tak pohodili na postel.
„Stejně je to jedno…“ dodal a líně se protáhl.
„Myslím, že můžeme jít, stejně bys jen ztrácel čas, kdybys zůstal…“ Bill přikývl a oba se vydali po dlouhé chodbě.
„Dobrou noc…“ stačil ještě Bill houknout na pana Kaulitze a potom už se pevně oddal Tomovi. Najednou mu nálada mírně poklesla. Všechno bylo tak divné. Bill nenacházel slov. Nevěděl, co říct. Odkašlal si.
„Ten obraz je fakt zvláštní… jako by se na mě ten pán díval. Jenže stylem, že tady nemám co dělat a ať vypadnu. Budu z toho mít depresi…“ fňukl a Tom na chvíli zastavil. Mírně nakrčil obočí a vydechl. Hned na to se nahlas zasmál.
„Cože?“ vydal ze sebe ztěžka a Bill se zašklebil. Kývl rameny.
„No… určitě…“ Tom zakroutil hlavou a otevřel mohutné dveře pokoje. Černovlásek se zatřásl nedočkavostí a rychlostí blesku proklouzl dovnitř. Překvapeně vydechl. Pokoj byl velký snad jako půdorys jejich celého domu. Uprostřed stála obrovská dřevěná postel s nebesy. Bill skoro vykřikl, když ji uviděl.
„Ta… je úžasná…“ vydechl fascinovaně a dál si prohlížel pokoj. Všude okolo byly ozdoby, koberce, malé stolečky a taky dvě velké staré šatní skříně. Všechno bylo tak… moderně starodávné. Vypadalo to úžasně. Ale nejvíc Billa zaujala právě postel s nebesy.
„Je to jen postel, Bille…“ zasmál se Tom a zasedl k velkému stolu. Bill nervózně přešlápl, než se posadil na židli vedle Toma.
„A támhleto?“ špitl a ukázal na cosi placatého, zavěšeného na zdi. Vypadalo to dost moderně, ale na celkovém vzhledu to nijak neubíralo. Tom se zasmál a zakroutil hlavou.
„To je televize, Bille.“ Bill se podivil a nevěřícně se na tu věc podíval. Jestli tohle byla televize, Bill byl čínský bůh.
„Televize?“ zopakoval a prohlížel si ji. „Takovou jsem ještě teda neviděl…“ zakroutil hlavou a kývl rameny. Dred se pousmál.
„Zvláštní…“ Bill pokrčil rameny a taky se pousmál.
„A mohli bychom si na ní třeba něco pustit? Musí to vypadat úplně jinak než na té, co máme doma…“ šeptl a maloval si na prostěradlo. V mysli všechny ty obrázky opravdu viděl. Jako malý to dělával pořád. Vždy, když čekal na matku, která měla přijít z práce. Lehával v posteli a jemně si kreslil na prostěradlo. Většinou malé děti. Spoustu dětí, a potom on. Bill mezi nimi. Hráli si a smáli se. Bill často vzpomínal na kamarády, kteří nikdy neexistovali. Tom se pohotově zvedl a rukou zašmátral pod postelí. Vytáhl dvě velká alba a zasmál se.
„Tak můžeš vybrat film…“ uchechtnul se. „A to takových alb mám asi… asi ještě šest. Klidně ti je donesu, jestli chceš…“ dodal a zkřivil tvář do úšklebku. Popravdě, neměl nijak naplánovaný večer. A právě mu ani nedocházelo, proč vlastně Billa k sobě pozval.
„No…“ pípl černovlásek a rychle zavrtěl hlavou. „Ne ne. Myslím, že si vystačím i s tímhle…“ zasmál se. „Něco určitě vyberu… stejně jsem nic z toho určitě neviděl…“ dodal ještě a pomalu otevřel jedno z alb.
***
Křik. Mladý pár. Krev. Tma.
„Kriste pane! Tome! Honem to vypni… Na co se to sakra koukáme! Nečekal jsem, že to bude tak hrozné!“ zapištěl Bill a rychle se sápal po ovladači. Tom se zasmál a rychle si jej schoval za záda.
„Ale no tak! Sám sis to vybral, tak teď nedělej scény a hezky se dokoukej!“ zasmál se a nechal Billa bojovat. Černovlásek neměl nejmenší šanci.
Další srdcervoucí výkřik a Billův vyplašený pohled.
„Tome…“ zakňučel, ale hned na to se nebezpečně zašklebil.
„Hned to vypneš, nebo půjdu pryč a vezmu si s sebou všechen ten popcorn! A tu čokoládu… a ty brambůrky si vezmu taky. A nemysli si, že ti tady nechám ty karamelové bonbóny!“ vrčel a ukazoval na jednotlivé pochoutky. Popravdě, skoro všechny je vyjedl Bill. Tom si na tyhle dětské pamlsky moc nepotrpěl.
„Tak ahoj…“ zasmál se Tom a kývl rameny. Oba se za celý večer docela odvázali. Bill přestal přemýšlet, jestli to není jen nějaká pitomá hra, a Tom… ten už měl Billa přečteného od hlavy až k patě. Bill se uraženě nafoukl a pomalu se zvedal. Rychle oprášil drobečky z oblečení a zamířil ke dveřím. Odfrkl si.
„Ale no tak…“ zasmál se Tom a položil ovladač vedle sebe. „Přece bys ODE MĚ neodešel, Bille…“ zakroutil hlavou a rychle si Billa stáhl k sobě. Ten překvapeně vyhekl a snažil se od Toma nějakým způsobem osvobodit. Chvíli pištěl a škrábal Toma po rukou. Po chvíli usoudil, že to nemá smysl a unaveně padl na postel. Upřímně se zasmál.
„Tak jo… ale vypni to…“ kývl hlavou směrem k televizi a pousmál se. Tom nijak neprotestoval a televizi vypnul.
„Spokojen?“
„Naprosto…“ zamlaskal Bill se zazubil se.
Tom se zasmál a po chvíli ticha se nad Billa naklonil. Pohledem zkoumal jeho tvář. Každý detail jeho tváře. Už poprvé, když jej uviděl, si pomyslel, že hezčího chlapce snad ještě neviděl. Jenže to samé si myslel o Alexovi. Tušil, že budou stejní, a zároveň naprosto jiní. Pletl se. Bill byl krásný. Křehký a čistý. A Tom doslova prahnul po tom, přivlastnit si jej. Ačkoli se s tím nechtěl smířit. Zlehka vydechl a víc se nahnul k Billově tváři. Nechtěl jej nijak vyděsit. Ale bylo opravdu těžké, nevrhnout se na něj. Ucítil, jak se Bill pod ním zachvěl, a mírně se pousmál. Bill nervózně zamrkal a položil dlaň na Tomovu hruď.
„Myslím… že bychom měli uklidit…“ šeptl a mírně zatlačil. Rychle se zvedl do sedu a vydechl. Tom se rychle vzpamatoval a taky se posadil. Mírně se zamračil.
„Máš pravdu…“ odkašlal si a rychle začal skládat všechno nepotřebné na velký tácek. Bill se po chvíli přidal.
Když bylo všechno uklizeno, Tom se rychle i s táckem přemístil ke dveřím.
„Dobře… teď to odnesu, a ty se za tím převleč. Jestli nemáš co na spaní, tak v té větší skříni u okna mám nějaká trika. Nějaké si klidně půjč…“ pronesl s nezájmem a zavřel za sebou dveře.
Bill zaraženě seděl na posteli a hleděl před sebe. Dost ho tahle situace znepokojovala. O tomhle taky přemýšlel. Co když Tom něco bude zkoušet? Doufal, že Tom s ním chce opravdu jen… vycházet, a na druhou stranu byl hrozně rád, že Toma nějak přitahuje. Nedokázal popsat své pocity a v hlavě měl plno myšlenek. Nervózně si prohrábl černé vlasy a podíval se na skříň. Samozřejmě, že tady věci na spaní měl. To Tom však nemusel vědět. Pomalu se dobelhal ke skříni a otevřel ji. Nebyl ani překvapený, když uviděl jen malou kupku triček a pár dalších věcí. Nic z toho Tom určitě neužije, protože se celé dny musel objevovat v obleku. Usmál se a sáhl po prvním tričku na hromádce. Rychle ze sebe sundával svoje staré oblečení a před hlavu si natáhl Tomovo tričko.
„Voním teď jako Tom..“ zaculil se a pomalu přešel k zrcadlu. Triko bylo černé s nějakými bílými vzory. Sahalo mu až po kolena a padalo z jednoho ramene. Zatřepal hlavou a vlasy se mu ještě více rozčepýřily. Sledoval své hubené nohy, odhalené rameno a černé vlasy. Najednou celý zčervenal a zaculil se. Připadal si sexy a líbilo se mu to. Potichu se zasmál a odcupital do postele. Hned, co na ni dosedl, otevřely se dveře a vešel Tom. Tvářil se tak nějak… dost divně a v rukou nesl balíček bonbónů. Došel k posteli a balíček hodil na stolek.
„Chutnaly ti… tak kdybys náhodou… dostal chuť…“ poslední dvě slova skoro zašeptal a sjel Billa pohledem. Bill vypadal jako křehká panenka. Nedotčená, čistá. Potichu vydechl a musel si přiznat, že jej Bill vzrušuje. A že nemálo. Zatřepal hlavou a sundal ze sebe triko. Uslyšel Billův překvapený vzdech a tázavě se na něj podíval.
„Já jen… že vypadáš… totiž opravdu dobře. Asi by ses neměl tak zahalovat, myslím. Holky a… možná i kluci by to určitě ocenili. Teda né, že by… to teď bylo jinak..“ kývl Bill rameny a nevinně se pousmál. Tom se uchechtl a sundal si i kalhoty. Bill se neubránil a sjel jej pohledem.
„Spíš jen takhle?“ zeptal se a zády se opřel o zeď.
„Jo. Celé tělo pak krásně dýchá a lépe se spí. Cítím se volněji…“ odpověděl Tom a Bill chápavě přikývl.
„Aha…“ vyhrkl a celý natěšený si vlezl pod peřinu. Byla těžká a teplá. Miloval to.
„Tak dobrou…“ špitl, když si Tom taky lehl. Pousmál se a díval se na Toma.
„Jistě… dobrou noc…“ dostalo se mu odpovědi. Spokojeně se usmál a zavřel oči.
Určitě neuběhlo ani deset minut a ucítil jemný dotyk na vlasech, tváři, rtech a krku. Pomalu otevřel oči a díval se přímo do těch Tomových. Tomu v očích zářil jakýsi plamínek. Bill věděl, kam tím míří, ale neměl sílu zastavit to. Nechal Toma, aby se přiblížil na minimální vzdálenost. Cítil jeho dech tak blízko obličeje. Moc blízko! Tom se pousmál a klidně Billa hladil po lících. Dlouho nečekal. Pootevřel ústa a přiblížil se k Billovi ještě víc, dokud se jejich rty nesetkaly. Neostýchal se a jemně zatlačil jazykem. Bill překvapením ústa pootevřel a nechal Toma, aby jej jemně líbal. Bill naprosto ztratil pojem o čase a o místě, na kterém se nacházel. Byl jako v pohádce, ale nespolupracoval. Byl až moc zaskočený. Probral se, až když jej Tom lehce kousl do rtu. Rychle od sebe Toma odstrčil a trhavě se nadechl. Tom se zamračil a nechápavě se na Billa díval. Tohle se mu opravdu nestávalo moc často. Tázavě se na Billa díval. Ten se ještě chvíli vzpamatovával, než se na Toma podíval a zakroutil hlavou.
„Tome, já vážně… nejsem tu kvůli tomuhle…“ špitl a naléhavě zakňoural. Cítil se opravdu divně.
„Nechceš to?“ zněla jednoduchá otázka. Bill se zarazil a ani nedýchal. Bylo to jednoduchá otázka. Na druhou stranu dost zákeřná.
„Ne…“ a jednoduchá odpověď. Tom se zarazil a oddálil se. Jeho chápání s ním momentálně nechtělo vůbec spolupracovat. Nebyl zvyklý.
„Opravdu ne?“ zeptal se ještě jednou a pořád se na Billa díval. Zvláštním pohledem. Bill byl opravdu v úzkých. Zavrtěl hlavou.
„Ne, já… nejsem na to připravený. Teď ne, Tome…“ zašeptal a přivřel oči. Bylo mu hrozně trapně a chtělo se mu brečet. Takovou situaci ještě nezažil. A navíc s Tomem. S Tomem Kaulitzem! Tom se mírně odsunul.
„Dobře…“ řekl hlubokým hlasem a otočil se k Billovi zády. V hlavě měl jediné. Billovo „ne“. Snažil se v sobě udusit vztek a zatínal ruce v pěst. Tak ponižující.
„Tome…“ uslyšel za sebou. Zakroutil hlavou a nic neřekl. Bill si zklamaně povzdechl a přitáhl si peřinu až nad hlavu.
„Dobrou noc…“ špitl ještě před tím, než jeho slzy zmáčely bílý polštář.
autor: Nivian
betaread: Janule
Obávám se, že tohle bude mít pro Billa nepříjemnou dohru…aby náhodou nepřišel o práci =(
I když doufám, že až taková krysa Tom snad není.
Myslím, že i když Bill řekl NE, nemyslel to doslova jako ne, spíše ještě ne, protože jsem si jistá, že se mu Tom líbí a že by s ním být chtěl, jenom se bojí, aby ho Tom jenom nevyužil.
U Toma si nejsem jistá, Bill se mu líbí, ale pořád nevím, jestli k němu něco cítí, nebo jestli mu jde jenom o sex, jeho chování po Billově odmítnutí svědčí spíše o tom druhém…
Tak uvidíme, co Tom vlastně zamýšlí.
Postel s nebesy připomíná krásnou pohádku. Jen princ je zatím spíše ledovým králem!!!
Tohle je opravdu šílená rodina. To, co je pro Tommyho "jen" postel, je pro Billa úplným zážitkem. Nedivím se mu, je to sen!
Vydírání pomocí pamlsků mě rozesmálo. Už jsem si myslela, pokud Tommy ví, jaký je Bill, že už už ledy roztají, ale ne. Je tvrdý. Jeho nechceš "TO" – ani neuměl použít sloveso "milovat". Tommyho slova byla tak chladná, až mě samotnou zamrazilo. Tommyho srdíčko zatím odolává Billyho plamínkům. Chce to pořádný žár.
Ale ještě k Billovi. Přece mu muselo být jasné, o co Tommymu šlo. Ať teď nebrečí, nikdo ho nenutil, aby přijal Tommyho návrh…
Och mne to bolo jasné že Tom sa bude na sto percent o niečo pokúšať a myslím že Billovi to tiež mohlo dojsť aj keď naozaj som maličko dúfala že Tom snáď nebude taká sviňa… och ja teraz naozaj neviem čo si mám o Tomovi myslieť… je to fakt divné… tak ako písala Janča Bill sa mu páči ale teraz som mala pocit že mu išlo iba o ten sex… no neviem je to čudné, Tom je čudný… a áno je síce pravda že Bill bol naivný keď Tomovi kývol na to že s ním bude spať v jeho posteli ale je mi ho trochu ľúto… teraz to už vyzeralo že budu spolu v pohode tak snáď to teraz s nimi nepôjde dole z kopca… som zvedavá na ráno… strašne sa teším milujem tento príbeh je úžasný 🙂
Já jsem věděla, že Tom bude něco chtít a konečně někdo odmítl Toma. Ale nadruhou stranu po tak nežném a křehkém stvoření, nemůže chtít tohle. Chudák Bill, teď se k němu bude chovat Tom hnusně, protože ho odmítl. On se naštve jenom kvůli tomu, že Bill nechce. No a co, že je oblíbený, nemůže mít všechno.
Jinak skvělá povídka a honem další dílek 🙂