autor: Doris & KaKiNkAaA ^_^
KaKiNkAaA ^_^ – Upír Bill
Doris – Lovec Tom
Tom
Natočím na tebe hlavu a lehce se usměju.
„Tom… těší mě.“ Stisknu ti ruku a v ten moment na okamžik strnu. Jako by se mi stáhl žaludek. Ale však ty nemůžeš být on. Cítil bych to. Vnímal to. Asi už jsem jen paranoidní a podezíravý.
„Mně osobně leze samota na nervy. Ale nemám moc čas být společenský. Takže mi to teď nevadí.“ Zasměju se. Mám chuť na další kávu. A asi ji i potřebuju, jinak za chvíli usnu.
„Spěcháš někam? Nebo tě můžu pozvat na kafe? Nebo klidně i na jídlo, ale kafe mi teď asi zachrání život.“
Bill
Kafe, jak to můžete vy lidé pít? Je to hořké a jen to kazí chuť. To raději whisky, když už není krev na jídelníčku, ušklíbnu se pro sebe. Vím, že mé doteky tě můžou zmást, cítit zvláštní pocity. A není to tím, že mám chladnější kůži než ty. Tom. Tohle jméno se k tvé osobě hodí a líbí se mi. Zní tak hezky a rázně. Tom, můj lovec, má gazela. Usměju se, nikam nespěchám. Můj čas teprve přijde.
„Oh jistě, nemám proč odmítnout.“ Vydechnu, po očku přes sluneční brýle se na tebe musím pořád dívat. V noci jsem neměl tak dobrou příležitost, tě vidět jako za všedního dne. Cítím z tebe tu slabost a ospalost, proto nemám zapotřebí nic namítat či jakkoli jednat. Jsi stejně bezbranný jako já.
Tom
Přikývnu a trochu přidám do kroku, když už je jasné, že si jdeme někam sednout.
„No omlouvám se, že jsem takový nevýřečný, ale měl jsem náročnou noc. Proto potřebuju nějak probrat.“ Omluvně se usměju. Jindy bych byl výřečnější a možná už teď s tebou flirtoval, ale jsem bohužel jen člověk, takže moje možnosti jsou dosti omezené.
„A máš hlad, nebo postačí jen nějaké pití?“ Otočím na tebe hlavu. Prohlížíš si mě? Skloním hlavu a prohlížím si triko.
„Co? Mám na sobě něco?“ Anebo sleduješ tu náplast na krku? Holt to přes brýle nepoznám. Měl jsem si je taky vzít. Předpověď počasí se opět jednou sekla.
Bill
Ano prohlížím si tě, a nemohl jsem si nevšimnout kousnutí, které jsem ti z dnešní noci zanechal. Usměju se, jak se to snažíš náplastí zamaskovat. Běžná praxe u lidí.
„Ne, promiň, jen… od čeho máš tu ránu na krku?“ Zeptám se, jako by se nechumelilo. Copak si asi vymyslíš pro tentokrát? „Jinak já raději whisky,“ dodám tiše, ale pořád se na tebe dívám. Brýle nesundávám z očí a ani to nemám v plánu.
„Ale ty si klidně dej to kafe.“ Usměju se, a konečně na chvíli z tvého krku odtrhnu oči. Rád se o člověku, který po mně prahne, něco víc dozvím, to nikdy není na škodu. Když budu mít štěstí, budu ještě víc napřed než doposud. Raději než jakékoli pití, bych se ti ale zakousnul do krku a ochutnal znovu trošku tvé lahodné krve. Láká mě víc než jakákoli jiná. Je to jako droga.
Tom
No toho jsem se přesně obával. Všichni jsou tak zvědaví. Kolikrát jsem byl doškrábaný a lidi ohromně zajímalo od čeho. V takových případech lžu, že jsem veterinář.
„Ach to…“ přiložím si prsty ke krku. „Zranění od zvířete. Holt riziko povolání.“ Pokrčím rameny. Vlastně ani nelžu. Upíři pro mě jsou zvířata. Predátoři. Trochu zkoumavě tě sjedu pohledem, když namítneš zmínku o whisky.
„No klidně si můžeš dát i whisky, když ti nevadí pít ji kolem poledního.“ Trochu zvláštní na můj vkus. Každou chvíli se mírně ošiju. V tvojí přítomnosti se cítím nějak nesvůj. Což nechápu. Nejsem žádný trémista.
„A co ty vlastně děláš? Práce? Studium?“ Blížíme se k jedné jakési kavárně. No, spíš nonstop baru. Už dýl nevydržím jít do něčeho lepšího. Zamířím směrem k baru. Tam mi snad taky kafe udělají. A jestli ne, asi mi rupnou nervy.
Bill
„Ah, tak veterinář jsi, ano? Proto jsi tak zničený? Hodně zvířat?“ Kouknu očkem po tobě znovu. Docela trefná odpověď. Koukám, že amatér rozhodně nejsi ani ve lhaní. Tak akorát dojdeme na místo. Nechám tě vejít jako prvního. Jdu hned za tebou, tak že silně nasaji tvou vůni. Voníš stejně jako včera. Možná jsi unavený, ale tvá vůně je svěží. Nestarám se ani o to, kolik je hodin, že si žádám o tvrdé pití. Nic jiného mi nechutná. Všechno je tady tak zkažené.
Když se oba objevíme v baru, rozhlédnu se kolem. Je sice menší, ale zato hezky útulný.
„Sedni si, já ti objednám to kafe,“ usměju se a ukážu ti ke stolu, co je v tajemném koutě, kde je poněkud tmavěji než u jiných. Bez jakýchkoli dalších řečí přejdu k barmanovi a řeknu mu svou objednávku. Chvíli si vyčkám, ale hned, jak to dostanu, sundám si lehce brýle a zadívám se mu přímo do očí, než stačí cokoli říct, ovládnu ho svými myšlenkami. Tady se platí rovnou u baru.
„Na účet podniku,“ řeknu mu a on to po mně ihned zopakuje. Tyhle schopnosti mám kdykoli i přes den. Schopnost ovládání lidí, své kořisti. Jen se usměju a s objednávkou se vrátím za tebou ke stolu, kde si sednu vedle tebe.
Tom
Odeberu se k místu, který jsi pro nás vybral. Co to… takový stranou a v přítmí. To už se mnou chceš být takhle mimo ostatní. No nic. Usadím se a jen tak z nudy pročítám nápojový lístek.
„Oh, díky moc.“ Usměju se, když si přisedneš a šoupneš ke mně kávu. Cukr rovnou odložím. Nikdy nesladím. Jen do ní naliju mléko a líně promíchávám obsah.
„Ale tak mě napadá, že já tě pozval, takže až dopijeme, dám ti peníze za to.“ Usměju se a loknu si. Oh jo, to jsem potřeboval. Dostat do sebe nějaký kofein. Tak doufám, že mě to patřičně probere.
Bill
„Tohle máme na účet podniku,“ usměju se. Chtěl jsem si sednout na tohle místo proto, abych si z očí mohl sundat brýle, a přitom bys mi přímo do očí nemohl vidět. Ve svém životě ani peníze nepotřebuji. Když něco chci, za co vy lidé normálně platíte, stačí se patřičnému člověku podívat do očí a podle mě se zařídí tak, jak jsem to udělat i tady. Sám sáhnu po skleničce s whisky a napiju se. Na tu kávu jsem nějak nepomyslel a bez přemýšlení jsem ti ji donesl. Sedím hned vedle tebe, tobě blízko, takže se naše nohy o sebe lehce otírají.
„Dnes nepracuješ?“ Přeci jenom, řekl jsi, že jsi veterinář a ti pracují především ve dne, ne v noci, tak jako ty.
Tom
A jej… zase téma moje práce. To je tak nebezpečné téma.
„No, dnes mám volno. Večer jsem měl pohotovost. Dost vážnou…“ ukážu na krk a snažím se znít naprosto přesvědčivě. „Takže jsem teď rád za den volna. Ale nevěřil bys, co pohotovostní v noci je.“ Vzdychnu a sleduju tvoje dlouhé nehty cinkající o skleničku. „Ale ty jsi mi ještě neřekl, co tu děláš. Zda pracuješ nebo studuješ.“ Znovu se napiju a hlavu si podepřu o loket o stůl. Možná i schválně cukám kolenem, tak aby naráželo do tvého. Oh vypadáš vážně sexy a já bych si měl dát po držce, že tady sedím s tebou místo toho, abych se věnoval svojí práci.
Bill
Musím se sám pro sebe usmát, když ucítím, co děláš se svojí nohou. Jak svým kolenem narážíš do mého. Až tak moc tě dostávám snad?
„Nerad o sobě mluvím, rád se dozvídám,“ vydechnu a jemně se kousnu do rtu, tak abys to i ty sám postřehnul. Rád provokuju, ať už jakýmkoli způsobem.
„Jaké zvíře tě takhle poranilo, smím se zeptat?“ Znovu vzhlédnu k tvému, mnou poraněnému krku. Láká mě se do tebe znovu zakousnout, okusit tvou neobyčejně sladkou krev. Ty sám mě lákáš, chci ti být nablízku. Nic podobného jsem za svůj upíří život nezažil, a to už jsem na světě jó dlouho, až teď. Nedokážu si to pořádně vysvětlit. Možná tvé podvědomí, ty sám mě k sobě táhneš, lákáš.
Tom
V duchu frustrovaně zanaříkám. Proč já nemůžu dělat opravdu nějakého veterináře?
„Zvíře, které mám ze všech zvířat nejmíň rád. Netopýr. Byl moc vzteklej.“ Plácnu to první, co mě napadne. I když netopýra jsem použil schválně. No co… ve zdejší zoo jsou i různý druhy netopýrů a přeci jen jsou to potvory kousavý, když se naštvou nebo bojí.
„Ale nic to není.“ Dodám a ztěžka polknu, jak si kousneš do rtu. Oh sakra. Tohle mi nedělej. Nejsem zrovna ten typ člověka, co se umí ovládat v tomhle směru. Dalo by se říct, že jsem milovníkem sexu, a ty jsi neskutečně sexy, takže mě tohle hodně provokuje. Raději se znovu pořádně napiju. Cítím, jak mě s každým dalším douškem bolí hlava míň a míň. Ale zato cosi uvnitř mě je intenzivnější a intenzivnější. Ještě pořád to ale ignoruju, nebo přikládám za vinu touze tobě.
„Kolik ti je?“ Zeptám se zvídavě. Vypadáš tak zhruba stejně starý jako já.
Bill
„Je mi 21,“ odpovím tiše. Možná teď o svém věku lžu, ale jen ve své podobě. Je mi jistěže o několik set let víc, ale to bych byl blázen, kdybych to na tebe tady vybalil. Ve světě lidí používám tyhle roky a řekl bych docela, že i ty budeš mít tak stejně jako já. Rozhodně míň mít nebudeš, nevypadáš na to. Kopnu do sebe zbytek panáka, jediné tohle pití krom krve mi nevadí a mám ho docela i rád. Jsem tohle zvyklý pít, takže jen tak mě to neskolí. To bych těch skleniček musel vypít mnohem víc. Nedá mi to. Možná riskuju, ale přeci jenom musím.
„Mohu se podívat?“ Přejedu jedním svým dlouhým a hezky upraveným nehtem po kůži na tvém krku. Cítím, jak ti z onoho doteku naskočí jemně husí kůže a můj dech se zatají. Příliš riskuji i přesto, že vím, co můžu ztratit, ale je to silnější, než bych si myslel. Přitahuješ mě. Přitahuje mě tvoje vůně. Pomalu si připadám jako nějaký feťák, který prahne po své značce heroinu. Jak bláznivé, ale přesto pravdivé. Kdybych nebyl čistokrevný upír a nedokázal se kontrolovat, skončil bych po tobě hned. Tak jako mladí upíří, jen co ucítí pouhou kapičku krve. Jednal bych stejně.
Tom
„Ehm…“ Vydechnu trochu zastřeně, když se mě dotkneš. Začínám se cítit až moc zvláštně. Že by v tom přeci jen něco bylo. Jestli jsi to ale ty, tak proč tě ksakru necítím tak, jak bych měl. Tak, jak si pamatuju? Může to snad mít souvislost s tím, že jsi ze mě pil? Nevím. Ještě nikdy ze mě upír nepil ani kapku. Nebo jsem prostě jen unavený, a teď se musím jednoznačně probrat. Ještě půl hrnku kávy mi v tom musí pomoct a já se musím konečně začít soustředit na ty varovné pocity. Na svůj smysl, který jsem ignoroval. Ale zároveň… nedat to znát. Jestli to jsi opravdu ty, zjistím to, když se začnu konečně soustředit, ale nemůžu to naznačit. Zmizel bys. Navíc. Pokud to jsi ty… upír… pak víš, kdo jsem já a jen si teď se mnou hraješ. Riskuješ, ale to, že jsi hravý, už vím.
„Jo, můžeš se podívat.“ Přikývnu a odlepím kus náplasti ze svého krku. Nahnu hlavu víc do strany a odhalím ti dva kousance. Koutkem oka tě pozoruju. Do háje ale, tak proč si ksakru upír dává tak dokonalou lidskou podobu?
autor: Doris & KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
Proč asi, Tomi…
Aby tě mohl obelstít a zabít…
Holky, tomu říkám brilantně rozehraná partie, akorát, že tady se hraje o život.
Co mám napsat jiného, než že je to úžasné a bombastické =)♥
Oba charaktery jsou perfektně vykreslené a dialogy skvěle napsané, vám se do toho prostě podařilo dát ještě něco navíc, takové to COSI, co z povídky dělá dokonalé dílo.
Smekám, protože je to super ♥♥♥
Tommy, soustřeď se, ano! Už to, že se tě Bill dotknul, tě mělo nakopnout, upozornit! Je přeci ledový, nebo chladný, ne?
Jak to Bill na Tommyho zkoušel a přitom se dobře bavil. Ten Tommyho krk ho láká… Nech si zajít chuť, potvoro!!!
Tommy se cítí v přítomnosti Billa nesvůj, jak to, že mu to ještě nedošlo? Musí být strašně unavený!
Tomu říkám taktika, sundám si brýle a mám, co chci. A jediné, co Billa láká, je jeho droga, kterou je Tommyho lahodná krev!
Ach né, Tommy je milovníkem sexu – abys na to nedojel, můj lovče! Dej si pozor!!
Když Bill říká, že ho panák neskolí – jé, já chííííí vidět střískaného upíra, prosím! Oni se fakt můžou upíři opít? No to mě o to nesmíte připravit…
Tommy, dávej si pozor, dej na má slova!♥
ja ale vobec nedokazem pochopit, preco sem autorka neda novy diel, myslim, ze doba, ktora uplynula od posledneho vlozenia uz presahuje medze?..ci som sama, ktora si to myslim?..waaaaaa uz mi strasne chyba pokracovanie tohto pribehuuuuu:)prosim vysliste moje priania a nieco s tym urobte!