autor: Holly-EnD.
Tohle je vlastně moje první twincest povídka, takže doufám, že se bude líbit… nevím přesně kolik bude mít dílů… ještě jsem jí nedopsala celou.. 🙂
Nevím přesně, proč zrovna ten název Let me show you, ale bylo to první, co mě napadlo.
Teď už jenom doufám, že Vás twincestní fanoušky nezklamu a dobře zapadnu. 🙂
Za všechny komentáře samozřejmě předem děkuji.
Holly-EnD.
BILL
S celou kapelou jsme seděli na pohovce ve studiu, kde se natáčel náš rozhovor s místní televizní stanicí. Zatvrzele jsem se usmíval na moderátorku, na kamery a vůbec na všechny, které jsem měl v dohledu. V očích mě pálily slzy. Jako pokaždé, když jsem poslouchal tu faleš čišící ze slov mého dvojčete. Pro veřejnost jsem ten nejdůležitější v jeho životě, ale v soukromí… nenávidí mě. A já nevím proč. Pro mě je součást mého nitra, mé duše. Umřel bych pro něj, kdyby na to přišlo. Bez váhání.
„Takže Tome, nedávno ses nechal slyšet, že kdyby Bill zemřel, odešel bys za ním, protože nelze žít, když je tvá duše necelá.“ Usmála se na něj moderátorka. Tom pozvedl mikrofon ke rtům a sladce se usmíval.
„Je to pravda.“ Sklopil zahanbeně zrak, ale já jsem věděl, že to jen hraje. Něžně mi položil ruku na koleno a se slabým pousmáním se mi zahleděl do očí. Z okolí se ozvalo sborové „awwww“. Díval jsem se do jeho očí, ve kterých se odrážela všechna má bolest. Měl jsem chuť se zvednout a utéct, protože už jsem nedokázal zadržet ty slzy, co se od začátku draly na povrch. A tak jsem se pokusil o pokřivený úsměv a sklonil hlavu. Jediná slza mi stekla po tváři a já se ji snažil nenápadně setřít. No bohužel ta nenápadnost mi tak docela nevyšla.
„Bille, vidím, že tě to skutečně dojalo.“ Pousmála se moderátorka a Tom mi podal mikrofon. Vytrhl jsem mu ho z ruky.
„Skutečně…“ zamumlal jsem a zadíval se na Toma. Najednou jsem byl jako v transu. Všechno zmizelo a byl jsem jen já a můj bratr. Mé dvojče. V místnosti nastalo hrobové ticho, jak nikdo netušil, co se teď vlastně děje. Já jsem jen mlčky vstřebával svůj vztek a bolest. Nikdy jsem si nepřál víc, aby to Tom cítil. Aby cítil, jak moc mě trápí.
Georg to chtěl zachránit, a tak mi vzal mikrofon z ruky a rozesmál se.
„Pamatuju si na jednu veselou příhodu, když jsme jeli na dovolenou do Itálie…“ neposlouchal jsem ho. Mermomocí jsem odtrhl pohled od Toma a zahleděl se do země. Přál jsem si, aby tenhle hloupej rozhovor už skončil.
Domů jsme dorazili až hodně pozdě. Byl jsem šíleně unavený, a tak jsem už v sobě ani nenašel sílu na alespoň chabou hádku s Tomem. Ten sebou znaveně praštil na pohovku a pustil televizi. Chtěl se podívat na večerní zprávy, před tím než půjde spát. Svlekl jsem si koženkovou bundu a odložil ji na křeslo.
„Dobrou noc, Tome.“ Řekl jsem jako pokaždé a odcházel po schodech do svého pokoje. A on mlčel… jako pokaždé.
O DVA MĚSÍCE POZDĚJI
Byli jsme v Berlíně na dalším interview. Bylo to stejné jako všechny ostatní rozhovory. Faleš, bolest, faleš, bolest a faleš. Tom mě držel kolem ramen a já se vesele smál jeho vtipu. Musel jsem to vydržet. Pro naše fanoušky.
„Máme tu otázku pro Billa od Janett: Zůstaneš s kapelou anebo se brzy rozhodneš přejít na sólovou kariéru?“ zeptal se moderátor. Všichni kluci z kapely se na mě překvapeně podívali, cítil jsem, jak mě Tom sevřel pevněji a nevěděl jsem, jak si to vysvětlit. Zaraženě jsem párkrát zamrkal, než jsem odpověděl.
„V žádném případě se na nic takového nechystám. Ani mě to nenapadlo. Určitě zůstanu s kapelou, to je jisté.“ Usmál jsem se. Měl jsem pocit, jako by teď Tom najednou začal znova dýchat. Jeho pevný stisk povolil. Je možné, že měl strach? Pomyslel jsem si. Jo, asi měl. Ale nejspíš proto, že by museli shánět nového zpěváka a třeba už by kapela tolik neprosperovala.
„Tak to je dobře, jako kapelu vás všichni milují. Bůhví, co by na to řekli fanoušci, že?“ usmál se moderátor a otevřel další z mnoha obálek, které měl na stole.
„Máme tu další otázku, tentokrát pro Toma od Leo: Brzy budete mít s Billem narozeniny, jaký by sis přál dárek?“ Tom si ode mě převzal mikrofon a podíval se do kamery.
„Nejlepší narozeninový dárek vůbec… přišel deset minut po tom, co jsem se narodil.“ Svůj pohled přesměroval na mě. Opět se ozvalo sborové „awwww“. Na chvíli jsem si představil, že to, co říká, myslí doopravdy, a upřímně jsem se usmál.
„Co ty na to Bille?“ otázal se mě moderátor. Zhluboka jsem se nadechl. Scénu, kterou jsem měl Tomovi chuť udělat, jsem odložil až domů. Hrál jsem to stejně jako on.
„Je to… to nejkrásnější, co kdy Tom řekl.“ Otočil jsem se k němu a objal ho. Éter prořízlo další sborové „awwww“. Jen mě trochu překvapilo, že mě svíral tak pevně a dýl, než jsem původně zamýšlel.
Po rozhovoru jsme zamířili do klubu, kde byla vcelku nuda. No pak nás někdo pozval na after party, a tak jsme to s radostí přijali. Ale moje nálada se pohybovala na bodu mrazu. Nevím, co to bylo za pocity, ale když jsem viděl, jak se Tom na parketu oblejzá s nějakou blonďatou štětkou, rozčilovalo mě to. Opíral jsem se o bar a propaloval jsem pohledem jeho ruce na jejím zadku. Nechápal jsem, jak to, že může vložit tolik pozornosti do náhodný bloncky, místo trochu zájmu o mě.
O pár minut později se ke mně přitočila černovlasá dívka. Měla vcelku krásné oči, ale já prostě neměl zájem o žádnou z těchhle holek tady.
„Ahoj.“ Řekla a její hlas zněl kupodivu mileji, než jsem si představoval.
„Ahoj.“ Odpověděl jsem jí, ale dál jsem hleděl na Toma. Uchechtla se.
„Nepřišla jsem tě balit.“ Usmála se a mávla na barmana. Otočil jsem se k ní.
„Děkuju. To mi úžasně pozvedlo ego.“ Oznámil jsem jí. Rozesmála se.
„Dva giny s tonikem.“ Řekla barmanovi a pak se otočila ke mně. „Nemyslela jsem to zle. Jen poznám, když o to někdo nestojí.“ Pohodila vlasy. „Vím, že nejste šťastní.“ Řekla a zahleděla se na Toma a jeho společnici. Podala mi jednu ze skleniček, které objednala.
„On ti nepřijde šťastný?“ zeptal jsem se a skleničku přijal.
„Ani v nejmenším. Tvůj bratr má jakýsi komplex, který si lečí náhodnými známostmi na jednu noc.“ Posoudila. Pozvedl jsem obočí. „Tipuju, že chce něco, co nemůže mít, a tak si to kompenzuje lehkými děvami.“ Odmlčela se. „Nebo si prostě jen dělá reklamu lamače dívčích srdcí, aby to náhodou nevypadalo jinak.“ Zadívala se na mě spalujícím pohledem.
„Co tím chceš říct?“
„Já naprosto nic.“ Řekla záhadně a cucla si ginu. Najednou se před námi zastavila banda holek oblečených jako prostitutky.
„Copak, Holly. Frigidita už tě nebaví, a tak se snažíš vetřít do přízně slavným lidem?“ vyštěkla posměšně zrzka, která stála v čele. Zamračil jsem se. Byla hrozná.
„Co cheš, Diano? Nikdo tu o tebe nestojí.“ Řekla černovláska po mém boku a bylo na ní vidět, jak jí je to celé nepříjemné.
„Sklapni, huso!“ zasyčela a otočila se ke mně. „Doufám, že tě neobtěžuje tahle laciná buranka.“ Zeptala se a nasadila sladký úsměv.
„Ne, ale otravuje mě jiná laciná buranka, která navíc vypadá jako štětka.“ Věnoval jsem jí pevný pohled plný znechucení. Zatvářila se uraženě a naprázdno zalapala po dechu stejně jako její kumpánky. Holly zadusila smích. Položil jsem jí ruku kolem ramen a k překvapení všech jsem jí políbil. Prsty jsem projížděl její sametově černé vlasy a nechával ty krávy trochu vydusit. „Teď, když dovolíš, máme ještě něco na práci.“ Řekl jsem Dianě s úsměvem a ležérně odváděl Holly pryč, aby to vypadalo, že chceme přejít do dalšího levelu. Holly vypadala trochu mimo.
„Omlouvám se za ně.“ Vydechla po chvíli. „A děkuju. Já…“ chtěl jsem jí přerušit, ale někdo to udělal za mě.
„Bille.“ Byl to Tom. Vypadal docela rozhozený.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se proto. Rozmrzele pohodil hlavou.
„Jdeme domů.“ Oznámil mi a táhl mě pryč od Holly. Omluvně jsem pokrčil rameny a mávl jí na pozdrav. Smutně se usmála a odcházela opačným směrem.
„Co je to s tebou, sakra?!“ zeptal jsem se ho po cestě autem. Tom nic nepil, takže mohl řídit. Gustav s Georgem tam zůstali. Prý plánují jít ještě na after after párty. Tom rozzuřeně těkal očima po silnici před sebou.
„Odkdy se líbáš s blbkama na diskotéce?“ vyštěkl. Ohromeně jsem na něj zíral. Kolik je to let, co o mě naposledy projevil takový zájem… Tři roky? Ne-li víc…
„No možná od tý doby, co se ty nechutně oblejzáš s náhodnýma kurvičkama. A navíc, Holly není blbka. Jen jsme si povídali a políbil jsem jí proto, že jsme se potřebovali zbavit těch hloupých holek, co jí otravovaly.“ Tom si jenom posměšně odfrkl. „A vůbec! Co se tak najednou staráš?! Celou tu dobu jsi na mě kašlal. A do Holly ti zatraceně nic není! Nejsem malý dítě, Tome. Seš snad jedinej, kdo se může na párty bavit?!“ štěkal jsem jak rozzuřenej pes.
„O tomhle s tebou nebu…“ chtěl mi něco říct, ale skočil jsem mu do řeči.
„Víš co…? POLIB SI!“ ukončil jsem náš rozhovor vzteklým máchnutím rukou, než jsem od něj otočil tvář a zarputile zíral z okýnka. Tom už mlčel. Autem se vznášelo strašně moc pasivní agresivity. Ale ve mně jí bylo ještě víc. Byl jsem jí nasáklej a nevěděl jsem, jak jinak ji ventilovat, než křičet. Tři roky jsem držel tyhle emoce na uzdě. Tři zkurvený roky, kdy druhá polovina mý duše pomalu hnila a rozpadala se. Tome…
TOM
Možná by se někomu mohlo zdát, že Bill už se vykřičel, ale věděl jsem, že ta pravá hádka teprve přijde. Prsty jsem si promnul kořen nosu, a hned se zase vrátil k řízení. Nesnášel jsem tyhle chvíle. Kdy se se mnou Bill hádal. Nebo se o to spíš snažil. Vždycky to bylo tak, že začal rozhovor vyčítavým tónem. Říkal mi spousty věcí, ale nikdy nekřičel. Dneska to bylo poprvé. Naše hádka většinou skončila ve chvíli, kdy se Bill běžel vybrečet k sobě do pokoje a já v kuchyni vztekle rozflákal pár talířů nebo skleniček (který jsem pak mimochodem hned uklidil z pocitu viny). Teď ale nebrečel, protože dneska… dneska pohár přetekl. Poznal jsem to. Rty se mu netřásly jako vždycky. Jen ruce. Jako kdyby se přemáhal, aby mi jednu nevrazil.
Povzdechl jsem si. Billa to bůhví proč naštvalo.
„Co vzdycháš?! Vzdychat bych měl já…“ brblal vztekle.
„Bille…“ opět mě nenechal domluvit.
„Je mi to jasný, Tome.“ Zarazil mě „Nechovej se jako hysterka, zatraceně!“ napodobil můj hlas. „Něco ti povim. Naser si!“ vyštěkl, a pak se zase otočil k oknu. No… dneska nadávkami rozhodně nešetřil.
Po zbytek cesty jsem radši mlčel a vůbec jsem se snažil nevydávat žádný zvuky.
Když jsme dorazili domů, Bill si v rychlosti vyzul boty a vrhl se po schodech nahoru. Já si sedl k telce. Na vrcholu se ale najednou zastavil a otočil se ke mně.
„Dobrou noc, Tome.“ Řekl jako vždycky. A já mlčel. Jako vždycky…
Po nočních zprávách jsem šel k sobě do pokoje. Na vteřinku jsem se zastavil před Billovým pokojem a přitiskl ucho na dveře. Uvnitř bylo ticho.
„Dobrou noc, Bille.“ Zašeptal jsem ke dveřím… Jako vždycky…
autor: Holly-EnD.
betaread: Janule
Tom je idiot.. a wůbec, Billan mu měl jednu wrazit.. i když, myslím, že by si asi nepatrně zlomil jeho hubenou ručičku.. 🙂
Jinak krásnej díl, těšim se na další :))
Super =)
Líbí se mi to. Těším se na další díl, určitě bude zajímavý.
Tom by si sice pořádnýho lepáka zasloužil, ale myslím, že v jeho situaci ho za idiota označit nemůžu. Tuším, že vím, proč se tak chová, ale nemůžu vědět, co se honí v hlavě Holly-EnD. Jinak ten díl je moc hezkej a doufám, že na další nebudeme muset čekat dlouho. Vypadá to velice nadějně. Jen tak dál… 😉
povídka s emi líbí a určitě se těšim na další dílek 🙂
Když jsem dočetla, tak jsem řekla jednu větu: Ježíši, to je krásné…♥
Protože to krásné opravdu bylo, první díl byl úžasný a já jenom doufám, že tomu tak bude i dál =)
Je úplné jasné, co stojí za tou Tomovou nechutí a nezájmem o bratra, Holly je dobrá pozorovatelka a znalkyně psychologie, hned jí došlo, že ten Tomův komplex je Bill.
Rozvíjí se to celé skvěle a jsem zvědavá, kdy se Tom nebo Bill odváží naznačit bratrovi svoje city.
Nádherná povídka, moc se na ni těším, protože první díl je moc krásně napsaný.
Ty poslední tři řádky jsou dokonalé ♥♥♥
Tak toto bolo krásne, Holly má perfektný odhad, a so zvedavá ako sa to bude daľej vyvíjať.
uhuh…úžasný! Tohle si určitě budu číst dál 😉 Věřím, že Holly je dobrá holka a má jenom kladné záměry 😉 Nejdřív jsem opravdu myslela, že to bude nějaký "sado maso" podle toho, co Bill vykládal, ale opravdu mě potěšilo, že se to takhle vyvinulo…sice ne zrovna dobře pro ně, ale každopádně povídka úžasná a moc pěkný styl psaní 😉
Tak to bylo úžasné a překrásné. To ke konci mně dostalo ze všeho nejvíc. Honem další dílek, je super 🙂
jůů tak ta povídka je nádherná.Toman je do Billa určitě zamilovanej, pěkně žárlil 😀 už se těším na další dílek 🙂
Och tak toto bolo naozaj ale naozaj krásne :)… najskôr som sa zľakla keď Bill na začiatku "hovoril" že ho Tom nenávidí ale potom mi myslím došlo prečo sa Tom chová tak ako sa chová… bože páčilo sa mi ako na tej párty k Billovi prišla tá Holly a tak úžasne psychologicky rozobrala Tomové chovanie :D… to bolo fakt dobré… a ten koniec bol nádherný… snáď Tom po čase prestane byť k Billovi taký chladný 🙂 prvá časť sa mi naozaj páčila 😀 je to super a strašne sa teším na ďalšie diely 🙂