autor: Áďa
Tom starostlivě pohlédnul na Katy, která znenadání křečovitě zavřela oči a chytla se za břicho, které už svou velikostí vypadalo, že ji snad dokáže převážit.
„Dobrý?“
„J – jo,“ vydechla Katy ztěžka a po chvíli intenzivního mnutí si bříška zase oči otevřela. „Jen mě nakopnul jako fotbalovej míč… a má teda zatraceně velkou sílu.“
„Bude to náš malej fotbalista,“ zhodnotil Tom a pousmál se. „Nesmíš se mu divit, že tak kope… vždyť za tejden touhle dobou by tu už mohl být s náma.“
Přisedl si ke Katy ještě blíž a dlaní jí bříško pořádně promnul. Oba se rozesmáli, když odpověď dostal vzápětí v podobě dalšího kopnutí, po chvíli ale Tomův smích umlknul a na tváři se mu rozhostil tentýž strnulý výraz, který se mu tam se železnou pravidelností usazoval už dva měsíce.
Dva měsíce prázdnoty v jeho srdci, která se den ze dne prohlubovala víc a víc. A pak, že čas dokáže zahojit každou bolest. Jak asi dokáže čas zahojit bolest, kterou tam zaselo jeho mladší dvojče, které ho opustilo tak ošklivým způsobem? Jo, dokázal pochopit, jak se Bill asi musel cítit. Jenomže Tom se ho, kdykoliv mohl, snažil přesvědčovat, že i když to teď vypadá, že v centru jeho zájmů je Katy a dítě, tak že ve skutečnosti je jeho vším právě Bill.
Ale ten to nepochopil. Utekl od něj… a ještě navíc s tím úchylným kreténem Lambertem. Tom ho nesnášel od prvních rozhovorů, které o něm dávaly vědět. Nikdy mu neunikaly Adamovy zaláskované kecy o tom, jak je do jeho mladšího brášky zamilovaný, jak by si přál, aby spolu jednou chodili atd atd atd. Oproti Billovi, který se hláškám typu Bill ani neví, že existuju a pořád si myslí, že je na holky smál, Tomovi se z nich ježily všechny chloupky na těle a zatínal ruce v pěsti. Nějak podvědomě v nich totiž cítil, že by Adam jednoho dne mohl být jeho silný rival, a s ohledem na podělaný zákony, zakazující vztahy mezi sourozenci, by měl ten čůrák přednost i oficiálně.
Tím horší byla pro Toma představa, která ho pronásledovala čtyřiadvacet hodin denně od toho okamžiku, kdy před ním Bill utekl z obchoďáku. Od toho dne o sobě nedal vědět. Nenapsal smsku, maila, nezavolal, neukázal se, pokud se odstěhoval, tak se nestavil ani pro věci. Jediné, co Tom věděl díky dvojčecí intuici s naprostou jistotou, bylo to, že Bill žije… a že mu nejspíš nic nechybí. Aby taky jo, když s největší pravděpodobností zůstal bydlet u toho úchyláka, kterej, pokud je pravda to, co o něm noviny otiskly, se teď určitě může udělat jen z toho, že může Billovi vyprat fusekle.
Tyhle myšlenky Toma iritovaly ze všeho nejvíc. Co teď asi Bill dělá? A co s ním dělá ten idiot? Toma drtila představa, že Adam je už dva měsíce tím, kdo usíná po Billově boku. Že je tím, kdo může sledovat jeho úsměvy. A v tom nejhorším případě může být i tím, kdo se noc co noc zmocňuje Billova dokonalého těla… aby taky na to pořád nemyslel, když pořád jasně před očima viděl, jak divoce Bill toho sráče v nákupku líbal…
Nevědomky zaryl nehty Katy do bříška, protože měl ruku stále ještě položenou na něm.
„Promiň,“ vydechl, když si to uvědomil, Katy se však na něj jenom soucitně podívala.
„Myslel jsi na Billa, viď?“
Tom mlčky přikývnul hlavou a Katy unikl tichý povzdech.
„Ani nevíš, jak moc mi to je líto…“
„Už to neřeš,“ přerušil ji Tom. „Už jsem ti několikrát říkal, že to není tvoje vina. Jo, začátek jo, ale to, že teď takhle utekl…“ Na okamžik se odmlčel a snažil se, aby potlačil pláč, který se mu snažil dát o sobě vědět. „Pokud si to furt budeš vyčítat, ublížíš tím Domimu.“
Katy jen mlčky přikývla. Ty dva měsíce, které s Tomem strávila, ji naučily, že je lepší se s ním nehádat, protože si stejně vždycky povede svou. Ale stejně si celou situaci dávala za vinu, protože to nebylo nic jiného než pouhopouhá pravda. A jak se říká, pravda mnohdy bolí, a v tomhle případě bolela trojnásobně. Všechny zúčastněné strany, ale jak celou tu podivnou skutečnost vyřešit, to už nikomu z nich osud neporadil. Jenom je všechny trápil víc a víc, a ze všech nejvíc především a právě Toma.
* * *
Bill zanic nedokázal usnout. Pouze se bezcílně převaloval z boku na bok. V jednu chvíli byl zachumlaný pod peřinou i s hlavou, v druhou chvíli se zase peřina válela někde u jeho kotníků. V jednu chvíli mu bylo až říčné horko, až se musel jít nadýchat k pootevřenému oknu čerstvého vzduchu, v dalších vteřinách mu cvakaly zuby jako kostlivci pod proudem. Frustrovaně zakňučel a tentokrát se pokusil zavrtat se hlavou pod polštář, ale ani to mu nedopřálo klid. Daimon už dokonce nesouhlasně zamručel a jak tak ležel přímo uprostřed velikého letiště mezi páníčkem a Adamem, protáhnul si aspoň pořádně packy, když už byl násilím probuzen, a při tom Billa spontánně protahující se končetinou nabral do boku.
Bill zaskučel a pokusil se přitulit ke psovi, který už délkou, když se natáhnul, zabíral skoro celou délku letiště, byť plocha, kterou zabíral, byla rovná několika centimetrům čtverečným, jak bylo zvíře geneticky hubené. Prostě jako Bill. Vysoký charismatický hubeňourek. Páníček však ostrouhal, protože Daimon zlobně zavrčel, neměl dneska náladu sloužit pánovi jako polštář, i když to běžně dělal docela rád a automaticky.
Bill zaúpěl a rozhodně vstal z postele. Rozhodl se zkusit se napít aspoň studené vody. Připadal si jako přežvejknutý parním válcem, jak tak tápal do kuchyně. Přitom cestu za ty dva měsíce, co tady bydlel, už moc dobře znal, což bylo asi jeho jediné štěstí, protože ve stavu, v jakém se nacházel, by se stěží dokázal soustředit na to, kudy jde. Bohatě stačilo, že si napřed omylem natočil teplou vodu, a až nepříjemná chuť v ústech ho přiměla to svinstvo vyplivnout, a konečně si natočit tu správnou.
Když vyprázdnil skleničku, docela se mu ulevilo. Natočil si ještě jednu a na chvilku otevřel na terasu, kde zůstal stát mezi dveřmi tak, aby ho zvenku ovíval chladný noční vzduch a zevnitř teplo domova. Pomalu upíjel a zamyšleně přitom pozoroval úplněk, který halil krajinu kolem něj do stříbřitého závoje. Povzdychnul si a natočil tvář směrem, kde o pár ulic dál byl, jak dobře věděl, Katyin dům.
Copak asi dělá Tom? Taky nemůže spát, taky upíná své myšlenky ke svému bráškovi?
Pak se ale znovu napil a rozhodně zavrtěl hlavou, přičemž se mu po tváři mihnul hořký škleb. Tom na něj určitě nemyslí. Ten má důležitější starosti. Bill věděl, že teď někdy zhruba by ta mrcha měla rodit, což znamená, že Tomova hlava je teď určitě plná myšlenek typu Máme všechno? Máme dostatek plínek? Koupili jsme správný sunar? Máme pro něj dostatek správnýho oblečeníčka, budou mu sedět dupačky? Koupili jsme zásobu bryndáčků? Těch modrých s medvídkama?
Kdepak, ten už si na Billa určitě ani nevzpomene, určitě teď spokojeně spí, Katy se k němu ze spánku tulí a on ji jednou rukou ochranitelsky objímá a druhou má položenou na jejím břichu.
Že se může mýlit, a že Tom na něj myslí, kudy chodí a trpí přitom stejně, snad ještě víc než Bill, si zpěvák odmítal přiznat, ani ho to nenapadlo. Cítil se osaměle, opuštěně, i když to byl ve skutečnosti on, kdo jejich vztah přerušil, a zrazeně. Povzdychnul si, dopil posledního loka, zachvěl se, když mu noční vzduch začal připadat až moc studený a vrátil se zpět do místnosti. Zavřel za sebou a melancholicky se vrátil do ložnice.
Zjistil, že pro něj už v posteli není místo, protože Daimon využil jeho odchodu k tomu, aby si pro sebe s naprostou a okamžitou platností zabavil polštář. Bill se musel pousmát, ale pak jeho tvář opět zahalil stín smutku. Ani si neuvědomil, že ho pozoruje pár jasně zelených očí.
„Nemůžeš spát?“
Bill sebou lehce cuknul, ale pak se smutně pousmál a přešel až k Adamovi, kde se usadil na kraji postele.
„Ne… nemůžu,“ šeptnul. Sice svá slova doprovodil mocným zívnutím, ale i přesto byl jinak naprosto vzhůru.
Chybí ti Tom, viď? zeptal se ho Adam v myšlenkách a i jeho pohled tomu odpovídal. Dnes to jsou přesně dva měsíce…
„Je mi nějak divně,“ šeptnul Bill. „Tak nějak… prázdně…“
Adam se na něj soucitně podíval. Aby taky ne, když někde v srdci toužíš po tom, abys byl s Tomem, jen si to odmítáš přiznat, ty paličáku… na tebe bych fakt tipoval spíš Berana než Pannu…
„Nejsi sám,“ ujistil ho Adam tichým hlasem a zvednul se na lokty. „Vždycky tu budu já… víš, že se mnou se můžeš podělit o všechno, co tě trápí.“
Bill se na něj vděčně pousmál.
„Co bych bez tebe dělal,“ šeptnul a jemně Adama pohladil po tváři.
„No co… žil bys dál jako do tý doby, dokud jsi mě nepoznal,“ pokrčil Adam rameny.
„Blbečku!“ rozesmál se Bill a trošku se mu i rozsvítily oči. Adam měl totiž neuvěřitelnou schopnost rozesmát pouhou větou, myšlenou z jeho strany rádoby těžce vážně a opticky nemající s humorem nic společného, o to to však bylo vtipnější. Smích však byl přerušený nespokojeným zabručením, a když Bill vzhlédnul, setkal se s Daimonovým znechuceným pohledem.
„No jo, starouši, už mlčím… ale jako kde asi budu spát, co?“
„Můžeš spát tady u mě,“ nabídnul velkoryse Adam a nadzvedl jednou rukou peřinu.
Bill se na něj podíval.
„A nebude ti to vadit?“
Adam se na něj zadíval jako na vola.
„A teď jsi asi právě spadnul a křápnul se do hlavy, zrovna, když jsem se nedíval, viď.“ zeptal se. „Nevadí mi, že už dva měsíce vedle mě spíš a mělo by mi vadit, když se budem tulit? Po tom, jaký mezi námi padají pusinky? Po tý společný koupeli minulej tejden?“
Billovi zčervenaly tváře.
„No ale-„
„Žádný ale, ty trumpeto, nebo si budu myslet, že potřebuješ psychiatra!“ okřiknul ho naoko nazlobeně, ve skutečnosti však víc než pobaveně Adam. „Prej Nebude ti to vadit?. A já myslel, že mám už dva měsíce tu čest s Billem Kaulitzem, a ono to spíš odpovídá peroxidu Paris Hiltonový,“ zakroutil hlavou.
„Hej! Tos posral!“ vyjekl Bill, který jen stěží udržoval vážnou tvář.
„Já?“ vykulil oči Adam a zavětřil. „Neposral, dyť tu nic necejtím.“
„Ne, ten za tebou asi,“ ušklíbnul se Bill.
„Za mnou?“ otočil se prudce Adam. „Kuku, vole… Bille, kam se schoval, že ho nevidím?“
To už Bill bezmocně zahýkal smíchy.
„Ne, ty seš fakt ten nejpřípadovatější případ, kterej se kdy na týhle planetě objevil.“
„A nebudeš se toho případu bát, že tě během spánku znásilní, když budeš spát těsně vedle něj a dělat tuli tuli Teletubbies?“ uculil se Adam a pošimral Billa pod bradou.
„A víš ty, že bych se i nechal?“ mrknul na něj Bill a plácnul sebou vedle něj.
Adam se zarazil a jen vytřeštil oči.
„Počkej, to jako… fakt?“
Bill se nevinně pousmál.
„Fakt… jestli se na to cítíš… udělej to.“
„No ale po- počkej,“ zakoktal se Adam, a tentokrát to byl on, komu začaly rudnout tváře. „To přece…“
„Jestli se na to cítíš… udělej to,“ zopakoval Bill, a když se na Adama podíval, žhnuly mu v očích horké jiskry touhy a vášně. „Udělej to… teď hned,“ vydechl, spojil své ruce zezadu na Adamových vlasech a pevně si ho přitáhnul k sobě, aby mu mohl věnovat hluboký, procítěný polibek.
autor: Áďa
betaread: Janule
To sem úplně čekala. Že se ten jejich vztah dostane až sem. Jenom pořád váhám jestli Adamovi ty jeho sladký řečičky věřit. Třeba se pletu, ale mám pocit, že chce Billa prostě o to…osexovat už od začátku. Mno uvidíme. Vůbec si netroufám odhadovat konec, protože jsou ty jejich vztahy tak komlikovaný, že bych se divila, kdyby sami věděli, jak to mezi nima vlastně je. 😀 😀
Tak malý fotbalista? Aby ses, Tommy, nedivil…
Stejně je mi Tommyho líto čím dál víc. Stále nechápu, jak může Bill vidět pokaždé jen sebe. Přeci mu musí být jasné, že Tommy má POVINNOST vůči svému budoucímu dítěti. Kdyby se nestaral, byl by zbabělý a ubohý. Proč tu situaci, do které se Tommy dostal, vidí stále tak… já nevím, jaké slovo použít, ale jde o Tommyho dítě. Bill by se měl na vše podívat trochu jinýma očima, které by třeba trochu porozuměly… Já sama jsem z toho smutná a jen doufám, že nakonec dá Bill Tommymu ještě šanci. Prosím!
Já chápu, že se Tom musí postarat o své budoucí dítě, ale o tu potvoru hnusnou se snad starat nemusí =( Má ji brát jako takový chodící inkubátor, a proto žádné ťuťu ňuňu!
Ať se potom nediví, že si Bill myslí, že už ho nemiluje…
Adama mám ráda a je opravdu super, ale nechci, aby s ním Bill spal, Bill patří k Tomovi a tak to má zůstat.
Doufám, že Adam je natolik charakter, že Billa odmítne, vždyť ví, že to stejně dělá jenom ze zoufalství, osamělosti a z trucu.
jestli to Billin fakt udělá tak mě fakt naštve! 😀
Teda chudák Tomi a pak, že Bill je ten největší chudáček a svatoušek. No to určitě, jestli to teďka udělá, tak mě klepne. Hlavně, že Tomovi pořád vyčítá, jaký to není parchant, že je pořád s Katy a při tom s ní vlastně nic nemá. Když teda vypustím Dominika, to bylo v opilosti.
No nechám se překvapit, jak to bude pokračovat dál.