autor: Nivian
Zdravím, kuřátka :). Doufám, že si hezky užíváte prázdnin… teda vy, kteří ty prázdniny máte… ti, co jim není přáno, ty lituji :D.
Tak se dívám, jak čas ubíhá a já pořád něco dělám, a nějak se nedaří a nedaří. Nedaří se v psaní ani ve čtení. Chtěla jsem se teď hodně rozepsat a posílat díly, moc bych chtěla. Abyste mohli mít díl třeba obden nebo tak… bohužel, čas mi nepřeje. Až se tomu sama divím a mrzí mě to ://. Opravdu se omlouvám, nejde to jinak. Mám pocit, že psaní mi teď jde dokonce pomaleji než kdy předtím. Ach jo… budu se snažit s tím trochu něco udělat… stejně tohle ‚vymlouvání‘ nemá cenu. Jen chci, abyste věděli, jak to je… opravdu jsem vytížená ://. Doufám, že mi to odpustíte a další díl si užijete :o)
Nivian
Hodiny ukazovaly něco málo po jedné odpoledne, když se Tom probudil. Nebylo divu, že se probral tak pozdě, měl totiž docela rušnou noc. Většina lidí si pod rušnou nocí představuje řádění po nočních klubech nebo žhavou noc s opačným pohlavím. Tenhle druh zábavy si však Tom vůbec nedopřával. Pravdou bylo, že dost hodin strávil na počítači a chatoval s Maxem. Taky pomáhal otci s nějakými dokumenty, které musel kontrolovat a všechny částky znovu propočítávat. Nesnášel to. Samozřejmě na to měli lidi, kteří za tuhle práci byli placeni, ale existovaly spisy a dokumenty, o které se pan Jörg musel starat sám. Pár z nich se týkalo taky Toma. Proto čas od času otci pomáhal.
Rozlámaně se postavil k oknu a díval se na zahradu. Dva chlapci tam zběsile pobíhali, rozdupávali pracně nazdobené záhony, a snažili se chytat motýly do sítí. Bylo jim jedno, že drahé šaty, které na sobě měli, už dávno nevypadaly tak čistě a draze. Byly poskvrněny tmavou hlínou a trávou. Bylo jim jedno, co to bude nést za následky, prostě chtěli chytat motýly. Zasmál se a zakroutil hlavou. Vzpomněl si na svého bratrance. Když byli malí kluci, dělali úplně to samé. Matky je nastrojily do vybraných šatů na nějakou událost a oni místo toho, aby si dávali velký pozor na to, aby se někde neušpinili, přišli umazaní od hlavy až k patě. Až začali dostávat velký zákaz vůbec se hnout z místa, naučili se být v klidu, a dokonce na plesech a sešlostech vypadali dobře.
Tom rád vzpomínal na svého bratrance Marcuse, kterému teď mohlo být krásných devatenáct let. Ano, mohlo by být. Nebýt toho dne, kdy bylo naléhavé, aby se Marcus a jeho rodiče co nejrychleji dostali do Londýna, kde na ně měl čekat pan Kaulitz. Bydleli zhruba dvě stě kilometrů od Londýna, takže to neměl být problém. Nikdo nemohl čekat, že se něco pokazí. Přesněji řečeno, že někdo něco pokazí. Že si někdo pohraje s brzdami u auta Marcusových rodičů. Neštěstí se nedalo zabránit a bohužel při něm všichni přišli o život. Včetně Marcusova komorníka. Tom se zamračil a odtrhl svůj pohled od chlapců. Zavzdychal a s oblečením, které přibral po cestě, zamířil do koupelny.
Když si dopřál horkou koupel, byly zrovna dvě hodiny.
„Akorát…“ šeptl a nasoukal na sebe připravené oblečení. Naprosto nepřipadalo v úvahu, aby si na sebe vzal své oblíbené volné kalhoty s ještě oblíbenějším volným trikem. Namísto toho si musel obléct černé slavnostní kalhoty, bílou košili s černou kravatou a sako. Ani nevypadal tak špatně, jako se cítil. K jedné z jeho povinností patřilo dobře vypadat. Snažil se. Jednoduše by nebylo vhodné, přijít v ‚normálním‘ oblečení. Do jedné z kapes zastrčil kravatu a zamířil do velkého sálu. Nebylo dobré, když někdo přijel dříve. Proto všichni jezdili přesně nebo ještě později. Začátek byl plánován na půl třetí. Do té doby si hosté mohli prohlídnout budovu či město. Dost jich bylo ubytováno tady v domě, protože přijeli z velké dálky. Stejně tak pořadatelé.
„Tome!“ uslyšel za sebou a otočil se. Řítila se k němu jeho matka. Ani vysoké podpatky a složité šaty ji nezabránily v zběsilé chůzi Tomovým směrem. Zašklebil se.
„Ahoj, mami…. vidím, že se ti spalo dobře, jsi plná energie…“ zamumlal polohlasně a čekal, než se k němu dobelhá.
„Ahoj, Tome, kde máš kravatu? Proč máš ruce v kapsách a vytaženou košili?“ začala hned Toma prohlížet od hlavy až k patě a sekýrovat. Byla hrozná perfekcionistka, ale pravdou bylo, že Tom své přípravy poněkud zanedbal.
„Kravatu mám v kapse… vždyť je ještě dost času, tak neplaš…“ protočil oči a utrhl si hrozen. Tomova matka se zhrozila a zhluboka se nadechla.
„Tome! Okamžitě se jdi upravit, ať vypadáš taky jednou jako člověk! Stačí, že musíme snášet ty tvoje… cancoury na hlavě! Támhle jde Ilona! Klidně jí řekni, ať ti pomůže s tou kravatou..“ zahulákala a podívala se na hodiny. „Za deset minut tě očekávám před hlavním vchodem!“ dodala a hnala se pryč. Tom se ještě chvíli díval na jedno a to samé místo. Po chvíli se jen zasmál a mířil k oné dívce. Trochu se porozhlídl kolem a v dálce zahlédl dlouhé černé vlasy a bílou pokožku. Usmál se a rychle změnil směr. Nechal dívku dívkou a došel až k Billovi, který se pracně rychle snažil doupravit jeden ze stolů.
„Baf…“ houkl na něj zezadu a zazubil se. Bill se s leknutím otočil a hned na to se zamračil.
„Tome..“ zabublal a opřel se o stůl. Byl překvapený, že se k němu Tom vážně hlásí. Tom se zasmál.
„Kdo se leká, nemá čisté svědomí, víš to?“ zaculil se. Bill se zamračil a zakroutil hlavou.
„Já určitě nejsem jeden z těch, kteří jej nemají…“ odpověděl a otočil se k Tomovi zády. Nahnul se přes stůl a snažil se doladit poslední nesrovnalosti. Tomův pohled automaticky sklouzl na Billovo pozadí. Odkašlal si.
„Na tvůj zadek bych se mohl klidně dívat celý den, ale právě teď bych ocenil, kdybys mi mohl pomoct uvázat kravatu.“
Billovi se do obličeje nahrnula červeň a rychle se otočil. Taky si odkašlal a kývl rameny.
„Copak tě to nikdo neučil?“ zašklebil se, ale kravatu si od Toma vzal. Ten zamlaskal.
„Jistěže mě to učili! Jen ji chci prostě mít zavázanou tebou…“ šeptl a usmál se. Bill se trhavě nadechl a zmateně se rozhlížel okolo sebe. Nějak nepobíral Tomovo chování poslední dva dny. Nevěděl, jak si jej vyložit. Je to nějaká fraška? Zakroutil hlavou a ochotně Tomovi kravatu uvázal. Prsty se mu třepaly a Tom se usmíval.
„No vidíš, jak to šlo… uvidíme se později, Bille… snad…“ zasmál se a zase zmizel. Bill úlevně vydechl. Cítil se zmateně. Opravdu zmateně.
***
Všichni tančili, jedli a užívali si oslav. Pan Kaulitz s manželkou bavil některé svými historkami nebo vtipy. Všechno bylo v pohodě. Pro Billa také. Nebyl to vůbec náročný den. Rozhodně ne tolik co včera. Nemusel nikoho nijak zvlášť obskakovat, a dokonce většinu času seděl nebo chodil po sále a obdivoval krásu stavby. Zrovna se chystal odnést nepotřebné talíře, když jej kdosi zezadu štípl do boku. Vyhekl a otočil se. Už ani nebyl překvapený, že za ním stál Tom.
„Nenudíš se?“ zeptal se Billa a do pusy si naskládal pár plátků uzeného. Bill zakroutil hlavou.
„Ne… mám dost práce. Ale dívám se, že ty nevíš, jak se zabavit…“ odpověděl mu Bill a pomalu mířil do obrovské kuchyně. Tom spokojeně polkl a usmál se.
„No já jenom, že bych tě mohl provést tady po domě. Stejně toho nemáš tolik a nudíš se… a já se taky nudím. Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit…“ kývnul rameny a odkašlal si. Počkal, než Bill odloží všechno nádobí a otočí se k němu. Bill se usmíval.
„No… to by možná mohlo… být fajn. Hrozně mě to tu zajímá!“ vyheknul a usmíval se. Doufal, že si z něj Tom nijak neutahoval. Tom se zasmál.
„Věděl jsem, že to bude fungovat. Tak vylez z té zástěry, nebo co to vlastně je, a jdeme..“ dodal Tom. Bill se usmál. Byl zvědavý a hrozně se těšil, až si to tady celé prohlídne. Už když přijížděli, byl Bill fascinován tím, co vidí. Nadšeně si rozvázal bílou, služebnickou zástěru a odhodil ji na stůl. Usmál se.
„Můžeme…“ špitl a Tom přikývl. Počkal, než Bill vyjde ze dveří a vydali se společně po schodech nahoru.
„A tenhle dům vám patří?“ zeptal se Bill, zatímco okukoval obrazy na zdech. Byl hrozně zvědavý a měl spoustu otázek.
„A co sis myslel? Že jej máme na ty tři dny pronajatý?“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou. „Ano, je náš. Koukni… Celestýnův děda…“ ukázal na jeden z obrazů a Bill se zvědavě podíval. Byl obrovský a zobrazoval muže s doutníkem. Byl hodně při těle a měl stejný výraz jako sám Celestýn. Bill se zasmál.
„Jsou naprosto stejní! Celestýn byl naprostý úlet. Vůbec jsem nechápal to jeho chování! Nikdy dříve jsem neviděl nikoho, jako je on…“ zakroutil Bill hlavou a vešel do jednoho z pokojů. „Páni…“ Tom se usmál a zavřel za nimi dveře. Sledoval Billa, jak se prochází po pokoji a obdivuje každou maličkost. Zasmál se.
„Líbí se ti tu?“
Bill přikývl a usmál se. „Moc. Vždycky jsem chtěl v takové posteli spávat. Připadal bych si jako princezna, kdybych měl nad sebou ta nebesa! Je to dokonalé…“ zakňoural a prsty lehce přejel po bílých peřinách. Tom kývl rameny a opřel se o zeď.
„To není problém. V jednom takovém pokoji nocuju, takže…“ usmál se a sledoval, jak se Billova tvář rozjasnila. „Takže klidně můžeš přespat u mě. Myslím, že by to bylo dobré. Víc se poznat. Co myslíš? Přece jenom jsi jeden ze zaměstnanců…“ dodal a usmíval se. Opravdu měl v úmyslu se s Billem více poznat. Možná více než poznat se. Bill přikývl a oba vyšli ven z pokoje.
„To by… možná šlo. A kde máš vlastně pokoj?“ špitl a zkoumal každý kouteček prostorné chodby. Netušil, kde se v něm vzala ta důvěra v Toma. Nebylo tomu tak dlouho, co se ještě nesnášeli, a teď spolu budou spát v jedné posteli? Bill nad tím nepřemýšlel. Tak strašně si chtěl s Tomem rozumět a spát v posteli s nebesy.
„Hned tady naproti…“ zasmál se Tom a ukázal na mohutné dveře. Bill zbystřil.
„Můžu se podívat?“ zeptal se zvědavě a odkašlal si. Tom se zasmál.
„Však večer uvidíš… teď už bychom se asi měli vrátit, co říkáš?“ mrkl na Billa a ten si povzdechl.
„No tak jo…“ kývnul rameny a pomalu se vraceli mezi hosty.
„Teď už půjdu, takže se potkáme v devět tady u schodů jo? Užij si to, Bille…“ řekl Tom a usmál se. Bill jen rychle přikývnul a mířil se do kuchyně převléct se zpátky do zástěry. Usmíval se a potichu si prozpěvoval. Moc se těšil na noc u Toma. Na to, jak se více poznají a na to, až se vyspí v posteli s nebesy.
autor: Nivian
betaread: Janule
To byl krásný dílek. Tom nám taje pod Billovou sladkostí a to je dobře. Jen ať se hezky poznají, přeju jim to. Bill je tady naprosto kouzelný. 😀 😀
Pořád váhám nad tím, jak mám Tomovo chování brát.
Připadá mi najednou až moc důvěrné, aby bylo upřímné…
Ale doufám, že Tomovi křivdím a že opravdu nechce Billa využít jenom jako příjemné zpestření nudné rodinné slavnosti.
Pokud bylo Tomovo chování upřímné, tak se mi fakt líbí, a líbí se mi, jak mu Bill zalézá pomaličku, polehoučku pod kůži a jak nám Tom z ledového mistra světa taje v příjemného a milého kluka =)♥
MM tak toto vyzerá zauímavo. Tomovo chovane ma malilinko pletie. Krásne rýchlo dalej
Nivian, nejdřív ti chci říct, že se přeci nemusíš vůbec omlouvat. Je jasné, že máš své povinnosti a čtenáři tvé povídky by měli být rádi, že tu příběh najdou. A není důležité, kdy… osobně ráda počkám, až budeš mít čas na psaní, protože pak výsledek stojí za to. Hlavně si plň své povinnosti.
Z dnešního dílu mám zvláštní pocity. Nerada to říkám, ale o Billa se bojím. Ono spát v posteli s nebesy je jedna věc a spát vedle Tommyho (nechci ani napsat jinou předložku, abych nepřivolala nějaký malér), je věc druhá. A přitom ze začátku mi byl Tommy velmi sympatický. Ukázalas nám ho i z té druhé strany, i já vidím, že má Tommy povinnosti, které plní. Pomáhá otci s dokumenty, propočítává částky. A Marcusův příběh mě úplně zabolel. Já vím, jsem citlivka, ale taková neštěstí se mě vždy dotknou. Vždy si jen uvědomím, jak je život krutý. Tommyho matka ho umí jen kárat, jediné hezké slůvko pro něj neměla. To je pak těžké. Tady jsme u jádra věci, proč je Tommy takový chladný. Nezná lásku a krásný přístup! A jak jsi psala o těch malých dětech, jak se dokáží umazat a pak… ten ples, jak jsou jako dospělí v klidu. To jsem se naopak pousmála. Je tu mnoho krásných momentů. Jen nevím, zda Tommymu můžu věřit. Chápeš to, Nivian, já? Která bych dala za Tommyho ruku do ohně? Teď se obávám, že bych si ji mohla pořádně spálit. Snad se mýlím a Tommy spíše najde k Billovi cestu způsobem, který mě překvapí a rozněžní. Tak Tommy, prosím, viď, že ti můžu věřit? Ale ať uděláš cokoliv, stejně budu na tvé straně… Jiná už nebudu 😀
Děkuju za názory :).
Docela mě začíná mrzet, že ti nedokážu nijak vyjít vstříc Jančo Oo. Že to chlapci nedokážou… vlastně se to píše samo.. v mé hlavě. A nemůžu to nijak ovlivnit! Věř mi 😀 I kdybych chtěla ;D. Teda jak tak Toma pozoruju… sama nevím, jak se mám cítit. Na jednu stranu je hrozně zlý a na druhou hodně hodný. Příjde mi to tak. Vlastně příběh už znám. Jen to teď popsat. Tak jak to bylo a jak jsem to viděla. A Tom.. je prostě Tom. Udělá ještě spoustu hloupostí… a jednu hodně brzo ://. Ale napraví se… určitě 🙂 to mohu slíbit…
Jinak Ondino je zcela v pořádku, jak při Tomovi stojíš :D. Ono se nezdá, ale opravdu tvou podporu potřebuje! Snad by mu mohly dojít jisté věci ://…
[5]: Nivi, můj komentář v žádném případě neměl vyznít kriticky, já tvůj příběh miluju, napsala jsem jenom svoje pocity z Toma =)♥
A my máme s Ondinkou ty ochranitelské role pěkně rozdělené, ona má Tomiho a já Billa =)♥
[4]: Olinko, napsala jsi to moc dobře, Tom v životě snad nepoznal upřímné pohlazení a rodičovskou lásku, místo toho měl kolem sebe hromadu drahých zbytečností, ono je strašně těžké pro člověka, který v dětství takhle citově strádal, nějaké vlastní city projevovat, natož rozdávat =)
[6]: Janičko, přesně tohle o těch materiálních věcech, jsem taky psala. Já si myslím, že Tommy prostě není vůbec zlý, ale tím, jak nepoznal lásku, tak nemá potřebu ty své city dávat najevo, i když je určitě v hloubi srdce pociťuje. On už párkrát ukázal, že není zlý… Možná se i sám bojí projevit city, nezná nic jen chladné zacházení matky, která si ho všimne jen v momentě, kdy není dokonale upraven. Panebože, to by byla ostuda, kdyby neměl kravatu. To je přeci to nejdůležitější. Samozřejmě to teď míním ironicky! Přijde mi, jako by byl nějaká její ozdoba, kterou se jen chlubí, jinak nic. Jorg je mi sympatický, alespoň k Billovi se chová hezky. A o Tommyho se zajímá. Víš, jak Billovi zakázal, aby Tommymu naléval alkohol… To se mi opravdu líbilo. Tom není zlý, jen ty city neumí dát najevo. A Nivi tady píše, že už brzy udělá hloupost – bojím se, že půjde právě o Billa a postel s nebesy… Aaaaach, já zas budu Tommyho bránit proti všem. Už to vidím… 😀
[5]: A Nivian, my to máme opravdu s Janičkou rozdělené. Ale sama jsem překvapená, že ve tvém příběhu tolik Billa chápu a fandím mu! Tom je ale Tom…♥♥♥
No takže úprimne toho Toma naozaj nechápem :D… je jasné že sa nechce len viac spoznať 😀 veď to bolo napísane aj v príbehu ale zaujímalo by ma o čo viac mu ide :D… dúfam že nechce Billa len využiť… ale myslím že nie 🙂 teda aspoň dúfam :D… ale myslím si že aj keď je Tom hentaký k Alexovi tak nemusí byť hneď taký ku všetkým že? 🙂 a hlavne nie k Billovi :D… keď mu povedal to s tým že by sa na jeho zadok mohol pozerať celý deň ma dostalo :D… takže teraz neviem ako ho mám chápať… že či sa mu Bill naozaj páči a on by s ním chcel niečo mať alebo ako… no čo už to sa snáď čoskoro dozviem :D… och a celkom sa čudujem že Bill tak hneď súhlasil s tým že bude s Tomom spať u neho v posteli… chudák bol taký zaslepený tými nebesami xD :D… ale neee 😀 vidím že sa chcú s Tomom spoznať a to je dobré 🙂 ale trošku nechápem že Tom vybral na ich spoznávanie svoju posteľ 😀 takže tak som naozaj zvedavá :D… je to super naozaj to mám rada 😀
Jak já se strašně těším na další díl. Je to nádherné a okouzlující, moc se těším, tak honem další 🙂