autor: Bitter
Tak, zlomový bod je tady, tenhle díl je pilířem celé povídky, a dá se říct, jako by jím začínala, začnou se rozehrávat jednotlivé příběhy a všichni budou potřebovat hodně sil k tomu, aby se rozhodli jít po rozcestí správným směrem… Doufám, že i nadále budete číst, a že třeba někde najdete sami sebe, a pokud ano, taky držím palce, ať se správně rozhodnete. Svoboda, být tím, co jste, to je nejdůležitější… kašlete na ostatní, nestojí za to, pokud se otočí zády… Věřte mi…
Hodně štěstí a děkuju za nádherné komentáře, Vaše Bitter =*
„Ty? Tome, o co tady jde… notak, kámo, hey… co se děje? Známe se snad dlouho, ne? Řekni mi to…“ Naléhal Georg a snažil se s Tomem navázat oční kontakt, ten naopak uhýbal, jak jen to šlo.
„Ne… to nejde…“ Zavrtěl Tom hlavou a setřel si slzy. Tohle by Georg nepochopil… ne, léta ho má za borce, za největšího Cassanovu ve městě… nemůže mu přece říct, že jeho nej kámoš je jen pozlátko kryjící někoho úplně jiného… de facto, že jeho nej kámoš, co mu dohazoval holky, protože on sám byl spíš stydlivější, neexistuje…
„Ale notak…“ Oslovil ho tiše Georg, vzal kolem ramen a dovedl ho až ke gaučíku.
Věděl, že Tom si moc nepotrpí na nějaké tělesné něžnůstky, pokud vedle něj sedí kluk a ne kozatá baba, ale stejně ho dlaní pohladil po zádech. Když ho to neuklidní, alespoň ho to nasere a s nasraným Tomem on jednat uměl, s takovým ne, takového viděl za těch šest let, co se znají, poprvé…
„Tome… uleví se ti. Jak se měl přetvařovat jako ty? Nechápu to, ty se přece nepřetvařuješ… Ty přece nejsi na kluky.“ Začal Georg a znovu se snažil vyhledat Tomovy oči.
„Sem… jsem jako on… dyť jsme dvojčata.“ Šeptl Tom a Georg jen zalapal po dechu, když se na něj Tom podíval a v očích měl nepopsatelnou bolest a prohru… Tohle prostě projel… tolik let to klapalo, dokonce ho to i bavilo, a teď je po všem. Bude jen pro smích…
„Ale ty… celou tu dobu… měl jsi tolik holek a to všechno…“ Nechápal Georg a stále se snažil rozdýchat ten šok.
„Jo, ale jen kvůli tátovi… kdyby věděl, že jsem jako Bill, zabil by mě, tím si buď jistý… Pár dní po tom, co se pohádali, se vrátil pro moje věci. Doma byl tenkrát jen brácha a nějakej kluk, už ani nevím, kdo to byl, ale než se mamka stačila vrátit, hrozně Billa zbil… málem musel do nemocnice…“ Šeptl Tom a stiskl ruce v pěst…
Doteď mu v uších zněl Billův křik, jeho prosby, aby táta přestal a on tam jen stál, schovaný za dveřma a škvírkou to pozoroval. Nechal ho být… jeho malého brášku…
„Ale jestli je to takhle, tak proč ho tak moc nenávidíš?“
„Tak to není… možná tenkrát, ale teď mám jen vztek, a tak moc mu závidím… má všecko, co já mít nikdy nebudu, je s mámou a může být to, co je, může se oblíkat, jak chce, chovat se, jak chce, může randit, s kým chce… klidně se prochází s Andreasem po škole a nemusí se bát, jestli mu na to někdo něco řekne… Kdyby se tenkrát chvilku choval normálně, nic z toho se nestalo a já nemusel celejch sedm roků šaškovat jak debil… mohl jsem mít všechno, co on, mohli jsme být pořád v pohodě, proč to zkazil? Za to jsem ho nenáviděl, ale teď nenávidím sebe za to, co jsem!“ Vyjekl Tom zoufale a Georg ho vzal kolem ramen.
„Ale… ty přece můžeš být jako on… táta ti přece nemůže rozkazovat věčně…“ Broukl po chvíli a Tom se jen hořce pousmál.
„Georgu, je mi 17, nemůžu se sbalit a odejít…“ Rozhodil Tom rukama a zavrtěl hlavou. Cítil se tak bezmocný… jasně, že na tohle všechno myslel pořád, ale bylo to jen v jeho hlavě, mohl si říkat, že to tak není, že nic z toho nechce, ale teď, když to vyslovil nahlas…
„A co máma? Mohl bys jít k ní, sedm let tě neviděla, určitě by nebyla proti…“ Navrhl Georg další alternativu a Toma potěšilo, že mu chce pomoct… opravdu pomoct, nevysmívá se mu…
Pro něj jeho nej kámoš je pořád… na tom pozlátku nezáleželo…
„Než by se vyřídily soudy, musel bych bejt u něj, a to bych nezvládl… navíc, on má svoje páky, jak si myslíš, že dostal mě, když zřídil bráchu… U normálního soudce by se mohl jít klouzat, mamka se o nás tenkrát rvala, co to šlo, ale stejně pak bylo po jeho.“ Zakroutil hlavou a promnul si spánky. Byl v koncích a nevěděl, co si počít, zase myslel na Billa, na to, jak svým nechtěným vpádem do jeho života zase všecko zkazil, ač už úmyslně nebo ne… nikdy už to nebude jako dřív…
„Víš, dokud jsem ho nepotkal, šlo to… byla to docela legrace, všechny ty holky, ostatní tě kvůli tomu pomalu uctívaj, ale pak vidíš jeho a uvědomíš si, co všechno je vlastně špatně, a chce se ti ze sebe samýho zvracet… nejhorší na tom je, že on mě má furt rád… kdybys viděl, jak se mu rozsvítily oči, když mě viděl…“ Zakroutil hlavou a musel se pousmát. On mu tolik ublížil, řekl mu tolik lží, a Bill ho má pořád rád… tohle přece tak nemá být, měl by ho nenávidět, bránit se, vracet mu to… zasloužil by si to. Byl takový hajzl…
„Tome, tak proč teda za Billem nejdeš a nepromluvíte si… Doma si klidně hraj divadýlko, ale tady budeš mezi svejma… my ti pomůžeme… Já, Gustav a Bill s Andym taky, ti dva asi nejvíc, protože ti vědí, co a jak, teď mě nechápej zle, ale vy jste stejný… budeš se s nima moct bavit o věcech, kterým já s Gustavem rozhodně rozumět nebudeme, a tak, navíc je to tvoje dvojče, možná že přes ty šminky a tak si podobný nejste, ale to, jak mluvíte, gesta a mimika… to je až neuvěřitelný…“ Pousmál se na něj Georg povzbudivě a opět kroutil hlavou, stejně jako včera když Billa pozoroval, ale Tom jen zavrtěl hlavou.
„I kdybych odpustil jemu, jako že nemám co, sobě neodpustím nikdy… nechal jsem ho tam tenkrát, a táta ho zbil jako prašivýho psa… slíbil jsem mu, že ho ochráním a utekl jsem… A nesnaž se mi říkat, že jsme byli malí, to fakt není pádnej argument, protože já měl něco udělat… Nebudu se mu moct podívat dokonce života do očí, zvlášť po tom výstupu, když jsem ho viděl první den školy, a pak, když jsem ho seřval, že se sem chce přes Andrease vetřít… Andreas udělal dobře, když mi jednu vrazil, ale pořád je to málo…“ Zakroutil zase hlavou a zadíval se na svoje kytary ve stojanu.
„Asi byste si měli najít jinýho kytaristu a já, já vám nebudu dělat problémy. Když zmizím, bude to to nejlepší, co udělám.“ Šeptl a pomalu se zvedl z gaučíku.
„To nemyslíš vážně?!“ Vyjekl Georg a stáhnul ho zpět. „Tys upad na hlavu, nebo já nevim… Říkám ti, že ti pomůžeme.“ Chytil Toma za ramena a otočil ho k sobě.
„Hele, ségra Gustava přece studuje práva, určitě má taky nějaký známý, prostě se domluvíš s Billem a pojedete za mamkou, a kdyby tam pro tebe táta přijel, můžeš utýct ke mně, já jsem v bytě sám a rozhodně mi to nebude vadit, tam tě on hledat nebude… Zas tak dlouho ty soudy snad trvat nebudou… Tome… můžeš mít to, co Bill, proč se toho vzdávat, když to jde, poper se o to. Nebuď zas jako malej kluk, co utíká… my tě v tom nenecháme, pomůžeme ti…“
„Nestojím o to, a i kdyby jo, nic z toho si nezasloužím. Mám, co jsem chtěl, co si zasloužím, a budu trpět, dokud budu muset…“ Odbyl ho Tom, prudce se zvedl a ze zkušebny doslova utekl.
Ještě chvilku by do něj Georg hučel a kývl by… Jasně, že by to bral, ale prostě si to nezasloužil. Nebylo by to fér, on Billovi nepomohl, když to potřeboval, a on by mu teď měl pomáhat, musel by si nafackovat, kdyby to měl přijmout…
Před sedmi lety se rozhodl, co na tom, že mu bylo deset, chtěl to, má to, naučil se s tím žít a bude tak pokračovat, dokud nedodělá školu a nenajde si práci, pak se odstěhuje, a ať se otec třeba staví na hlavu, začne si žít po svém, ale musí toho dosáhnout sám. Nesmí spoléhat na pomoc ostatních, Bill a Andreas taky museli bojovat sami, když se rozhodli být takoví, jací jsou, a rozhodně to nemohlo být lehké, protože takových, jako byl on, takových je na světě hrozně moc. Musí si tím taky projít, nebylo by to vůči ostatním fér, kdyby jemu každý pomáhal…
Na druhou stranu, měl Georg pravdu… Doma ať hraje divadýlko, ale venku… na bezpečných místech by možná…
„Sakra!“ Rozčílil se, když došel na autobusovou zastávku a kopl do lampy.
Kam teď, mohl jet domů, a taky mohl jet na druhou stranu města… ke škole… k intru… k Billovi…
Jak banální to bylo? Nastoupit na jeden ze dvou spojů, ale na který?
autor: Bitter
betaread: Janule
Uuuuža! 😀
(vždycky říkám takový trapný slova, když mám radostný pocity z nějaký povídky)
Vážně skvělý..těším se jak to bude dál. Jsem ráda, že to Tom cítí takhle..určitě je to takhle správně, ale pomoct by si nechat měl, když se mu nabízí.. 🙂 Ach Tomííí.. ♥
Já si to myslela, že Tom je v podstatě chudinka malá. Musí to pro něj být těžké, je hrozný, když má jeden člověk takový vliv na dítě a ničí mu život…teď jen zbývá, aby se rozhodl správně a šel tam, kam to táhne srdce, tak doufám, že cesta vede k bráškovi. 😀 😀
K Billovi!!!!! Rozhodně k Billovi, kdo jiný by Toma líp pochopil a podpořil, než Bill =)
Dnešní díl byl úžasný, Tomova zpověď mě úplně dostala na kolena, je mi ho moc líto…
Takové dětství s tyranem by poznamenalo každého, Tom si rozhodně nemá co vyčítat.
Jak říkám, nádherný díl ♥♥♥
Tom ma zo začiatku hneval, že nech je to akokoľvek, ma vlastný rozum, a može mať aj vlastný nazor, ale teraz vidím čo si vytpel a ako trúel , a je mi ho strašne lúto, teraz len dúfam že sa vidá spravným smerom, za Billom, že si nechá pomoct. Krásne.
Za Billem!! Za Billem! ;D uf… fakt jsem nečekala, že by se tohle mohlo stát… vůbec to tak nevypadalo, ale mám ráda takovéto překvápka xP. Jsem ráda, že to dal konečně trochu najevo… Toma jistě čeká nelehká cesta… budu mu držet palce.. a ať sakra upaluje za bilem ://
Billem* xD
Bitter, mňa táto časť skoro rozplakala 🙁 Ja mám túto tému strašne rada a som na ňu aj strašne citlivá. V tejto časti som sa vyžívala 🙂 Ách, áno, zlomový okamih nastal 🙂 Toma mi bolo strašne ľúto 🙁 Vieš…zvonku človek síce môže pôsobiť ako ten najodpornejší a najnecitlivejší človek na svete, no vo vnútri to môže byť presný opak 🙁 Poznám to, tiež som už o sebe počula, aká necitlivá, hnusná, ironická som, ale rozplače ma skutočne hocijaká vec, no najhoršie je, že to v sebe radšej dusím, než by som mala plakať. Tom v sebe tiež čosi dusil niekoľko rokov a myslím, že mu odľahlo, keď sa to konečne niekto dozvedel. Teraz ho už vnímam úplne inak 🙂 Aj keď som vlastne zo začiatku tušila, že to nie je jeho zmýšľanie, ale zmýšľanie jeho otca. Nenávidím ľudí, ktorí druhým riadia život a že sú to väčšinou rodičia. Nepáči sa mi, že majú svoje deti radi, no keď im ich deti oznámia, že sú "iní", začnú to dieťa odsudzovať a ja neviem čo, pretože nechcú mať hanbu. Nikto by sa nemal hanbiť za niekoho iného, každý sa môže hanbiť len sám za seba a ja nechápem, prečo by homosexuál mal spôsobiť nejakú hanbu v rodine. Nie je to ním, je to ľuďmi, pretože oni netolerujú nič, čo je "iné". Musím povedať, že tohto sa bojím najviac. Ak by som sa napríklad zamilovala do nejakého dievčaťa, určite by to niekto z mojej rodiny nezobral tak, že je to v pohode. Mám v rodine ako som si všimla homofóbnych ľudí, preto tak strašne nenávidím situácie, keď kdesi vidia dvoch mužov alebo dve ženy a začnú hovoriť, aké je to odporné! No ale to som sa už moc zakecala 🙂
Tomov otec je parchant! Nemám pre neho iné slová, iba tie zlé. Netolerantný, odporný človek, ktorý dokáže ublížiť svojmu dieťaťu. To, čo spravil Billovi, by som mu nikdy neodpustila a zabila by som ho za to! Je mi z toho až do plaču. Tomovi sa nečudujem, že nič nespravil, zase si to nemôže dávať všetko za vinu, každý môže v danej situácii reagovať inak a on sa svojho otca bojí :-/ Mal by sa mu otočiť chrbtom. Až vtedy by si ten človek uvedomil, o čo všetko prišiel.
Fakt emotívny diel a ja dúfam, že odteraz bude všetko len lepšie a lepšie 🙂
Krásny príbeh ♥ Bože, tak strašne ho milujem ♥♥♥ 🙂 A hlasujem za to, aby šiel za Billom! 🙂
Tom, vyber si druhú možnosť! Vyber si Billa!!!… och bože tento diel bol naozaj úžasný… dojalo ma to až k slzám… Tom je naozaj chudák… táto jeho "spoveď" bola úplne skvelá… je skvelé že si uvedomil čo robil a že to bolo spôsobené najmä jeho hrozným otcom a myslím že by sa za to nemal až tak obviňovať… áno bol hnusný a tak ale on za to nemohol takto ho proste "vychoval" jeho otec… och nemohla som keď Tom hovoril o tom ako Billa ten magor zbil a on sa len prizeral 🙁 ale myslím že aj keby sa pokúsil niečo spraviť tak by dopadol asi tak ako chudáčik Bill… strašne sa mi páči že mu Georg chce takto pomôcť a myslím že Tom by si to mal nechať… sám to nezvládne… no tak síce s tým psychopatom žije sám už 7 rokov ale keby sa chcel prestať pretvarovať a to všetko potreboval by pomoc… je mi Toma naozaj veľmi ľúto… ten ich otec asi nie je psychicky spôsobilý alebo čo… toto bola naozaj geniálna časť a dúfam že sa Tom radšej vyberie za Billom ako domov k tomu tyranovi… MILUJEM tento príbeh je naozaj dokonalý 🙂 Bitter si super!
Bill, Bill, Bill..ať jede kurwa za Billem a fotra pošle do píči! Magor jeden wypatlanej… okey, sem w klidu. Je to dokonalý.. <3:)
Za Billééém.. ale on stejnak pojede dom.. je to tom.. :-/
je to dobrá povídka,už se nemůžu dočkat dalšího dílu…Tom ať jede k Billovi a at se udobří!:D