autor: LadyKay
„Hele, musíš dorazit. Podařilo se mi starouše vypakovat na víkend z baráku. Bude to mega akce.“ Od rána Andreas do Billa hučel a přemlouval ho, aby dorazil na sobotní párty, kterou chystal. Zaráželo jej, že váhal. Za normálních okolností by kývnul. Před nedávnem se bavili, že by mohli nějakou kalbu uspořádat a pozvat na ni jen V. I. P., jak nazývali ty, se kterými byli ochotni trávit čas. Teď, když se konečně naskytla vhodná příležitost, se však Bill zdráhal.
„Zní to super, ale už jsem někomu slíbil, že v sobotu budu s ním. Asi to nepůjde.“ Černovlasý hoch se omluvně usmál a otevřel dveře školy. Na jednu stranu by rád na párty šel. Podle toho, co mu Andy líčil, by to stálo za to. Ale na druhou stranu pamatoval na svůj slib, který dal Tomovi. Nechtěl jej porušit. Sice si nikdy s dodržováním daných slibů nelámal hlavu, ale zklamat bratra nechtěl. Tak nějak tušil, že v Tomově případě, by to mělo hrůzné následky a k tomu s ním být chtěl. Za týden se měl vracet Jörg, který si jej odveze, a Bill nehodlal promarnit jedinou minutu, kterou mohl strávit v bratrově přítomnosti. Od chvíle, kdy věděl, jak to Tom má, se na něj díval jinýma očima a učil se s ním vycházet.
Ne vždy se mu to dařilo podle představ a nejednou byl jeho reakcí překvapen, ale lepšil se. Navíc se mu v hlavě začal rodit nápad, který hodlal oběma rodičům při nejbližší příležitosti předložit. Aby mu jej odkývali, bude se muset více snažit a dokázat jim, že to myslí vážně a není to jen rozmar. U matky to bylo na dobré cestě. Šťastně sledovala, jak se Billův postoj k bratrovi změnil. Co tu změnu zapříčinilo, nevěděla. Ochotně se s Tomem díval na dokumenty, povídal si s ním, staral se o něj. Nepoznávala jej. Byla však ráda, že konečně změnil svůj přístup a začal se k němu chovat jako k bratrovi a ne jako k vetřelci, který narušuje jeho soukromí.
„S kým budeš?“ vyzvídal Andy, když pomalu kráčeli směrem k zastávce. Bill zaváhal, zda něco říct nebo mlčet. Nakonec se rozhodl pro první možnost.
„S Tomem.“
„S bráchou?“ Vyhrkl Andy překvapeně. V posledních dnech o něm Bill mluvil dost často a nepoznával jej. Když si vzpomněl, že o něm dřív odmítal hovořit a když už na něj řeč přišla, tak jen nadával, jak mu leze na nervy, nechápal, kde došlo k té změně. „Tak ho vezmi s sebou, ne?“
„To ne.“ Bill důrazně zavrtěl hlavou. Tohle nehrozilo. Nechtěl jej vodit mezi lidi. Neměl zdání, jak by Tom reagoval na to, co by se tam odehrávalo. Možná by se mu to líbilo, ale možná taky ne. Proč ho zbytečně vystavoval stresu? Pro oba bude lepší, když den stráví spolu.
„Jak chceš, přemlouvat tě asi nemá cenu. Už mi to jede. Kdyby něco, zavolej, hm?“ Drmolil Andy, když se rozebíhal, aby stihl svůj spoj a nemusel čekat na další. Bylo mu přislíbeno, že se ozve, kdyby si to rozmyslel. Ten, kdo však slib dal, předem věděl, že jej nedodrží.
~*~
„Jsem doma! Ahoj, Tome!“ Spustil Bill hned v předsíni. Rychle se zul a vydal se zjistit, kde se jeho dvojče nachází. Cestou domů promýšlel program na společný den a hodlal se s ním o svoje nápady podělit. Televize puštěná nebyla, na jeho pořady bylo ještě příliš brzy, proto jeho kroky automaticky vedly ke dveřím pokoje.
„Ahoj, Tome,“ pozdravil jej znovu, když jej spatřil seděl na zemi v pozici, v níž sedával on sám a kterou od něj odkoukal. Před sebou měl rozložené fotografie a jednu po druhé bral do ruky. Podíval se na ni a zase ji položil zpět na místo. „Hele to jsem já.“ Ukázal na fotografii dvou batolat na dece.
„Tohle je Bill.“ Oponoval mu hned Tom a zabodl prst do druhého dítěte. „Bill. Tom. Bill. Tom.“ Střídavě ukazoval na batolata, aby bylo jasno, kdo je kdo a bratr se už napodruhé nespletl. Bill se na něj láskyplně zahleděl a usmíval se. Čím dál více si uvědomoval roky potlačovanou lásku. Celou dobu lhal sám sobě a přesvědčoval se, že jej nenávidí. Dnes mu docházelo, že je to naprosto jinak a že má bratra upřímně rád a záleží mu na něm. Sice ho mrzelo, že si to musel uvědomit až po té nepříjemné scéně v kuchyni a rozhovoru s otcem, ale pořád to bylo lepší, než kdyby mu to nedošlo vůbec.
„Tome, kdo je ta žena?“ Bill se natáhl po fotce, z níž se na něj usmívala mladá žena a Jörg. Mezi nimi byl usazený Tom, u jehož nohou seděl zlatý retrívr. Rodinná idylka, blesklo mu hlavou. Okamžitě se při té myšlence zamračil.
„Naše Meg.“ Odvětil mu s naprostým nezájmem a dál se věnoval rovnání obrázků do úhledných řad. Billovi se ta jejich Meg vůbec nelíbila. Jednak se až moc tiskla k Tomovi a jednak mu nehrálo to, že se o ní otec ani jednou nezmínil.
„Ona chodí s otcem?“
„Chodí s otcem.“ Kývnul Tom, čímž zapříčinil, že se nitro jeho sourozence stáhlo. Vyzvídat, co je Meg zač ale nemohl. Ucítil lehký dotek ve vlasech a otočil se vedle sebe. Bratr fascinovaně hleděl na jeho hřívu a zlehka se jí dotýkal rukou. Měl radost, že Bill dnes připomínal lva. V posledních dnech totiž nosil vlasy vyžehlené a s tupírováním neztrácel čas. Teď však Tom dostal možnost splnit si, po čem toužil. A Bill neucuknul. Držel, nechával se hladit a usmívajíc se, se díval na zářící oči sourozence.
~*~
„Matka by ti to měla zašít.“
„Co?“ Bill polkl poslední sousto a podíval se vedle sebe na lavičku. Tom držel v ruce hranolky, které jako jediné byl ochoten jíst, a prohlížel si jeho nohy.
„Ty kalhoty. Jsou hodně roztrhané. Lidi se ti budou smát…“
„Tome, to mám schválně. Víš, jak dlouho mi trvalo, než jsem tam ty díry udělal? Je to můj styl.“ Snažil se mu vysvětlit, proč nosí takové kalhoty.
„Ty jsi fakt pako.“
Bill vyprsknul smíchem. Právě totiž Tom použil větu, kterou mu říkal, když jeho hlava nepobírala, co provádí. Že byla nyní adresována jemu, ho pobavilo.
„Ty taky. Už to máš snědený?“
„Ne.“ Zavrtěl hlavou a strčil si do pusy další hranolku, zatímco jeho bratr zmačkal ubrousek, v němž měl zabalený hamburger. Bill byl rád, že jsou spolu. Sice musel Simone na vlastní život odpřísáhnout, že na Toma dá pozor a nic se jim nestane, ale nakonec vyrazili do města. Netušil, proč z něj matka dělala chudáčka. Možná se lišil, ale rozhodně nebyl nějaký nesvéprávný blbec a určitě mu to zacházení vadilo. Alespoň o tomhle byl Bill přesvědčený.
„Můžeme?“ Zeptal se, když se Tom vracel od odpadkového koše, do nějž vyhodil prázdný sáček od hranolek. Vyčkal si na kývnutí a rovněž vstal. Upravil si popruh od tašky a tak nějak automaticky natáhl ke dvojčeti ruku. Tom nabízenou dlaň uchopil a ruku v ruce vykročili. Nevnímali udivené kolemjdoucí, nevadilo jim, že si je prohlížejí, ani to, že se nejeden z nich při pohledu na jejich spojené ruce ušklíbl. Vnímali jen jeden druhého.
~*~
„Takže tenhle? Určitě chceš ten samý?“ Poněkolikáté se ujišťoval, zda si z něj netropí blázny a skutečně chce vlastnit zrovna tenhle typ.
„Chceš ten samý.“ Zopakoval znovu Tom a nepřestával se dívat do vitríny. Bill si vzpomněl na den, kdy si dvojče prohlíželo jeho iPod a rozhodl se mu taky jeden pořídit. Při odchodu z domu vzal peníze, které si pomalu začínal šetřit na prázdniny a za něž chtěl nyní koupit dárek Tomovi. V obchodě s elektrem mu nabídl hned několik iPodů, ale každý odmítnul a stále zíral na ten, co měl doma on.
„Tak koupíme tenhle.“ Bill si rezignovaně povzdechl, jelikož mu došlo, že s Tomem nic nehne a jiný než ten, co má on, chtít nebude. „Paličáku jeden. Co je?“ Vyhrkl, když ho popadl za rukáv bundy a zabránil mu odejít. Třeštil na něj oči a křečovitě tiskl jeho zápěstí.
„Jdu jen pro prodavače. Musím mu říct, co chceme. Jinak nebudeš mít iPod.“ Snažil se jej uklidnit, neboť mu při pohledu do jeho vyděšených očí došlo, že se nejspíš bojí, že má v úmyslu mu utéct. „Tak pojď se mnou, no.“ S Tomem přidržujícím se jej za popruh tašky vyrazil k prodejnímu pultu, aby prodavači oznámil, že si konečně vybrali. Bill se opřel rukama o pult a čekal, než si jej mladý muž všimne a obslouží jej. Musel se pousmát, když si všimnul, jak jej Tom zvědavě pozoruje a po chvilce napodobuje. Po jeho vzoru se opřel o desku, a když se jejich pohledy střetly, věnoval mu úsměv.
„Ty jsi fakt moje pako, co?“
~*~
„To nesmíš dělat.“ Vykřikl rozrušeně Bill, když konečně našel bratra, jak stojí před velkou světelnou cedulí a prohlíží si ji. „Víš, jaký jsem měl strach?“ Bál se, hrozně se vyděsil, když se otočil od pokladny, u níž platil iPod, a Toma nikde neviděl. Běhal po celém obchodě, prolezl každou uličku, jenže jej nikde nenašel. Už slyšel Simone, jak na něj řve, že měl dávat větší pozor. Dokonce si už představoval sám sebe, jak pobíhá po městě, ptá se lidí, jestli neviděli někde Toma. Tohle všechno by přežil, ale kdyby se dvojčeti něco stalo, vyčítal by si to do konce života.
„Vezmi si to.“ Strčil mu do ruky krabici s iPodem a zavrtěl hlavou. Pomalu mu začal vysvětlovat, že se nemůže jen tak sebrat a odejít, aniž by mu něco řekl.
„A heleme se, hrdličky.“
Za jejich zády se ozval úlisný hlas. Hlas, který by Bill rozpoznal všude. Ohlédl se a nevraživě se na Stefana podíval. Nesnášeli se, a jeden s druhým nemohl být v jedné místnosti. On by jej ani moc neřešil, ale nenechal do sebe rýpat a okamžitě se začal bránit.
„Jdi si po svých a nás nech být. Tome, půjdeme.“ Vzal bratra za ruku a chystal se toho pitomce obejít. Najednou se odněkud vynořili jeho kumpáni a zahradili jim cestu. „Uhněte.“
„Slyšeli jste? Máte primadoně a jejímu milenci uvolnit cestu.“ Stefan se začal smát a ostatní jakbysmet. Bill se s obavami zahleděl na Toma, který si k sobě tiskl krabici s právě koupeným iPodem a díval se do země.
„Stefane, nech nás jít. Prosím.“ Nikdy by jej nenapadlo, že by se snížil k něčemu takovému, jako bylo doprošování se zrovna tohoto týpka. Ale nebylo zbytí. Kdyby byl sám, prostě by do něj strčil a šel by si po svých. Jenže nebyl, měl vedle sebe Toma a obával se, jak by zareagoval, kdyby došlo k potyčce.
„Drž hubu, buzíku! Jak se opovažuješ na mě mluvit?!“ Stefan do něj strčil tak silně, až Bill zavrávoral a tak tak se mu podařilo udržet rovnováhu. Okamžitě šlehl pohledem po sourozenci, který sebou začínal šít. Sakra, mihlo se mu myslí. Musí odsud pryč. Hned teď.
„A co ty? Neumíš mluvit?“ Udělal jeden hromotluk krok Tomovým směrem.
„Nech ho na pokoji!“ Zaječel hystericky Bill a stoupnul si mezi ně. Srdce mu bušilo jako o závod. Slyšel za sebou mumlání, jež ho upozorňovalo na narůstající úzkost jeho bratra. Věděl, že musí něco udělat. Jenže netušil co. Najednou chápal matku. Cítil totiž to samé. Touhu bránit Toma vlastním tělem klidně i před celým světem.
„Ty máš držet hubu, ne?“ Stefan odstrčil svého kamaráda a jedinou ranou poslal Billa k zemi. Mladík ucítil v ústech pachuť krve a odplivl si. Promnul si naražený bok a urychleně pohledem vyhledal Toma, který stál na místě jak přikovaný. Čtyři kluci se k němu přibližovali a on nic neudělal. Jen mumlal, šil sebou, ale nehnul se z místa. Ani když do něj strčili, nezačal se bránit. Jen začal vydávat zvláštní zvuky, sahat si na dredy a podupávat na místě. S hrůzou sledoval, jak se ti blbečci smějí a jak do něj střídavě strkají. Než se stačil postavit a bránit Toma, vytrhli mu krabici z ruky a stejně jako předtím on, se nyní i jeho mladší dvojče válelo u jejich nohou.
autor: LadyKay
betaread: Janule
panebože!!! Jestli Tomovi ublíží … Sakra, doufám, že nebude mít nějaký záchvat nebo tak něco. Chudáček Bill, konečně si začal uvědomovat co všechno pro něj jeho bráška znamená a teď, když ho chce bránit i za cenu svého vlastního zdraví, na to nejspíš nenajde dost síly. :((
Ach nééé…
To se nemůže dít, prostě nemůže…
Vsadím se, že Bill bude bránit Toma do bezvědomí a ti blbečci se mu ještě budou smát, bohužel, takových Stefanů chodí kolem nás, zbabělých ubožáků, kteří jsou silní jenom ve své početné partě =(
Ale o Toma se bojím více, protože rány na duši bolí víc, než rozbitý obličej. Tom se z takového, pro něj traumatizujícího zážitku, může ještě dlouho vzpamatovávat a Bill bude mít znovu pocit, že selhal, jako bratr i jako syn. Tak jen doufám, že nedojde k nejhoršímu, že Tom nedostane nějaký silný záchvat, dost se o něj bojím…
Jinak to byl ale překrásný díl, pasáže, kde si Bill uvědomoval svoji nově nalezenou lásku k Tomovi, když odmítnul pozvání na večírek s tím, že chce být s bratrem. Ne proto, že mu to slíbil, ale proto, že s ním být chce, to bylo nádherné =)♥
A strašně se mi líbilo, jak si Tom prohlížel fotky a na Billovo "To jsem já", reagoval slovy "To je Bill" =DDD
Tyhle okamžiky v povídce zbožňuju, jsou neskutečně milé a příjemné ♥
Celá povídka je neskutečně krásná a plná emocí, prostě dokonalá ♥♥♥
tak tenhle dílek byl krásný a smutný zároveň… jsem strašně ráda, že si Bill konečně začal uvědomovat, jak se choval a co pro něj Tom vlastně znamená 🙂 myslela jsem, že mu to bude trvat dýl, ale mile mě překvapil… na druhou stranu, ta poslední scéna byla opravdu smutná… te hajzl Stefan… je mi obou strašně líto, jak Toma, tak i Billa… hrozně se bojím, že Tom bude mít zásluhou těhle volů další psychické následky… a i když se ho Bill snažil brínit… pochybuju, že by je oba uchránil před bandou silných kluků… jinak dílek to byl krásný 🙂 moc se těším dál… tahle povídka se mi opravdu hrozně líbí, jak svým obsahem, tak i svým zpracováním… 🙂
Tohle byla naprostá nádhera! Jak Bill konečně pochopil, co k Tomovi vlastně cítil, jak se o něj staral, byl s ním šťastný… Alespoň částečně "zapomněl" na ten "svůj" styl života a začal se starat o bratra… tohle všechno bylo naprosto nádherná a já jsem tím nadšená. A jak ho v tom parku vzal za ruku a nevšímal si pohledů ostatních… no, já v tu chvíli se tady jen šťastně usmívala, culila se do monitoru a… a vůbec! Celá ta povídka mě tak nádherně zahřála u srdce… 🙂
Souhlasim s Jančou, je strašná škoda, že takových Stefanů chodí po světě spousta… ale strašně, strašně, strašně se mi líbilo, že Billa nezajímal v tu chvíli on nebo jeho pověst, ale Tom! Že myslel na Toma, bál se, co se s ním stane, co s ním bude… To bylo tak strašně nádherné!
Bojím se o Toma. Bojím se, co bude, co se stane a jestli se potom nebude bát třeba s Billem nebo vůbec s kýmkoliv komunikovat… chudák malý, takový krásný den mu ten idiot takhle překazil… 🙁
Je to naprosto nádherné! Psané tak krásný stylem, že mě celou dobu hřálo srdce. Akorát ke konci, přiznávám, jsem měla stažený žaludek obavou. Bože, jestli se Tomovi něco stane, jestli si to Bill bude vyčítat, jestli bude mít pocit, že zklamal, jestli bude i Simone nešťastná… tak já si toho Stefana snad sama najdu a něco mu udělám!
Každopádně, co jsem vlastně chtěla říct, je to naprosto skvělá povídka. Vážně, já jí hltám od prvního dílu, který mě sám oslovil, ale ono je to díl od dílu lepší, krásnější, něžnější, procítěnější… miluju to!
Oh, já vůbec nenacházím slova. Nedokážu si představit, jak Bill takovou situaci zvládne a co to udělá s Tommyho čistou dušičkou. Copak nikdo nevidí, co se děje? Už zase jsem jen smutná s doufám, že se z takové situace nějak dostanou. Jej, copak mi to, Ladynko, děláš? Víš, jak se o Tommyho bojím?? Tohle mě tak trápí… Bože, pomoz Tommymu a samozřejmě i Billovi… Opravdu se o ně bojím!