autor: Diana & LucinQáá
„Ano?“ Přiběhla sestra celá uřícená, jak utíkala.
„Potřebuju tohoto chlapce hospitalizovat. Podvyživení, únava a stres. Najděte mu pokoj co nejblíže jeho bratra. Jsou na sebe hodně vázaní. Kvůli němu skoro vůbec nejedl a pořád brečel, doma nebyl už skoro od chvíle, co sem pana Kaulitze přivezli. Budeme mu muset prohledat věci, jestli nebral nějaké prášky.“
„Dobře!“ Společnými silami sebrali Toma a dali ho do pokoje hned vedle Billova. „Svlékněte mu tu bundu a koukněte se do kapes, prosím…“ Poručil jí, ona dělala, co musela.
„Pane doktore?“ Zamračila se hubená rusovlasá sestřička, když našla podivnou věc v pravé
kapse jeho bundy a vyndala to ven. Byly to prášky proti únavě, hodně plat. Asi čtyři plata, tři z toho vypotřebované.
„Pane doktore, tohle jsou prášky. Proti únavě. Tom je bral. Proto nebyl moc unavený.“
„Ale teď spal u Billa v posteli. Kdyby je bral, tak by…“ Doktor se zamyslel. Vyvalil oči.
„Bral je tak často, že si na ně jeho tělo zvyklo a už nepůsobily.“
„Myslíte, že by mohly být… návykové?“ Zeptala se sestřička. Sama ale už odpověď tušila. Doufala ale v dobro pacienta, aby se mýlila.
„Jo… Je to takový idiot… On prostě nemůže aspoň jednou jít domů, osprchovat se a zalehnout na týden regeneračně do postele? Ne! On tu věčně jenom civí na svého bratra v kómatu a nic jiného… Kdyby alespoň na hodinu šel domů! Ne, on tady musí strávit celý svůj zbytek života… Já… nejraději bych toho kluka od přístrojů odpojil. Tom nesmí takhle trpět. Ale bohužel, musím respektovat jeho přání. Ale… Ohrožuje to i jeho zdraví.“
„Ale vy víte, že kdybyste Billa odpojil, Tom by trpěl ještě víc. Jeho zdraví by bylo ohroženo ještě víc, než je teď. Jsou to dvojčata. Je to jedna duše ve dvou tělech. Když zemře jeden, musí i druhý. Pane doktore, tohle nemůžete.“ Bránila je. Sestra Wägnerová je měla ráda. Byli to milí kluci – znala je odmala. Byla kamarádka se Simone a hodně klukům pomáhala, když zemřeli jejich rodiče. Byla taková jejich „teta“…
Též ji hrozně ranilo, když sem přivezli Billa…
„Já vím… Ale bojím se toho nejhoršího…“ Svraštil doktor husté našedivělé obočí…
„Čeho?“ Sestřička byla vážně zvědavá… Doktor Müller se při té myšlence celkem otřásl.
„Že k tomu budeme muset Kaulitze donutit.“
„Ale to přece nejde! Nemůžete ho k tomu nutit! Je to proti předpisům!“ Vyhrkla a upřela naléhavý pohled na doktora.
„Teď to tady s vámi nebudu řešit. Připravte panu Kaulitzovi pokoj. Já se o něj postarám. A vemte mu všechny jeho věci.“ Sestřička jen kývla souhlasně hlavou a chystala se udělat, co dostala poručeno. Doktor si byl vědom, že jednou to jednoduše musí udělat. Jo, musí… Ve hře je život dalšího mladého člověka. Nemůže si dovolit obětovat ho…
Sestřička sebrala všechny Tomovy věci a šla mu připravit pokoj.
Doktor Müller položil Toma na postel a odvezl ho na pokoj, který připravovala sestřička. Tam ho připojil na nitrožilní výživu; Tom byl podvyživený. Potřeboval zpátky nabrat všechnu ztracenou energii.
„Dobrá… Teď ho nechte odpočívat. Snad se zotaví… A povím vám pravdu… Billa mám hrozně rád, je mi ho ale strašně líto. Ale… Byl bych raději, kdyby Tom na to přistoupil. Takhle si promarní celý svůj mladý život. Vím, že jste pravděpodobně proti, sestro, ale musíme to nějak docílit.“
„Ne, pane Müllere! Nemůžete rozhodnout o životu toho druhého! Tom řekl, že ho nenechá odpojit, tak to musíte respektovat! Jinak budu nucena vás nahlásit řediteli. Já budu lidské životy chránit, a ne je brát! Proberte se! Jste doktor, ne nájemný vrah.“ Sestřička se pokusila doktorovi promluvit do duše, a doufala, že se jí to podařilo.
Doktor jí hleděl přímo do očí, ale pak se jeho pohled rozostřil, jako kdyby se hluboce zamýšlel. Stejně ale svůj názor neopustil.
„Podívejte se. Já taky chci zachraňovat lidské životy. Jenže! Víte stejně dobře jako já, že Bill je prakticky mrtev… Nikdy se neprobudí… Jednoduše to už nejde… Celý jeho organizmus je závislý na přístrojích, bez kterých nikdy nemůže fungovat správně. Ani jen neotevře oči! Chcete i tak nadále Toma trápit? Je to jako by se staral do konce života o mrtvolu! Chcete toho snad docílit?“
„Bude mu hůř bez něj! Takhle má ještě pro co žít! Vy to nechápete? Je rád alespoň za něco!
A Bill… Může se probudit. Jsou na světě jiné případy, horší než Bill. Je šance, že se probudí. Já to vím, já tomu věřím. Není to mrtvola. Pro Toma to je všechno, co má. Jestliže ho necháte odpojit, nezachráníte tím žádný život. Jestli nebude žít Bill, Tom také ne. Oni nemůžou existovat, pokud nejsou spolu. Jsou to dvojčata!“
Chtěla prosadit svůj názor za každou cenu. Věděla ale, že tenhle boj o Billův život je předem prohraný.
„Ale ne, proboha! Takto bude Tom navázán na někoho, kdo se neprobudí! Ne! Vy nejlépe víte, že ne! Váš manžel se také neprobudil, tak proč to oddalovat, hm?!“ Teď už doktor pořádně zvýšil hlas. Sestře se draly do očí hořké slzy při vzpomínce na jejího manžela.
„Nechte ho na pokoji!“ Zakřičela sestra a zakryla si rukama tvář, po které už jí bloudily slzy. „Já… Já už o tom nehodlám dál diskutovat. Jdu za ředitelem. Takové chování jsem ještě nezažila.“ Sestřička práskla dveřmi a utíkala do ředitelovy kanceláře. Tam zabušila na dveře a vlítla dovnitř.
Potom si ale uvědomila jedinou věc. Je to správné. On to pro něj musí udělat.
„Chtěla jste něco?“ Vedoucí na ni zírala jako na vrata.
„Ne… omlouvám se.“ Vyběhla zase ven, namířila si to rovnou do Tomova pokoje.
„Ne… omlouvám se.“ Vyběhla zase ven, namířila si to rovnou do Tomova pokoje.
autor: Diana & LucinQáá
betaread: Janule
Tom toto nedovolí, je mi ho hrozne lúto, ale myslím a dúvam že Tom sa začne správať zodpovedne jesť , robiť všetko aby sa doktor svojej snahy vzal. Asi by som bola na strane doktora, a aj ked to tak určite nieje a niejeto pravda doktorov prístup mi príde necitlivý. Ja dúfam, že sa Bill prebudí, a dostanu obaja od života druhú čansu.
nieeeee ….to nemožu 🙁 budem plakat 🙁 …. ale Tom to nedovoli …urcite … musi sa spametat… neznasam dokrorov ked maju taky dovu oni mu zivot nedali tak nemaju pravo mu ho ani zobrat !!!!!…. urcite by som nepodporovala doktora ….ak je Tom na nom tak naviazany tak pochybujem ze by to len tak prekusom…myslim ze by sa pokusil si ublizit takze by zabili 2 mlade zivoty :(……a TO SA NESMIE STAT !!!!!
To se nesmí stát, myslím, že ten doktor si už dá pozor, když mu hrozí, že to dozví ředitel nemocnice.
A doufám, že Tom konečně přijde k rozumu a uvědomí si, že Bill ho potřebuje =)
Nesmí ho odpojit! Já snad z toho zešílím! Musí se probrat a musí, prostě musí! Jinak skvělí díl a honem další 🙂
Jestli Billana odpojej tak jim urwu hlawu!