autor: Mykerina & Doris
„Georgu, tak co?!“ vyjedu nervózně. Už ho tady chci. Toho mladýho klučinu. Oh, chudáček školák. Neví, co ho tady čeká, neví, že si ho unese obchodník s drogami, čili já. Mám opravdu dlouhé prsty. Vím o něm vše. Nikdy si neprohlížím módní časopisy, ale zapomněla si ho tu jedna z mých kurev. Tak jsem se z nudy podíval a viděl jsem ho. Můj rozkrok okamžitě zacukal. Chtěl ho stejně jako já. Něco jsem si o něm zjistil a nějakou dobu ho sledoval. Nikoho teď nemá, dokonce vše ukazuje na to, že je nedotčený, což se mi, sakra, zamlouvá.
„Jak dlouho mám ještě čekat?“ zaštěkám zase.
„Šéfe, nemůžeme ho sebrat ze školy. Musíme počkat, až mu skončí… což je… teď.“ Zavěsí. Oh. Ještě chvilku, ještě chviličku. Už se strašně těším.
(Bill)
„Tak čau, Melani, uvidíme se zítra.“ Jemně se usměju na svoji dobrou kamarádku. Je fajn. Má jen smůlu, že je holka. Usměju se. Taky bych se chtěl konečně zamilovat. Opravdu moc. Je mi 17 a nezažil jsem nic. Vůbec nic. Poupravím si kabelu na rameni a vydám se domů. Už se těším na postel. Jsem unavený. Zapnu si Ipoda do uší a začnu si broukat. Myslím na Damiena. Jak ho dostat? Vím, že on je hodně na sex. Ale to bych nějak udělal. Mohl bych… najednou mi někdo přitiskne vlhký kapesník na ústa a černou kuklu přes hlavu. Co se…
„Neser se s ním tak, prostě ho vytáhni a dělej.“ Slyším jakoby z dálky a ze sna nějaké hlasy. Nemůžu pořádně pohnout ani jednou končetinou v těle a připadám si celkově jak opilej. Moje tělo o pár chvil později dopadne na zem a černo před očima se vytratí, když mi stáhnou kuklu z hlavy. Poslední, co vidím, jsou jen záda a dlouhé hnědé vlasy, jak mizí za dveřmi. Zmateně a vystrašeně se rozhlédnu kolem. Jsem v nějakém pokoji. S bušícím srdcem se po kolenou začnu plazit ke dveřím.
(Tom)
„No konečně.“ Promnu si spokojeně ruce. Konečně jsem se dočkal. Jak jde o něco, co chci, jsem velice netrpělivý. A že jeho jsem chtěl opravdu hodně.
„Je v pokoji.“ Pohodí Georg hlavou, aby mě obeznámil, kde svoji novou hračku najdu. Nečekám snad ani třicet vteřin a už rozrážím dveře od pokoje.
„Aaa.“ Vykřikl poplašeně ten klučina. Očividně se snažil o útěk. V momentě se ale krčí v rohu místnosti.
„Ale ale.“ Spokojeně si mlasknu a jedním otočením zamknu dveře. Valí na mě svoje čokoládová kukadla a už jsem plnej chutí na to jeho nevinný tělo.
„Napřed tě stručně obeznámím se situací, proč tu jsi a proč tu taky zůstaneš.“ Jeho zděšeného zakňučení si nevšímám. Sednu si do křesla a koukám na něj. Oh sakra, on je fakt neuvěřitelně nádherný.
„Poslouchej, Bille, jsi moje nová hračka. Ale nekoukej na mě tak vyděšeně. Budeš se mít dobře, když nebudeš dělat kraviny.“ Tohle mu zatím jako vysvětlení postačí. Postavím se a přejdu k němu. Krčí se do klubíčka a brečí.
„Prosím, prosím, já chci pryč.“ Šeptá a zvedne ke mně oči. Odfrknu si. Chytnu ho za loket a vytáhnu na nohy. Začne křičet.
„Ticho.“ Syknu na něj. Za chvilku mě začne bolet hlava. Zmlkne a třese se. Trošku povolím stisk.
„Bojíš se?“ pozvednu obočí.
„Prosím, neubližujte mi.“ Šeptá. Znovu zaštká.
„Přestaň brečet.“ Zavrčím znovu.
„Prosím, prosím.“ Šeptá stále dokola. Mám toho dost. Jednu mu fláknu, vykřikne a chytne se za tvář.
„Řekl jsem ti, že máš být ticho.“ Chytnu jej za vlasy a podívám se mu do očí.
„Já… já…“ výhružně zvednu ruku. Zmlkne.
„Tak si hodný. Teď se hezky svlékni a hezky si lehni na postel.“ Usměju se na něj. Čekám, že bude spolupracovat, ale on se mi vytrhne a utíká ke dveřím. Zatnu čelist. Teď jsem nasraný. Dojdu k němu a dám mu pořádnou facku. Chytnu jej za vlasy.
„Ty malej parchante, chtěl jsem být hodný, ale ty ne. Ty budeš dělat problémy.“ Dám mu další facku. Roztrhnu mu ret a z nosu mu začne téct krev. Tohle mě vytočí ještě více. Chytnu jej za zápěstí, vykřikne.
„Drž hubu!“ vyštěknu. Táhnu ho za sebou do koupelny.
„Umyj se.“ Vyštěknu. Bázlivě si začne umývat obličej.
(Bill)
Mám chuť brečet, ale nesmím. Zbil by mě. A to nechci. Už mi dal tolik facek, že se mi spustila krev. Opláchnu si obličej a bojím se, co bude dál. On stojí a kouká se. Kde to jsem? Bojím se zeptat.
„Jak… jak se jmenujete?“ šeptnu a trošku se skrčím. Nechci, aby mě zase bil.
„Thomas, ale můžeš mi říkat Tom.“ Odpoví. Polknu. Znovu si namočím obličej. Je mi jedno, že si rozmažu líčení, to už je stejně zničené od slz a krve.
„Zbytečně to protahuješ.“ Vyštěkne zase. Couvnu až do rohu.
„Nechci, ne!“ šeptám, když se ke mně natahuje, chytne mě bolestivě za zápěstí a táhne z koupelny. Cukám se.
„Nech toho!“ vykřikne. Škubnu sebou. Přiletí mi další facka a v momentě ležím na obrovské posteli. Vyděšeně couvám po látce, až moje záda narazí na pelest. Nemám kam utéct a on se přibližuje. S vykulenýma očima sleduju, jak si rozepíná svoje volné kalhoty.
„Ne… prosím.“ Zaběduju, ale z jeho pohledu mě oklepe.
„Jestli nebudeš okamžitě zticha a nepřestaneš kňourat, tak nejen, že ti ukážu, kdo tu je pán, ale ještě tě tu přivážu.“ Pohrozí mi a mně se zatmí před očima, když jeho kalhoty skončí na podlaze.
„Svlíkni se!“ Křikne po mně. Trhnu sebou a jen nesouhlasně zakroutím hlavou. Neměl bych. Vím, že ne. Bojím se ho neposlechnout, ale bojím se i poslechnout. Zděšeně zaječím, když po mně doslova skočí a prudkým trhnutím za vlasy mi zakloní hlavu. Bolí to. Křečovitě sevřu víčka, aby slzy nemohly utéct.
„Nemysli si, že se tu s tebou budu nějak srát. Ty děláš, co já chci.“ Zasyčí mi do ucha a jednou rukou mi obratně rozepíná kalhoty. Srdce mi tluče jako splašené a dýchám jak uhnaný pes. Takový strach jsem nikdy neměl. Neodvažuju se hlavu narovnat ani poté, co mě pustí a stáhne ze mě veškeré části oblečení na dolní části těla. Automaticky stáhnu kolena k sobě a přitáhnu si je k tělu. Nemůžu mu to dovolit. To mi ale přistane další pořádná rána. Bokem se svalím na postel. Chytne mě za nohy a stáhne níž. Vím, že se neubráním.
„P… prosím,“ kníkám pořád dokola.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
ne,tohle nemám ráda,tohle chování…ale číst to budu dál,musí se něco změnit,to by ta povídka nebyla o ničem 😀 ale taky musím říct,že je to na mě celkem rychlé,tohle se dalo více rozepsat….ale tak,uvídíme 🙂
No tak to som veľmi zvedavá ako sa to vyvrbý, ale slepo dúfam že Tom to nespraví, aj ked to tak asi nebude.
Ja by som bola rada keby to urobil bolo by to zaujimavejsie
tuhle povídku čtu na jinném blogu a čekám na pokráčko ,, tak ani nemám cenu to číst .. když už vím co se stane :)) jinak moc pěkný
Teda takový drsný start…Nebudu si stěžovat, docela se mi to líbí, jsme zvědavá, jak to bude pokračovat dál.
aaa toto je dokonalost! som zvedava ako to bude pokracovat taketo FF milujem uplne najviac xD
wAU… DúFAM žE BUDE POKRAčOVANIE, je to zatiaľ veľmi dobré!!! 🙂
dokonalé čtu dve něžnoučké a sem ráda že budu číst i jednu drastyčtější..určo poktračujte holky
trošku rychlejší děj, ale jeví se to zatím bájeečně!!! šup dál 🙂
a o co, že nakonec Bill bude krotit ve finále toma a ne naopak 😀
Mmm tuhle povídku sice už čtu, ale… 😀 ono neuškodí si jí číst ještě tady. Čtu si jí stejně pořád dokola protože opravdu dokonalá 😉
no wow…. a já chvíli myslela že bude oběť Tom….fakt jenom chvíli….:D:D
[10]: přesně tohle si taky myslim :D:D
kde to čtete? 🙂
wow taketo zboznujem!!!dufam ze bude co najskor pokracovanie pretoze sa moc tesiiiiim…a bolo by fajn keby to bolo trochu tvrdsie lebo teraz mam rozcitanu jednu skvelu ale moc jemnucku takze tak :DD
[14]: no myslim že je to drsné dost 😀 Nejsem ale spoluautorka celýho díla. Od nějakého dílu už to Myker psala sama 🙂 Ač mě to mrzelo…
Tuhle povídku už čtu po druhé moc se mi líbí škoda že druhá řada nepřibíva.