autor: Neilinka
( Tom )
Po vyvrcholení nás obou jsem se jen svalil vedle svého bratra a uvědomil si, že se z něj právě stal můj milenec. A mně to ani trochu nevadilo. Nepřišel jsem si zvrácený, špatný, ani mne netížilo svědomí.
Toužil jsem tohle dělat do konce svého života. Nedokázal bych se ho vzdát. Teď už ne. Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil.
„Miluju tě, Bille.“
V jeho očích jsem viděl ohňostroj a jeho rty se roztáhly do nekončícího úsměvu. Byl šťastný. Poprvé tady. A byl jsem to já, kdo ho k tomu přiměl.
( Bill )
Celé tohle bylo jako krásný sen. Ale bylo to lepší, protože to bylo skutečné. Nehrozilo, že se celý zpocený vzbudím a budu zklamaný.
A ta dvě slůvka, která pak Tom vyslovil. Měl jsem srdce až v krku. Leželi jsme tak dlouho, dokud jsme oba neusnuli vyčerpáním.
( Tom )
Druhý den jsem se vzbudil jako první. Bill se ke mně během noci přitulil a nehodlal mě jen tak pustit ze svého sevření, ale nevadilo mi to. Políbil jsem ho do vlasů a přemýšlel. Čím déle jsem uvažoval, co budeme dělat dál, tím jsem byl bezradnější.
Nemůžu s ním být oficiálně. Otec by mě zabil jen za to, že se mi líbí chlapec, natož můj bratr. Takže možnost přiznání úplně odpadala. Druhá možnost byla vzít si normální dívku, mít s ní děti, vládnout zemi a do toho vést tajný život s Billem, ale to by se nelíbilo ani jemu, ani mně. Nedokázal jsem si představit, že ho nebudu smět políbit, kdy budu chtít, zatáhnout do ložnice, kdy budu chtít, a vůbec všechno, kdy se mi to zrovna bude honit hlavou.
A pak tu byla třetí možnost. Uprchnout ze země a vzdát se svého následnictví. Před očima mi probíhaly následky tohohle činu, ale neviděl jsem jinou možnost. Bill se nikdy Islámu nepodřídí, to už vím, a upřímně… otec si ho také vysvětluje, jak se mu to hodí. Věřím v Alláha, ale nevěřím tomu, co říkají lidé.
Byl jsem rozhodnutý a někde v hloubi srdce jsem tušil, že Bill nebude protestovat.
( Bill )
Probudil jsem se až pozdě. Tom mi dal pusu na dobré ráno a pak mi řekl, ať se posadím. Mluvili jsme o našem vztahu, ano vztahu! Přesně tak to nazval. Moc mně to potěšilo. Vylíčil mi, jak se situace jeví a že jediná možnost je odletět a vzdát se trůnu. Nemohl jsem uvěřit, že by to pro mě udělal. Vážil jsem si ho.
Říkal, že odletíme za pár týdnů, až se vyřeší všechny potřebné dokumenty. Tedy, přesněji řečeno, moje dokumenty. Na jednu stranu jsem se hrozně těšil, ať bychom letěli kamkoliv, kde budeme volní, na druhou mi bylo Toma líto. Tuhle zem považoval za domov a tam pro něj bude vše nové. I já.
( Tom )
Pořád jsem se sám sobě divil. Té odvaze, která najednou přišla jako blesk z čistého nebe. Ta touha udělat něco po svém a nestarat se, jestli to bude v očích otce dobré. Jestli za to dostanu aspoň pochvalu, když ne pohlazení. Aspoň uznání, když ne lásku.
Ale Bill se stal mou láskou. Každým dnem jsem ho miloval víc, a on to věděl a oplácel mi to. To bylo na tom to nádherné. Ať už milovat, nebo být milován, vyrovnalo se to sobě. Byla to harmonie duší.
( Bill )
V těch týdnech před odletem jsme spolu trávili každou minutu dne i noci. Nestarali jsme se už o to, jak se na nás lidé dívají, jestli plníme nějaké své povinnosti nebo tak vůbec. Byli jsme tu pouze jeden pro druhého.
Ačkoliv jsem měl svůj předešlý život v Německu rád, svou rodinu jsem miloval a měl jsem i přítele, troufal jsem si říct, že s Tomem prožívám nejkrásnější období. Občas byl protivný jako starý tchoř, ale byl při tom neskutečně roztomilý. Nechal jsem lásku prostoupit celým mým tělem.
Užívali jsme si krásu oázy a pouště a pomalu se psychicky připravovali na odjezd, který měl přijít zítra. V podvečer, kdy už jsme měli sbaleno, jsme si vyjeli na koni, tentokrát na jednom, oba společně, bez sedla.
„Poletíme nejdřív do Německa? Nebo jinam?“ Optal jsem se.
„Do Německa. Chci vidět zem, kde se narodil ten nejkrásnější kluk na světě.“ Uculil jsem se a zrudnul. Tom uměl skvěle lichotit.
„Těším se. Tedy, je tu krásně, ale… tam se budu cítit úplně volný.“ Tom jen přikývl. Pomalu jsme otočili směr zpátky k oáze.
( Tom )
Mělo to být už zítra. Žaludek jsem měl jako na vodě. Na Billovi byla taky znát nervozita, ale zároveň jsme oba byli nadšení. Když jsme se vrátili z projížďky, vykoupali se a něco malého snědli, zalezli jsme si do postele a užívali si poslední noc v téhle zemi.
Na všechno bylo dost času. Nejdřív jsme jen tak leželi vedle sebe a pak jsem začal Billa hladit. I se zavřenýma očima jsem viděl ten jeho úsměv a spokojenost vepsanou do tváře. Vždy jsem si myslel, že když máte sexuálního partnera, nejraději se ho dotýkáte na intimních místech. Ale nebyla to pravda.
Každá část Billova těla byla pro mě stejně důležitá, i když na některých byl více citlivý. Miloval jsem každou molekulu.
Ten večer jsem zažil nejněžnější milování.
( Bill )
Ráno jsem ani nemohl uvěřit, že nastal den „D“. Poprvé v životě jsem miloval zvuk budíku v brzkých ranních hodinách. Probouzel mě do nové naděje. Ani Tom, ani já jsme do sebe nebyli schopní nic narvat, tak jsme zůstali bez snídaně. Nandali jsme kufry do auta a vyjeli směrem na letiště. Tedy, velice provizorní letiště, spíš dlouhý, poměrně rovný úsek země. Nepotřebovali jsme, aby někdo o našem odletu věděl příliš brzy.
Už když jsem vstoupil na palubu letadla, neskutečně se mi ulevilo. Uvelebili jsme se do sedaček a nalili si šampaňské. Jakmile jsme se odlepili od země, cinkli jsme si „Na nový život.“
Ruku v ruce jsme pozorovali, jak krajina pod námi ubíhá a my se blížíme ke svému snu. Konečně elektronická mapka ukázala, že jsme na území Německa. Do přistání nám zbývalo sotva půl hodiny.
Objali jsme se a políbili.
A v tu chvíli se to stalo. Najednou jsem jen cítil stísněnost a bolest. Nechápal jsem, co se děje. Zavřel jsem oči a držel se Toma, jak to šlo. Všechno se s námi točilo a já věděl, že padáme dolů. Když se urvala střecha letadla a já nad sebou viděl to obrovské křídlo, došlo mi to.
Vletěli jsme do dráhy mnohem většímu letadlu, které nás smetlo. Podíval jsem se na Toma a naposledy ho políbil.
„Miluju tě. Za chvíli bude dobře.“
Nemohl mě v tom hluku slyšet, ale věděl jsem, že mi rozumí. Natiskli jsme se k sobě a s dopadem letadla z nás odešel život. Život, ve kterém nám nebylo souzeno být spolu a tak jsme z něj museli odejít.
A začít nový.
Společně.
autor: Neilinka
betaread: Janule
Ježiš…to je…um, co říct? Že jsem si už od prostředka dílu připravovala, jak napíšu nadšený komentář, že to tak hezky skončilo. A pak si přečtu konec a jenom "cože?" Takže tak. Ten konec bych odstřihla. 😀 😀 Jinak povídka byla moc hezká, sice jsem čekala ještě pár dílů, kde by se rozvinul děj, ale budiž. Bylo to hezké.
Tak musím říct, že koukám na monitor s otevřenou pusou…ten konec prostě neskousnu, nemůžu uvěřit, že jsi je oba zabila…=(
Jinak se mi povídka líbila, i když myslím, že jsi ji místy zbytečně uspěchala, ale ten konec prostě neberu, představuju si, jak si spolu v Německu krásně a beze strachu užívají společný život =)
ne já protestuji, tuhle povídku jsem měla ráda, opravdu, ale ten konec se mi vůbec nelíbil.
Uff no koniec ma šokoval, ono to vyzeralo tak pekne, že budú spolu štastný a takto to dopadne. Povierdka bola inaá krásna .
Ty vole….. Jsem jemne sokovana… myslela jsem, ze je na dalku sestrelil jejich fotrik, debil…
Nebo jsem si myslela, ze je treba v Nemecku jeho lidi drapnou a dotahnou zpet… Ale tohle je opravdu nesmyslna a trapna smrt xD to se na me nezlob, ale litam celkem casto a zadnej pilot by tohle nedopustil uz jen proto, ze v kabine maji na tohle pristroje. Jako nerikam, ze stat se to nemuze, ale v dnesnim svete se to muze stat tak jednou za 100 let xD, ale jinak skvele, dobrej napad, je videt, ze sis neco zjistovala, coz se mi libilo jeste vic a jejich vztah byl zvlastni, ale krasnej. Opravdu pekne a bavilo me to 😉 promin, ze jsem nepsala komenty uz driv, zacala jsem to cist kdyz tu byl 19.dil a stejne by ti ty komenty drive asi byli k nicemu, protoze by se ti asi nechtelo procitat stary komenty… Nicmene, pekne!