autor: Diana & LucinQáá
Z kapsy vyndal tři kulaté prášky. Byly proti únavě. Používal je skoro pořád, protože skoro pořád mu přátelé, sestřičky nebo doktoři nosili jídlo a vodu. Jídlo pokaždé odmítal, ale za vodu byl rád.
Vložil si do úst tři pilulky a zapil je vodou. Prázdnou skleničku položil vedle talíře a sedl si na své obvyklé místo – Billovu postel – a znovu ho chytil za ruku, ale za tu druhou, ve které měl zapíchnuté hadičky pro nitrožilní výživu.
„Proč jsem takovej hajzl a prostě to nesním? Nemůžu… Já prostě nemůžu. Nemůžu jíst, když nevím, jestli jsi v pořádku.“
Kdyby si dal jenom jedno sousto… Bral by to jako zradu… Že on jí a jeho bráška nesmí… A to by nikdy nedovolil. V jejich životě bylo všechno stejné… Každý je měl rád stejně, nikdy ten druhý nezažil něco víc… A teď tomu nesmělo být jinak…
„Bille…“ Vzdychnul a pohladil ho po tvářičce bez života. Nebyl na ní vidět ani náznak něčeho živého…
„Bille… Bille, Bille…“ Slzy si znovu prorazily cestu jeho smutkem… Byl už bezradný. Nevěděl, co má dělat…
„Uzdravíš se… slibuji…“ Naklonil se nad něho a políbil ho na vybledlé čelo… Jeho rty ohromil tak studený cit…
Zadíval se na Billův obličej. Bílý, skoro až mrtvý obličej, zavřené oči, pootevřené nafialovělé rty a bíločerné dredy rozhozené po polštáři. Vypadal jako padlý anděl. Anděl, který kdysi býval andělem plným života, radosti a energie, byl teď mrtvý anděl. Bez citů, bez života, bez ničeho.
„Ne… Já vím, že mě slyšíš. A vím, že mě cítíš. Proto tu s tebou musím být. Určitě bys mě také neopustil, a tak já nesmím opustit tebe. Jsi můj mladší bráška, moje mladší dvojčátko a navždycky tu s tebou budu.“
Začal Billa hladit po vlasech. Pořád o něj pečoval. Když o sebe nemohl pečovat sám, tak to dělal Tom za něj. Rád to dělal. Připomínalo mu to jejich dětství, jak se o Billa staral.
*** flashback***
„Tome, mohl bys mi prosím tě podat ten ručník? Nedosáhnu na něj ze sprchy.“ Zakřičel Bill na staršího brášku, který právě hrál na kytaru. „Tome no táák… Slyšíš mě?“
„Jo, jo promiň… Cos říkal? “ Rychle se vzpamatoval. Byl tak zažraný do hry, že Billa vůbec nevnímal.
Kytaru odložil na stojan a šel do koupeny bratrovy podat ručník.
„Na… Příště si ho vem, jo?“ Káravě se na černovláska usmál a šel si po svém…
„Tome?“ Zastavil ho Bill, když už byl téměř u dveří.
„Jo?“
„Dík, že se o mě tak hezky staráš.“
“ Hm.“ Zabručel a šel dohrát písničku, ze které ho Bill vyrušil.
***end of flashback***
Tom malinko posunul Billa tak, aby se vedle něho udělalo malé místečko pro něho, ale tak, aby Billovy nezkřivil ani vlásek…
Vtěsnal se na malinký kousíček a Billa si přivinul k sobě.
„Musím si trošičku odpočinout, bráško… Dobrou…“
Prášky proti únavě už mu skoro nezabíraly, jak na ně bylo jeho tělo zvyklé. Bral si je jenom ze zvyku.
Pohladil ho po lících a spokojeně zavřel oči. Z nich ještě vypadla poslední zbloudilá slza a pak už Tom nevnímal… Alespoň na chvíli si musel vypnout mozek od reality.
„Tome, Tome!“ Tomem třásla neznáma osoba. Snažila se jej probudit… On ale ještě nechtěl… „Tome, tady nemůžete spát… Běžte si domů alespoň na chviličku odpočinout. Potřebujete to jako sůl …“ Doktor se mu snažil promluvit do duše… Stav bratra jeho pacienta ho upřímně trápil…
„Né prosím… nechte mě tady… Já chci tady ležet… Chci být tady s Billem… Já tu s ním musím být… pořád…“ Ustrašeně se Tom na něho podíval. Poslední, co by teď udělal, je odejít domů… Nebyl tam už… neví kdy… Pár čistých věcí mu nosí Andy. Dal mu klíče. Věděl, že se tam hned tak nevrátí…
„Ne, Tome… vážně to není dobré… Nejde to… Potřebujete jít domů, pořádně se vyspat a najíst… Jste tu minimálně tři měsíce v kuse! Nezdá se vám to jako hodně dlouhá doba?“ Starý muž nakrčil prošedivělé obočí. Neví, proč mu na Tomovi tak moc záleží… Nejspíš proto, že už se nedokáže dívat, jak se takhle ničí…
„Ne, nezdá… Já budu všude, kde bude Bill. Nepůjdu domů. Na co? Je to tam horší jak tady. Tam jsem sám, ale tady je se mnou Bill a já ho prostě neopustím! Nikdy ne dobrovolně!“ Tomovi stačilo pomyslet na to, že od něj odejde a připadal si ještě hůř. Opustí ho a bude tu sám. A určitě mu něco udělají. Určitě mu ho vezmou.
„NE! Nevezmete mi ho! Nikdy!“ Zařval Tom.
„Tome! Dej si říct! Ve hře je tvoje zdraví! Víš, jak se ti může zhoršit stav? Takhle? Tím věčným trápením? Podívej na sebe, jaký jsi vyhublý! Jsi jenom kost a kůže… Kdo se má na tebe takhle dívat?“ Káravě ho pohledem probodl… Tom nad tím jen mávl rukou, najednou ale nebylo něco úplně v pořádku. „Tome, co se děje?“ Přistoupil k němu doktor, chytl ho za ramena.
„Né, to je dobrý… Nic mi není…“
„Nic? Tohle není nic, Tome.“
Tomovi se motala hlava, v uších mu hučelo a bylo mu divně. Jako kdyby přestával ovládat své tělo, před očima viděl černé tečky a doktorův naléhavý hlas pomalu mizel v dálce. „Tome!!! Sakra! Já ti říkal, že se jednou zhroutíš! Sestro!! Sestro!“ Křičel po někom, kdo tu doufá bude… Nutně potřebuje Toma hospitalizovat. S tím chlapcem je to hodně zlé…
autor: Diana & LucinQáá
betaread: Janule
omg…bože at se bill probere,jinak to tom nepřežije…
Chudák Tomi…ale to se dalo čekat, protože musel být hrozně vyčerpaný.
Doufám, že se dá brzo do kupy a konečně si uvědomí, že Bill ho potřebuje, takže Tomi, musíš zabojovat =)
Chudák Tom, musís sa dať do kopi, a musíš začať jest, keď už ne koli sebe ale kvol Billovy. A Bill prosím preber sa lebo Tom sa výčitkami a láskou k tebe utrápi.
chápu Tomovu bolest, ale nemusí se takhle ničit…x(
Cože??Chudáček můj malej 🙂 musí jíst 🙁
Chudáček, teď ještě on bude v komatu. Proč se nemůže probrat? Bylo by to pro všechny lepší. Kdybych mněla dvojče a stalo se mu tohle tak bych taky byla neustále u toho dvojčete. Jinak nádhera a honem další díleček