A Mess It Grows 2.

Bill znuděně seděl ve své třídě, myšlením úplně mimo, roztržitě čmáral na papír. Pokoušel se poslouchat učitele, ale jeho monotónní hlas hučel donekonečna a dělal tím jakékoliv soustředění ještě těžší. Mrknul na hodiny a přidušeně zasténal, když viděl, že má za sebou jen polovinu vyučovací hodiny.

Papírek lehce přistál na jeho lavici od dívky vedle něj. Zvědavě na ni pohlédl.

„Přečti to!“ Napovídala mu a směšně zatleskala rukama.

Vrhl na ni krátký pohled, než jemně rozbalil kus papíru a zamračil se.

Říká se, že Tom Trümper po tobě pokukuje…

Bill nechal své obočí vycestovat vysoko vzhůru překvapením.

Mělo by mě to zajímat? Odepsal elegantním písmem, rychle jí hodil papírek zpátky.

Jen tě varuji. Když si ON řekne, že tě chce, tak tě taky dostane.

Výraz na Billově obličeji se změnil ve značně otrávený, zmačkal poznámku do kuličky a hodil ji zpátky po ní. Zamračila se a obrátila se k němu zády, rozhodnuta neotravovat se už s tím, že by se na něj koukla zpátky.

Den, kdy mě ten rádoby nafoukanec ´dostane´, bude den, kdy se rozhodnu oholit si vlasy a pózovat pro playboy. Přemýšlel Bill, ohrnujíc ret hnusem nad tou představou. Přeběhl mu mráz po zádech, jen na to pomyslel.

Podíval se na hodiny, snad už posté a znovu zbytečně, začínal být podrážděný. Myšlenky se mu honily hlavou, přemýšlel, kolik vyučovacích hodin má společně s Tomem. Měl s ním matiku, ale vždycky sedával vzadu s jeho harémem chci-být-přeříznuta děvek. Nikdy mu nevěnoval žádnou pozornost. Taky s ním měl francouzštinu, i když ho tam nikdy neviděl nic dělat. Umí ta coura vůbec mluvit francouzsky?

Znovu přidušeně zasténal, divil se, proč vůbec přemýšlí o tom špinavém slimákovi. Třída odpadla s pomalým a vytouženým zazvoněním končícím dnešní hodinu. Bill zaklapl svou knihu a posbíral papíry, odebral se do své následující hodiny, která, shodou náhod, byla zrovna matika.

Sedl si na své pravidelné místo, přesně doprostřed třídy, vytáhl svůj sešit, zaznamenávaje si náhodné verše, které se mu honily v hlavě, zatímco čekal. Uslyšel židli po svém levém boku, jak ji někdo odstrčil a posadil se vedle něj.

Bill vzhlédl, překvapen, že nevidí nikoho jiného než Toma Trümpera, protahujícího si záda, obratně si otevírajícího sešit.

Tom postřehl Billa zírajícího na něj a obdařil ho širokým úsměvem.

Bill na něj jen koukal, skřípajíc zuby. Někdo tam nahoře dnes tvrdě zkoušel jeho trpělivost.

„Proč tady sedíš?“ zeptal se Bill nezdvořilým hlasem.

„Rád sedím blíž. Možná mi to pomůže udržet líp pozornost.“ Tom odpověděl s úsměvem, ignoroval chladný podtón v Billových slovech.

„Flaška Ritalinu ti udržet pozornost nepomůže.“ Bill prudce zasyčel. Věděl, co má Tom za lubem, a vůbec se mu to nelíbilo. „Jediný způsob, jak bys mohl nepropadnout, by byl, kdybychom se učili přesnou techniku souložení a poznávací znaky kouření ptáků.“

Tom se k Billovu překvapení usmál. „Holá pravda, v tom bych prošel s vyznamenáním.“ Odsouhlasil. „Každopádně, ty bys potřeboval doučování, abys vůbec prošel.“

Bill cítil, jak mu rudne obličej, krev se mu začínala vařit v žilách, rozněcovala každou buňku v jeho těle. Jeho rty se zachvěly zlostným zavrčením. Otevřel pusu a chystal se vyštěknout něco velmi nepěkného, když učitel vešel do třídy a zadal všem, aby si otevřeli své knihy.

Bill zaklapnul pusu a otevřel knížku, hodil po Tomovi ještě jeden smrtící pohled.

Po pěti minutách šťouchnul Tom Billa do ramene. Bill pomalu otočil hlavu, znuděně do Toma propaloval díru.

„Máš tužku?“ zeptal se sladce Tom. „Svoji jsem zapomněl.“

„Ne.“ Bill odpověděl úsečně, obrátil svou pozornost zpět k učitelce.

O pár minut později na něj Tom zaklepal znovu. Všimnul si, že Bill pevně sevřel tužku v prstech vzteky, když se znovu podíval na Toma.

„Mohli bychom se podělit o kalkulačku? Já žádnou nemám.“ Pokrčil rozpačitě rameny.

„Ne.“ Bill zasyčel skrze zuby, hluboce dýchal nosem.

Tom počkal dalších pár minut, než se k němu naklonil a zašeptal: „A co takhle-„

„NE!“ zakřičel najednou Bill. Celá místnost zmlkla a otočila se na Billa.

„Je tady nějaký problém?“ zeptal se učitel, ťukal prsty na stůl, zvědavě se díval na Billa.

„Žádný, pane.“ Bill poslušně odpověděl, sklonil studem hlavu dolů s růžovějícím nosem a tvářemi.

„Tome?“ otázal se učitel.

„Ne, pane. Jen nemám svou knížku a kalkulačku.“ Tom řekl s nevinným úšklebkem a protáhl si záda.

„Jsem si jistý, že se s tebou Bill podělí o své.“ Odvětil učitel a ukončil tím problém.

Billova hlava vylétla zpátky. Tom se vítězně usmíval, když posunul svou knihu mezi ně.

„Děkuji ti, Bille.“ Tom poděkoval, jeho jméno na okamžik podržel na jazyku.
Růžolící chlapec si ukradl ještě jeden pohled, aby Toma oslnil svou zuřivostí, jenž mu jej opětoval příjemným, sladký úsměvem.

Bill si zaťal nehty do dlaně, doufal, že má dost vůle, aby tomu klukovi nevytrhal všechny cornrows, pěkně jeden po druhém. Měl pocit, že tohle bude ještě delší hodina než ta předchozí.

Tom měl pocit, že to všechno jde lehce a svižně.

***

„Bože! Opravdu to na tebe zkouší!“ Gustav se kácel smíchy potom, co mu Bill převyprávěl svůj matematický horror.

„Já vím. Začíná to být fakt otravné.“ Bill povytáhl obočí a zatřásl hlavou. „A to samé dělal i na francouzštině! Přísahám, měl jsem co dělat, abych mu nevyškrábal oči!“ S klapnutím frustrovaně otevřel svůj sešit.

„Ale no tak! To ti to ani trošku nelichotí?“

„Nijak zvlášť.“ Bill se kouknul na svého kamaráda, který se nevěřícně šklebil. „Nebudu marnit čas s někým, kdo mě chce jen dostat do postele. Ne, děkuji.“ Trval si na svém.

„Mohl bys třeba…“ Odmlčel se, hledajíc správná slova. „Podívat se mu na zoubek, abych tak řekl. Zjistit, jak daleko je kvůli tobě schopen zajít.“

Bill si přestal prohlížet stránku v sešitě a zíral na Gustava, oči se mu zúžily.

„Co?“ Gustav nevinně pokrčil rameny.

„Jen říkám, že bychom si s tím mohli užít trochu srandy. Je to Tom Trümper! Proč si z toho trochu nevystřelit? Jsme v posledním ročníku!“

Billovi zasvítila očička zvědavostí. „Jaký druh srandy myslíš?“ Byl pro všechno špatné, obzvlášť v případě někoho, koho vážně neměl v lásce.

„Pojďme zjistit, jak daleko je pro tebe schopný Tom zajít. Jak dlouho je schopný mít o tebe zájem.“

„Zapoměls na to, že ho nemůžu vystát. Je odporný a hnusný!“ Bill se frustrovaně poškrábal na nose. „Udělej to ty.“

„On mě nechce,“ odvětil Gustav.

„A já nechci jeho! Nemůžu ani předstírat, že by se mi líbil!“

„Nedokázal bys to?“ řekl Gustav vyzývavě.

Billova hlava se vymrštila vzhůru, oči měl temně zúžené a uličnický výraz ve tváři. Neexistovalo nic, co by měl Bill radši, než lákavou výzvu.

„Dokážu a ty to víš!“

„Nah, nemyslím si. Nemyslím si, že je možné, abys tu proslulou děvku zajímal víc než týden.“

„Já to zvládnu, a dokonce ho budu zajímat až do konce školního roku. Možná se do mě dokonce zamiluje.“

Gustav se ušklíbnul. „Cítím sázku.“

„Jsem ten nejžádanější kluk na škole; samozřejmě, že mě Tom pozve na rande. Jsem to, co chce; a taky to dostane.“ Bill odpověděl s arogancí.

„Wow, trošku marnivý?“ Gustav se zasmál.

„Ty víš, že je to pravda!“

„Okay, takže, co je v sázce?“

Bill se na okamžik zamyslel. „Když vyhraješ, koupím ti nové ráfky na tvoje auto.“

Gustavův obličej se rozzářil, ale hned poté zase ztmavl. „A co když vyhraješ ty?“

Bill se opět odmlčel. Co chtěl od téhle sázky on? „Jestli dostanu Toma Trümpera, školní děvku, aby se mnou vydržel ve vztahu do konce školního roku, dostanu lístky a propustku do zákulisí na příští show Neny.“

Chlapci si na to podali ruce, sebevědomé výrazy v obou tvářích.

„Tento rok se už teď zdá být nejzajímavější.“ Zasmál se Gustav.

„Opravdu zajímavý. Připrav se na prohru!“ dokončil Bill, prokřupnul si prsty a začal se připravovat na životní výzvu.

Bylo to více o uznání než o lístcích na Nena show.

Bill Kaulitz mohl ukrást Tomovo srdce a pak si užívat tu rozkoš, rozbíjet ho na tisíc kousků.